jemu poručníkóv žádných ustanoviti, by pak
vnuku i statek svój dal. Vš. 240. Že jsem
téhož otce syn, jakož i on a také že jsem
jeho nikdy dílen nebyl; Boček otce dílen
není. Půh. II. 292., 445. Dielen (particeps)
jsem jáz hledajúcích kázání tvého. Z. wit.
118. 63. — s kým oč, v čem. O to zboží
nejsmy nikdy dílní; O to náš otec s strý-
cem naším dílen nebyl. Půh. I. 156., II. 437.
Nejsa dílen s svými bratry vpadl mi v mój
díl; Neb jsem s svým strýcem v těch ku-
sích nikdy dílen nebyl. Půh. II. 362., 436.
(530.). — D. = pracovný, ku práci usta-
novený, dělný. D. den, Werktag. GR. D.
koně. Půh. II. 82. D. vyrabitel. Kaizl 33. —
Dílné (Dílny), louky u Hynkové. Pk.

-dílný, -theilig. Čtyřdílný, viertheilig. Slb.
XLI., Rst. 407.

Dílo, strsl. dêlo. Vz Mkl. Etym. 45. —
D. = čin atd. Občanu jsou díla míru slávou.
Dch. D. ze železa, z latí (laťovina), mapové,
das Kartenwerk, Sl. les., od mědi i od že-
leza, Ht. Sl. ml. 208., umělecké. Pdl. Krvavé
d. válečné. Osv. I. 118. Byl mu dlužen za
dílo. NB. Tč. 60. (63.). Muka za zlá diela
trpěti. Hr. rk. 257. Dielo sem dokonal. EOlom.
D. přírody i umělství; obraz díla uměleckého.
Vz Jg. Slnosť 49., 116. — D. = vynakládáni
sil atd. To je díla, člověk neví, co dřív
činiti; Všechnu sílu věnuj dílu; Píle při díle
pomáhá k síle; Mnoho díla, málo jídla. Dch.
Lehké, snadné, drobné d.; d. v dílně, die
Werkstattarbeit. Šp. D. o pevnosti, Festungs-
arbeit, J. tr.; d. sekáčské, KP. III. 70., do-
lové. NA. IV. Děla za krosna (za stavem).
Mor. Brt. D. Takovýmto dílem se ti to ne-
bude jakživo dařiti. Us. Vše to bylo dílem
jediného okamžiku. Vlč. Na tom našem díle
oře mé srdečko milé; Do kolečka jako la-
štovička a do díla jako pivná bečka; Do
tanečka jakoby plynula a do díla, jakby
neuměla. Sš. P. 285., 757. Dílem nákladným
zhotovený. Sdl. Hr. I. 3. Hory jsou v díle,
im Betriebe. Nar. o h. a k. Aby s niem na
to d. šel; Že tomu dielu dobře rozumí. NB.
Té. 272. Oni mají své dielo a svú snahu
k tomu přiložiti. 1431. Tč. Ostavmy sě diela
zlého. Výb. II. 23. A d. v ten deň bude
věčné božie chválenie. Hus I. 113. Nechav
ženy doma bral se na dielo. GR. Člověk
přirozen jest k dielu; Dosti jměl diela; A vždy
jej (Boha) měli potom na svém diele na pa-
měti. Št. Kn. š. 31., 32., 109. Není jídla bez
díla. Bž. Ej co do toho, není-li d. hotovo!;
Kdo nebyl při díle, ten nebuď při jídle;
Kdo chce k dílu, najde sílu; S Bohem počni
vždy své d., podaří se ti až mílo. Sb. uč.
Láska k dílu tuží sílu; Dobrý počátek po-
lovic díla; Dokud síla, hleďte díla, by pa-
mátka po nás byla. Exc. — D. = řemeslo.
D. řemenářské atd. Šp. — D. = žně. Vz
Děla.

Dílov, a, m., Dohle, ves u Šternberka
D. ol. VI. 362.

Dílovný (dielovný) = dílný. Slov. Ssk.

Dílovodca (dielovodca), der Werkíuhrer,
Faktor. Slov. Ssk.

Diluvialní ssavec, Mus. 1880. 397., doba,
fauna, Stč. Zem. 735., Krč. G. 1012., vrstvy,
hlíny, flora. Krč. G. 998., 1003., 1010.

Diluvium čili náplavy starší. Vz KP. III.
43., Bř. N. 269., Krč. G. 214., 980., 992,
Stč. Zem. 729.

Díly, pl., m. = louka u Dalešína. Pk. —
D., Josephihof, samota u Rokycan.

Dimetafosfat, u, m. Vz Šfk. Poč. 184.

Dimethylamin, u, m. Vz Šfk. Poč. 463.

Dimethylarsen, u, m. Vz Šfk. 631.

Dimethylbenzol, u, m. Vz Šfk. Poč.
546.

Dimethylkarbinol, u, m. Vz Šfk. Poč.
450.

Dimethylketon, u, m. Vz Šfk. Poč. 451.

Dimit, u, m. = vzorkovaná tkanina ba-
vlněná. Dědeček.

Dimorfický = dvojtvarný, dimorph. Nz.
D. látky. ZČ. I. 250.

Dimorfie, e, f., řec. = dvojtvarnosť, die
Dimorphie. Nz. Vz S. N.

Dimorfism-us, u, m. = dimorfie.

Diň, dňa, m. = den. Na Ostrav. Tč.

Diňďarara din din din = zvuk bubnův
a taliřův. Us. Tě.

Dindeš, e, m., míst. jm. v Uhřích.

Dingelati, schwanken. D-lá jako třtina.
Ostrav. Tč.

Dingelavý, schwankend, schwach, wan-
kend. Cf. Denglavý. Slez. Tč.

Dinín, a, m., ves u Lomnice v již. Čech.
Vz Blk. Kfsk. 657.

Díňový. D. zahrada. Vz Tk. II. 231., 232.

Diny. Ej diny diny, tvoje líčka krajšie
sú ako ružička. Sl. sp. 39.

Diogenova lucerna = kterou hledáme,
čeho nalézti nelze. Bdl.

Dioklecian, a, m. Tf. Odp. 49.

Dionysie. Vz Vlšk. 27., 350.

Diopsit, u, m., nerost. Bř. N. 175., Schd.
II. 48., KP. III. 198.

Dioptas, u, m., nerost, křeman mednatý.
Bř. N. 155, Šfk. Poč. 276.

Dioptrický, dioptrisch. Vz Diopter. D.
lichotvar, d. Anamorphose, Nz., dalekohled.
S. N., Mj.

Dioptrika = nauka jednající o úkazech,
které se vyskytují, když světlé paprsky
procházejí hmotou průzračnou. S. N.

Diorama. Vz KP. II. 159.

Diorit, u, m., nerost. Dříve slul zeleno-
kámen, der Grünstein. D. obsahuje kamení,
které dříve s diabasem pod společným názvem
zelenokámen zahrnuto bylo; jest zrnitě kry-
stallická směs amfibolu a oligoklasu, k němuž
i křemen, někdy i něco tmavé slídy nebo
choritu se přidružuje; podřízeně bývá při-
míšen granat, pistacit, pyrit a magnetit.
Barva bývá zelenavě černá n. tmavozelená,
někdy i černě a bíle kropenatá od bílého
oligoklasu a černého amfibolu. Krč. G. 152.,
239., 272. Cf. Bř. N. 243., 255., Schd. II.
70., 141., KP. III. 14., 43., S. N.
Dioritový, Diorit-. D. kamení, Krč. G.
654., břidlice, Sl. les., S. N., porfyr. S. N.

Diorodý, von Zeus entstammt. Lpř.

Dioskurové, vz Vlšk. 16., 45., 62., S. N.

Diosmosa, y, f. ZČ. I. 395.

Dioučička, y, f. = dívčička. Us. místy.

Diovča, ata, n. = dívka. Slov. Ssk.

Diovčací = dívčí. Slov. Ssk.

Diovčatko, a, n. = děvčátko. Slov. Ssk.