Dočkaný; -án, a, o, erwartet. D. příle-
žitosť. Pcht.

Dočkati. —- abs. Dočkaj! Slov., mor. a
slez. Šd. Dočkaj že ty můj synečku, až se
já rozmyslím. Sš. P. 369. Děvucho, děvucho,
jdiže do krčmičky! Dočkajte matičko, obuju
střevíčky. Sš. P. 673. Slibuje-li kdo něco
učiniti nebo chystá-li se k něčemu, neopo-
mine přidati: Kdo dočká, dočkáme-li, dá-li
pán Bůh zdraví. Na Zlínsku. Brt. — čeho.
Št. Kn. š. 174. Ločká dievča kvety, ločká,
povedalo, že ma dočká. Sl. sp. 229. Tak si
oni spočínali, až večera dočekali; Má milá
je nemocná, ona rána nedočká; Utírajú slze
obadva, plakali, frajerenko moja, čeho sme
dočkali; Ach Bože, Rozbože, z vysokého
neba, nědaj že mi dočkať služebného chleba!
Sš. P. 139., 303., 304., 496. A toho nemohl
d. Půh. I. 401. Práv nebo odevřenie desk
dočekaje. Vš. Jir. 212. Boje se smrti, kak
by jé bylo dočakati. Hr. ruk. 227. — čeho
kde. Ach čeho sem tu dočkala, svůj vě-
neček sem tu ztratila. Sš. P. 90. Tu mne
dočakáta a jésti mně upravíta. Hr. ruk.
217. — (koho) čím. Kdyby ho někdy něčím
dočkali (dočkali, že něčím jest). Us. Vk. —
To hříbě nedočká starým koněm. U Rych-
nova. — jak dlouho. Ó, dočkaj ty, dočkaj
moja najmilejša hodzinu sedym let. Sš. P.
341. — čeho, kde s kým. Budeta babě,
než svatby s nimi dočkáta. BO. I dočekal
jest tu s jistcem tiem, až purgmistr přišel
domov. NB. Tč. 150. — čeho na koho.
Nechtieci na své děti d. těch katuov. Let.
195. — se čeho. Spokojení moře se d-li.
Ler. Bude leto, bude zima, bude jar, ke-
dyže sa mojej milej dočakám?; Poslala sem
ju prat šaty, nemožu sa jí d.; Vzal hůlečku
a zaplakal: Čeho sem se já dočakal! Sš.
P. 377., 90., 118. Jakých časů sme se do-
čkali ! BN. Kdo dobře činí, lepšího se dočká;
Nepamatuje kráva zimy, když se léta dočká.
Mudr. 28., 50. — jak. A tak života věč-
ného se dočekali pomocí boží. Hus II. 434.
— kdy. Tu dočekavši, že jsem z země jel,
tu mi vyvezla ze dvora obilé. Půh. II. 125.
Kdo dočká za rok. Us. Brt. Dočakám sa
mojho muža na jaseň, keď opadne drobnô
lisťa s čerešieň. Sl. spv. I. 5., Sl. ps. 311.
Spis ten dočkal se ve dvou létech, v témž
roce trojího vydání. Us. Pdl. Školy za jeho
času dočkaly se největšího rozkvětu. Mour.
Čehož apoštolé za svého života dočekali.
BR. II. 74. b.

Dočoškati kam = doklusati, in kurzen,
schnellen Schritten anlangen. Mor. Tč. Vich-
torýnek hned nemeškal, hned na tu svadbu
dočoškal. Sš. P. 131.

Dočtu, vz Dočísti.

Dočupati se čeho = dobadati se, do-
hledati se, utržiti si, dostati. D-pal se ne-
moci. Mor. Šd., Sd. Co chtěl, toho se d-pal.
Šd. Vz Dočapati.

Dočúť = doslyšeti. Ostrav. Tč. Kdo ne-
dočuje, nech si domyslí. Slov. Bern.

Dóda, douda, y, m. = starý muž. U Tře-
bíče. Gn. — D., slavskopohanské božství.
Koll. I. 397.

Dodací, Abgabs-, Zustellungs-, zustellend,
beistellend. D. lhůta, list, listonoš, náklad.

Dodaj, e, m. = dodej. Slov. Ssk., Loos.

Dodání = doručení, die Zustellung. J. tr.
D. dříví. Sl. les. Oznámil, že se jest při d.
půhonu tak zachoval. Zř. mor. 1604.

Dodaný; -án, a, o, zugestellt. D. po-
štovní poukázka. Dch. Při poslední plachtě
ryb do voznice osazené vzkřikne rybář:
dodaná (dosazená)! NA. IV. 122.

Dodar, u, m. Dar nedodar. Slov. Rr. Sb.

Dodatečně, nachträglich, anhangsweise.
Dch., Ddk. II. 27.

Dodatečný. D. schválení, Us. Pdl., úvě-
rek, der Nachtragskredit. Šp.

Dodatek. D-tkem, im Anschlüsse. Dch.
D tkem o něčem se zmíniti, něco uvésti.
Us.

Dodati. — abs. Dorota nechtěla d. a
trhu držeti. NB. Tč. 196. — co komu. D.
něčemu cenu, Osv. V. 1., půhon, Zř. F. I.,
tělesu určitý tvar. ZČ. I. 249. Dodal nám
4 zl. ostatních peněz, list páně Maršálka
NB. Tč. 52., 98. Bude-liť chtieti těch 15
sraziti, nechť mi ostatek dodá. Ib. 65. D.
něco úřadu, aby věděl, čím se spravovati,
zur Kenntniss und Darnachhaltung zustellen.
J. tr. — komu čeho (čím). Průvodem
svým jízdám jeho lesku dodával. Sdl. Hr.
1. 3. D. komu srdnatosti, smělosti, odvahy,
chuti k jídlu, strachu, váhy. Us. Pdl., Šmb.,
Lpř., Posp. Rým dodává veršům lahody.
A tak jej zahrajte, žialu jej dodajte. SI. sp.
19. Keď si dve spievajú, keď si jedna druhej
hlasu dodávajú. Sl. sp. 51. Takej já ci, ta-
kej radočky dodávám: nežaluj, nebanuj,
ani sa nestaraj. Koll. Zp. I. 115. — jak.
Aby (zločinec) na hrad pražský tím způ-
sobem dodán byl. Václ. VIII. — co jak
odkud. Jakž to buď na zlatě nebo na
stříbře z hor do mince dodáno bude. Nar.
o h. a k. Jak je vzal, tak jich pánom dodal
bez porušení pečeti. NB. Tč. 83. Rychle
dodala hlasem prosebným. Šml. — kam.
Aby bylo dodáno (psaníčko) Kačence do
domu. Sš. P. 124. D. někomu něco do ru-
kou. Šp. Ti majú do města u vazbu dodáni
býti. Zř. F. I. D. něco k dskám. Zř. F. I.

Dodatně = dodatečně. Šp.

Dodatný doplněk. Dch.

Dodávací, dodavací. D. pošta, obvod
poštovní sbírky, der Bestellungsbezirk einer
Briefsammlung, lhůta, Lieferzeit, dílo. Šp.

Dodávání časopisu do domu, do bytu,
povozu. Při d. cedulí pro svědomí týž po-
řádek má býti zachován. Kol. 16.

Dodávatel, dodavatel rudy, Hř. 13., ná-
kladu, der Frachtgeber. Šp.

Dodavce, e, m. = dodávatel. Rk.

Dodáviti koho. Po něm jezdil, až ho
i d-vil. BN. — se čeho proč. Pro veliký
lid těla syna svého d. se nemohla. Pass.
504.

Dodávkový, ne: dodavkový.

Dodavné, ého, n., die Zu-, Bestellgebühr.
Dch., Ssk.

Dodavný, Ergänzungs-. Útočiště bylo
bráno k pomoci dodavné předložkového a
příslovkového určení. Hš. Sl. 192.

Dodechnouti, vollends einhauchen. Dch.

Dodechovati, nach und nach zu athmen
aufhören. Rk.