Dobřiňov, a, m., Dobřinow, ves u Ry-
chnova. Vz Sdl. Hr. II. 276. Blk. Kfsk. 23.

Dobřinsko, a, n., Dobřensko.

Dobřísti se kam, watend gelangen. Us.

Dobříš, mě. u Příbramě. Od Dobřicha.
Pal. Rdh. J. 132., Tk. I. 174., III. 9., 412.,
IV. 132., V. 238., VI. 116., 126., Tk. Ž. 79.,
Blk. Kfsk. CIX, S. N.

Dobříšek, dobrýšek, šku, m., der Wege-
tritt. Šm.

Dobrízganý; -án, a, o = došibaný. D.
koža. Slov. Hdž. Ds. 29.

Dobrka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120.,
D. ol. 202., 469.

Dobrkati se kam = doletěti, dojíti. Cf.
Brkati. Jak jsem se dobrkal na kvartýr,
už nevím. Kos. — se kdy kam. Druhý
den pod večer šťastné jsme se dobrkali do
Prahy; On stěží se d-kal po jedenácté (ho-
dině). Kos. v Km. 1886. 150., 264., 198. -
se čeho. Co nás to stálo potu, nežli jsme
se pravdy d-li. Kos. Ol. I. 263.

Dobrkov, a, m., Dobrkow, ves u Chrastě;
Dobrikau, ves u Svíň, vz Blk. Kfsk. 411.,
Sdl. Hr. II. 302.; Turkovitz, ves u Krum-
lova. PL.

Dobrkovice, dle Budějovice, Dobrko-
witz, ves u Uher. Hradiště. D. ol. VI. 604.,
VII. 162.

Dobrkovský, ého, m., os, jm. Šd.

Dobrná, é, f., Dobern, ves u České Ka-
menice.

Dobrné, ého, n., Zistl, ves u Krumlova.

Dobrnice, dle Budějovice, Dobrnitz, ves
u Haber. Blk. Kfsk. 692.

Dobro adj. Dobroj nám zde býti M.
Žej' dobro čísti sv. písmo. Št. Kn. š. 6. —
D., subst. D. = každá věc n. událost' nám
prospěšná. Blř. D. vnější, vnitrné, duchové.
Lenz. Anthr. D. mravné, bytné, účastné,
nejvyšší; Bůh jest dobro všeho dobra, po-
všechné dobré. Hlv. Představy dober lid-
ských. Hš. Sl. 152. Vyhledávati dobra vlasti.
Mour. Žádal, aby ho poslouchali pro obecné
d. a slávu koruny české- Osv. 1885. 493.
Tuto zemiu zbavichu každého dobra. Alx.
Anth. I. 3. v. 34. Daleko šel a dobra ne-
našel. Bž. Odešel z domu na dobro (do-
cela). Us. Knrz.

Dobrobarvý, echtfärbig, gutgefärbt. Šm.

Dobroberce, e, m., der Empfänger einer
Wohlthat. Šm.

Dobrobydlo, a, n. = dobré bydlo. D-dla
hledati. Sš. Sk. 193.

Dobrobyt, u, m., der Wohlstand. D. kra-
jiny. Phld. III. 2. 154. Ssk.

Dobročest, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Dobročice, Dobrčice. D. ol. I. 485.

Dobročin. Dch., Dk. Aesth. 483.

Dobročiněnlivosť, i, f. = dobročinlivosť.
Slov. Bern.

Dobročiněnlivý = dobročinlivý. Slov.
Bern.

Dobročinice. e, dobročinička, y, f., die
Wohlthäterin. Šm.

Dobročinlivosť, i, f. = dobročinnosť.
J. tr.

Dobročinlivý = dobročinný. D. smlouvy
= milosrdné. J. tr.

Dobročinnosť, i, f. Odplať mu tam d.
věncem radosti. Koll. I. 415. D. jest skvostná
květina, vděčnosť však vzácný její květ.
Sb. uč.

Dobročinství, n. = dobrodění. Slov.
Bern.

Dobročka, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Dobročkov, a, m.,Dobrusch, ves u Chval-
šin.

Dobročkovice, dle Budějovice, Dobroč-
kowitz, ves u Bučovic. PL.

Dobročovice, dle Budějovice, Dobročo-
witz, ves u Úval. Blk. Kfsk. 1298.

Dobrodar, u, m., die Spende. Šm.
Dobrodárce, e, m., der Wohlthäter. Ssk.,
Šm.

Dobrodárný = dobročinný. Ssk.

Dobrodatný, prekär. Šm.

Dobrodavce, e, m. = dobrodárce. Rk.

Dobroděc, vz Dobroděj.

Dobroděj atd. Dobrodějce. Sv. ruk. 299.,
375. Dobroděj. Sš. II. 87. Byli nevděčni
svým d-jcóm. M. Sdílím rád srdce s d-dinci
svými. Brodz. D-dinca maj (měj) v šanobé
(šetř ho). Slov. Tč. Prosím vás dobrodineč-
kové o boží almužnu. Us. Tč. Bývá taký
d-nec ve většěj milosti, který iným dobré
činíc to drží v tichosti. Glč. II. 111. Lako-
mec má radosť, když má, d-nec raduje se,
když dává. Hkš. Vždy buď d-cům vděčný,
jak chceš být člověk statečný. Ostrav. Tč.
Chceš-li se nad někým mstíti, hleď mu
dobrodincem býti. Sb. uč. — Dobroděj =
Bonifacius. Šd. — Dobroděj = darebák,
škodař, Lump, Thunichtgut. Mor. Brt., Té
— Cf. Dobroditel.

Dobrodějce, vz Dobroděj.

Dobrodějka, y, dobrodějkyně, ě, f., die
Wohltäterin. Us. Tč., Čch. Dg. 611., Nl.

Dobrodějník, a, m., der Beneficiant.
Loos.

Dobrodějnosť, i, f. = dobrodějstvl. Rk.,
Loos.

Dobrodějný, wohlthueud, wohlthätig.
Mour., Lpř.

Dobrodějství. Dk. Aesth. 285. Přijmúce
d. nejsú vděčni. M.

Dobrodění, n. = dobrodiní. Št. Kn. š
189. D. d-ním má se nahraditi. Když ti
někdo d. učiní někedy, převyš ho ty d-ním
ale ne hněď vtedy; Za přijaté d. ten od-
platu dává, kdo přijate d. spósobně uznává;
Za přijaté d. kdo s vděčnostú platí, potom
nové d. zasluhuje bráti. Glč. 1. 207., 222.,
II. 111., 281. Přátelóm děkuje z d. Hus III.
289. Nevďačnosť za d. nad to ništ horšeho
není. Slov. Tč. D-ním člověka nejlépe získáš.
Bž. exc. Vz Dobroděnství, Dobrodiní.

Dobroděnství. ZN. (Lidé hrubí) málo
vážie d. Kristova; Žádajíce těch d. tělest-
ných; Ó by to d. a tu vieru lidé zname-
nali ; Po tak mnohých d-stvích nadarmo
brati jméno božie; Dávaje nám příklad d.;
D. zavazuje k odplatě; Aristotileš pokládá
d. tři, jichž nemóžem odplatiti, to věz: božie,
rodičóv a mistra; Napřed vzaté d.; Tak
velikého d. nebyli sú vděčni; Nevděčný
nevyznává božieho d.; Daj vám pán Bóh
věčnú odplatu za práci i za jiné d., které