Předchozí (72)  Strana:73  Další (74) |
|
|||
73
|
|||
|
|||
druhá ďatelina. Koll. Zp. I. 151. Dobrúmysel
něchám, ďatelinku skosím, já teba, děvenka, preca dostať mosím. Sl. ps. 205. Všechen vzduch zdál se dnes dobromyslí býti na- kouřen. Šmil. — D., a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. D. = sv. Euthymius. Šd. Dobromyslnosť. Ler. Vz násl.
Dobromyslný. Měj se dobře a buď d.
BN. Dobromyslový, mit Wohlgemuth ge-
würzt. D. víno. Slov. Bern. Dobroněha, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120. Dobronenávidec, dce, m., der Hasser
des Guten. Šm. Dobronice, dle Budějovice, Dobronitz,
vsi a Bechyně, u Tábora (Blk. Kfsk. 174., 849., S. N.) a u Hrotovic. Arch. I. 536., III. 64., D. ol. VI. 97., Sdl. Hr. III. 302.,
IV. 369.
Dobronička, y, f., os. jm. Arch. IV.
270. Dobronika, melitis, das Immenblatt, rostl.
D. růžová, m. melissophyllum. Vz Rostl. 1182., Slb. 332., FB. 62., Čl. 80., Čl. Kv. 257. Dobronín, a, m., Dobrenz, ves v Čáslav-
sku. Vz Blk. Kfsk. 1098. Dobroniva, y, f., Döbring, místo na Zvo-
lensku v Uhřích. Pok. Pot. I. 303. Dobropamětnosť, i, f., das Gedenken
des Guten. Šm. Dobropamětný, des Guten gedenkend.
Rk. Dobropaní, f. = Krasopaní. Bern.
Dobropis, u, m. = pravopis.
Dobropísebný = pravopisný. Ssk.
Dobropísemnosť, vz Dobropísebnosť.
Dobropísemný = dobropísebný.
Dobropisný = dobropísebný. Ssk.
Dobroplatný, vollgiltig, Šm., Loos.
Dobroplavný, wohlsegelnd. Šm.
Dobroplodnosť, i, f., die Fruchtbarkeit.
Šm. Dobroplodný, fruchtbar.
Dobropraví, n., Eunomia. Rk.
Dobropřejnosť, i, f., das Wohlwollen.
Rk., Loos. Dobropřejný, wohlwollend. Loos.
Dobroradný, wohlrathend. Šm.
Dobrořečenství, n. = dobrořečení. Ssk.,
Rk. Dobrořečiti co koho kde. (Kletí-li) jiné
d. neb žehnat mohú?; V kostelich dobro- řečte Pána; Žehnajte neb dobrořečte ty, kteříž.....; Víno a chléb d. Hus I. 253.,
299., II. 393., III. 264. -- abs. Dobrořečte
a chvalte a neroďte láti. Hus I. 248. Dobrořečník zlej o sebe (sobě) neuslyší
řeči. Glč. I. 171. Dobrořečnosť, i, f. = dobromluvnosť.
Bern. Dobrorod, u, m. = blahorod. Šm.
Dobroskovice, dle Budějovice, ves u Bu-
čovic na Mor. D. ol. I. 393., III. 167. Dobroslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119., D. ol. 752. — D. = sv. Agathon. Šd. Dobroslava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I.
120., D. ol. I. 884., Koll. II. 279., Mus. 1880. 467., Hol. 42. |
Dobroslavice, dle Budějovice, Dobro-
slawitz, ves v Opavsku. Dobroslavín, a, m. Z D na Arnolt Jan.
Jir. Ruk. I. 23. Dobroslavka, y, f., Euphemia. Koll. I.
357. a j. Dobroslavský Chlumec = Králové Hra-
dec. Dle Šm. Schlossberg bei Teplitz. LS. Vz Bdl. Obr. 90., S. N. Dobroslušně, füglich. Dch.
Dobrosnědný, gut zu essen. Šm.
Dobrosousedský, gutnachbarlich. Šm.
Dobrosrdcí, n. = dobrosrdečnosť. Ssk.,
Šm. Dobrosrdenství, n., die Mildherzigkeit.
Šm. Dobrosrdí, n. = dobrosrdenství. Rk.
Dobroš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 119.
Dobroškovice, dle Budějovice. Tov. 5.
Dobrošov, a, m., Dobroschow, vsi u Mi-
levska a u Náchoda. Vz Blk. Kfsk. 650., 530. — D. na Mor. D. ol. IV. 279. Dobrošovice, dle Budějovice, Dobro-
schowitz, ves u Sedlce. Vz Blk. Kfsk. 177., 363. Dobrošťávnosť, i, f., die Wohlsaftigkeit.
Šm. Dobroť, i, f. = dobrota. Mor. a slov.
Bkř., Tč. To není pro mne žádná d. Šd. Bóh jest studňa všej d-ti. Glč. III. 70. Di po d-ti (po dobrém). Mor. Brt, D. — D., gutes Essen, Delikatesse. U Olom. Sd. Dobrota = dokonalosť. Hom. opat. 152.
b. 7. D. dříví, půdy, uhlí, usně, Šp., staviva, Us. Pdl., rudy. CJB. Drahá perla svej d-ty nepožičá tebe (tobě). Glč. II. 107. D-ty móž přibyti i ubyti. Št. Kn. š. 42. D. kúpe. Ib. 173. — D. = náchylnosť k dobrému. Sš. II. 63. — D. = dobrotivosť atd., bonitas. Gh. Do jeho d-ty bych to řekla (jak je dobrý, řekla bych, že to učinil a p.). Us. Vk. Pro svoju d-tu přišli mnozí ludé časem na velikú psotu. Mor. Tč. Pre svoju d-tu vyndeš na psotu. Lipa I. 56. D. božie. Št. Kn. š. 30. (33.). O d-to tvá k nám božská. Hus III. 262. D. bez rozumu pusta. Lpř., Bž. Dobrosť stvořitele poznali. Hus I. 83. On je plný pytel d-ty. Sml. D. srdce jímá, násilím se nie neujímá. Lpř. D. dobrotivosťú odplaliť sa míní. Glč. II. 212. — D. = dobrá zvláštnosť člověka. Helena, vzor ženské d-ty. Koll. I. 303. V d-tě setrvávej a ustupuj zlému. Slov. Tč. — D. = dobré. Ten kluk nedělá d-tu. Us. Dch., Sk. To by nedělalo d-tu. Us. Deh. Di po d-tě. Vz Dobrosť. Brt. Řekl to po d-tě (po dobrém). Us. Vk. — D. = porovnání. Přišel se mnú na d-tu o hranice a o staré cesty. Půh. II. 400. — D , y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119. Dobrotečka, y, f. = dobroť. U Olom. Sd.
Dobrotice, dle Budějovice, Dobrotitz.
vsi u Holešova na Mor. a u Horažďovic, PL., D. ol. I. 307., II. 275., VI. 407., Tk. I. 432., III. 117. Dobrotín, a, m., Dobroten, ves v Budě-
jovsku. Blk. Kfsk. 394., Sdl. Hr. IV. 106., 107. Dobrotiť, den Gütigen spielen. Slov. Ssk.
Dobrotitelenství, n. Hom. opat. 152.
|
||
|
|||
Předchozí (72)  Strana:73  Další (74) |