Divišovice, dle Budějovice, Diwischowitz,
vsi u Sedlce a u Dešenic. PL. Vz Blk. Kfsk.
493.

Divišovský, vz Divišov. D-ští řípaři.
Vz o nich v Sbtk. Krat. h. 28. D. Mart.
Tf. Odp. 266. D. T., 1836. Vz Jg. H. 1. 2.
v. 546.

Divitelnosť, i, f., die Bewnnderlichkeit.
J. Váňa.

Diviti se. — abs. Divijó se, divijó, nač
kováři pijó, a jak pak be nepili, dež lidi
šidijó. Sš. P. 683. — čemu. Neuí se čemu
d. V., Kn. D. se něčí kráse. Dal. 70., BO.
Nenie se co d. tomu. Št. Kn. š. 11. Tornu se
d. jechu. Alx. Já se tomu velmi divi. Zk.
175. Divieše se tomu velmi. Pass. 14. st.
Viece divie se pěknosti. Hus I. 79. Pakli
se kto diví tomu. Št. Kn. š. li. (29.). — do
koho. Divím se do tebe. Pass. mus. 392. —
z čeho. Diviece sě z prodlenie svobody,
jako reptali sú. Hus II. 68. — v čem. Ď.
se musím v tej věci, že jste sem s křikem
přišli. Us. BRt.

Divizna, verbascum, das Wolfskraut, die
Feld-, Königskerze, das Kerzenkraut. V MV.
nepravá glossa. Pa. Koř. div = svítiti se,
lesknouti se Mz. v List. filolog. VII. 42.,
Mkl. Etym. 46. D. drobnokvětá, v. Schra-
deri; velikokvětá či obecná, v. thapsus;
sapovitá, v. phlomoides; knotovkovitá, v.
lychnitis; černá, v. nigrum; červíková, v.
blattaria, das Goldnägelein. Vz Rstp. 1137.
Sapě d., phlomis fructicosa, das Filzkraut. Vz
Rstp 1191. D., herba lucernalis vel cauda lu-
pina vel cereus prostollonis vel taxus vel bar-
bassus. 14. stol. D. obrovská, v. giganteum.
Dlj. 61. Cf. Schd. II. 291., FB. 56, ČI. 83.,
Čl. Kv. 232., Kk. 188., Rosc. 135., Mllr. 110.,
S. N., Slb. Rostl 352. D. ohlašuje v zemi
poklad. Sk. Kořen d-ny zahání černé m)ši.
Mus.

Diviznáček, čka, m., cionus, brouk. D.
krtičníkový, c. scrophulariae; lemovaný, c.
verbasci; zelenochlupý, c. thapsus; zahradní,
c. hortulanus. Kk. Br. 324., Brm. IV. 171.
až 172.

Diviznolistý, vz Divizna.

Diviznovina, y, f., das Verbascin. Rk.

Diviznovitý. D. rostliny, revbasceae; di-
vizna, marnucha, poluška, krtičník. vz Rstp.
1137., Slb. 352.

Divižena, y, f. = lesní žena,

Divják, a, m. = divoký kanec, der Wild-
eber. Vz Diviak. Dch., Šd.

Divjasel, carlina acaulis, rostl. Bartol.
Göm.

Dívka. Dívka dospělá slove na Zlínsku
roba, dívka je tam = děvečka služebná. Brt.
Také na Val., Ostrav. Vck., Tč. Také v Št.
Kn. š. 116., 157. Cf. Děva, Děvče. — D., y,
m. = panic. Čistý dívka. Hr. ruk. Pl. 428.,
R. 29. (Hr. ruk. 173. a j.). Cf. Panna a: Jo-
sefu otdána bieše, děvka za děvku čistého.
St. skl. III. 2. a Rod. (III. 80. a. 8. ř. zd.)
— D. = čajka (malá, rychlá loď), zastr. Od-
jel na dívce do Uher. (Pomateno s čajka =
čejka, která u lidu slove i děvka, stará
děvka). Bdl.

Dívkin, vz Dívčin.

Divlíček, čka, m. = malý divlík.

Divlík, a, m. = dáblík. Slov. Ssk.

Divně. Musilo by to d. státi, es miisste
mit wunderbaren Dingen zugehen; Bude mu
to d. přicházeti; To mě d. dojalo. Dch.
I mohl jest sobě rovného syna všemohú-
cieho kromě času z sebe d. poroditi; V té
jednotě jest d. trojice a jednostajně. Št.
Kn. š. 17., 24.

Divnice, dle Budějovice, Divnitz, ves
u Bojkovic na Mor. PL.

Divno k víře. Čch. Bs. 23.

Divnoděj, e, m. = divný děj, wunder-
bare Begebenheit. Trojí o tom d-ji vypra-
vování. Sš. Sk. 109.

Divnohlučný, wunderbar rauschend. Vký.

Divnomocný, wunderbar mächtig. Dk.

Divnoplod, u, m., die Malakkanuss. Šm.

Divnořeč, i, f. = oxymoron. Sš. I. 106.

Divnořekosť, i, f. = oxymoron. Je to d.
nějaká: Hledaje nenalezl a nehledaje nalezl.
Sš. I. 112.

Divný = podivný, ku podivu, mirabilis,
admirabilis. Ž. wit. 44. 5., 41. 5. a j. To je
d. osud, náhoda. Us. Lpř. D. pocit. Us. Pdl.
Div divný, divoucí. Km. D. milosť boží.
Výb. II. 27. Byl tak divný jako jelen
s zlatými rohy na mostě pražském. Štr.
Divné krásy bieše. Alx , GR. Snad to ně-
komu bude za divné, jestliže já .... Št. N.
180. Když jest tak divné věci a rozličné
z ničehož stvořil; D chuť; Neb ani dennice
ani zvieřennice jsú tak svým blskem divné,
jakoj' spravedlnost ... Št. Kn. š. 17., 132.,
186. (7., 34.). — D. = wunderlich, grillen-
haft. Je jako z těch divných lidí U Olom.
Sd.

Divo, a, n., das Ungeheuer. Slov. Ssk. —
D. = teskno. Šsk.

Divobujný, wildüppig, wildwuchernd.
Dch., Šm.

Divoce. Rostlina ta u nás d. roste. Us.
Pdl.

Divocství, n., die Wildheit. GR.

Divoč, e, m., das Wild; wiide Gegend.
Slov. Ssk.

Divočák, a, m. = divočec. Slov. Hol. 75.,
Ssk.

Divoček, vz Divočec.

Divočení, n., das Wildwerden. Ssk.

Divočí, wild. Ssk.

Divočíce, e, f., die Wilde.

Divočina. - D. = maso divoké zvěři. Neb
k dobrému truňku vína náleží též d. Db.
14. — D. = divoká krajina, eine wilde Ge-
gend. Kká. Td. 123., Dch., Čechy I. 90. —
D. = divná, vykřičená věc. Povím vám tu
d-nu. Světz. 1875. — D. ořechová (koře-
nice), Maser-, Augenflader. Prm. IV. 262. —
D. To je d. člověk (= divoký), ein Wild-
ling. Us. Tč., Las. Brt. D. 206.

Divočka, y, f. = ovčí jméno. Val. Brt. —
D., wilde Kuh. Slov. Ssk.

Dívočka, y, f. = dívečka, dívka. Slov.
Koll. Zp. I 72.

Divočný, wüthend. Ssk.

Divodruh, a, m., der Abeuteuerer. Šm.,
Loos.

Divodružný, abenteuerlich. Šm., Lpos.

Divodružství, n., das Abenteuer. Šm.,
Loos.