Divukrutnosť, i, f. = ukrutnosť. Slov.
Bern.

Divukrutný = ukrutný. Slov. Bern.

Divuněžný, wunderzart. D. vděk. Čch.
Mch. 104.

Divuplný, wundervoll. Hdk. Dětské víry
d-ná říš. Čch. Bs. 59.

Divúr, a, m. = člověk divoký, der Wild-
fang. Mor. Brt., Vck.

Divusmělý, wunderdreiss. D. odvážnosť.
Kutn.

Divy, pl., m. = dívání, divadlo. Poslat
někoho na d. = na odiv. Val. Brt. D. 206.

Divý, vz Mkl. Etym. 46. — D. = divoký. D.
lomoz, žár vášně, hněv, rej citů, boj, vášeň,
Vrch., čardáš, Hdk., shon, hluk. Us. Pdl.
Neběž jako divý, ostýchej se lidí. Bž. exc.
-- D. muž. Vz Mus. 1855. 47., Sbtk. Rostl.
23. D. ženy. Vz Mus. 1853. 469., Sbtk. Rostl.
21., 177., 258., 291., 295. — D. maso, šp.
m.: živé. Vz Divoký. — D. jedenie, jídla =
divoká t. j. masa z divoké zvěři. Rkk. 76.
(Prk.). — D. = prudký, silný. D. touha,
Vrch., záchvat, Osv. I. 378., vztek, Kká.,
útěk, Šmb., sráz. Kká. K sl. j. 55. — D. =
neobyčejný. Skal divé spousty, d. směs, ne-
lad skal, zmatek. Vrch.

Div'ž = diviž. Bž. 35.

Dizňa, i. f., Braeur-, Köhldöse. Slov. Ssk.

1. Díž. Kdo k poli přihlíží, má také v díži.
Pk.

Díža = tlustá žena. Brt.
Dížčerpy (Jištěrpy), ves v Litoměř. Blk.
Kfsk. 506.

2. Díže, na Mor. hrotek. Brt. Strsl. dêža.
Vz Mkl. Etym. 45, Kráva jí dížku vykopla.
Us. Nezmoha krávy, tedy dĺžkou o zem
Lpř. Mám peňází dježku, sú do země za-
kopané, nevím v kterém brježku. Glč. II.
158.

Dížečka, vz Díž.

Díženka, y, f., vz Výtrusnice.

Dížice, e, f. = dížka. Slov. Ssk.

Dížička, vz Díž.

Dížka, vz Díž MV.

Dížkopy (Dívčí Kopy), ves v Táborsku.
Vz. Blk. Kfsk. 850.

Dj. Vz Gb. Hl. 105, Dja. List. filolog.
X. 464.

Dja mění se ve strsl. v žda. Vz Mkl. aL.
215. A jak jinak? Vz ib. 222. V čest. v z.
Vz Dj.

Djakovo = Diakovár.

Djamant, u, m. = diamant. Slov. Koll.
I. 25.

Dka. = deka. Sd.

Dkg. = dekagramm.

Dkm. = dekametr.

-dko. Cf. také: Brs. 2. vyd. 101.
1. Dl. Z dl vysouvá se d: střč. klal m. kladl
(Šf. Poc. 24.); nevyhnutelný, viditelný, smr-
telný atd. Vz Gb. Hl. 155. — D se při-
souvá: kadilo — kadidlo, divalo — divadlo,
silo — šidlo atd. Vz více v Gb. Hl. 121.,
Vm. Mkl. Hl. 26.

2. Dl. = decilitr (skRácenina).

Dla předložka z akkus. = pro. Dyť to d.
vás!; Juraš d. Ondraša přišel preč; Šel tam
dla teho = proto. Laš. Brt. D. 189. Také
ve Slez. Tč., Šd. Matka jeho jemu laje

tacik mu něda, žech ja je d. něho dzěvucha
chudobna; Pan Ježiš je na nebě, ma bo-
hactvo dla mě. Sš. P. 388. — D. = dle. Slov.
Bern. — D. = deska sudu a p., duha, du-
žina, doužka, die Daube. V Ronova. Rgl. —
Dl'a = délka. Na dli tresť črnú položichu.
Dle Kř. od nom. dl'a přehl. dle. Cf. Dlí.

Dlab čepovní, das Zapfenloch, cevní,
Spindelloch, na rameno, das Armloch. Šp.

Dlaba, vz Dlab.

Dlabač. — Bohumír Jan D., dějepisec,
1758.—1820. Vz Bačk. Písm. I. 33., 174.,
203., 201., Tf. H. 1. 2. v. 95., Jg. H. I. 2. v.
546., Šb.Děj. ř. 2. v. 235., S. N. — D. Jos.,
prof., +1826. Vz Jg. H. 1. 2. vyd. 546.

Dlabadlo = ostré železo, kterým dříví
n. kámen dlabeme, das Stemmeisen (dláto).
Kram. Slov.

Dlabák, u, m. = dlabadlo. — D. = dře-
vák, dřevený střevíc. U J. Hrad Mtš. Vz
Dlabanec. — D., a, m. = který vždy v hlavě
dlabe, der Pedant. Na Ostrav. Tč.

Dlabal, vz Dlabač.

Dlabanec, nce, m. = dřevák, jest cele
z dřeva dlabaný střevíc. Lg. Vz Dřevák,
Dřevének, Trepek.

Dlabanka, y. f. = dlabanec. Vlšk. 185.

Dlabaný; -án, a, o, gehöhlt. Lpř.

Dlabati. — co, kůru, die Rinde schälen,
Sl. les., dřevo. BO. — D. = jísti. Ten dlabe!
U Košic. Brnt. — D. = ubírati se. Sotva
bylo ráno, byla lísková v hrsti a já dlabal,
k Břežnici. U Břežnice. Cf. Cachati. Mš.

Dlabávati, vz Dlabati.

Dlábco, n. = dláto. Slov. Rr. Sb.

Dlábeček, vz Dlab.

Dlabina, y, ť. = dlab. Ssk.

Dlabinka, vz Dlab.

Dlábiti, drücken. Mkl. Etym. 47. — na
koho = naléhati naň, in Jem. dringen.
U Olom. Sd. Na Val. a Slov. = škrtiti, dlá-
viti. Brt. D. 66.

Dlabka = dlapka. Slov. Ssk.

Dlabko, a, n. = dlabadlo. Slov. Ssk.

Dlabožditi, il, ěn, ění = dlábiti, würgen,
drücken, prügeln. Na Ostrav. Tč.

Dlabšení, n. D ním zvieřetcím a sypěním
hadovým smutně trasúce sě hyniechu (tran-
situ animalium). BO.

Dláha, die Schiene, Eisenbahnschiene.
Včř. Z. I. 33., Mkl. Etym. 47. — D. = deska,
die Kompresse. D. z dalga, kořen by mohl
býti dlbg, dtlg tegere pokryti. Mz. v List.
filolog. VII. 43. D. na holeň, na ruční kloub,
rozevírací. Us. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. IX.
349. D. drátěná, dřevěná do sádrových ob-
vazů, ramenní, rozpoltěná Goochova; d. k ob-
vazkům a uložení končetin, d. k zavěšení
končetin Volkmannova. Wld., S. N.

Dlachman, a, m. = otrapa. Val. Vck.

Dlachmati = dlábiti, mačkati. — co,
koho: psa, obilí. Vz Udlachmaný. Mor. Šd.,
Brt. D. 206.

Dlachnil, a, m. = kdo nepořádně jí, něco
kazí. Vz Dlachniti. U Kr. Hrad. Kšť.

Dlachniti, il, ěn, ění = kaziti, verderben.
— co: ovoce = nakousnouti a zahoditi.
U Kr. Hrad. Kšť. — D. = nemotorně mlu-
viti, žvástati. U Ronova. Rgl. — se v čem
= korejniti se, dloubati se. D. se v jídle.