Dobrčice, dle Budějovice, Dobrtschitz,
ves u Přerova, D. ol. I. 485.; Dobschitz,
ves u Bíliny. Blk. Kfsk. 95., Sdl. Hr. I. 148.

Dobře = ne zle. Ten je na tom nebo
v tom dobře, šp. m.: tomu je d. Brt. Už
se má d. (umřel). Bdl. Komu je tak d. jako
nám, neřežeme sečky kobylám. Sš. P. 543.
Lidé tak d. jako nic nečinili, germ. m.: ne-
činili téměř nic, skoro nic. Brs. 2. v. 102.
Dobře-li jsú se opatřili, lépe jim bude. NB.
Tč. 228. Bude d. Št. Kn. š. 10. Ktož sú d.
činili. Ib. 15. Nám d. a nikomu zle. Sd.
Chceš-li nepřítele míti, učiň někomu d. Bž.
exc. — D., vyjadřuje pochvalu. Dobře měla
tvrdíc, že ... . Sá. D. na tebe! Us. Brnt.
D. lude maju, keři tebe znaju. Sš. P. 541.
Mohu-li se o to smluviti, dobře, pakli . . .
Půh. II. 350. — D. = slušně, užitečně. D.
móžem naději mieti, že ... . Št. Kn. š. 32.
Kdyžby kdo dobře (něčeho) žádal. Nál.
214. -- D. = dokonale. D. zachovalý. Václ.
XXVIII. D. něčeho si povšimnouti. Us. D.
viemy, že . . . Výb. II. 8. A toj' d. viděti,
kak. . . .; D. věřiti; Aby lépež lépež milo-
vali Boha. Št. Kn. š. 30., 35., 36. — D. =
docela. D. vykrmený; Ten se k tomu d.
hodí; D. se pamatuji; On to d. ví; Je mu
to d. povědomo. Us. Pdl. To dobře učiniti
může. Zř. F. I. D. posud není zdráv. Šd.
Neb tak d. pravý Buoh v těle v rovu ležal,
jako ... Št. Kn. š. 21. — D. = právě. Má-li
kdo d., musí při tom přece se báti. Exc.

— D. = jinému užitečně, příznivě. Za d.
s kým býti, šp. m.: za dobré. Není ve
Vídni d. zapsán (oblíben). Osv. I. 71. Aby
spolu manželé d. byli; Kakž kolivěk d. se
jest tú smrti jiným stalo. Št. Kn. š. 8., 9.

— D. = snadno, hezky atd. D. rostlý smrk;
d. zakmeněná plocha; vrch křovím d. po-
rostlý; strom dobře zakořeněný. Sl. les. To
se nedělá d., das lässt sich nicht gut an.
Dch. Kosti d. tenčí nežli prst; Vezmi sklo,
stluč d. drobně. Db. Když bylo d. na den.
Bl. Živ. Aug. 52. A když by d. 10. diel
angelóv v nebi. Rkp. Mus. 1834. 240. D. jí
na stokrát pohlavkóv dal. BN. D. 200 jich
ztopili. BO. Mohli by se d. leknúti božie
pomsty; By chtěli, d. by se toho vzeptali
na sv. Pavlu; Neb přijdúc pýcha mohla by
někomu d. řéci. Št. Kn. š. 4., 18.

Dobré, ého, n.. Dobrey, ves u Solnice.
Blk. Kfsk. 679.

Dobřec, vz Dobrce.

Dobřečiniti, wohlthun.

Dobřečinnosť = dobročinnost. Šm.

Dobřečov, a, m., Doberseig, ves u Štern-
berka na Mor.

Dobřechodný, wohltüchtig. 1429. Z. Ď.
Krn.

Dobřejice, dle Budějovice, také Dobře-
jovice, Dobřejitz, ves u Tábora. Blk. Kfsk.
350., Sdl. Hr. IV. 86.

Dobřejov, a, m. D. Horní a Dolní, Ober-,
Unter-Dobřejow, vsi u Borotína. Vz Blk.
Kfsk. 177., Sdl. Hr. III. 94.

Dobřejovice, vz Dobřejice. — D., Man-
derscheid, ves u Jesenic. Vz Blk. Kfsk.
CXLIX., 378., S. N.

Dobřek, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dobřelibý, angenehm. Šm.

Dobřemil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Dobřemilice, dle Budějovice také Dobře-
miřice, Dobřemielitz, ves u Milevska. Blk.
Kfsk. 155., Sdl. Hr. III. 192., IV. 338., 345.
— D., Dobřemielitz, Multer, ves u Velhar-
tic. — D., Dobromieřitz, osada u Hořep-
níka. PL., Arch. III. 500.

Dobřemiřice, dle Budějovice. Vz Dobře-
milice. Blk. Kfsk. 155.

Dobřen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.,
D. ol. III. 315.

Dobřen, ě, f., ves u Kutné Hory. Vz
S. N. X. 166., Blk. Kfsk. 18., 782., 169.

Dobřena, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.

Dobřenec, nce, m., Dobrenz, ves u Pod-
bořan. Blk. Kfsk. 615.

Dobřenice, dle Budějovice (od Dobřena,
Pal. Rdh. I.134.), Dobřenitz, ves u Chlumce
v Jičín. PL., Žer. Záp. II. 31., Blk. Kfsk.
75., 767., Sdl. Hr. I. 253., S. N.

Dobřenská z Dobřenic. Vz Blk. Kfsk.
1298.

Dobřensko, a, n., ves u Mor. Krumlova.

Dobřenský, ého, m. D. Václ., 1579. Vz
Šb. Děj. ř. 2. v. 236., Jir. Ruk. 163., Sbn.
941., Jg. H. 1. 2. v. 547. — D. Jan, rytíř,
1550. Vz Jg. H. 1. 2. v. 547., Jir. Ruk. I.
162., Blk. Kfsk. 1298. — D. Jak., prof. a
rektor, +1697. Vz Jg. H. 1. 2. v. 547., Šb.
Děj. ř. 2. v. 236., Jir. Ruk. I. 163. — Do-
břenští z Dobřenic. Vz Sdl. Hr. I. 253., II.
276., IV. 240., S. N.

Dobreprající. Za peňáze sa jednajú na
rok služebníci a za lásku až na věky tví
d. Glč. I. 131.

Dobřepřejný, günstig. Šm.

Dobřeslušný, kleidsam. Šm.

Dobřeta, y, m. = Dobřata.

Dobřev, a, m., Dobřiw, ves u Mirošova.

Dobřezasloužilý, wohlverdient.

Dobříce, dle Budějovice. Vz Sdl. Hr. I.
188., Žer. Záp. I. 220.

Dobříč, e, m., Dobřitsch, vsi u Kralovic
a Dušník. Tk. IV. 174. Vz Blk. Kfsk. 371.

Dobříčany, dle Dolany, Dobritschan, ves
u Trnovan. Tk. V. 136., 139. Vz Blk. Kfsk.
184., 1267.

Dobřičkov, a, m., Dobřičkow, ves u Be-
nešova v Budějov. Tk. V. 197.

Dobřichov, a, m., Dobřichow,ves u Plaňan.

Dobřichovice, dle Budějovice, Dobřicho-
witz, ves mezi Zbraslaví a Berounem. Tk.

I. 47., 435., 470., IV. 172., Blk. Kfsk. 571.
Dobřichovský z Malejova. Vz Blk. Kfsk.

1298.

Dobřikov, a, m., Dobřikau, vsi u Vys.
Mýta a Nové Kdyně. Sdl. Hr. I. 253., II.
276., III. 220., 282.

Dobříkovec, vce, m., Dobřikowitz, ves
u Humburk. Sdl Hr. II. 276.

Dobřikovice, dle Budějovice, Dobřiko-
witz, ves u Čechtic. Arch. I. 530.

Dobřikovští z Malejova. Sdl. Hr. I. 253.,

II. 276.

Dobřín, a, m., ves u Roudnice. Tk. I.
604., III. 34., 46. — D. = Dobršín.

Dobřina, y, f., das Gute, Ganzzeug. Slov.
Loos.