■'. Dobrozvěsť, i, f., gute Botschaft. Ssk.

Dobrozvěstník, a, m., evangelizans. Ž.
wit. 67. 12.

Dobrozvěstný, ein gutes Prognostikon
stellend. Šm.

Dobrozvučí, n. = dobrozvučnosť. Ssk.

Dobrozvučnosť, i, f. Vz Jg. Slnosť 74.

Dobrozvučný. Sš. II. 184.

Dobrozvuk, u, m. = libozvučnosť. Mus.
1880. 44., Ssk.

Dobrozvuký = dobrozvučný. D. rým.

Dobrožije, e, m. = sv. Eutropius. Šd.

Dobrožizn, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Dobrš, e, f., Dobrsch, ves u Čestic (u Vo-
lyně). Blk. Kfsk. CL., 1298., S. N.

Dobršice, dle Budějovice, ves v Žatecku.
Arch. I. 521. Vz Blk. Kfsk. 205.

Dobršín (Dobřín), a, m., Dobrschin, ves
u Sušice, vz Blk. Kfsk. 1217.; samota u Klatov.
PL.

Dobručeti, el, ení, aufhören zu brummen.
Rk.

Dobřučičký = dobručký. Šd., Ssk.

Dobručký = velmi dobrý. Brt. D., Šd.,
Ssk.

Dobruch, a, m. = dobrák. Ostrav. Tč.

Dobrúchati = dobřiti. Mor, Brt. D.

Dobrulenký = velmi dobrý. Slov. Kyt.
1876. 19.

Dobřúnký = dobřučký. Brt. D.

Dobrúsiti = dobrousiti. Bern.

Dobruš, e, f., samota u Čern. Kostelce.
Sdl. Hr. III. 79., 81.

Dobrúš, e, m. = dobrák. Slov. Ssk.

Dobruša, e, f. = hruška, eine Birnart.
Mor. Brt.

Dobrušek, ška, m., os. jm. 1570.

Dobruška. VD-šce zavřeli osla do šatlavy.
Vz Sbtk. Kr. h. 28. Cf. S. N., Tk. III. 174.,
V. 137., 150., Tk. VI. 205., Blk. Kfsk. 682.,
Sdl. Hr. II. 276., III. 22., 35. — D., zaniklá
ves na Mor. D. ol. II. 307.

Dobrúšký = dobrý. Ssk.

Dobrušovati, vz Dobrousiti.

Dobrušství, n., die Bonhomie. Slov Ssk.

Dobrutka, y, m. = dobrotka, darebák.
Laš. Brt.

Dobružský Duchoslav. Blk. Kfsk. 1045.

Dobrý. Bž. 27., Brt. D. 120., Mkl. Etym.
47. — D. = udatný. Za Dal. přidej: 47.
Když ta dva dobrá druhy proti sobě hnásta.
Výb. II. 44. — D. = urozený, šlechtický,
adelig. Tov. k. 117. Pan Lev bude obsielati
pány i jiné dobré lidi k tomu sjezdu. 1477.
,Já jsem lepší než ty', Us. u Čechů při do-
kazování slovutnosti a starožitnosti rodu
svého v soudu zemském. Pal. Rdh. I. 178.
D. družina. Ib. A to jsem jemu řekl z hněvu
svého, že nejsi tak dobrý jako já. NB. Tč.
246. Vz D. = u juristu (ku konci) = D. =
potřebný, užitečný, spolehlivý. D. firma. Us.
Pdl. Debe byl co dobryho, ďál by řemeslo.
Mor. Neor. Dybys býł co dobrého, neděláł
bys toho. Brt. D. Dobré se zlým promíšané
tratí hodnosť svou. Mor. Tč. Krt v dobrých
lukách rád ryje. Alx. V. (Anth. I. 3. vyd.
33.). Kak jest dobrá věc čísti písmo sv. Št.
Kn. š. 3. D. vášně. Ib. 3. Bude ti ešče kdysi
dobrý = budeš vyhledávati jeho rady, po-

moci; Bude ti to dobré. Brt. D. 206. —
nač. Dřevo jaborové na húsličky dobré. Sš.
P. 143. Obilí na mouku dobré. Us. Žito je
na slámu malé, ale na klas hrubě dobré.
Brt. D. — k čemu. Skutek dobrý k spasení.
Hus. Vz Rozum. — do čeho. Ten kůň je
d. do tahu (do táhy. Vz Táha). Us. — jak.
Dobir mi jest zákon úst tvých nad tisíce
zlata. Ž. wit. 118. 72. — D. = dokonalý.
D. vodič tepla. Us. Pdl. D. vychování, or-
ganisace, Us. Pdl., seno. Sl. les. Dobrý dobre
žije, od zlého sa kryje. Slov. Tč. Dobrý má
dobrú náděj ze života svého; Někdo od
chudobných předků dobrý je potomek a
někdy z vzácných rodičů darebný holomek;
Zlý vícej nežli dobrý v světě lásky mává
(mívá); To dobrému je za dobré, čo je dobré
v sobě a ten zlosť má za dobrú, kdo je zlý
v osobě; Dobrý v ščastí i v neščastí dobroty
nezmění; Dobrý klamstva nemá v skutku
a luhárstva v řeči. Glč. II. 109., 124, 301.,
308., 309. Dobrého si založenie. Anth. I. 3.
v. 34. V dobré víře skončiti. Výb. II. 18.
Nic tak dobře dobrému nesluší jako žádnému
neškoditi a, komužkoli móž, dobře činiti.
Vš. 9. Nevidí se nám, by to dobré bylo.
Pass. 14. stol. D. muž chtěl každému dáti
dobrý příklad; D. dřevo, ovoce; Nenie sama
v sobě dobra nikdy lež. Št. Kn. š. 32., 33.,
44. Dobrý dobrým se obchodí; Dobrý do-
brého se snaží. Bž. Co dobrého jest, bývá
také nesnadné. Sb. uč. Čo sa dobré vidí,
to čiň i u lidí. Tč. Ne to dobré, co dobré,
alebrž, co se komu líbí. Lpř. — D. = mravně
dokonalý. D. skutky, Št Kn. š. 17., Pass.
14. stol., mravy. Alx., Vlč. — D. = laskavý,
vlídný atd. K někomu d. Dch. Po dobrém
s ním nic nespravili. Us. To je člověk nad
míru dobrý. Us. Ten se nedá na dobrou
(cestu i. e. nepolepší se). Us. Kšk. Je dobrý,
jako boží chléb, Šmil., jako kuře, Pk., že
by ho mosel pohledať, jako máslo, Brt., jako
léto. Hkš. Na výbor dobrý chlap (velmi
dobrý). Val. Brt. I). Beďte (buďte) na mě
dobra. Brt. P. 121. Na toho musí člověk
s dobrou. Us. Vk. Děkuji vám, bratři milí,
co ste na mne dobří byli, už musim od vás;
Bývaj, mužu, byvaj dobrý, nechodívaj do
hospody. Sš. P. 456., 668. Dobrý dobrou
má odplatu. Sv. ruk. 231. Dobří lidé, d. milosť,
d. myšlení; Protivenstvie s dobrú myslí
trpěti; Čaká s dobrou myslí božieho smilo-
vánie. Št. Kn. š. 2., 33., 78., 20., 50. Dobře
čiň každému obzvláště dobrému. Tč. D. slova
se nekupují; D. člověk brzy se slituje. Bž.
— Ironicky. Člověk pro zlosť dobrý, gut
zum Aergern. Dch. — D. vůle = postoupení,
cessio. Da einer dem andern Erbgründe o.
sonst eine andere Gerechtigkeit mittels der
Landtafel o. eines Briefes, dobrá vůle ge-
nannt, abtreten o. übergeben würde. Vern.
LO. fol. 129. (Tov. 132.). Tov. 102., 129.,
Jir. Zř. zem. 32., 35., R. 2., O. 30., Tk. II.
322., Nál. 157. Z dobré vóle. Št. Kn. š. 35.,
115. Ktoby komu chtěl dobrú vůli na listy
dáti. Vl. zř. 382. — D. vůle = hody týden
po svatbě. Us. u Chrud., Počát., u Kr. Hrad.
Kšť., Brv., Kš. Také pozvánky. Kšť. — D. vůle
= postoupení, list postupný, die Cession.
Sl. les. — D. = přející. Dobrý buď jinému