ihned dobýval nám otce v pravé mírné zemi.
Půh I. 367. Potřeby dobývaje mezi sedláky.
Pč. 22. — kde jak dlouho. Pacholek dobýl
ve službě do vánoc. Brt. D. 206. — čeho
k čemu. Bylo by dosť těžké ryb k jiedlu
dobývati. Hus I. 362. — čeho zač. Za pe-
nieze odpustkóv dobývají. Hus I. 412.

Dobytkářství, die Viehzucht. Tč. O oby-
čejích a pověrách při d. Vz Mus. 1876. 395.

Dobytkoléčivý. D. ústav. Osv. I. 62.

Dobytkový, Vieh-. D. stáda. BO., Ssk.

Dobytý. D. vítězství. Us. Vrazili na sebe
d-mi kordy. Pk. A ty máš meč d-tý? NB.
Tč. 251. — jak. Sbožie dobře d-té. Výb.
II. 13. Než by zle d-té navRátili. Št. Kn. š.
99, 30. Poklady hřiechem d-té. BO.

Dobyva, y, m., žertem, der Eroberer. Rk.,
Loos.

Dobývač, dobyvač. D. granátů, Dch.,
zbožie. Hus II. 305. — D. řepový, der Rüben-
ausheber (Pflug). Vz Vyorávač. Pta., Dch.

Dobývačka, y, f., die Erwerberiu; Er-
obererin.

Dobývadlo, dobyvadlo, a, n. = čím se
co dobývá, munirnentum in obsidionem. BO.
Oblehli jsú město s rozličnými d-dly. Br. —
D. = klučidlo, die Rodemaschine. Sl. les.

Dobývák, u, m. D. řepový, vz Dobývač.

Dobývání rud, Hř. 10., soli, Dch., su-
rovin, Kř. Stat. 2., listů krmných, Futteríaub-
gewinnung, pryskyřice, das Harzen, smoly,
die Harzgewinnung, třísla, Lohe-, louče, das
Kienroden, pařezů, Stockroden, prvotné d.
plodin, die Urproduktion, náklad na d., die
Gewinnungskosten. Sl. les. O obyčeji d., t.
kterak kdo čeho nabývá. CJB. 319. — D.
kořene v mathern. Šim. 128. Vz Odmocnina.

Dobývatel, dobyvatel, vz Dobývač. —

D. Ve výrazu mtá odmocnina z a = b sluje m exponen-
tem kořene či d-lem. Šim. 128. Vz Mocnosť.

Dobývatelný = dobytný. Ssk.

Dobývavě, eroberungssüchtig. D. se řítí.
Kká.

Dobývavý. Dk., Sb. vel. III. 107., Ssk.

Dobyvce, e, m. J. tr. — D. = výrobce,
der Producent. Sl. les.

Dobývka = dobývání. Pakliby která d.
v zemi byla, v olom, kraji Olomúčané mají
děla dáti. Zř. zem. 1604. — D. plodin, die
Produktion. J. tr.

Dobyvný = dobytný. Ssk.

Docápati se kam = loudavě dojíti do-
courati se. To je doba, nežli se sem do-
cápeš. Us. Kšť.

Docela osiřelý, Šml. I. 43., cizí člověk,
Us., někomu zaplatiti. NB. Tč. 32., 52.

Docelení, n., die Ergänzung. Tč.

Docelený; -en, a, o, ergänzt. Dk.

Doceliti co: vědomosti. Lpř. Děj. I. 9.
co jak: po částkách, počástně, theilweise
integriren. Nz. — se. Jeden organ nemůže
býti bez druhých, ale ony též ne bez něho;
sám stoje nemá významu, kdežto pohromadě
jsouce všechny se docelují. Mus. 1880. 424.
— se jak. Docelovati se na vzájem, Dk.,
vzájemně. Sš. II. 4. — se čím. Víno slabé
barvy doceluje se vínem silné barvy, KP.
V. 183. Každý organismus sám sebou rád
se doceluje. Hš. Sl. 148.

Docelný. Jsme d-ní údové těla Kristova.
Sš. II. 135.

Docelovací, vz Docelný.

Docelovný, ergänzend. D. čásť velerady.
Sš. Sk. 46.

Docengať sa = opiti se. Slov. Pokr.
Pot. I. 314.

Doceniti, il, ěn, ění. — co, erschätzen.
Dk.

Docestovati kam, reisend ankommen.
Šmb. S. IL 217.

Docílení, n., die Erzielung.

Docílený; -en, a, o, erzielt. Pdl.

Dôcit, u, m. = důcit. Slov. Ssk.

Docmrdati se někam = dobelhati se,
pomalu dojíti. Us. Knrz. Vz Dočabrati.

Doctissime, lat., titul doktora filosofie.
Sb. uč.

Doctiti = až do konce ctíti; pohaněti,
beschimpfen. U Brušperka. Mtl.

Docuhati = dovléci se. Slov. — s kým.
Ale kým ten s ňou d-há, zatial bude slavnosť
druhá. Btt. Sp. 191.

Doczan = nunc, nyní, zastr. 14. stol. D.
v prsy své vlastní se tepúc. Mus. 1884. 27. .

Dočabrati se = dobelhati se, pomalu do-
jíti, docmrdati se (o chromém, o churavém);
dobroditi se, watend ankommen. Mor. Vck.
Že sa's d bral! Brt. D. 203., 206. — kam.
Měla sem galána, měla sem ho ráda, než se
k nám dočabral, snědly mu vši záda. Sš. P.
657.

Dočáhnouti = dosáhnouti. Na již. Mor.
a na Slov. Dbš. Sl. pov. III. 82. Vz Dočia-
hnúti.

Dočakati sa = dočkati se.

Dočapati se čeho = úsilně opět nabyti
čeho. Již sem se dočapal svých ukradených
šatů. U Olom., Litovle a j. Sd., Kčr. Vz .
Dočupati.

Dočasný. D sen byl zákon. Sš. II. 39.
D. užívání něčeho. Mus. 1880. 505. D-né
převahy dosáhly. Pal. Rdh. III. 147.

Dočesati koho = vybiti, durchprügeln.,
Us. Mtl.

Dočesná, na Plaště: ochmelky. Prk.

Dočiahnúti = dočáhnouti. Slov. Nač vám
(húskam) rastlo krídel dvoje, ked ste neba
nedočiahly? Btt. Sp. 163.

Dočím = dokud, dokým. Slov. Hdž. Šlb..,
58.

Dočinení, n. = zločin. Propustil z vězení
Beneše, kamž byl dán skrze své d. a pro-
vinění proti němu. Arch. náchod. z r. 1591.

Dočiniti (se) čeho; mužobojstva. Dal.
6. A ne tak kláštera ješče bieše dočinil, jakž
sv. Prokopu slíbil Hr. ruk. 39. — co čím.
Šípy své horúciemi d-nil. Ž. Pod. 7. 14.

Dočísti. — abs. Ani se dovědzěć, ani
se dočitać, kdo mi dal cestečku kamením
vysypać. Sš. P. 371. — kam. Protož pomni,
aby ne ihned odpadl řeči, když k druhé
čteně dočteš. Hus I. 362. — že. Dočtú-li
se, že je zameškáno. Kn. rož. 23.

Dočišťovati, vz Dočistiti. — se, nach-
klären. Šp.

Dočítati, dočítávati, vz Dočísti.

Dočkal, a, m., os. jm. Šd..

Dočkalík, a, m., os. jm. Šd

Dočkalosť, i, f., das Erlebniss. Šm.