blednoucími hvězdami svými do kolny. Šml.
— D. se = diviti se. Ze se já v tom otci
svému dívám, že on to učiniti chce. 1554.
Soudn. kn. opav.

Dívavosť, i, f., die Schaulust. Čes. nov.

Dívce, Diwetz, ves u Černilova. Sdl. Hr.
II. 227.

Dívča = děvče Slov. a mor. Vz Děvče
a hl. Děvucha. V Podluží děvčica = malé
děvče, d. = dospělé děvče. Brt.

Dívčátečko = dívčátko.

Divčatin, a, o, dem Mädchen gehörig.
Ostrav. Tč.

Dívčátko = děvčátko. Vz Dívča, Dívče,
Děvče.

Dívče = děvče. NB. Tč. 118. V Domažl.
Nl , Rgl. Vz Děvče.

Dívčecí = dívčí. D. škola. V Domažl.

Rgl.

Dívčence (dievčence), pl. = dívky. Slov.
Mt. S. I. 19., Sl. ps. 55. Zbierajú orechy
než i orešence, kdože vás poberie chudobné
d. ?; Bože muoj, diovčence, čo že by z nás
bolo, keby tých pesničiek na svete nebolo?
Koll. Zp. I. 80., 62. Cf. Čerešňa.

Dívčenský = dívčí. Slov. Ssk. D. učitel,
Č. Čt. I. 321., ňádra, Sldk. 299., líca. Ppk.

II. 40. Dľa tehdajších zákonov patrila kaž-
dej zemanskej dcére istá čiastka majetku,
ktorú zvali dievčenskou štvrtou (quarta puel-
lans), sťa dedictvo po otcovi, túto čiastku
však mali mužskí členovia pRávo peniazmi
odmeniť, v čom sa jim patričná dedička
nesmela protiviť. Podobne bolo i s venom,
ktoré dostala v pozemkach dcéra inej ro-
diny, keď sa vydala (dos nuptialis) a vecmi
so sebou donesenými (res parafernales). I veno
neprešlo s ňou na jej deti, ale muselo po
smrti mužovej vrátiť sa ku tomuže majetku,
z ktorého bolo vzaté a patričnej vdove
boly dané zaň peniaze. Podobne sa malo
i s vecmi do manželstva donesenými, ktoré
musely byť tiež peniazmi odmenené. Phld.
IV. 542.

Dívčí válka v Čech. Vz Dal. 15.—29.,
Sbtk. Výkl. 48. D. věk. pubertas. BO. D.,
virginis; (zhubí je) dětského spolu diev-
čieho, juvenem simul et virginem. Ž. vvit.
Ambr. 260. b , Deut. 25. Ostavši v dievčej
celosti. Hr. ruk. 193. D. pupek (říkají ho-
chovi, který rád u děvčat bývá a s nimi
hrává). Ú Olom. Sd. Dívčí Hrady = plocha
mezi Zlíchovem a Butovicemi u Prahy.
Krč., Dch. D. Hora u Pálavy na Mor. Km.
D. Skály = zříceniny hradu, Mädchenstein
v Krumlovsku. Bauer. D. Kopy, Dietschkop,
ves u Jindř. Hradce. Vz Dížkopy, Sdl. Hr.
IV. 369. — D., n. = děvče. To je malé d.
U Domažlic. Jrsk., Smakal. U Přibislavy.
Holk. — D., zaniklé místo. D. ol. V1I1.,
24., 26.

Dívčice, dle Budějovice, Diwschitz, ves
u Hluboké. Vz Blk. Kfsk. 351., Sdl. Hr.

III. 228.

Dívčička, y, f. = malé děvče. Št. Kn. š. 65.

Dívčin, a, o = dívčatin. D. líčko. Sš. P.
94. Sobota dívčina (dievkina) robota. Slov.
Zátur.

Dívčina, dívčinka, y, f., vz Děva. Vlč.
Zl. v ohni I. 63., Čch. Bs. 10. Ja bidná

dzivčina. Sl. sp. 37. Kolik je lístečků v lese
na dřevině, tolik nestálostí v každé máš
dívčině. Sš. P. Dívčina tam pleje len, srdečko
ji bolí. Jir. Anth. III. 208.

Dívčinec, nce, m., das Mädchenzimmer.
Ssk.

Dívčinný = dívčí, mädchenhaft. Ssk-
Trápi ho d. krása. Sb. sl. ps. I. 189.

Divčinozírný, taQd-evo7iÍ7triq. Lpř. má:
j po pannách pokukující, očima házející,
děvkář.

Dívčisko, a, n. = veliké n. nehezké děvče.

Dívčiti, il, ení = býti dívkou, pannou.
Rr. Sb. — D. = býti dívkou ve službě, slou-
žiti, als Magd dienen. Mor. Šd.

Dívečka, y, f. = dívka. — D., y, m., os.
jm. D. ol. XI. 255.

Dívenčí = dívčí. Osv. V. 640.

Divení. Reptání pokládá za d. Hus II. 68.

Divenice, e, f., lagenaria, der Flaschen-
kürbis, rostl. D. obecná, 1. vulgaris; láhvo-
vitá. Vz Rstp. 615., Mllr. 38.

Dívenka. Stojí s mečem v ňádřích d.
Koll. 1. 243.

Divergence, e, f. = rozbíhavosť čar
(které tím více od sebe se vzdalují, čím
dále jdou). S. N.

Diverse, e, f., z lat., ve vojenství = útok,
jímž má buď zástup nepřítelem tísněný osvo-
bozen aneb útok nepřátelský odvrácen býti.
NA. III. 79.

Divěti, ěl, ění, wild werden. Ssk.

Diviak, a, m. = divoký kanec. Slov. Němc.
IV. 419., Pokr. Pot. II. 136. Vz Divják. —
D., der Staunende. Ssk.

Divice, e, f. = panna. Pass. mus. 332.—
D., Diwitz, ves u Ročova; Maidelberg, ves
u Albrechtic ve Slez. PL., D. ol. 1. 991.,
II. 406., III. 522.

Dividenda mimořádná, co akcie nad 5 %zaručených vynáší. Skř. Cf. S. N.

Divín, a, m., Diwja, hospoda u Petrovic.
— D , místo v Uhřích. Č. Čt. II. 364.

Divina, y, f. = ves na Slov. Šd. — D.,
y, m.= podivín. Mor. Brt.

Divinka, y, f., potok na pravém břehu
Váha. Ć. Čt. II. 349.

Divisijní, Divisions-. D. delostřelectvo,
trubač. Čsk.

Divisionář, e, m. = velitel divise, u nás
podmaršál. S. N.

Diviš. Jsi jako sv. D. na jesličkách (o tom,
kdo se něčemu velmi diví) U Solnice. —
D., os. jm. Blk. Kfsk. 1297., S. N., D. ol.
II. 441.; III. 355. Cf. Tk. I. 604., VI. 244.,
Tf. H. 1. 3. v. 193. — D. = podivín, di-
vous, kdo pro nepatrnou příčinu hned křik
a hlomoz dělá, der Sonderling. U N. Kdyně.
Rgl. Mor. Mtl., Šd.

Divíšek, ška, m. = dítě nechápající hned,
ale divící se. V již. Čech. Ndk.

Divíškový rejnok, roja mirabilis, der
Augenroche. Sl. les.

Divišov, a, m. (od Diviše, Pal. Rdh. I.
133.), Diwischau, městečko u Benešova; Di-
wischow, ves u Bystřice v Brněnsku, osada
u Sušice. — Tk. III. 421., IV. 115., Tk. Ž.
102., Sdl. Hr. I. 167., S. N.

Divišová, é, f. D. Kateř. Vz Blk. Kfsk.
1200.