Doklouzati se, doklouznouti se, völlig
glitschen. — kam: až na konec, ku konci
rybníka. Us.

Dokluditi koho kam = přivésti, hin-
führen. Ostrav. Tč.

Doklusati se pro koho. Klusej, klusej,
můj vranej koníčku, až se d-sáš pro mou
Anničku. Sš. P. 786.

Doklznouti někam na ledě, bis wohin
glitschen. Vz Doklouzati.

Dokna = dokonce. U súseda sum (jsú)
falešne okna, nechodž že tam, můj synečku,
bo cě nechcum (nechtí) d. (ganz und gar).
U Bohumína. Sš. P. 368.

Doknězovati. Už d-val (= jako kněz
zemřel nebo z kněžských studii zběhl). Us

Dokobrcati se = dobelhati se, doklátiti
se, langsam ankommen. Než on se tam
d-cá! Mor. Šd. — se čeho = dodělati se,
zvěděti. Něco vím už od matky své a ně-
čeho se člověk, když jest dlonho živ, sám
d-cá. Bdr. Vzpom. 136.

Dokodrcati se, schlecht fahrend ankom-
men. Za den a za noc šťastně s dostavníkem
se d-cal do Pardubic. Kos.

Dokokrhati, völlig auskrähen, sterben.
Us. Mtl.

Dokolébati, dokolibati se někam, wat-
schelnd ankommen. Us. Šd.

Dokolenice, e, f = čásť kroje jihoslo-
vanského na noze od kolena dolů k opánkům.
Hlč.

Dokona. Kapaliny jsou d. pružné. Mj.
90. Prostor d. prázdný. Mj. 108. Cf. Doko-
nale.

Dokonale pružný. Kk., ZČ. D. něčemu
se naučiti, něčemu porozuměti, Us. Pdl,
hříchů svých litovati. Mž. 21., 84.

Dokonalejšeti, el, ení, vollkommener
werden. Šm.

Dokonalejšiti, il, en, ení, vollkommener
machen. Šm.

Dokonaleti, el, ení, vollkommener wer-
den. Rk.

Dokonalitel, e, m., der Vervollkommner.
Rk.

Dokonalitelnosť, i, f., perfectibilitas. Nz.

Dokonaliti, il, en, ení, vollkommener
machen. Rk.

Dokonalosť boží, MH. 6., svrchovaná,
poměrná, Sš. II. 178., formalná (spisu), KP.
IV., slohová, Šmb., mravná, Tf., mluvy. Us.
Pdl. Listina o d-sti lodi, der Schififsmess-
brief. Dch. Život jest krátký a d. je až na
samém konci životů všech. Nrd. Není ve
věcách stvorených tej d-sti, že by lepšá býť
nemohla v čnosťách neb bytnosti; Chyba
cestu ukazuje k d-sti. Glč. I. 312., 344. Vz
Chyba. K d-sti neustále pokračuj i vše-
stranně a neunavně ji dovršuj. Exc.

Dokonalý = náležitého stupně rozvinu-
losti dospělý. Rst. 407. D. spalení, shoření
paliva, překlad, dílo umělecké, Us. Pdl.,
oxydace, Mj., kavalír, Hrts., nicota, Vlč.,
zrcadlo, ZČ., rovina, ZČ., tkanina buněčná,
brouk. Kk. Br. 10. Brouci mají proměnu
d-lou. Kk. Br. 1. Sirotek došel d-lých let.
NB. Tč. 207. To je d. (věrná) pravda. Brt.
D. 207. Poněvadž se jednomyslné a d-lé
srovnání stalo. Zř. F. I. A. III. — o čem.

V ničem není člověk d-lý. Glč. I. 312. Každý
se domnívá, že je v práci d-lý. Ib. II. 54.
D. v dobrotě každý učedlník bude, ač bude
milosrdný jako mistr jeho; V dobrých skut-
cích d.; Kohož toliko bázeň od hřiechu
táhne, nenie d. v lásce, neb d. láska vyhání
bázeň. Hus II. 275., III. 21., 64. D. v šle-
chetnostech. Modl. 31. a.

Dokonání. Chceš-li d-ní dobré učiniti,
rozdajž chudým najprve dluhy zaplatě. Hus
III 192. D. hřiecha. Št. Kn. š. 183. D. pře,
Erledigung; d. listu, Ausfertigung. Zř. F. L,
Tov. 153. Ke všemu stvoru Bůh jest všeho
dokonání, Vollkommenheit. Ti všichni an-
dělé i najnižší skrze vyšší sebe anděly berú
svrchované d. Št. Kn. š.

Dokonaný. D. déj, Křn., studie, Mus.
1880 470, práce. Po d-ném jednání kon-
kursním. Pr. — D. = dokonalý. Aby podlé
svého stavu byl křesťanem d-ným. Št. Kn.
š. 192. Buďte d-ní, jakoj' váš otec d-nán.
lb. 178. D. v svatosti. Hus I. 172. — D. =
úplně zemdlený. Slov. Němc. VII. 24., Hdk.
C. 377.

Dokonatel, e, m. 1512. Mus. 1880. 364.,
Luk. z Pr

Dokonatelka, y, f., die Vollenderin. Bern.

Dokonati, fiiire, Z. wit. Ezech. 12., com-
plere. Ž. wit. Deut. 23. — abs Žena už
d-la (umřela). Sš. P. 780. Pakli d-ná člověk
nehledaje od Boha smilovánie. Št Kn. š.
160. Už se svadba dokonává. Sš P. 447. —
co. D. mši (skončiti). V Podluží. Brt. D.
207. Aby Adam ten list na 50 hř. jí dokonal,
ausstellen. Soud. kn. opav. D při, beenden,
Kn. rož. 86., Sob. 26., své právo, durch-
führen. O. z D. Představování své o něčem
d. Dk. Aesth. 37. D-nal 24. rok věku svého.
Us. Pdl. D. zločin. J. tr. Což jest umyslil,
to i d-nal. Výb. II. 39. Dielo sem d-nal.
EOlom. D. svůj věk. Št. Kn. š. 17. Ovce
moje, len pomálu, nekonejte velmi moju
hlavu (neunavujte). Sl. sp. 15. — co komu.
Abychom sobě ty listy d-li. Půh. I. 230. —
koho. Lebo si sa d-nal (= unavil, jsi všecek
ušlý). Slov. Němc. VII. 245. Vz D. co. -
(jak) kde. Bůh na kříži d-nává. Osv. VI.
461. Tak bude vóle božie d-na v těle našem
jako v duši; Prosby, ješto mají se nám d.
teprv v nebesích úplně, ale zde jen od polu
a v zásloně. Št. Kn. š. 52., 53. — čím.
Mnohými činy jest krása a sličnosť v stvoření
dokonána. Št. Kn. š. Dojdeš se mnú dnes
do ráje svým životem dokonaje. Sv. ruk.
70. Móž d. skutkem žádosť dobrú. Št. Kn.
š. 178. — co kdy (jak čím). Dnesa snad
dokonámy (mlátiti). Brt. D. 207. Mohl bys
dnešním dnem blaze d. život svůj? Mž. 24.

V pátek se svadba dokoná, v sobotu žena
hotová. Sš. P. 665. O sv. Maří Magdaleně
ciesař Sigmund d-nal. Let. 96. Než teprův
p. Albrecht d-nal po jeho smrti ten list svú
pečetí; Aby se list d-nal ve dvú nedělí na
manství. Půh. I. 344., 357. — co s kým.
Oni již smlouvu s Tomíkem d-li o svrchní
věci. NR. Tč. 162. — v čem. Aby v mi-
losti božie přebývali a v nie d-li. Hus III.
286 — jak. S tiem d-nal (umřel). NB. Tč.
194. V dobrém život svůj d-nal. Jir. Anth.
I. 167.