1. Dobiti koho jak : až do smrti. Put.
sv. 69. Vz Dobíjati. — se čeho. Bil se,
mlátil se a dobré ženy nedobil se. Č. M.
385.

2. Dobiti, il, en, ení, formen. — co.
Básník formuje či dobí slova. Dk. P. 492.

Dobitný, treffend, eindringend, Šm.
Dobivka, y, f., der Gnadenstoss. Loos.
Dobízeti se komu = nabízeti se. Us. Vk.,
Ziak.

Dobka, y, f, os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
D. ol. I. 469.

Ďobka, y, f. = ďubka, Ssk.

Dobkov, a, m., Dobkau, ves u Chotěboře.

Dobkovice, dle Budějovice, Dubkowitz,
ves u Lobosic; Topkowitz, ves u Neštědic.
PL., Blk. Kfsk. 863.

Dobláčať = dobečeti. Slov. Bern.

Doblahoslaviti, aufhören glücklich zu
machen, zu pReisen. Bern.

Doblátiti, il, cen, ení, vollend kothig
machen. Bern.

Doblečeti, el, ení = dobečeti. Bern.

Doblednouti, dnul a dl, uti, vollends
blass werden; aufhören blass zu werden
Bern.

Doblekotati, aufhören zu kollern, lallen,
stammeln. Bern.

Dobleptati, doblaptati (vz Dobleptnouti),
zu Ende ausplaudern. Us. Tč.

Doblín, a, m., Döbeln, mě. v Míšni. Pal.
Děj. II. 1. 293.

Doblížiti se, sich bis ans Ende nähern.
Hol. 67.

Doblkati, doblknouti = přestati blkati,
zu Ende flackern. Plamen už doblkal. —
kam = blkem se dostati. Plamen doblknul
až na střechu. Mor. Tč.

Doblouditi, il, ění = bludnou cestou do-
jíti. Až k vám d-dil. Us. Tč.

Doblýskati se, aufhören zu blitzen. Bern.

Dobner, a, m. Gel. D. ³⁰/₅ 1719.- ²⁴/₅ 1790.,
historik. Vz Back. I. 197., Tf. H. I. 3. v.
94., 95., 152., S. N.

Dobný = formalný. D. logika, pojem,
pravda. Jdč. 4., 14. — D., periodisch Ssk.

Dobod, u, m., geführter Stoss, v šermíř.
Čsk., NA. III. 68.

Do Boha = dosť. Vz Bůh.

Dobochov, a, m., ves v Budějovsku. Blk.
Kfsk. 653., Sdl. Hr. III. 302.

Doboj, e, m., mě. v sev. Bosně. Tč.

Dobojovati. — abs. Dobojoval (= umřel).
Tkc., Dch. — co: boj. Čch. Bs. 66. — se
čeho kdy: míru po mnoholetém zápasu.
Us.

Doboleti, el, ení, aufhören zu schmerzen.
Bern.

Doboměr, u, m., der Zeitmesser. Ssk.,
Šm.

Doboměrný, metronomisch, zeitmessend
Loos.

Dobor, u, m., das Vollendsgenommene.
Šm., Loos.

Doboskati, aufhören zu küssen. Bern.

Dobosorovati, aufhören zu hexen. Bern.

Dobosť = dohodnouti, dobůsti. Bern.

Doboucí. To ste už u nás nebyl dobu
doboucí (dlouho). Us. Vk.

Dobouřiti se kam. Nemohu se domů d.
(dotlouci). Us. Tč., Přk.

Dobra, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Dobrá. Dobrá! Recht so! gut ist's! Us.
D. — D., é. f., ves u Přibislavě, Blk. Kfsk.
933., Sdl. Hr. IV. 330.; Dobrau, ves u Frýdka ;
D. Veliká, B. Malá, Gross-, Klein-Dobrai,
vsi u Unoště. PL. Cf. Tk. I. 157., III. 4.,
V. 238., 177.

Dobrácky, gutmüthig. D. se usmívati.
Us. D. hloupá tvář. Hrts.

Dobráctví, n., die Gutmüthigkeit. Dch.

Dobráček, vz Dobrák.

Dobračka, y, f., die Gutmüthige. Us.

Dobrák. Padl na d-ka. Us. Dř. To je d.
člověk.

Dobrámysl, vz Dobrý.

Dobran, a, m., os jm. D. ol. I. 1091.,
Arch. I. 256.

Dobraň, ě, m., os. jm. Arch. I. 179., III.
497.

Dobrání, n. Zásylka na d. Vz Dobírka.
Hnš.

Dobrániti, aufhören zu eggen, zu schützen.
Bern.

Dobranov, a, m., Dobern, ves u Bene-
šova (Bensen).

Dobranovský z Dobranova. Vz Blk. Kfsk.
1297.

Dobřanský Jak. Vz Blk. Kfsk. 1017.

Dobřany, dle Dolany, Dobřan, mě. u Plzně,
vz S. N.; ves u Nového Města nad Met., vz
Blk. Kfsk. 682., Sdl. Hr. II. 247.; Malé B.,
Klein Dobřan, samota u Plzně. PL., Tk. V.
111.

Dobřata (Dobřeta), y, m., os. jm. Pal.
Rdh. I. 119.

Dobratak, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dobrati. — koho. Ta věc mne dobírá,
bringt mich auf. Us. Dch. — komu. D-lo
mu = nahnalo mu strachu. Na Slov. Dobral
si (o opilém). Us. — co komu. Doberte mi
to zboží. Us. Dch. — si koho = špičkovati,
aufziehen, zum Besten haben. Dch., Kká.
Td. 161., Mrš., Kšť. — se čeho. Nedobrali
bychom se konce chtéjíce vypočítávati vše-
cky. . Dk. Dobírati se smyslu, Sš. 111. 202.,
výsledků, Osv. I. 485. Matičko, nemožu spáti,
ani se sníčka dobrati. Sš P. 45. DobRa sě
jednoho krále. St. skl. IV. 238. Chtě se rád
dobrati břeha (chytiti, k němu se dostati).
Alx. V. v. 1817. (HP. 44.). — se čeho čím,
jak. Čtením se dobíráme úplného dojmu.
Dk. Pokusy dobral se výsledku. Osv. I. 416.
Dobral se touto methodou známostí zevrub-
ných. Mus. 1880. 184. Sladkosti se nedobírej
až do hořkosti. Mudr. 353. — kde. Při
každé věci d. se posledních základů. Dk.
Roz. fil. 186.

Dobratice, dle Budějovice, Dobratitz,
ves u Těšína.

Dobrava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
Šf. Strž. II. 454.

Dobravice, vz Doubravice. Blk.

Dobravka, y, f. D., čes. kněžna, manžela
svého Mečislava na křesťanství obrátila. Sr.
Koll. II. 273

Dobrá Voda, vz Dobrý.

Dobrce (Dobřec), dle Budějovice, Debřetz,
ves u Solnice. Vz Blk. Kfsk. 885.