Dmuchavka, trubka, které k docílení
velikého žáru při obyčejné hořící svíčce n.
lampičce užívají. Kram. Slov. Cf. S. N.,
Schd. I. 280., KP. IV. 429., Nz., Šp., Sl. les.,
Schd. II. 20., Bř. N. 89.

Dmuchátko, a, n. = malé dmuchadlo.
Wld.

Dmuchavý, blasend, hauchend. Loos.

Dmuteň, tně, f., coutarea, die Coutaree,
rostl. D. ozdobná, c. speciosa. Vz Rstp. 793.

Dmutí hlasu. Dk. Aesth. 226. D. moře =
střídavé zdvíhání a padání vod mořských,
jež se za 24 hod. 50 min. pravidelně opakuje
dvakrát. S. N.

Dmutobliznice, e, f., die Anschojebirn.

Dmutoret, u, m., calceolaria. D. obecný,
c. pinnata; chocholičnatý, c. corymbosa,
rostl. Vz Rstp. 1145.

Dmych, a, m. D. Jos., farář, 1787. - 1870.
Vz S. N.

Dmýchací, dmychací válec, píst. Zpr.
arch. XI. seš. 3. str. 36.

Dmychač = tahač varhanových mechov
(měchů). Slov. Rr. Sb.

Dmychadelný. D. pec (dmyšná), der
Gebläsofen. Dch.

Dmychadlo. Za Cn přidej: Nz. D. tru-
hlíkové, das Kastengebläse. Nz. D. kružní,
Kreisgebläse, křídlové, Flügelräder-, odstře-
divé, Centrifugal-, Včř. Z. II. 7., parní, Zpr.
arch., vodní, bubnové, ZČ. I. 326., s třa-
skavým plynem, das Knallgasgebläse, Šp.,
kyslíkovodíkové ( = s třaskavým plynem).
Sl. les., Šfk. 101., Poč. 43.

Dmychadlový, Blasebalgs-. D. čerpadlo,
písť. Zpr. arch.

Dmýchati co: měchy varhanů. Koll. I.
246. — kam: vzduch do peci. Us. Mezi
sršné nedmýchej (hněvivého nepopuzuj) Us.

Dmychavka, y, f. = dmuchavka. Šp.

Dmychnutí, n., einuaahliges Blasen. D-tím
zkazí všecky, kdo mu v čem sloní. Kom.

Dmychov, a, m., vz Sdl. Hr. IV. 124

Dmýštice, dle Budějovice, Dmeischitz,
ves u Milevska. Vz Blk. Kfsk. 151., 650.

Dna = pakostnice: uloženiny dny,' die
Gichtablíigerungen. Nz. lk. D. v klúbu. Sal.
238. Na Mor. : lámání ze sucha, dření v kostech.
Sk. Dnou trpící. Dch. Dnu léčiti. Sbtk.
Rostl. 109. Jozefus Tita od dnův lámání
zhojil. Bdž. 42. Dna ho zlámala. Pass. mus.
353., M. Dnů zlámaný. Leg. o sv. Prok.
Dnou svázán byl. Jir. exc. Vz Slov. zdrav.,
Čs. lk. VI. 42., III. 38., 237.

Dnár, a, m. = bednár. Slov. Ssk.

Dnavec. Sš. Mt. 9., 2.

Dnes. Vz Gb. Hl. 28., 126. D. = tento
den. Bž. 154. Vz Dnesa, Dnesaj, Dnesajky,
Dneško. Dal by mně to pán Bůh, panenka
Maria, abych do dnes týdňa v černej zemi
byla. Sš. P. 783. Do dněska. Ostrav. Tč.
D. týden byl svátek (= téhož dne minulý
týden); Ustanovili hromadu na dnes týden
(v těchto příkladech má d. platnosť attri-
butivní). Brt. D. 162. D. jak zítra (= co ne-
viděť); D. zítra přijde (co neviděť); Na dnes
týden = ode dneška za týden. Brt. D. 206.
Na Vsacku. Vck. Já ci dněs nepovím, dněskaj
ani zítra. Sš. P. 299. A ty i podnes stojí;
Toho mi po d. nevrátil. Půh. I. 247., II.

277. Co můžeš zhotoviti dnes, neodkládej
na zítřek. Exc. Pro dnes vám nepovím nic
více, lépe: Dnes vám ... K těmto posudkům
dodáváme pro dnes tyto, lépe: dnes, zatím.
Us.

Dnesa = dnes. D. snad domlátíme. Slez.
Šd. Laš. Brt. D. 206.

Dnesaj = dnes. Laš. Brt. D. 206.

Dnesajky = dnes. Laš. Brt. D. 206.

Dneska = dnes. Od d. večera frajera si
hledaj. Sl. ps. 95. Přindi k nám, synečko,
d. večír chvilko; Co sem udělala včera, d.
všecko mně vodinka dolů snesla; Prosila
mynáře, by jí nebRal méta, že mu dá huběnku
d. lebo zétRa. Sš. P. 215., 244., 252. Zanechte
nás d. NB. Tč. 200.

Dneskaj = dnes. Val. Brt. A už je d.
třeci den; D. večer přijdu k tobě. Sš. P.
97., 167.

Dneskajší = dnešní. D. noc. Mor. Brt.
D. Také na Slov. Phld. I. 2. 39., Ssk.

Dneskej, vz Dnes.

Dnesko, vz Dnes.

Dnesky, vz Dnes.

Dnesnajší = dnešní. Slov. Bern.

Dnešek. S pánem Bohem buďte maměnčiny
krávy, už vám neponesu ode dneška trávy.
Šš. P. 456. Držel ty peníze do dneška. NB.
Té. 169.

Dnešice, dle Budějovice, Dneschitz, ves
u Přeštic.

Dneško = dnes. Mor. Brt. D.

Dnešní. O skloňování i strč. vz Bž. 181.
O skloňování na Mor. vz Brt. D. 121 A toho
mi d. den neučinil; Ješkovi dán rok od d.
dne za dvě neděle. Půh. I. 175., II. 35. Až
i do d. dne. Št. Kn. š. 13.

Dnešok, šku, m. = dnešek. Slov. Ssk.

Dněti. Když dnělo, poslal dva trubače.
GR. Ráno vsta, ano již dnieše. Bj.

Dnevládce = dnovládce. Rk.

Dní = denní. Slov. Ssk.

Dníček, čku, m. = dník.

Dnie, n. = dnění. Slov. Ssk.

Dník, u, m. = den. Len čo sa ráno d.
zabelel. Slov. Dbš. Sl. pov. I. 22.

Dnísko, der Sitz am Spinnrocken. Ssk.

Dnišťa, n. = tá čiastka praslice, na ktorej
priadka sedí, kým (když) pradie (v Gömer.);
v Liptově sa to zovie ťapka. Slov. Rr. Sb.

Dníti. Když se d. mělo. BN.

Duo m. bfcdno. Bž. 45., 228. D. = nej-
dolejší místo věcí dutých. Cf. Rst. 407. Ď.
cementové, der Cementboden, stoky, Gra-
benbett, -boden, jalové, Stell-, Doppel-, Šp.,
jámy, jámové, die Schachtsohle, Bc, Hr. 10.,
odzvučné (u nástroje hudebního), Vch. Ar.
2., propasti. Us. Na dnu svém každý stavěti
a kopati může. Cor. jur. IV. 3. K. XIV.
Scházeti se ve dno (dohromady). Němc. Mám
málo na dně, vypiju snadně. Sš. P. 647.
Hledí rád na dno; Rád se dívá na d.; Koukl
se ke dnu (hluboko. O opilém). Us. Bdl.,
Sn. — D. = přeneseně. Upozornil na věci,
kterým na dno přišel (vypátral). Sdl. Hr.
III. 249. Až na dno duše. Vrch., Mus. 1880.
273. — D. = půda, role. Což móž se dna
nebo s gruntu bez zkázy stavenie sňato býti;
A proto svrchek slove, že na dně jest a
svrchu; Kromě dna a gruntův. Vš. Jir. 312.