Dlhočizný = velmi dlouhý. Slov. D. řeč,
Phld. I. 1. 8., násyp. Lipa I. 261.

Dlhokosť, i, f. = délka. Slov. Bern.

Dlhoký = dlouhý, länglich. Slov. Pruh
mile široký a d. míle. Hdk. 119. Na dlhokej
stopce korunka se kmitá. Vaj. Tat. m. 47.,
Mt. S. I. 59.

Dlhosť, i, f. = dlouhosť. Slov. Bern.

Dlhovati = dluhovati. Slov. Ssk.

Dlhučičký = hodně dlouhý. A tá dolina
d-ká dlhá bola. Dbš. Sl. pov. I. 468.

Dlhula, y, f., die Baumwanze. Slov. Ssk.,
Loos.

Dlhý = dlouhý. Slov. Ssk., Mkl. Etym.
40.

Dlí = délka. Prk. Na dlí (Rkk. 48.) vy-
kládá Jir. Anth. I. 3. vyd. XXXIV. = na
podlahu. Cf. Blina, doleji Dla, Tla, Dlo,
Podlaha (konec). Zřev všady dlí i na překy.
Alx. V. v. 689 (HP. 17.). V 2. ř. článku za
Rkk. přidej: 48.

Dliatko = dláto. Slov. Ssk.

Dlidlena, y, f, lichotné jm. kachní. Mor.
Brt.

Dlidli, dlidli! Volání na kachny. Vz
Kachna. Brt., Kšá.

Dlidlinka, y, f. = dlidlena. Kšá.

Dlidluška, y, f. = dlidlena. Brt.

Dlijan, a, n. Poslední truňk ve jméno
sv. Jana D-na připíjeli (staří Čechové) Mus.
1864. 27.

Dlina. — D. = poledník, meridian. Kodym.
— D. snad také = delina, poněvadž se na
Ostrav. m. vydleti také vydliti říká = do-
linou pokryti Na dli mohlo by potom zna-
menati: na dlinu = na podlahu, na zem.
Té.

1. Dlíti = meškati. Cf. Mz. v List. filol.
III. 45., Mkl. Etym. 55. - kde (jak kdy):
v obejmutí. Kká. K sl. j. 135. On rekovně
dlí v čele té hrstky. Ib. 154. Dokud dlel
mezi námi tak přítulně. Osv. I. 57. Na
hodinách dleli v noci mniši. Vrch., Hdk.

2. Dlíti = prodlévati, protahovati. — čím
(jak). Dlil svým pokáním den ode dne.
Št. Zlého's úmyslu, že tiem dlíš. Hr. ruk.
389. Tu oni mi tímž tak dlili, že časové
minuli; A tím mi se to dlí. Půh. II. 290,
582. Teskní, že se tak dlí těmi penězi. 1496.
Minst. — s inft. Jenž živě své cítí rány a
léčiti dlí. Koll. 1. 376. — jak dlouho. To
se dlilo do syna božího umučení. Pass. 14.
stol. Mus. 1882. 519.

Dlo, a, n. = délka. Ssk.

-dlo Vz Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. für
slav. Philol. (Jagić) II., D (i dod ). — Pří-
pona -dlo značí často i nomina agentis, na-
dávku, anebo se jich aspoň se příhanou užívá:
vrtidlo, slombidlo, motovidlo, zundidlo, kňou-
radlo, strojidlo, tintidlo, létadlo (letoun, pták),
třeštidlo, bručidlo, bečidlo, vrčidlo, fučidlo
(fučík), zlobidlo (kdo zlobí), buřidlo (buřič),
břechadlo (tlučhuba), panidlo, čánidlo, čuři-
dlo, Bž. v Km. 1881. 39. (vz tam více pří-
kladů), Prk. Přisp. 22., domrzadlo (kdo do-
mrzá, dozírá), čučidlo (zamlklá, nedůvěřivá
ženská). Brt. D. 142. Tato subst. rovnají se
substantivnímu participiu perft. act.: vrtil,
fučil, třeštil atd. anebo substantivům utvo-
řeným příponou -tel: buřidlo — buřitel, mu-

čidlo — mučitel. Bž. ib.—Jiná subst. touto
příponou tvořená označují předmět, se kterým
se děje, co kmen infinitivní znamená: jídlo
(co se jí), prádlo, žrádlo, bradlo (zač se bere),
madlo (zač se jímá). Bž. ib. — Jména pod-
statná příponou -dlo tvořená skracují z pra-
vidla dlouhou kmenovou samohlásku: lákati
— lákadlo, napájeti— napajedlo, prostěradlo,
stěnidlo lépe než stinidlo, šidlo, zapinadlo,
bíti — bidlo, býti — bydlo, umyvadlo, stru-
hadlo, kRužidlo, stupadlo; ale i: prádlo,
šídlo, křídlo, mýdlo. Brs. 2. vyd. 225. —
Jiného mínění jest Bž., jenž píše: Podstatných
jmen utvořeno ode kmenův infinitivních pří-
ponou -dlo jest asi 420. Kmeny infinitivní,
od nichž jsou utvořena, dělí se dle tříd slo-
vesných takto: do I. třídy jich náleží 13
bydlo, obydlo, bidlo, čidlo, přikrydlo, ple-
jidlo, sídlo a osidlo, šidlo, rydlo, po-vi-dla,
třídlo (nástroj na tření), žídlo (život, pokrm);
do druhé: v-(ostydlo); do III. 13: brčadlo,
bručadlo, břenčadlo, drnčidlo, fučidlo, hle-
didlo, zpodřepadlo, držadlo, stojadlo, veče-
řadlo, voňadlo, ozředlo, vrtidlo; ve tř. IV.
jest jich 127, v V. 229, v VI. 14. Ostatních
nelze vřaditi do tříd slovesných. Ve tř. IV.
jest sem hledících kmenův infinitivních se
samohláskou přirozeně krátkou 101, ostatní
Jg. píše takto a: chranidlo. Krok, chvalidlo,
Kon., Krab., palidlo, Us., trapidlo, Br., va-
bidlo, L., vratidlo, Br.; ale á: bránidlo, Jg.,
dávidlo, Tys., Tabl. lid., dráždidlo, Ros.,
Krok, Presl, pářidlo, Us.; — e: ředidlo, D.;
— i: líčidlo, V., Kom., stinidlo, D., Rohn.,
Bern., viřidlo, Mu3.; ale í:, cídidlo, Jg., mí-
sidlo, Jg., svítidlo, Ros., Č., stínidlo, Kom.,
tříbidlo; — ě: bělidlo, V., Br., měsidlo,
Reš., světidlo, Kn., Boč.; — u: brusidlo, Us.,
buřidlo, Jg., krutidlo, Kom., kupidlo, Hank.
exc, lučidlo; ale ou: kroutidlo, L., blou-
didlo. Jg. — Ve tř. V. jest sem náležejících
kmenův infinitivních s dlouhou kmenovou
samohláskou 140., Jg. pak píše takto a:
vdavadlo, chapadlo, Krok, krajadlo, poka-
zadlo, machadlo, Jg., napajedlo, V, pajadlo,
paradlo, V., podpasadlo, Č., odtahadlo, Vaněk,
třasadlo, Vacek, vahadlo, L, vazadlo, Sal.,
Ja., Krok, obvazadlo, Sal-, odvazadlo, na-
vazadlo, přivazadlo, svazadlo, Sal., zavazadlo,
Kom., vlačidlo, Reš.; ale á: přehánědlo,
Techn., odhánidlo, shánidlo, D., Kram., há-
zedlo, lákadlo, Č., Presl, vznášedlo, Bur.,
prádlo, rádlo, odvádědlo, Zlob., žrádlo, Jel.,
V., hřádlo; — e: prodlevadlo, lehadlo, Jg.,
letadlo, Ž. wit., Rkk., 1404., slevadlo, D.,
Techn., přelezadlo, pořekadlo, Br., Kom.,
vlekadlo, Svět., požeradlo; ale é: zalévadlo,
V., prosévadlo, V.; — ě: sběradlo, Leg.,
zapěradlo, Jg., podpěradlo, opěradlo, Jg.,
posměvadlo, Štelc, odvěradlo, Jg., svěradlo,
D., prostěradlo. V., vytěradlo, Jg , utěradlo.
Kom., D.; — ale í: opíradlo, odvíradlo,
svíradlo, Ja., Sedl., vytíradlo; — i: nabi-
jedlo, Bur., čihadlo, V., Kom., divadlo, V.,
Troj., Kom., zahřivadlo, Ros, libadlo, Reš.,
spinadlo, Aqu., Reš., podřikadlo, Mark.,
zstinadlo, Jg., pisadlo, Ben., prosivadlo, Jg.,
střikadlo. Ros., štipadlo, D., vijadlo, Aqu.,
Reš., žahadlo, V., ždimadlo, D., poživadlo;
ale í: cvíkadlo, jímadlo (i jimadlo), líhadlo,