rada robím, či sa nezasmějem? Sl. sp. 171.
Konšel, jemuž když se to dálo; Že by se
mu křivda dála; Což mi se děje od súseda
mého. NB. Tč. 29., 78. Tu sě nám nerád
děje a újma. Ib. 108. Řka, že by se mu
křivda dála od úřadu. Půh. II. 265., 588. —
kde. Co se íu děje? Us. Dch. Co se děje
v duši tvé? Us. Mezi nimi rozmluva se
děla. Oav. I. 273. Nedaj, by se co zlého
dálo v tom domu Výb. II. 15. Tyto se pře
těmito slovy před námi dály; Aby se jemu
v tom vždy křivda nedíla; Čož se na právě
zahájeném před nimi dálo. NB. Tč. 53., 152.,
268. Po všem světě ciesaři česť se dála.
Pass. 801. V městě děje se poprava. Alx.
Coť se děje po všem křesťanstvie. Št. Kn.
š. 27. Co íu děješ? Ros. Co sé prostřed
jizby dějieše. Mart. 5. a. — se oč. Děje se
tu (jde) jen o ty mrzáky. U Rychn. — co
o čem. (Svódnicě) děje trh o hřiešnej kúpi.
Hr. ruk. 101. b. Jinak zleť by se dálo o naší
obci a obecném dobrém, kdyby .... CJB.
355. — se odkud ke komu. (Aby spra-
vedlnost) se dála od bohatých k chudým.
Let. 26. — se proč. Z lásky se mu to
děje. 1529. Mus. 1880. 493. Pro něž sú se
dály ty hrózy. Št. Kn. š. 10. Příčina, za
kterou se výjev děje. Mj. 2. — se nad
čím (proč). Pro křesťany se ty zlé pří-
hody nad městem dějí. Pass. 905. Všechno
pověděchu, co sě nad nimi dálo. Výb. I.
210., Hr. ruk. 27. a. Viděl, co se nad Je-
žíšem děje. Sv. ruk. 169. — kdy. Tu jsú
súkopové řekli, jakž sě jiným o takové
trhy dieti bude, že se jim též státi má.
NB Tč. 29. To se dalo před mnohými
léty. Us. Což se při smrti božej dálo.
Výb. II. 11. To se dálo za ciesaře Diokle-
kleciana po božiem narozenie 298. léto.
Pass. 14. stol. Aby trhu v nedělju nedieli
Dal. C. 32. Ješto se j'mu ve sně dálo. Alx.
V. 768.

2. Díti = říci. Cf. Bž. 187., 211., Gb.
v List. filolog. 1879. 220., 1880. 101., 1883.
449., 1884. 164. D., děju, dím přiděláno
k díš, dí. Odchylkou 3. os děje m. dí: Což
kolivěk děje. Tand. 16. (Listy filol. 1884.
164). Děju, dicam; die vešken lid, Ž. wit.
105. 48.; diete, dicitis. Ib. Isa. 4. A já diem;
A ten žid jdi (dí). NB. Tč. 51., 39 Písmo
die. Št. Kn. š. 33. (5.). A zda dieš? Hr.
ruk. 417. Ty díš. Št. Ř. 143. Opět díme.
Ib. 22. b. Dějú, dicent. Ž. wit. 51. 8. —
co. Pravdu díš. Us. Pdl. Co pak díš? Kom.
Die-li to právo a milosť vaše, na tom pře-
stanú; Na tom přestati chce, co kdo dobrý
dí. NB. Tč. 206., 250. - komu A já jdiem
(dím) jí; A jdí (dí) jemu zase purkmistr.
NB. Tč. 36., 150. Die Hospodinu. Ž. Kl.
Neb jakž té vsi dějí. Půh. I. 123. Oněm
básněm nic neději. Št. Kn. š. 3. Když dím
někomu. Št. Ř 131. a. Tak jemu díte. Br.
148. b. Potok, jemužto jmě Tigris dějí. BO.
Kakoť (ti) dějí? Hr. ruk. 19. Prokop mi
dějí. Ib. Kak ti dějú, pravé jmě? Mast, 5.
Dějúť mi Rubin. I jiných jeho synóv, ješto
jim křesťanské jméno dějí; Pohoním Ko-
nečka, kterakž jemu kolvěk pravé jméno
dějí z Vzdúnek; Pohoním Janova syna
z Moštišť, jakž jemu kolivék křestně jmě

dějí. Půh. I. 280., 371., II. 113. (243.).
K městu, jemuž Téba diechu. Alx. Že jemu
Přemysl děchu. Dal. 5. 12. Jemuž jmě dě-
jechu (al. bieše) Čech. Ib. 2. 4. Tiej dievcě
Šárka diechu. Ib. 13. 9. Jemužto (poľu)
Sennar diechu. Ib. 1. 10. Jemuž diechu
Krok. Ib. 3. 2. Knieže, jemužto Oldřich
diechu. Hr. ruk. 17. Jidú v horu, jejž dějí
Lobec. Ib. 35. Vojtěch mně dějú. Pass.
gloss. 274. 2. Děchu jemu Kosfus jmenem
(m.: jméno). Kat. 23. Cf. Jir. Nkr. 71. —
ke komu. Cizí k sobě děli řečí. Vrch.
Pešku, co ty k tomu jdíš? A Pešek jí jdí;
A já jdiem k němu; Co ty k tomu dieš,
Co k tomu die, ty zvieš: A já diem k němu;
Co ty k tomu jdíš? NB. Tč. 118., 64, 80.,
90., 109., 118. Když dějí k vám. Pror. 6. b.
Svatí andělé k nám dějí poselství. Št. Kn.
š. 127. — co čím. Tím psaním tu nedím
vypověď, ale .... Bart. 220. 7. — kde.
Což ti mezi nima dějí, má na tom dosti
míti. Půh. II. 230. — o čem. Prosím tebe,
o kom to prorok die, o sobě-li čili o kom
o jiném? ZN. —jak. Hotovi jsme spraviti,
jak kto dobrý dí nebo jak právo najide;
Mlčte, dím jim jednú, druhý až i třetí,
mlčte, jakýs tam křik. NB. Tč. 72., 251.
A k tomu dieta jednú řečí dva papeže. Hus.

II. 268. Neb Eleazar tolik se die česky jako
by řekl: Buoh mój pomocník. Št. Kn. š.
124 Vz D. ke komu. — kdy kam. A na
tej při die žalobník mezi všechny: Milí
páni. NB. Tč. 11. — Cf. Zdíti.

3. Díti = jíti Už musím dít do kostela.
U Žirovnice. Vlk. Vz Děti = jeti (dod.).

Dítko, a, n , os. jm. Tč., D. ol. II. 406.
— D. Na Dítkách, bylo místo u Rakov-
níka. Wtr.

Dítkobijce, e, m., naidoxróvoq. Lpř.

Dítky. Mladí i dítky, juvenes et virgines.
Ž. wit. 148. 12. Sr. Dítě. Dítko. U dítek.
Tk. II. 151., 187.

Ditmar, a, m. = Dětmar. D. ol. I. 484.,

III. 178.

Ditolyl, u, m. Vz Šfk. Poč. 558.

Ditrich. a, m. D. Jos., prof.. 1763.-1823.
Vz Tf. H. 1. 3. vvd. 186., Jg. H. 1. 2. vyd.
546., Šb. Děj. ř.'2. v. 235. D. Vít. 1543.
Vz Jg. H. 1. 2. vyd. 546.

Ditrichstein, a, m. Žer. Záp. II. 182.,
Blk. Kfsk. 1297.

Ditroit, u, m., nerost. Krč. G. 238., 349.

Diuk, u, m. D. v gemerskej znamená
krem toho nemoc, na ktorú ošípané kapú.
D. ti dušu jedol tam, kde si! Sb. sl. ps. I.
115., Dbš. Sl. pov. I. 97.

Diumilý, dem Zeus lieb. Lpř.

Diurda, y, m., os. jm. Mor. Šd.

Diuresa, y, f., řec. = vylučování moči.
Vz Slov. zdrav.

Diuretica = léky močepudné. Slov. zdrav.,
S. N.

Div = pohled. Tvój život jest všem na
divy obnažen. Výb. II. 35. — D. = věc
podivení budící. Vz Mkl. Etym. 46. Ký div,
že . . . ; Toť budou divy!; Mladý div ne-
dlouho živ (o dítkách příliš časně dospě-
lých, rozumných); Až div. Dch. Na div nás
všech zabučela kravice; Mně byl na div
bratr Eliseus; Bylo mi na div, že . . . Kos.

370*