Dluhařiti, il, ení, Schulden machen. Us.
Zkr.

Dlúho, vz Dlouho. NB. Tč. 115., Výb.
II. 34., St. Kn. š. 8.

Dlúhočakajúcí = dlouho čekající. Žal.
mus.

Dlúhočakánie, n. = longanimitas, der
Langmuth. ZN. Vz násl.

Dlúhočekání, n. = dlúhočakánie. Slov.
Tč. Obyčajně také věci vätšú sladkosť majú,
které sa s d-ním někdy dostávajú. Glč I.
314.

Dluhodvory = Dlouhé Dvory. Vz Dlouhý.
Sdl. Hr. II. 220.

Dlúhoko = dlouho. Slov. Bern.

Dlúhokosť, i, f = dlouhosť. Slov. Bern.

Dlúhoký = dlouhý. Slov. Bern.

Dluhomil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119., D. ol. VI. 587., Tk. I. 157.

Dluhomír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Dlúhomysluosť, i, f., die Langmüthig-
keit. Vz Dlúhočakánie. Slov. Bern.

Dlúhomyslný, langmiithig. Slov. Bern.

Dluhonice, dle Budějovice, Dluhonitz,
ves u Přerova. D. ol. VIII. 545., X. 246.,
IV. 42.

Dlúhonos, a, m. = kdo má dlouhý nos,
der Largnasige. Slov. Bern.

Dluhoňovice, ves Sdl. Hr. II. 276.

Dluhopis, u, m. = dlužní úpis, obligace,
die Schuldverschreibung, die Obligation. Dch.,
Skř.

Dluhoplatce, e, m., der Schuldenzahler.
Sm.

Dlúhopustý = dlouhý a rozsáhlý, ne-
smírný. Prk. Dolóv lěsem, lěsem d-stým.
Rkk.

Dlúhoručný = dlouhoruký. Slov. BeRH.

Dlúhosť, vz Dlouhosť.

Dluhoš, e, m., Longinus. Sd.

Dluhoště, ě, n., Gollnetschlag, ves u Be-
nešova v Buděj.; Ottenschlag, ves tamtéž.
Blk. Kfsk. 652., Sdl. Hr. III. 302. Vz Dlou-
hoště.

Dluhotepec,pce, m., der Schuldenmacher.
Us. Tč

Dlúhotrvalosť, i, f., die lange Dauer.
Slov.

Dlúhotrvalý, lange dauernd. Slov.

Dluhovati. Tohoto slova také na Ostrav.
ave Slez. užívají. Tě. Cf. Dnovati, Nocovati
(od dluh, deN, noc). Na Slov. dlhovat. Ssk.

Dlúhověčnosť, vz Plouhověčnosť.

Dlúhovečný, vz Dlouhověčný.

Dlúhověkosť, vz Dlouhověkost.

Dlúhověký, vz Dlouhověký.

Dluhovoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dluhový. D. strana = strana dluhů, die
Debet-Seite. Nz.

Dluhšej = déle. Slov. Vz Láska (dod.).

Dluhúcný = dlouhý (sesíleno). Mor. Brt. D.

Dluhující, vz Obnos.

Dlustvo, a, n. = dlužstvo. Z mého dám
a d-va vám neudelám. Sl. let. II. 321.

Dluž, e, f. Rst. 41., 407. - D., das Vor-
steckbrett beim Teichatänder. Šp.

Dluža, e, f. = dluž. — D. = duha, Fass-
daube. Ssk.

Dluženství, n. D. zvláštní, všeobecné.
Sš. I. 130.

Dlužič, e, m. Král d. (v kartách), der
König, ein Schuldenmacher. Dch.

Dlužicha, y, f., heuchera, die Heuchere.
D. lepnatá, h. americana. Vz Rstp. 699.

Dlužichovitý. D. rostliny, heuchereae:
žlutník, dlužicha, Vz Rstp 693., 698.

Dlužín, a, m., os. jm. Tf. Odp. 288.

Dlužiny Hořejší a Dolejší, Ober-, Unter-
Dluschin, vsi u Světlé. Vz Blk. Kfsk. 702.,
1050.

Dlužitel, e, m. = dlužník, der Schulden-
macher. Vz Dlužič. Dch., Sš. II. 28.

Dlužiti si něco (cf. Vypůjčiti si). Us.
Brs. 2. vyd. 102. — komu. On mi dluží
(jest dlužen; na Ostrav. a ve Slez.: on mi
dluhuje) pět rýnských. U Uh. Hrad. TČ. —
komu čím. Zná, službou svojou komu dluží.
Slov. Phld. V. 54. — se kde. Jinde se ne-
dlužíce vyplatiti se Nemohli. List hrad. 1543.
Tč. Tu i tam se dluží a nemá platiť odkud.
Kom. — se nač jak. Nemůž se ku škodě
druhého d. na ten statek. Vl. zř. 486. Na
svůj statek ukázaný se dlužil. Zř. mor. 1604.
Že neměl té moci na statek jeho se d. Žer.
Záp. I. 243. Na svůj statek sám se dlužil.
Tov. 83. — se jak več. Sirotek bez vůle
poručníka v nic se d. nemůže. Kol. 52.

Dlužní kapital (jistina), Šp., zákon (o dlu-
zích, das Schuldengesetz). Sl. les., Lpř. Děj.
I. 79. D. list (upsání d., obligace) — úpis,
jímž dlužník vyznává, že od jisté osoby
(věřitele) čásť peněz pod jistými výminkami
na úvěr dostal. Vz Kram. Slov., S. N.

Dlužnička, y, f. = dlužnice. Slov. let.

III. 51.

Dlužník první či hlavní, Principalschudner.
J. tr. D. konkursní. Šp. D. jistý (dobrý),
nejistý. Skř. Cf. Zř. zem. R. 15., Dluh. Svým
d-kům zaplatíme a hněvníkům odprosíme.
Sš. P. 775. Aby d-ci dluhy svým věřitelóm
platili. NB. Té. 88. Lepší dlžník ako hnevník
(dlužníkovi sečkej, aby se nerozhněval). Zátur.
Sedlák d. velký nuzník. Tč. exc. Jestli vidí
d. toho, kdo mu čo v dluhu dal, hneddy
zbledne, neb sa bojí, aby dluhu nepytal.
Glč. II. 325. O d. v starší době vz Cor. jur.

IV. 3. 409.- 410. Cf. Vš. Jir. 462. — D. =
vinník. Odpusť nám dluhy naše, jako my
odpúštieme svým d-kóm; Kak jsme dlužní
odpúštěti d-kóm neb protivníkóm našim. Št.
Kn. š. 46 , 259.

Dlužno, vz Dlužný.

Dlužnosť = stav dluhů, der Schulden-
stand. J. tr., Nz.

Dlužný, komp. dlužnější. Nedej Bože,
abych umřel, až zaplatím, co sem dlužen. Sš.
P. 280. — co. Nezůstal na to odpověď dlužen.
Us. Pdl. Čert, mne tam byl dlužen (že sem
tam chodil). Us. Knrz. — co komu. Ďas
mi to byl dlužen! Us. Knrz. Jsem, chvála
pánu Bohu, jen dvěma dlužen: židoj a kře-
sťanoj. V Kunv. Msk. Že Šalda jemu býval
dlužen po několika zlatých; Což praví, toho
jsem jemu nikdy dlužen nebyl: Jsi jim dlužna
dluh po muži svém nebožtíku; Ktožby koli-
věk dlužen byl židovi; Jest mi d. 160 kop
gr. NB. Tč. 60., 65., 79., 285., 131. Jsem
mu d. na dvoje psaní odpověď. Mus. 1880.