Dobytčátko, vz Dobytče, Bž. 109.

Dobytče. V MV. nepravá glossa. Pa.

Dobytčí trh v Praze, Tk. II. 243., v Římě.
Vz Vlšk. 25., 60.

Dobytedlný = dobytelný.

Dobytek. Št. Kn. š. 32. V MV. nepravá
glossa. — D. = jmění movité, peníze. Kn.
rož. 114. Jenž d-tka svého nedal na lichvu.
Ž. wit. 14. 5. Krávy, koně, odění i jiný d.
Půh. II. 305. — D., das Vieh. D. rohatý
(hovězí, Hornvieh), skopový, Schaf-, užitkový,
Nutz-, jalový, Jung-, zajatý, Pfand-; d. ode-
hnati; pastva pro d. Sl. les. Krávy, koně
i všechen jiný drobný d. Půh. I. 363. Nemá
co dáti d-tku. Us. Hnšk. D. sháněti. Chov
hovězího d-tka. Vz KP. III. 282. Když se
z jara d. po prvé na pastvu žene, šlehají
jej tatary ze šmigrustu, aby se dobře pásl.
Na Val. Vck. Jak zahánějí nemoci d-tka
(koni atd.) a jak mu pomáhají, bylo-li mu
učarováno? Vz Mus. 1854. 540.— 541. Co
činiti, aby d. nescípal? Vz ib. 1854. 540.
Jak se d. opravuje? Vz ib. 1853. 483. Věnce,
květy, ratolesti z oltářů na boží tělo sňaté
chrání d. od všelikého úrazu. Sk. O zájmu
d-tka v starší době vz Jir. Zř. zem. G. 31.,
Q. 23., E. 19., L. 46., Cor. jur. IV. 3. 410.
D. římský a obchod s ním. Vz Vlšk. 105.,
296., 300.; 292. Cf. Sdl. Hr. II. 65.

Dobytel, e, m., der Erwerber. Ssk.
Dobytelný, vz Dobytný. Prk. Př. 30.
Útokem d. Lpř.

Dobyti. Stran dobydu vz Nabyti — na-
bydu. — abs. Čstné město Troje dobyto.
Jir. Anth. Město dobudeno bude. Mill. 91.
a. — co: město. Dobývati kovy, J. tr.,
stromy, pařezy. Sl. les. Dobýval sem to =
dosahoval, vymáhal. Brt. D. 206. By pak je
(město) dobyli. Bart. 270. 30., Har. Ač kde
dobudeš město. Alx. V. v. 268. (HP. 7.).
Chtě město dobývati. Jir. Anth. I. 36. —
čeho (komu). Když kůň jest prostřelen a
že jemu šípu d. (z těla vytáhnouti) nemohou.
Db. D. si nesmrtelných zásluh o vědu, si
srdce dívky, si něčí Sympathie, něčí náklon-
nosti, úcty, si vážnosti. Us. Pdl., Šml., J.
Lpř. Byla tam, ale nedobyla nového roku
(nedosloužila). Val. Vck. Sotva tam roku
dobyl (rok vydržel). U Jičína. Ltš. Pán nás
volá bojovníky na úhlavní protivníky, poďte
dobyt pokoje. Koll. Zp. I. 32. Dobývati
města, Alx. V. v. 457., jména dobrého, Dal.
20., si chleba, Sš. P. 38, starých dolů, Kn.,
ostrova, Pref. 473., svému jazyku cti. Výb.
II. 39. Dobývej svého sám. NB. Tč. 22.
Dobývati pokuty. Zř. Fr. I. A. XXIV. Řeč-
níka sobě dobuda. O. z D. D. sobě komor-
níka ot úřadu tej popravy . .. Kn. rož. 4.
Živá hlava klobúka dobude. Výb. I. 842.
Leč své zemi a sobě cti věčšie dobude. Výb.
II. 39. Král Václav dobyl Žlebuov a Zbiroha.
Dač. 10. Juřík dobyl meče svého. NB. Tč.
72. Tys nám všech smutkuov dobyla. Sv.
ruk. 89. Ouveh nám otce takého, kde do-
budemy sobě jiného? Hr. ruk. 59. Každého
smrť dobude. St skl. I. 131. Viece sobě
hřiechů dobyl. Št. Kn. š. 10. (4.). Cf. Brt.
S. 3. vyd. 44. a. — čím (co, čeho). Tělesné
potřeby svú prací jim dobývaje; D. sobě
něčím přízné něčí. Št. Kn. š. 19., 136. Chcem

prakóv nadělati, jimižto město dobudeno
bude. Mill. 91. a. Což Matěj lúpežem dobyl.
Pč. 23. D. města zradou. Tk. Což židé lichvú
dobudú. Št. Kn. š. 158. — co, čeho na
kom (čím, jak). D. proudu elektrického
na něčem. Osv. I. 484. A doby na něm opět
svého. Dal. 136. Budeš mi pomocen na něm
toho d.; Chtě svého na tom d. NB. Tč 42.,
134. A toho jsem mosila súdy na něm d.;
I mosil jsem na něm jistiny právem d.; D-la
jsem na p. Voku právem zbožička mého;
Dobude-li co na sirotku. Půh. I. 155, 231 ,
239., II. 36., 229., 138. Aby sirotci svého
na nich d. mohli. Zř. mor. 1604. Tč. Co na
lidech dobudeš. Alx. V. v. 1871. (HP. 45.).
Dobývati čeho na kom súdy, právem. Zř.
F. 1" U. VI., O. z D., Tov., NB. Tč. dod.
23., 32., Půh. I. 224., 234., 255., 346., 382.,
II. 1., 99., 101., 123., 159., 163., 176, 224.,
351. Sousedky dobývaly na čeládce (doptá-
valy se), co se to tam děje. Sá. Nevydobyla
na něm jiné odpovědi, ač dobývala zle. Sá.
Nemohl na něm slova d. Brt. D. 206. —
čeho jak. V potu tváře chleba sobě d.
Vrch. Bělehradu mocně dobyl. Bart. Dobývati
země krok za krokem, Osv., města za městem.
Šmb. Národ český musil sobě práva svého
těžce dobývati. Vlč. Toho rozličně jsem na
něm dobýval; Na těch dobývej jich oddílů
podlé nálezu dřevního panského. Půh. I.
222., 381. Leckaks sbožie dobývajíc i protiv
pravdě; By zle sbožie nedobýval. Št. Kn.
š. 30., 99. Dobýváť se zajisté právo skrze
osobení. CJB. 319. D. Vyšehradu mocí. Dal.
28. Bělehradu dobyl pod úkladem a lstí.
Let. 248. Že noční věcí města na mně dobyl.
Půh. II. 28. — co, čeho (čím) odkud.
Dobyta jsouc mačem sv. církvi zpátky
z rukou luzy. Hdk. I dobude kámeň z ňader.
NB. Tč. 117. Toho nedostatku mohl by dále
od rukojmie dobývati právem. NB. Té. 145.
Zdeněk má dobývati jiných diluov od jiných
rukojmí. Půh. I. 388. Těžké vzdechy, táhlý
ryk z jich ňader se křečovitě dobývaly.
Vrch. Jako sedlák se z bláta dobývati. Zr.
Z každé rovnice lze kořen kteréhokoli stupně
dobývati. Vz Odmocniti, Mocnosť. Šim. 128.
Až jich (mastí) z pytlíka dobudu (vyndám).
Mst. v. 130. Dobudúc dětí z cizoložstva. Št.
Kn. š. 92. — kam. Dobuďte sem mé panie
(přivolejte). Hr. ruk. 425. Meč nabrouse již
dobyl ven. Kom. (Jinde) na vůli božskou
se doptává aneb i na ni se dobývá. BR. II.
16. a. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní
dobývá. Sš. P. 22. — kdy. O křížových
dnech d-li hradu. Let. 92. V dělné dni ne-
budú moci tolik d. Št. Kn. š. 55. — s kým
koho. (Telamon) s ní (s Hesionou) knězě
doby (syna měl). Alx. V. v. 786. (HP. 19.).

— s kým čeho na koho. Jestližeby kdo
s pomocníky svými neb sám osobou svou
na koho zbrani své dobyl. Zř. F. I. Q. XV.

— kde. Dobyl sobě v srdci jejím úcty.
Osv. I. 272. Chtě královstva zde d. Výb. I.
146 Básní tou dobyl si místa mezi před-
ními epiky. Exc. Chtěl odtamtud d. sobě
větší vlasti ve vnitří Gallii. Tk. č. 2. (Sv.
Pavel) dělal rukama svýma potřeby sobě
dobývaje v některých městech. Št. Kn. š.
32. Dobýval v lese pařezy. Us. Sá. A potom



	77

	Dobytčátko, vz Dobytče, Bž. 109. Dobytče. V MV. nepravá glossa. Pa. Dobytčí trh v Praze, Tk. II. 243., v Římě. Vz Vlšk. 25., 60. Dobytedlný = dobytelný. Dobytek. Št. Kn. š. 32. V MV. nepravá glossa. — D. = jmění movité, peníze. Kn. rož. 114. Jenž d-tka svého nedal na lichvu. Ž. wit. 14. 5. Krávy, koně, odění i jiný d. Půh. II. 305. — D., das Vieh. D. rohatý (hovězí, Hornvieh), skopový, Schaf-, užitkový, Nutz-, jalový, Jung-, zajatý, Pfand-; d. ode- hnati; pastva pro d. Sl. les. Krávy, koně i všechen jiný drobný d. Půh. I. 363. Nemá co dáti d-tku. Us. Hnšk. D. sháněti. Chov hovězího d-tka. Vz KP. III. 282. Když se z jara d. po prvé na pastvu žene, šlehají jej tatary ze šmigrustu, aby se dobře pásl. Na Val. Vck. Jak zahánějí nemoci d-tka (koni atd.) a jak mu pomáhají, bylo-li mu učarováno? Vz Mus. 1854. 540.— 541. Co činiti, aby d. nescípal? Vz ib. 1854. 540. Jak se d. opravuje? Vz ib. 1853. 483. Věnce, květy, ratolesti z oltářů na boží tělo sňaté chrání d. od všelikého úrazu. Sk. O zájmu d-tka v starší době vz Jir. Zř. zem. G. 31., Q. 23., E. 19., L. 46., Cor. jur. IV. 3. 410. D. římský a obchod s ním. Vz Vlšk. 105., 296., 300.; 292. Cf. Sdl. Hr. II. 65. Dobytel, e, m., der Erwerber. Ssk. Dobytelný, vz Dobytný. Prk. Př. 30. Útokem d. Lpř. Dobyti. Stran dobydu vz Nabyti — na- bydu. — abs. Čstné město Troje dobyto. Jir. Anth. Město dobudeno bude. Mill. 91. a. — co: město. Dobývati kovy, J. tr., stromy, pařezy. Sl. les. Dobýval sem to = dosahoval, vymáhal. Brt. D. 206. By pak je (město) dobyli. Bart. 270. 30., Har. Ač kde dobudeš město. Alx. V. v. 268. (HP. 7.). Chtě město dobývati. Jir. Anth. I. 36. — čeho (komu). Když kůň jest prostřelen a že jemu šípu d. (z těla vytáhnouti) nemohou. Db. D. si nesmrtelných zásluh o vědu, si srdce dívky, si něčí Sympathie, něčí náklon- nosti, úcty, si vážnosti. Us. Pdl., Šml., J. Lpř. Byla tam, ale nedobyla nového roku (nedosloužila). Val. Vck. Sotva tam roku dobyl (rok vydržel). U Jičína. Ltš. Pán nás volá bojovníky na úhlavní protivníky, poďte dobyt pokoje. Koll. Zp. I. 32. Dobývati města, Alx. V. v. 457., jména dobrého, Dal. 20., si chleba, Sš. P. 38, starých dolů, Kn., ostrova, Pref. 473., svému jazyku cti. Výb. II. 39. Dobývej svého sám. NB. Tč. 22. Dobývati pokuty. Zř. Fr. I. A. XXIV. Řeč- níka sobě dobuda. O. z D. D. sobě komor- níka ot úřadu tej popravy . .. Kn. rož. 4. Živá hlava klobúka dobude. Výb. I. 842. Leč své zemi a sobě cti věčšie dobude. Výb. II. 39. Král Václav dobyl Žlebuov a Zbiroha. Dač. 10. Juřík dobyl meče svého. NB. Tč. 72. Tys nám všech smutkuov dobyla. Sv. ruk. 89. Ouveh nám otce takého, kde do- budemy sobě jiného? Hr. ruk. 59. Každého smrť dobude. St skl. I. 131. Viece sobě hřiechů dobyl. Št. Kn. š. 10. (4.). Cf. Brt. S. 3. vyd. 44. a. — čím (co, čeho). Tělesné potřeby svú prací jim dobývaje; D. sobě něčím přízné něčí. Št. Kn. š. 19., 136. Chcem	prakóv nadělati, jimižto město dobudeno bude. Mill. 91. a. Což Matěj lúpežem dobyl. Pč. 23. D. města zradou. Tk. Což židé lichvú dobudú. Št. Kn. š. 158. — co, čeho na kom (čím, jak). D. proudu elektrického na něčem. Osv. I. 484. A doby na něm opět svého. Dal. 136. Budeš mi pomocen na něm toho d.; Chtě svého na tom d. NB. Tč 42., 134. A toho jsem mosila súdy na něm d.; I mosil jsem na něm jistiny právem d.; D-la jsem na p. Voku právem zbožička mého; Dobude-li co na sirotku. Půh. I. 155, 231 , 239., II. 36., 229., 138. Aby sirotci svého na nich d. mohli. Zř. mor. 1604. Tč. Co na lidech dobudeš. Alx. V. v. 1871. (HP. 45.). Dobývati čeho na kom súdy, právem. Zř. F. 1" U. VI., O. z D., Tov., NB. Tč. dod. 23., 32., Půh. I. 224., 234., 255., 346., 382., II. 1., 99., 101., 123., 159., 163., 176, 224., 351. Sousedky dobývaly na čeládce (doptá- valy se), co se to tam děje. Sá. Nevydobyla na něm jiné odpovědi, ač dobývala zle. Sá. Nemohl na něm slova d. Brt. D. 206. — čeho jak. V potu tváře chleba sobě d. Vrch. Bělehradu mocně dobyl. Bart. Dobývati země krok za krokem, Osv., města za městem. Šmb. Národ český musil sobě práva svého těžce dobývati. Vlč. Toho rozličně jsem na něm dobýval; Na těch dobývej jich oddílů podlé nálezu dřevního panského. Půh. I. 222., 381. Leckaks sbožie dobývajíc i protiv pravdě; By zle sbožie nedobýval. Št. Kn. š. 30., 99. Dobýváť se zajisté právo skrze osobení. CJB. 319. D. Vyšehradu mocí. Dal. 28. Bělehradu dobyl pod úkladem a lstí. Let. 248. Že noční věcí města na mně dobyl. Půh. II. 28. — co, čeho (čím) odkud. Dobyta jsouc mačem sv. církvi zpátky z rukou luzy. Hdk. I dobude kámeň z ňader. NB. Tč. 117. Toho nedostatku mohl by dále od rukojmie dobývati právem. NB. Té. 145. Zdeněk má dobývati jiných diluov od jiných rukojmí. Půh. I. 388. Těžké vzdechy, táhlý ryk z jich ňader se křečovitě dobývaly. Vrch. Jako sedlák se z bláta dobývati. Zr. Z každé rovnice lze kořen kteréhokoli stupně dobývati. Vz Odmocniti, Mocnosť. Šim. 128. Až jich (mastí) z pytlíka dobudu (vyndám). Mst. v. 130. Dobudúc dětí z cizoložstva. Št. Kn. š. 92. — kam. Dobuďte sem mé panie (přivolejte). Hr. ruk. 425. Meč nabrouse již dobyl ven. Kom. (Jinde) na vůli božskou se doptává aneb i na ni se dobývá. BR. II. 16. a. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Sš. P. 22. — kdy. O křížových dnech d-li hradu. Let. 92. V dělné dni ne- budú moci tolik d. Št. Kn. š. 55. — s kým koho. (Telamon) s ní (s Hesionou) knězě doby (syna měl). Alx. V. v. 786. (HP. 19.). — s kým čeho na koho. Jestližeby kdo s pomocníky svými neb sám osobou svou na koho zbrani své dobyl. Zř. F. I. Q. XV. — kde. Dobyl sobě v srdci jejím úcty. Osv. I. 272. Chtě královstva zde d. Výb. I. 146 Básní tou dobyl si místa mezi před- ními epiky. Exc. Chtěl odtamtud d. sobě větší vlasti ve vnitří Gallii. Tk. č. 2. (Sv. Pavel) dělal rukama svýma potřeby sobě dobývaje v některých městech. Št. Kn. š. 32. Dobýval v lese pařezy. Us. Sá. A potom