Dobrotivě, gütig. Št. Kn. š. 36. D. ně-
koho napomenouti. Ib. 123. D. o něco
s někým se smluviti, in Güte. Půh. II. 93.

Dobrotivenství, n. = dobrotivosť. Sv.
ruk. 293.

Dobrotivosť = lahodná mysl, jež se ve
mluvení, odpovídání a v celém chováni jeví.
Sš. II. 63. D. mezi trním sbírá vonné růže.
Glč. I. 169. D. činí tiché, aby se nemstili,
nehněvali . . . Hus II. 426..

Dobrotivý, benignus. Ž. wit. 50. 20., Gh.,
Hom. opat. 152. D. štědrosť Št. Kn. š. 40.
Více platí proti hněvu d. slovo, nežli jaká-
koli síla, zbroj, prach a olovo. Glč. II. 198.
Můj Janíčku d-vý, budeš-li na mňa horlivý?
Sš. P. 785. — komu. Protož slušie pánón.,
aby svým poddaným byli d-vi. Št. Kn. š.
153.

Dobrotka, y, m. = dobroděj (ve smyslu
hanlivém), darebák, der Schlingel, Lump,
das Früchtel. Slez. Šd. Vz Dobrutka.

Dobrotky. S ním d. nikam nezajdeš.
Mt. S.

Dobrotlivosť, i, f. = dobrotivosť. Ostrav.
Tč.

Dobrotlivý = dobrotivý. Ostrav. Tč.

Dobrotovati = dobře činiti. I pes pa-
matuje, kdo mu dobrotuje. Č. M. 50.

Dobrouč, e, f. D. Dolní, Unter-Lieben-
thal, ves u Lanškrouna; D. Horní, Ditters-
bach, ves tamtéž. Vz S. N. X. 167., Blk.
Kfsk. 196., Sdl. Hr. II. 276.

Dobroúčinný = dobročinný. Šm.

Dobroučský potok, přítok Tiché Orlice.
Krč.

Dobrouchati koho, beschwichtiger; se,
siď beruhigen. U Prostěj. Vch.

Dobroustov, a, n., Schechlenz, ves u Něm
Brodu.

Dobroušek, ška, m., vz Dobrouš. J..

Dobroutov, a, m., Dobrikau, ves u Polné.
Blk. Kfsk. 933.

Dobrouzdati se kam kudy: potokem
k ostrůvku. Vz Brouzdati. Kutn.

Dobrova, y, f., Dobrowa, ves u Staňkova;
mlýn u Boj kova.

Dobrováhý, vollwichtig. Loos.

Dobrověda, y, f., die Ethik. Dk. Aesth.
495., P. 138., Roz. fil. 157.

Dobrověst, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Dobrověsť, i, f., glückliche, gute Nach-
richt.

Dobrověstný, Glück verkündend. D. posel.
Msn. Or. 27.

Dobrověštkyně, ě, f., gute Bothin. Šm.

Dobrovice, dle Budějovice, Dobrawitz,
mě. u Ml. Boleslavě. Vz Dobroviceves, Tk.
I. 430., IV. 147., Blk. Kfsk. 767., 832., S. N.
— D. (Drobovice), ves v Čáslavsku. Vz
Blk. Kfsk. 689., 1056. — D. = Dobroviz.

Dobroviceves, vsi, f. = Dobrovice.

Dobrovíska, les u Přerova. Pk.

Dobrovít, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dobrovitov, a, m., Dobrowitow, ves u
Čáslavě. S. N. X. 167., Arch. III. 490., Blk.
Kfsk 690., 762., Sdl. II. 185.

Dobroviz, e, m., Dobrowis, ves u Stře-
dokluk. Tk. II. 490., IV. 170., 249., Blk.
Kfsk. 282., 314., 951.

Dobrovnosť, i, f., die Nutzniesung. Slov.
Rb.

Dobrovodka, y, f., samota u Pelhřimova.

Dobrovodská, é, f., os. jm. Žer. Záp. I.
216.

Dobrovodský, ého, m., os. jm. Šd., Mus.
1880. 565., Žer. Záp. 1. 116.. 170.

Dobrovolenství —volnost, beneplacitum.
Ž. wit. 88. 18., 105. 4, Št. Kn. š. 119., Hus
II. 43., Dal. 89., Pass. 525. Nemnieti ť jest,
by andělé komu d. otjieti mohli. Št. Uč.
65. b. V mír a d. něco přinésti. Krist. 2. a.
Měli d. kupovati; Jměl na tom d., aby, což
by chtěl, to učinil. BO. Druhé jest (služba
lidská) uvedena d-stvím, tak že jeden člověk
poddá se volně druhému v službu pro od-
platu tělestnú; (Stvořitel) dal jest člověku
každému d., položiv před ním oheň a vodu.
Hus II. 349., III. 201. Bóh dal lidem d. Št.
Kn. š. 196.

Dobrovolí, n. = dobrovolenství. Ssk.

Dobrovolně, freiwillig. D. se přihlásiti,
něčeho se zříci. Us. Pdl. Šak mne nechytali,
ani nevázali, šel sem d. Sš. P. 587. D. svo-
liti. Zř. Fr. 1.

Dobrovolnec, lence, m., der Volontär.

Dobrovolnický. D. zkouška. Us. Pdl.

Dobrovolnictvo, a, n. = dobrovolnictví.
— D. = dobrovolnici, die Freiwilligen. Us.,
Trok. 107.

Dobrovolnosť = dobrá vůle. Jej v d-sti
přijmúce. 1515. Mus. 1880. 490. — Zu Hus
přidej: I. 83., 110.

Dobrovolný, voluntarius. Ž. wit. 118.,
53. 8. D-no jest Bohu, beneplacitum. Ib. 67.
17. D. klání, Výb. II. 14., půjčka, Us., ka-
šlání. Sal. 238. D. stran snešení právo lomí.
Cor. jur. IV. 3. 410. D. smilstvo metlami se
trestce. Ib. D. nákladové jsúť, které se činí
ne pro potřebu té věci, něž toliko k libosti
lidské. CJB. 427. — D. = povolný, příznivý.
Sem sám d-len sobě. Žk. 250. D. pro do-
sáhnutie čisté lásky. Hus I. 129.

Dobrovoň, ě, f. = blahovoň, koniklec,
anthozanthum odoratum. Rr. Sb.

Dobrovonný, wohlriechend. Rk.

Dobrovský, ého, m. Jos. D.,nar. ¹⁷/₈1753.
v Děrmetě v Uhř., + ⁶/₁1829. Jeho životopis
sepsal V. Brandl. V Brně 1883. IV. 296.,
Slavín I. 180. a násl. Cf. Tf. H. 1. 3. v.
95.-97., 99., 152., 169., 175., Bačk. Pis. I.
180., 186., 188., 190., 199., 209., Jg. H. 1. 2.
v. 547., Šb. Děj. ř. 2. v. 236., S. N.

Dobrovůle, e, f. D. boží. Sš. I. 102.

Dobrovýslovný, gute Aussprache habend.
Šm.

Dobroytro, a, n., z dobrojutro. Mst. 229.,
Pass. 366., Výb. I. 255. Vz Dobrojtro, List.
filol. 1880. 114.

Dobrozelní, gutkräuterig. Šm.

Dobrozemský, ého, m., os. jm. Vck.

Dobrozemý, guterdig. Sl. les.

Dobrozev, zvu, m., calosmon, Benzoelor-
beer, rostl. D. celolistý, c. benzoin. Vz Rstp.
1308.

Dobroznění, n., der Wohllaut. Šm.

Dobrozraký, gutsichtig.

Dobrozvěst, u, m., časopis. Vyd. Václ.
Rad. Kramérius r. 1819. Vz Bačk. Pís. I.
254. — D., a, m., der Evangelist. Ssk.