Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |
|
|||
59
|
|||
|
|||
Dlhočizný = velmi dlouhý. Slov. D. řeč,
Phld. I. 1. 8., násyp. Lipa I. 261. Dlhokosť, i, f. = délka. Slov. Bern.
Dlhoký = dlouhý, länglich. Slov. Pruh
mile široký a d. míle. Hdk. 119. Na dlhokej stopce korunka se kmitá. Vaj. Tat. m. 47., Mt. S. I. 59. Dlhosť, i, f. = dlouhosť. Slov. Bern.
Dlhovati = dluhovati. Slov. Ssk.
Dlhučičký = hodně dlouhý. A tá dolina
d-ká dlhá bola. Dbš. Sl. pov. I. 468. Dlhula, y, f., die Baumwanze. Slov. Ssk.,
Loos. Dlhý = dlouhý. Slov. Ssk., Mkl. Etym.
40. Dlí = délka. Prk. Na dlí (Rkk. 48.) vy-
kládá Jir. Anth. I. 3. vyd. XXXIV. = na podlahu. Cf. Blina, doleji Dla, Tla, Dlo, Podlaha (konec). Zřev všady dlí i na překy. Alx. V. v. 689 (HP. 17.). V 2. ř. článku za Rkk. přidej: 48. Dliatko = dláto. Slov. Ssk.
Dlidlena, y, f, lichotné jm. kachní. Mor.
Brt. Dlidli, dlidli! Volání na kachny. Vz
Kachna. Brt., Kšá. Dlidlinka, y, f. = dlidlena. Kšá.
Dlidluška, y, f. = dlidlena. Brt.
Dlijan, a, n. Poslední truňk ve jméno
sv. Jana D-na připíjeli (staří Čechové) Mus. 1864. 27. Dlina. — D. = poledník, meridian. Kodym.
— D. snad také = delina, poněvadž se na Ostrav. m. vydleti také vydliti říká = do- linou pokryti Na dli mohlo by potom zna- menati: na dlinu = na podlahu, na zem. Té. 1. Dlíti = meškati. Cf. Mz. v List. filol.
III. 45., Mkl. Etym. 55. - kde (jak kdy): v obejmutí. Kká. K sl. j. 135. On rekovně dlí v čele té hrstky. Ib. 154. Dokud dlel mezi námi tak přítulně. Osv. I. 57. Na hodinách dleli v noci mniši. Vrch., Hdk. 2. Dlíti = prodlévati, protahovati. — čím
(jak). Dlil svým pokáním den ode dne. Št. Zlého's úmyslu, že tiem dlíš. Hr. ruk. 389. Tu oni mi tímž tak dlili, že časové minuli; A tím mi se to dlí. Půh. II. 290, 582. Teskní, že se tak dlí těmi penězi. 1496. Minst. — s inft. Jenž živě své cítí rány a léčiti dlí. Koll. 1. 376. — jak dlouho. To se dlilo do syna božího umučení. Pass. 14. stol. Mus. 1882. 519. Dlo, a, n. = délka. Ssk.
-dlo Vz Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. für
slav. Philol. (Jagić) II., D (i dod ). — Pří- pona -dlo značí často i nomina agentis, na- dávku, anebo se jich aspoň se příhanou užívá: vrtidlo, slombidlo, motovidlo, zundidlo, kňou- radlo, strojidlo, tintidlo, létadlo (letoun, pták), třeštidlo, bručidlo, bečidlo, vrčidlo, fučidlo (fučík), zlobidlo (kdo zlobí), buřidlo (buřič), břechadlo (tlučhuba), panidlo, čánidlo, čuři- dlo, Bž. v Km. 1881. 39. (vz tam více pří- kladů), Prk. Přisp. 22., domrzadlo (kdo do- mrzá, dozírá), čučidlo (zamlklá, nedůvěřivá ženská). Brt. D. 142. Tato subst. rovnají se substantivnímu participiu perft. act.: vrtil, fučil, třeštil atd. anebo substantivům utvo- řeným příponou -tel: buřidlo — buřitel, mu- |
čidlo — mučitel. Bž. ib.—Jiná subst. touto
příponou tvořená označují předmět, se kterým se děje, co kmen infinitivní znamená: jídlo (co se jí), prádlo, žrádlo, bradlo (zač se bere), madlo (zač se jímá). Bž. ib. — Jména pod- statná příponou -dlo tvořená skracují z pra- vidla dlouhou kmenovou samohlásku: lákati — lákadlo, napájeti— napajedlo, prostěradlo, stěnidlo lépe než stinidlo, šidlo, zapinadlo, bíti — bidlo, býti — bydlo, umyvadlo, stru- hadlo, kRužidlo, stupadlo; ale i: prádlo, šídlo, křídlo, mýdlo. Brs. 2. vyd. 225. — Jiného mínění jest Bž., jenž píše: Podstatných jmen utvořeno ode kmenův infinitivních pří- ponou -dlo jest asi 420. Kmeny infinitivní, od nichž jsou utvořena, dělí se dle tříd slo- vesných takto: do I. třídy jich náleží 13 bydlo, obydlo, bidlo, čidlo, přikrydlo, ple- jidlo, sídlo a osidlo, šidlo, rydlo, po-vi-dla, třídlo (nástroj na tření), žídlo (život, pokrm); do druhé: v-(ostydlo); do III. 13: brčadlo, bručadlo, břenčadlo, drnčidlo, fučidlo, hle- didlo, zpodřepadlo, držadlo, stojadlo, veče- řadlo, voňadlo, ozředlo, vrtidlo; ve tř. IV. jest jich 127, v V. 229, v VI. 14. Ostatních nelze vřaditi do tříd slovesných. Ve tř. IV. jest sem hledících kmenův infinitivních se samohláskou přirozeně krátkou 101, ostatní Jg. píše takto a: chranidlo. Krok, chvalidlo, Kon., Krab., palidlo, Us., trapidlo, Br., va- bidlo, L., vratidlo, Br.; ale á: bránidlo, Jg., dávidlo, Tys., Tabl. lid., dráždidlo, Ros., Krok, Presl, pářidlo, Us.; — e: ředidlo, D.; — i: líčidlo, V., Kom., stinidlo, D., Rohn., Bern., viřidlo, Mu3.; ale í:, cídidlo, Jg., mí- sidlo, Jg., svítidlo, Ros., Č., stínidlo, Kom., tříbidlo; — ě: bělidlo, V., Br., měsidlo, Reš., světidlo, Kn., Boč.; — u: brusidlo, Us., buřidlo, Jg., krutidlo, Kom., kupidlo, Hank. exc, lučidlo; ale ou: kroutidlo, L., blou- didlo. Jg. — Ve tř. V. jest sem náležejících kmenův infinitivních s dlouhou kmenovou samohláskou 140., Jg. pak píše takto a: vdavadlo, chapadlo, Krok, krajadlo, poka- zadlo, machadlo, Jg., napajedlo, V, pajadlo, paradlo, V., podpasadlo, Č., odtahadlo, Vaněk, třasadlo, Vacek, vahadlo, L, vazadlo, Sal., Ja., Krok, obvazadlo, Sal-, odvazadlo, na- vazadlo, přivazadlo, svazadlo, Sal., zavazadlo, Kom., vlačidlo, Reš.; ale á: přehánědlo, Techn., odhánidlo, shánidlo, D., Kram., há- zedlo, lákadlo, Č., Presl, vznášedlo, Bur., prádlo, rádlo, odvádědlo, Zlob., žrádlo, Jel., V., hřádlo; — e: prodlevadlo, lehadlo, Jg., letadlo, Ž. wit., Rkk., 1404., slevadlo, D., Techn., přelezadlo, pořekadlo, Br., Kom., vlekadlo, Svět., požeradlo; ale é: zalévadlo, V., prosévadlo, V.; — ě: sběradlo, Leg., zapěradlo, Jg., podpěradlo, opěradlo, Jg., posměvadlo, Štelc, odvěradlo, Jg., svěradlo, D., prostěradlo. V., vytěradlo, Jg , utěradlo. Kom., D.; — ale í: opíradlo, odvíradlo, svíradlo, Ja., Sedl., vytíradlo; — i: nabi- jedlo, Bur., čihadlo, V., Kom., divadlo, V., Troj., Kom., zahřivadlo, Ros, libadlo, Reš., spinadlo, Aqu., Reš., podřikadlo, Mark., zstinadlo, Jg., pisadlo, Ben., prosivadlo, Jg., střikadlo. Ros., štipadlo, D., vijadlo, Aqu., Reš., žahadlo, V., ždimadlo, D., poživadlo; ale í: cvíkadlo, jímadlo (i jimadlo), líhadlo, |
||
|
|||
Předchozí (58)  Strana:59  Další (60) |