ste měli se mnú. Hus I. 58., 59., 108., 121.,
142., 148.. II. 147., 343., III. 290. Vz Do-
brodění, Dobrodiní, Obecenství.

Dobrodětelka, y, f. = dobrodějka. Ddk.
II. 422.

Dobrodětný, gute Kinder habend. Sm.

Dobrodín, a, m., Dobrenz, ves u Polné.

Dobrodina, y, f. = dobrodiní. Slov.
Bern.

Dobrodiňan, a, m., obyvatel vsi Dobré.
Tč.

Dobrodinectví, n., das Guthandeln, gute
Handlungsweise. Lpř. Sl. I. 301.

Dobrodiní, Chč. P. 194., dobrodiení. Ib.
99. b. D-diní z dobroděnie, é seslabilo se
v i. Gb. Hl. 79. Cf. Ht. Zv. 45., Díní. D. =
dobrý skutek jinému prokázaný. Blř. D.
ěinicímu ku škodě býti nemělo. Cor. jur.
Vl. 3. H. XXVII., J. LIL D. bráti. Us. Dch.
Děkujeme hospodyni, dělala nám d. Sš. P.
447. D. jest co kvítí, příjemné, když je
čerstvé, odporné, když se pozdě svadlé
podává. Hkř., Sb. uč. Víc na křivdu než
na d. přibývá paměti. Mor. Tč. Nevděčnost
za d. člověka špatného činí. Ib. Po napití
studánce záda okazuješ, po pomoci d. po-
tupuješ. Kmp. D-ním člověka nejspíš získáš;
Nic tak snadno nestárne jako d. Hkš. Vz
Dobrodění, Dobroděnství.

Dobrodinkyně, ě, f. = dobrodinka. Koll.
IV. 40.

Dobrodinnosť, i, f. = dobročinnosť. J. tr.

Dobroditel, e, m. = dobrodinec. Tč.

Dobroditelenství, n., benignitas. Gh

Dobroditelka, y, f. = dobrodinka. Tč.,
Sá., Np.

Dobrodružík, a, m. = dobrodruh. Šm.

Dobrodružiti, il, ení, auf Abenteuer aus-
gehen. Ssk., Vlč., Pk., Tč., Koll. I. 27. —
kde: v cizích zemích.

Dobrodruživý, abenteuerlustig. Posp.

Dobrodružka, y, f., die Abenteurerin.
Bozděch. Zk. stát. 23.

Dobrodružník, a, m. = dobrodruh. Tč.,
Ssk.

Dobrodružnosť, i, f., die Abenteuerlich-
keit. Dch.

Dobrodružný. Alx. B. v. 178. (HP. 76.).
D. pouť, Čch. Dg. 705., život. Us. Pdl. D.
hra. Vz Jg. Slnosť. 153., S. N.

Dobrodružsky = statečně.

Dobrodružstvo, a, n. = dobrodružství.
S. N., Alx. V. v. 1825. (HP. 44.). O jiném
d-stvu. BO.

Dobroduchý sbor = Eumenidae. Msn.
Or. 158.

Dobroduší, n., die Seelengüte. Šm.

Dobrodušno, gutmüthig, gutherzig. Který
mu d. stisol ruku. Slov. Phld.

Dobrodušnosť, i, f., die Gutherzigkeit.
Mus. 1880. 147.

Dobrodušný, gutherzig. Osv. V. 763.,
Světz. 1875. — čím. D. povahou. Šm.

Dobrogost, a, m. Vz Šf. Strž. 25., 62.,
169., 247.

Dobrohlasí, n., der Wohlklang. Ssk.

Dobrohlav, a, m., Drbohlavy, Vinice,
něm. Winic, osada u Čáslavě. — D., farář,
1721. Vz Jg. H. 1. 2. v. 547., Jir. Ruk. I.
164.

Dobrohloupý, gutherzigdumm. Us. Vk.
Dobrohost, a, m., sv. Bonaventura. Šd.

- D., os. jm. Pal. Rdh. I. 119., Tk. I. 93.,
63., 388., 437., VIL 410.

Dobrohosť, ě, f., osada. Blk. Kfsk. 1298.

— D., zašlá ves v Boleslavsku. Blk. Kfsk.
534., 805.

Dobrohostov, a, na., Schechlenz, ves
u Něm. Brodu. Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 639.

Dobrohošť, ě, f., Dobrohoscht, vsi u Se-
dlčan a u Votic.

Dobrocha, y, f., Bonifacia. Šm.

Dobrochna, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Dobrochov, a, m., Dobrochau, ves u Pro-
stějova. D. ol. I. 15., II. 308.

Dobrojnička. y, f., os. jm. Arch. V. 302.

Dobrojtro = dobré jitro. Bž. 33. D.
z dobro jutro. Vz Listy filol. VII. 114.-115.,
XIII. 413. D. neb dobrý den vzdá. Hr. ruk'
341. Vz Dobroytro.

Dobrok, a, m. = dobrák. Ostrav. Tč.
Dobrokam, u, m., der Halbedelstein.
Šm.

Dobrokopinný, ivfi/ieUtj?, mit guter
Lanze versehen, lanzenkundig. Lpř.

Dobrokov, u, m., das Ganzmetall. Rk.

Dobrolibec, bce, m., der Liebhaber des
Guten. Šm.

Dobrolibosť, i, f., das Wohlgefallen. Rk.

Dobrolibý, wohlgefällig. Rk.

Dobroľubstvo, a, n., beneplacitum. Ž.
wit. 149. L, 146. 11., Mus. 1879. 409.

Dobrolucký opat. Tk. VII. 120.

Dobroluky v Lužici. Tf. Odp. 386.

Dobromělice, dle Budějovice, Dobro-
mielitz, ves u Víškova. D. ol. L 76., Žer.
Záp. I. 42.

Dobroměřice = Dobřemilice. — D., Do-
bromiřice, Dobromieřitz, ves u Loun. Tk.
V. 181., 189. Vz Blk. Kfsk. 1139., 1141.,
Sdl. Hr. IV. 348.

Dobroměrnosť, i, f., die Eurythmie. Dk.
Aest. 211., P. 473., Jg. Slnosť. 74.

Dobroměrný, eurythmisch. Dk.

Dobromil, a, m., der Liebhaber des Gu-
ten. Ssk. — D., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dobromila, y, f., os. jm. Koll. I. 228.
a j. Vz Dobromil.

Dobromilostný, eucharistisch. Rk., Loos.

Dobromínění, n., das Wohlmeinen. Ssk.,
Šm.

Dobromír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119. — D. Jan. Jir. Ruk. I. 165. — D. Mik.,
kněz, 1513.—1589. Vz Ib.

Dobromiřice, vz Dobroměřice.

Dobromluvce, e, m., der Wohlredner.
Šm.

Dobromluviti = dobrořečiti. Slov. Bern.

Dobromluvník, a, m. = dobromluvce.
Slov. Bern.

Dobromysl, i, f. = dobrá mysl. — D.,
origanum, der Dosten, rostl. D. dyptam, o.
dictamnus; d. voněkras, o. majorana; d.
latnatá, o. paniculatum; řecká, o. heracleo-
ticum; obecná, o. vulgare; kretská, o. cre-
ricum. Vz Rstp. 1174., Schd. II. 291., FB.
63., Slb. 333., Čl. Kv. 253. Chodila po poli,
trhala kúkoli, aj tu d. Sš. P. 238. Dolina,
dolina, jest u něj zelina, jedná dobrá mysel,