6., 90., 95., 110., 140., 144., 159., 197., 380.,
775. A keď si já budem dieťatu zpievati;
Kázala mi máti dieťa kolísati. Koll. Zp. I.
62., 67. Sobě a dětóm i mně hanbu udělal;
Nadala jdětóm pankerty; Otec každý dětóm
svým dává dle své možnosti, což muož;
Vdově a dětem ; Děti s práva mají při erbích
otce svého nebožtíka zuostati. NB. Tč. 90.,
173., 199., 204. Vpadl mi i mým dětem mocí
v to zboží; Pobral jí a její dětóm všecko.
Půh. II. 11., 39. Ještě dietětem jsa. BO.
Dietě, puer; dieti, virgines. Ž. wit. 85. 16.,
44. 15. Uč, kaž, treskci vždy své děti, až
chceš do nich statek měti. Sv. ruk. 199.
Dietky slobody ludstva sú rodiny. Trokan
118. Dítky jsou příští svět, budoucí vlasť
a símě člověčenstva. Sb. uč. Žáden neví,
jakú lásku rodič má k dítěti jediné ten,
kdo má détky, ví to; Když se dětkám
dobre děje, rodič sa raduje a z nešťastí
dětek svojich srdce zarmucuje; Baba i matka
svú láskú děťa zabíjajú, když mu všecko,
co chce, činiť dopúščajú; Pokad syn je ďeťa,
prutom obmakčuj (ohměkčuj) mu boky. Glč.
II. 102 ,110., 208. Aby boly dobré děti, nemá
se jim ništ hověti; Drž dětky v ostrosti a
ne v ukrutnosti; Má příčinu plakať děťa,
když sa na svět rodí, nebo skrze narodění
ku bídě prichodí; Jak naučíš dětky tvoje
žiť v stydlivosti, bude jim užitečnějšé než
zlato v hojnosti. Glč. 11. 249., 250., 263.,
342. Má děti jak schodky (drobné). Us.
Bkř. Múdre (dobré) dieťa sa neodchová (ne-
poroste); Čo jedno dieťa, to milšie; Čím
viac detí, tým viac otčenášov; čím viac
otčenášov, tým viac chleba; Dieťa nevie,
kedy mu je dosť (jiedenia). Slov. Zátur. Pre
chudobných dieťatka, pre bohatých teliatka.
Sb. sl. ps. 1. 94. Děti povídají, co činí;
starší, co jsou činili; blázni, co by činiti
měli; stateční, co by rádi činili; rozumní,
co činiti sluší; Dítě nepláče, máť nerozumí
(nepláče-li); Dítě Špiní a dere, matka šije
a pere; Ač ditě křivo, přec mateři milo.
Bž. exc. Jest obou rodičů vlastní dítě a
přece není jejich syn (dcera); Můj otec
a má matka měli díté a to dítě není můj
bratr ani má sestra. Kdo je to? (Já); Otec
dřevěný, matka hliněná, děti sklenné (réva,
země, hrozen). Mor. Brt. Pověry běžné při
rození, odstavování, vychovávání atd. dětí
vz v Km. 1886. 241. a násl. (Brt.). Kdež
otec sám statek má a má děti neoddělené
(non mancipatos, in väterl. Hausgenossen-
schaft lebende K.), nemají děti podlé něho
z toho statku poháněny býti. Vl. zř. 59.
O právech a povinnostech dětí v starší době
vz Jir. Zř. zem. 448. b., 689. b., 690. a.
O opatrování dětí římských a řeckých. Vz
Vlšk. 227., 240. O jejich opatrování nyní.
Vz Slov. zdrav. — D. = nerozumný. Co
pak jsi malé dítě? (Říkáme kárajíce do-
rostlého z pošetilosti a p.). Us. Pdl. — D. =
hračka, die Puppe. Kup mu d. Us. Sd. —
D. = mladé zvíře. Dietem vranovým, pullis;
dieti lvovy, catulli. Ž. wit. 146 9., 103. 21.
— D., os. jm. D. ol. I. 220., VIII. 51., Tk.
V. 154.

Dítěcí hlas. Pass. mus 360. D. otec. Koř.
Mark. 9. 23.

Dítečky, vz Dítě.

Dithioničitan, u, m. = sirnatan, unter-
schwefeligsaures Salz. Nz.

Dithioničitý, dithionig. D. kyselina. Nz.

Dithioničnan, u, m. = podsířičnan, di-
thionsaiues Salz.

Dithioničný = podsířičný, Dithion-. D.
kyselina. Nz.

Dithyramb. Vz Vor. P. 69., Jg. Slnosť.
107.

Dithyrambský tanec. Šml.

1. Díti = konati. Iterat. lašsky dějovati
se, na mor. Slov. dějávati se. Brt. D. 157.
Cf. Bž. 187. Dêjati — dieti — díti se. Gb.
Hl. 132. Ďál — dieli a dieti. Gb. Hl. 59.
Děl, ďál, dieli a dál, dáli. Listy filol. 1884.
104. O časování vz také Gb. v Listech
filol. 1883. 449., 1884. 104., 1880. 101. Od-
chylkou dí se m.: děje se. Kom., Kn. rož.
8. — co. Poselství dějeme. Br. Vyhnal
všecky, jižto trh dějiechu. ML. 90. b. Já
musím otce mého dieti vôli. Hr. rk. 207.
Poselství dějící. Br. Pláč d. = plakati. Hr.
ruk. 81. — se čím (odkud). Vrchní do-
hlídka dála se ze Sparty zvláštními úřed-
níky. Lpř. Děj. I. 73. Mnoho kunstóv umějí,
jimižto hřiešný trh dějí. Hr. ruk. 295. — co,
se kam. Kam se to dělo (podělo)? Dch.
Kam bych děla dítky, ubohé sirotky?; Kde
(kam) ste mého bratra děli; Květná neděle,
kdes's klíče děla?; Kaj si kluče dila?;
Plače kočka celý den, kde (kam) se její
kocúr děl; plačú s ňú aj koťata, kde se
poděl náš táta. Sš. P. 140., 174., 769., 770.,
711. Kam's peňázky díval, co's po horách
zbíjal? Sš. P. 181. Pověz, kam je chcemy
dieti? Hr. ruk. 251. Však Toman vie, kam
sě to dělo. NB. Tč. 144. I dal svůj list za
své dluhy aneb kamž chtěl, tam dél. Půh.
I. 228, II. 371., 421. Nevědí, kam rukou
díti. Abr. Kamž se koli tělo děje, več-li se
koli obrátí, leč v prsť, leč v prach, leč
v páru kakú; Kam ste svój smysl děli?;
Archandělé poselství k nám dějí od Boha.
Št. Kn. š 28., 149., 172. — s kým. Já
myslela, že se s tebou kdo ví co děje. Sá.
Bóh daj, bychom též s ní (s Marií) dáli.
Hr. ruk. 189. — se. Tak se často dějuje
(lašsky), ďéjává (na mor. Slov.). Brt. D.
157. Děly se porady; Dálo se s ním vy-
jednávání. Us. Pdl. Děj se co děj. Kom.,
BN. U něho kvasil, když se to dálo. NB.
Té. 93. Vše, cožkolivěk se děje. Št. Kn. š.
30. Ty věci, ješto jsú se dály. Št. Ř. 39. b.
— se jak. To se děje s velikou pravidel-
ností. Us. Pdl. To díti se může směrem
dvojím. ZČ. I. 249. Každému děje se dle
zásluhy. Dk. Hlasování dálo se pokřikem.
Lpř. D. Postupování dělo se zvolna. Vlč.
Nic neděje se skokem. Osv. 1871. 45. Zá-
kon, dle kterého se výjev děje; Soudíme,
že se vždy tak a ne jinak děje; Pohyb děje
se pak setrvačností rovnoměrně dále ry-
chlostí konečnou. Mj. 2., 154. Děj se jak
děj. Ler. To se v pravdě dálo; By se po
právě dělo. NB. Tč. 169., 195. To se vše
bez diva děje. Alx. V. Když sě všiem prá-
vem die (= děje), vezda póhon prošel. Kn.
rož. 8. — co, se komu. Šuhaju, šuhaju,
oč sa ti nedějem (nepáčim, nelíbím)? či ne-



	50

	6., 90., 95., 110., 140., 144., 159., 197., 380., 775. A keď si já budem dieťatu zpievati; Kázala mi máti dieťa kolísati. Koll. Zp. I. 62., 67. Sobě a dětóm i mně hanbu udělal; Nadala jdětóm pankerty; Otec každý dětóm svým dává dle své možnosti, což muož; Vdově a dětem ; Děti s práva mají při erbích otce svého nebožtíka zuostati. NB. Tč. 90., 173., 199., 204. Vpadl mi i mým dětem mocí v to zboží; Pobral jí a její dětóm všecko. Půh. II. 11., 39. Ještě dietětem jsa. BO. Dietě, puer; dieti, virgines. Ž. wit. 85. 16., 44. 15. Uč, kaž, treskci vždy své děti, až chceš do nich statek měti. Sv. ruk. 199. Dietky slobody ludstva sú rodiny. Trokan 118. Dítky jsou příští svět, budoucí vlasť a símě člověčenstva. Sb. uč. Žáden neví, jakú lásku rodič má k dítěti jediné ten, kdo má détky, ví to; Když se dětkám dobre děje, rodič sa raduje a z nešťastí dětek svojich srdce zarmucuje; Baba i matka svú láskú děťa zabíjajú, když mu všecko, co chce, činiť dopúščajú; Pokad syn je ďeťa, prutom obmakčuj (ohměkčuj) mu boky. Glč. II. 102 ,110., 208. Aby boly dobré děti, nemá se jim ništ hověti; Drž dětky v ostrosti a ne v ukrutnosti; Má příčinu plakať děťa, když sa na svět rodí, nebo skrze narodění ku bídě prichodí; Jak naučíš dětky tvoje žiť v stydlivosti, bude jim užitečnějšé než zlato v hojnosti. Glč. 11. 249., 250., 263., 342. Má děti jak schodky (drobné). Us. Bkř. Múdre (dobré) dieťa sa neodchová (ne- poroste); Čo jedno dieťa, to milšie; Čím viac detí, tým viac otčenášov; čím viac otčenášov, tým viac chleba; Dieťa nevie, kedy mu je dosť (jiedenia). Slov. Zátur. Pre chudobných dieťatka, pre bohatých teliatka. Sb. sl. ps. 1. 94. Děti povídají, co činí; starší, co jsou činili; blázni, co by činiti měli; stateční, co by rádi činili; rozumní, co činiti sluší; Dítě nepláče, máť nerozumí (nepláče-li); Dítě Špiní a dere, matka šije a pere; Ač ditě křivo, přec mateři milo. Bž. exc. Jest obou rodičů vlastní dítě a přece není jejich syn (dcera); Můj otec a má matka měli díté a to dítě není můj bratr ani má sestra. Kdo je to? (Já); Otec dřevěný, matka hliněná, děti sklenné (réva, země, hrozen). Mor. Brt. Pověry běžné při rození, odstavování, vychovávání atd. dětí vz v Km. 1886. 241. a násl. (Brt.). Kdež otec sám statek má a má děti neoddělené (non mancipatos, in väterl. Hausgenossen- schaft lebende K.), nemají děti podlé něho z toho statku poháněny býti. Vl. zř. 59. O právech a povinnostech dětí v starší době vz Jir. Zř. zem. 448. b., 689. b., 690. a. O opatrování dětí římských a řeckých. Vz Vlšk. 227., 240. O jejich opatrování nyní. Vz Slov. zdrav. — D. = nerozumný. Co pak jsi malé dítě? (Říkáme kárajíce do- rostlého z pošetilosti a p.). Us. Pdl. — D. = hračka, die Puppe. Kup mu d. Us. Sd. — D. = mladé zvíře. Dietem vranovým, pullis; dieti lvovy, catulli. Ž. wit. 146 9., 103. 21. — D., os. jm. D. ol. I. 220., VIII. 51., Tk. V. 154. Dítěcí hlas. Pass. mus 360. D. otec. Koř. Mark. 9. 23.	Dítečky, vz Dítě. Dithioničitan, u, m. = sirnatan, unter- schwefeligsaures Salz. Nz. Dithioničitý, dithionig. D. kyselina. Nz. Dithioničnan, u, m. = podsířičnan, di- thionsaiues Salz. Dithioničný = podsířičný, Dithion-. D. kyselina. Nz. Dithyramb. Vz Vor. P. 69., Jg. Slnosť. 107. Dithyrambský tanec. Šml. 1. Díti = konati. Iterat. lašsky dějovati se, na mor. Slov. dějávati se. Brt. D. 157. Cf. Bž. 187. Dêjati — dieti — díti se. Gb. Hl. 132. Ďál — dieli a dieti. Gb. Hl. 59. Děl, ďál, dieli a dál, dáli. Listy filol. 1884. 104. O časování vz také Gb. v Listech filol. 1883. 449., 1884. 104., 1880. 101. Od- chylkou dí se m.: děje se. Kom., Kn. rož. 8. — co. Poselství dějeme. Br. Vyhnal všecky, jižto trh dějiechu. ML. 90. b. Já musím otce mého dieti vôli. Hr. rk. 207. Poselství dějící. Br. Pláč d. = plakati. Hr. ruk. 81. — se čím (odkud). Vrchní do- hlídka dála se ze Sparty zvláštními úřed- níky. Lpř. Děj. I. 73. Mnoho kunstóv umějí, jimižto hřiešný trh dějí. Hr. ruk. 295. — co, se kam. Kam se to dělo (podělo)? Dch. Kam bych děla dítky, ubohé sirotky?; Kde (kam) ste mého bratra děli; Květná neděle, kdes's klíče děla?; Kaj si kluče dila?; Plače kočka celý den, kde (kam) se její kocúr děl; plačú s ňú aj koťata, kde se poděl náš táta. Sš. P. 140., 174., 769., 770., 711. Kam's peňázky díval, co's po horách zbíjal? Sš. P. 181. Pověz, kam je chcemy dieti? Hr. ruk. 251. Však Toman vie, kam sě to dělo. NB. Tč. 144. I dal svůj list za své dluhy aneb kamž chtěl, tam dél. Půh. I. 228, II. 371., 421. Nevědí, kam rukou díti. Abr. Kamž se koli tělo děje, več-li se koli obrátí, leč v prsť, leč v prach, leč v páru kakú; Kam ste svój smysl děli?; Archandělé poselství k nám dějí od Boha. Št. Kn. š 28., 149., 172. — s kým. Já myslela, že se s tebou kdo ví co děje. Sá. Bóh daj, bychom též s ní (s Marií) dáli. Hr. ruk. 189. — se. Tak se často dějuje (lašsky), ďéjává (na mor. Slov.). Brt. D. 157. Děly se porady; Dálo se s ním vy- jednávání. Us. Pdl. Děj se co děj. Kom., BN. U něho kvasil, když se to dálo. NB. Té. 93. Vše, cožkolivěk se děje. Št. Kn. š. 30. Ty věci, ješto jsú se dály. Št. Ř. 39. b. — se jak. To se děje s velikou pravidel- ností. Us. Pdl. To díti se může směrem dvojím. ZČ. I. 249. Každému děje se dle zásluhy. Dk. Hlasování dálo se pokřikem. Lpř. D. Postupování dělo se zvolna. Vlč. Nic neděje se skokem. Osv. 1871. 45. Zá- kon, dle kterého se výjev děje; Soudíme, že se vždy tak a ne jinak děje; Pohyb děje se pak setrvačností rovnoměrně dále ry- chlostí konečnou. Mj. 2., 154. Děj se jak děj. Ler. To se v pravdě dálo; By se po právě dělo. NB. Tč. 169., 195. To se vše bez diva děje. Alx. V. Když sě všiem prá- vem die (= děje), vezda póhon prošel. Kn. rož. 8. — co, se komu. Šuhaju, šuhaju, oč sa ti nedějem (nepáčim, nelíbím)? či ne-