štio. D. Německá, Mährisch-Wieseti, ves;
u Březové na Mor. D. Ulice, Lange Zeil,
předměstí v Hustopečí v Brněnsku. — D.
Ves, Grunddorf, ves u Mohelnice; Langendorf,
ves u Sušice; ves v Hradecku, vz Blk. Kfsk. i
23. 1297. — D. Ves Nová, Neu-Langendorf,
ves u Sušice, vz Blk. Kfsk. VIII. 164., Sdl.
Hr. I. 253, II. 276, III. 302., IV. 369., S. N.

— Dlouhé, něm. Dlauhy, vsi u Chotěboře
a u Nov. Města v Brněnsku; Dluhey, ves
u Železného Brodu (Dlouhá). Vz Blk. Kfsk.
803., 844. D. Dvory, Langenhof, ves u Kr.
Hradce. Vz Blk. Kfsk. 927. D. Pole, Lang-
feld, ves u Benešova. Tk. III. 190., V. 220.,
Blk. Kfsk. 212. D. Běh, Langlauf, myslivna
u Brandýsa n. L. D. Most, Langenbruck,
ves u Hodkovic. D. třída v Praze. Tk. II.
204., 253., V. 238., VI. 5., 52., VII. 349.,
Tk. Ž. 151. — D., ého, m., os. jm. Tk. V.
238.. Blk. Kfsk. 1040., 1164.

Dlouhytánský, sehr lang. Us. D. stůl,
procházka. Kos.

Dlouzesilný. D. slabika. Dk. P. 337.

Dlouzeslabý. D. slabika. Dk. P. 337.

Dlouž. Změřil jest dlúž; Tří loket výš
jeho a dvú loktů dlúž jeho; Podlé dlúži
také i šíř jejich; Dlúži, akkus. Veliká dlú-
žie. BO — D. = dlouhá slabika. D. =
dvěma kratím (krátkým slabikám). Dk. P.
II. 207.

Dloužeček, vz Dluh.

Dloužen, žně, f., vz Dlužeň.

Dloužení samohlásek na konci slov libo-
volné, přízvučné (fonetické), vz Bž. 20., ná-
hradné, výměrné, tvarné či prosté, Ndr. 10.,
náhradné (náhradou za ztracenou slabiku:
pí = pije, svém = svojem etc.). Vz Gb. Hl.
127. Vz ještě: Kvantita, Samohláska, Stup-
ňování (III. 743. b. Co tam uvedeno z Mkl.
německy, to Gb. v List, filol., V. 297.-299.
uvádí česky u výtahu, vz tam), Šrc. 526. - 533.
D. náslovné samohlásek po předlož, ve strč.;
d. ve slovan. kolikeré; d. předznakové sa-
mohl. v nom. sg. vz Listy filol. VI. 226.,
313., 282.

Dloužeti = dlouhým se stávati, lang
werden. Bž. 191.

Dloužina, y, f., ein langes Grundstück.
Sl. les.

Dloužinec, nce, m., parameicum, ein
Thierchen. Šm.

Dloužiti si co čím: cestu zacházkou. —
co proč: a se dlouží náhradou v á. Ndr.

— se kdy jak. Nechť v mužném chotě ná-
ručí proud polibků se sladce dlouží. Kká.
K sl. j. 227.

Dloužítko, a, n. = znaménko za notou
naznačující prodloužení její. Dk.

Dloviti, il, en, ení = dáviti, würgen. Ostrav.
Tč.

Dložka, y, f. = dlážka, das Pflaster. Ostrav.

Dlubati. — co. Zemiaky podberáme ci
dlubeme. Slov. Rr. Sb. Ostrav. Tč. Nesmíš
ani ve dne ani v noci spáti, chceš-li věděť,
co tvé srdce dlube. Tč.

Dlubín, a, m., ves u Heřmanova Městce.
Vz Sdl. Hr. I. 181.

Dlubna = topor, topůrko, násada k se-
keře. Dal. 103, 174. Vz Sekera, Mkl. Etym.
40.

Dlubně, ě, f. =-tigillum. 15. stol. A zvieš,
žeť lidé nebudú dubně (palice) na hlavy
čekati. Arch. II. 27. Vz Dlubna.

Dlubný, vz Dlubnatý.

Dlúbsti, strč. = dlabati. Bž. 180.

Dlubyně = Dlubín. Sdl. Hr. 1. 181.

Dlugoš, e, m.. dějepisec. Tk. IV. 300.,
VIL 410., Sbn. 661.

Dluh. O původu vz Mz. v List filol. VII.
45., Kn. drn. 129. Strsl. dhhT. Mkl. Etym.
40. Nechali dluhy dluhama (nezaplatili jich)
a peníze utratili. Us. Vk. D. účtový, die
Buííhschuld. Nz. Byli samý d. Wtr. To je
dluhů jako špitálských modliteb (hojnosť).
U Litomišl. Dš. Má dluhů jako starý officír.
Us Dš. D., obligatio. Ž. wit 124. 5. Chtěl
na něm všechen dluh náhle jmíti; On praví,
že jí ten dluh zpravil; Žaluje na mne o d.
neprovodný; Má býti podlé práva, aby ti,
kteříž sedíce v úřadu zapisují d. na miesto,
každý zvláště jménem svým v listu byl po-
ložen; Kde druhých pět zlatých? A on řekl:
Držím to v svém dluhu; Nejprve dluhové
k lozuňku, potom dluhové na základ a naj-
posléz jiní dluhové podlé jich starosti plněni
býti mají; Ty peníze, které za Tomana na
jeho dluzích dal; U velikých dluzích zuostal;
Kdo starší d. ukáže, k tomu právo má;
Praví, že jest tomu dluhu na devět let; Vzal
včely v dluhu panském. NB. Tč. 4., 13., 33.,
70., 90., 131., 144., 146., 226., 228., 264. Ten
list dal mi v mém dluze, jakož mi byl dlužen.
Půh. II. 252. Listovní ď. Václ. II. (Žena)
dluhóv mužových platiti nemá, než kteréž
se zdlužila v svém vdovství, ty plať. O. z D.
Starší bratr mlazšiemu, jenžto let nemá,
ztratiti nemóže, lečby dluhové a závady
otcem jich zašly (entstehen). O. z D. Mrtvého
otcě a máteř máme z dluhu (Schuldigkeit,
Pflicht) ctíti. Hus I. 151. Ženě muž d. vrací.
ZN. Nazapovídá manželského dluhu poža-
dování (povinosti). Sš. I. 213. D. najprv
slušie zaplatiti; Dlužni jste se milovati
z pravého dluhu (povinnosti); Kakž kolivěk
z dluhu má jeden druhému skutku tělesného
povoliti. Št. Kn. š 43., 67. Dlouho na d.
dáno není darováno. Dch. Človek sa bojí
umreť pre dlhy (tak je zadlužen). Slov. Zátur.
Mluvíš na dluh (marně). Us. Hkš., Mll., Kmk.,
Šml., Ehr. Lepší žebrák púhý než ten, čo
ma dluhy. Tč. exc. Jak d. víc než íundus
platí, sloboduť udusí. Ťažko je bývať v ho-
ferství, ťažšej v takém domě, kdě sa víc
dluhóv nachádzá než listu na stromě. Glč.
II. 215. D. není brať-, brat. Km. Starý d.
rád v hluchotu (zapomenutí) přichází. Kom.
Ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti. Smil.
Nepůjde ti k duhu, dáš-li jísti s sebou dluhu.
Lpř. D. kormoutí. Bž. Lež jezdí na dluzích.
Mour. — Cf. Vš. Jir. 462., Kn. drn. 129.,
Péče, Jir. Zř. zem. E. 8., 12., 26., F. 18.,
II. 29., R. 15, 31., S. 30., I. 60., 67., D. 26.,
K. 3., 32., Q. 8., Tk. II. 331. Dluhy zemské.
Vz Žer. Záp. I. 216. D. královské. Sdl. Hr.
I. 246. O d. rozličných za starší doby vz
Sdl. Hr. II. 112.—115., Cor. jur. IV. 3. 409.
— D. = vina. Odpusť nám naše dluhy, jako
i my odpúštieme svým dlužníkóm. Hus I.
333, Št. Kn. š. 46.

Dluhaření, n., das Schuldenmachen. Us.