druhá ďatelina. Koll. Zp. I. 151. Dobrúmysel
něchám, ďatelinku skosím, já teba, děvenka,
preca dostať mosím. Sl. ps. 205. Všechen
vzduch zdál se dnes dobromyslí býti na-
kouřen. Šmil. — D., a, m., os. jm. Pal.
Rdh. I. 119. D. = sv. Euthymius. Šd.

Dobromyslnosť. Ler. Vz násl.

Dobromyslný. Měj se dobře a buď d.
BN.

Dobromyslový, mit Wohlgemuth ge-
würzt. D. víno. Slov. Bern.

Dobroněha, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120.

Dobronenávidec, dce, m., der Hasser
des Guten. Šm.

Dobronice, dle Budějovice, Dobronitz,
vsi a Bechyně, u Tábora (Blk. Kfsk. 174.,
849., S. N.) a u Hrotovic. Arch. I. 536.,

III. 64., D. ol. VI. 97., Sdl. Hr. III. 302.,

IV. 369.

Dobronička, y, f., os. jm. Arch. IV.
270.

Dobronika, melitis, das Immenblatt, rostl.
D. růžová, m. melissophyllum. Vz Rostl.
1182., Slb. 332., FB. 62., Čl. 80., Čl. Kv.
257.

Dobronín, a, m., Dobrenz, ves v Čáslav-
sku. Vz Blk. Kfsk. 1098.

Dobroniva, y, f., Döbring, místo na Zvo-
lensku v Uhřích. Pok. Pot. I. 303.

Dobropamětnosť, i, f., das Gedenken
des Guten. Šm.

Dobropamětný, des Guten gedenkend.
Rk.

Dobropaní, f. = Krasopaní. Bern.

Dobropis, u, m. = pravopis.

Dobropísebný = pravopisný. Ssk.

Dobropísemnosť, vz Dobropísebnosť.

Dobropísemný = dobropísebný.

Dobropisný = dobropísebný. Ssk.

Dobroplatný, vollgiltig, Šm., Loos.

Dobroplavný, wohlsegelnd. Šm.

Dobroplodnosť, i, f., die Fruchtbarkeit.
Šm.

Dobroplodný, fruchtbar.

Dobropraví, n., Eunomia. Rk.

Dobropřejnosť, i, f., das Wohlwollen.
Rk., Loos.

Dobropřejný, wohlwollend. Loos.

Dobroradný, wohlrathend. Šm.

Dobrořečenství, n. = dobrořečení. Ssk.,
Rk.

Dobrořečiti co koho kde. (Kletí-li) jiné
d. neb žehnat mohú?; V kostelich dobro-
řečte Pána; Žehnajte neb dobrořečte ty,

kteříž.....; Víno a chléb d. Hus I. 253.,

299., II. 393., III. 264. -- abs. Dobrořečte
a chvalte a neroďte láti. Hus I. 248.

Dobrořečník zlej o sebe (sobě) neuslyší
řeči. Glč. I. 171.

Dobrořečnosť, i, f. = dobromluvnosť.
Bern.

Dobrorod, u, m. = blahorod. Šm.

Dobroskovice, dle Budějovice, ves u Bu-
čovic na Mor. D. ol. I. 393., III. 167.

Dobroslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119., D. ol. 752. — D. = sv. Agathon. Šd.

Dobroslava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120., D. ol. I. 884., Koll. II. 279., Mus. 1880.
467., Hol. 42.

Dobroslavice, dle Budějovice, Dobro-
slawitz, ves v Opavsku.

Dobroslavín, a, m. Z D na Arnolt Jan.
Jir. Ruk. I. 23.

Dobroslavka, y, f., Euphemia. Koll. I.
357. a j.

Dobroslavský Chlumec = Králové Hra-
dec. Dle Šm. Schlossberg bei Teplitz. LS.
Vz Bdl. Obr. 90., S. N.

Dobroslušně, füglich. Dch.

Dobrosnědný, gut zu essen. Šm.

Dobrosousedský, gutnachbarlich. Šm.

Dobrosrdcí, n. = dobrosrdečnosť. Ssk.,
Šm.

Dobrosrdenství, n., die Mildherzigkeit.
Šm.

Dobrosrdí, n. = dobrosrdenství. Rk.

Dobroš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 119.

Dobroškovice, dle Budějovice. Tov. 5.

Dobrošov, a, m., Dobroschow, vsi u Mi-
levska a u Náchoda. Vz Blk. Kfsk. 650.,
530. — D. na Mor. D. ol. IV. 279.

Dobrošovice, dle Budějovice, Dobro-
schowitz, ves u Sedlce. Vz Blk. Kfsk. 177.,
363.

Dobrošťávnosť, i, f., die Wohlsaftigkeit.
Šm.

Dobroť, i, f. = dobrota. Mor. a slov.
Bkř., Tč. To není pro mne žádná d. Šd.
Bóh jest studňa všej d-ti. Glč. III. 70. Di
po d-ti (po dobrém). Mor. Brt, D. — D.,
gutes Essen, Delikatesse. U Olom. Sd.

Dobrota = dokonalosť. Hom. opat. 152.
b. 7. D. dříví, půdy, uhlí, usně, Šp., staviva,
Us. Pdl., rudy. CJB. Drahá perla svej d-ty
nepožičá tebe (tobě). Glč. II. 107. D-ty móž
přibyti i ubyti. Št. Kn. š. 42. D. kúpe. Ib.
173. — D. = náchylnosť k dobrému. Sš. II.
63. — D. = dobrotivosť atd., bonitas. Gh.
Do jeho d-ty bych to řekla (jak je dobrý,
řekla bych, že to učinil a p.). Us. Vk. Pro
svoju d-tu přišli mnozí ludé časem na velikú
psotu. Mor. Tč. Pre svoju d-tu vyndeš na
psotu. Lipa I. 56. D. božie. Št. Kn. š. 30.
(33.). O d-to tvá k nám božská. Hus III.
262. D. bez rozumu pusta. Lpř., Bž. Dobrosť
stvořitele poznali. Hus I. 83. On je plný
pytel d-ty. Sml. D. srdce jímá, násilím se
nie neujímá. Lpř. D. dobrotivosťú odplaliť
sa míní. Glč. II. 212. — D. = dobrá zvláštnosť
člověka. Helena, vzor ženské d-ty. Koll. I.
303. V d-tě setrvávej a ustupuj zlému. Slov.
Tč. — D. = dobré. Ten kluk nedělá d-tu.
Us. Dch., Sk. To by nedělalo d-tu. Us. Deh.
Di po d-tě. Vz Dobrosť. Brt. Řekl to po
d-tě (po dobrém). Us. Vk. — D. = porovnání.
Přišel se mnú na d-tu o hranice a o staré
cesty. Půh. II. 400. — D , y, m., os. jm.
Pal. Rdh. I. 119.

Dobrotečka, y, f. = dobroť. U Olom. Sd.

Dobrotice, dle Budějovice, Dobrotitz.
vsi u Holešova na Mor. a u Horažďovic,
PL., D. ol. I. 307., II. 275., VI. 407., Tk. I.
432., III. 117.

Dobrotín, a, m., Dobroten, ves v Budě-
jovsku. Blk. Kfsk. 394., Sdl. Hr. IV. 106.,
107.

Dobrotiť, den Gütigen spielen. Slov. Ssk.

Dobrotitelenství, n. Hom. opat. 152.