Dolí, n., das Thalgebiet. Dch.

Doliak, u, m. = dola. Slov. Ssk.

Dolíček — D , sam. u Čes. Dubu.

Dolíčená, é, f. Něco na d-nou uvésti,
zum Beweis. Kos. Ol. I. 104.

Dolíčení. Výb. I. 742., St. Kn. š. 11.
D. obrany. J. tr. Mnohoť jest toho d. v sv.
písmě. Št. Kn. š. 168. Brániti se falešnému
d. (Trugschluss, Sophisma). Št. Kn. š.

Dolíčený. Opatrnosti směřovaly k tomu,
aby věc žalovaná zračila se soudci hned co
nejvíce možná d-ná t. i. lícem (corpus de-
licti) dovedená. Pal. Děj. I. 2. 277. Aby
skrze jeho krve prolitie jměli bludné viery
lidé do jeho tělesenství d. ujiščení. Pass.
14. stol. Mus. 1883. 113.

Doličí, sam. u Sedlčan.

Dolíčiti. Brig. k. VII. 8 a. — abs. Do-
líčen byl jeho nepřítel, probatur inimicus.
BO. Činíš se biskupem a nemoha d. Dal. 85.
— co: počet, peníze = dopočítati. Ostrav.
Tč. — čeho. Smil v. 2071. Tohoť chci d.
Výb. II. 38. Musíš toho d. Dal. D. pravdy;
Jakž toho sv. Augustin doličuje. Št. Kn. š.
141., 210. — co, čeho čím. Právo ludmi
d. Kn. rož. 122. Nechcete-li věřiti, chci vám
divy d. Výb. II. 37. To doličichu sami sta-
rých králóv příhodami. Alx. V. v. 2426.
(HP. 59.). Toho chciu svým mečem d. Dal.
42. Sv. Jakub počal jim písmem křesťanskú
vieru doučovatí. Pass. mus. 352. Já chci
toho písmem d. Sv. ruk. 145. Toho chce
životem d. (na důkaz pravdy chce souboj
podniknouti, duello probare. Cf. Pokázati).
Kn. rož. čl. 124., 127., 134. Rozličného písma
rozumem (smyslem) toto dolíčil. Pass. mus.
463. — Arch. I. 467. — kde. Jakož níže
dolíčeno bude. Tf. H. 1. 11. Což napřed na
pohanech doličuje. Sš. I. 17. — čeho jak.
Netřeba tu šíře doličovati, kterak . . . Mus.
1880. 225. Podobenství tohoto mohli bychom
každým směrem d. Mus. 1880. 478. — o čem.
Jak o tom Tertullian doličuje. Sš. II. 76 —
že. Netřeba šířeji doličovati, že ... . Mus.
1880. 448., Osv. I. 485., Dk.

3. Dolíčiti = dobiliti. — co čím: váp-
nem. Tč.

Doličný. D. věc. J. tr. Ale prvá vazba
jest obyčejnější a doličnější. Sš. II. 111. —
čím. Dojem slovy nedoličný. Dk. Aesth.
192.

Doličování, n. Brániti se falešnému d.
Št. Kn. š. 141.

Dolieť = přemoci. Vz Doliti, 2.

Dolíhati = doléhati. Us.

Dolíhavý = doléhavý. Ssk.

Dolichokefal, a, m., z řec. = dlouho-
lebý Stč. Zemp. 841., Slov. zdrav.

Dolichokefalní plémě lidské (které má
dlouhé lebky). Sté. Zem. 737.

Dolichotný, einschmeichelnd. Šm.

Dolík. — D, samota u Vlašimě a Jení-
kova; Schwarzröasel, hospoda u Unoště.

Dolika, y, f., ixtvnós, das Abbild. Hlv.
50. D. či doobrazení beránka velikonočního.
Proch. Děj. bibl. II. 26.

Dolíka, y, f. = nižina, kam lidé pro
vodu chodí. Ú Nezamyslic na Mor. Bkř.

Dolín, a, m., Dollin, ves u Slaného. Tk.
I. 363., VI. 5.

Dolina = podolí, podolina, nížina. Vz
Dolinečka. Krabatinová d., flachwellige Nie-
derung Ja d., dolina, na d-ně jama, nebudu
ja povídat ledakomu mama; Co by se srov-
naly kopce s d-mi. Sš. P. 242., 584. Grú-
ňom, ovce, gRŮňom, já pojdem v dolinu,
veRU vás naRazím v drobnú ďatelinu. Sl.
sp. 146. — D. = údolí. Val. Brt. — D.,
Tuln, mě. v Dolních Rakousích. S. N.

Doliňan. Koll. III. 213.

Dolinář, e, m., der Taschendieb. Mor.
Bkř.

Dolinečka, y, f = malá dolina. Až na
jedné d-čce promluvil milý k milence; Vím
já jednu d-čku, v tej dolince studenečku;
Dolinečka dolina, malovaná do kola, kdo
dolinu maloval, hezké děvče miloval. Sš.
P. 138, 139., 600. Vz Dolina, Dolinka.

Dolínek, nku, m. = dolének, žaludek,
život, slabina. Mor. Vck., Šd., Mtl. Na Val.
dolinka. Uhodil mne do d-nka; bolí mňa
u d-nka. Vck. Bolí mne v d nku. Brt. D.
207. — D. = důlek. Luňák letí, nemá dětí
a my máme, neprodáme, do d-nka zako-
páme. Sš. P. 508. — D , ves u Zdib, ro-
diště Hálkovo. Cf. Blk. Kfsk. 716

Dolinka, y, f. = malá dolina. Vz Doli-
nečka. Ach coby sa d-ky s vrškami srov-
naly, coby sa mé nožky po nich nelámaly.
Sš. P. 514. D. na líci, na bradě, das Grüb-
chen. Ostrav. Tč. Vz Dolínek. — D. =
Dolínek, ves u Zdib. Blk. — Koll. IV. 220.

Dolinkovitý = plný dolinek. D. kůže,
blatternarbig. Ostrav. Tč.

Dolinky, pl., f., osada u Jablunkova.

Dolinorovina, y, f., die Thalebene. Koll.
III. 32.

Dolinovitý = dolinovatý. Ssk.

Dolinový, Thal-. Ssk.

Dolinský, Thal-. Šm., Loos. — D. A.
Vz Jg. H. 1. 2. v. 548.

Doliny, pl., f. = role a luka u Zašové.
Pk.

Dolisovati, vollends keltern.

Dolistý. grubenvoll. D. země, půda (plná
dolin a kotlin). Ostrav. Tč.

Doliště, ě, n., niedriger Ort. Šp.

1. Doliti co: zvon, sochu. Us. Pdl. —
co čím kdy. Jak sa vínom i po stole ža-
ludek dolívá, vtip sa kazí, pamät hyne
i zdraví omdlívá. Glč. II. 211.

2 Doliti se kde. Na lúce dva junce sa
dolia. Koll. Zp. I. 225.

4. Doliti se = s dolem se pojiti. Dolina,
dolina, prečo sa nedolíš. Sl. ps. 285.

Dolítnouti, vz Doletěti.

Dolívač, vz Dolévač.

Dolívání kotlu vodou. NA. IV. 208.

Dolívka. — D., Doliwka, ves u Rychm-
burka.

Dolivý, fatuus, osudný (od dolja, fatum.
Tč.). Koll. St. 861.

Dolka, y, f. = obyvatelka doliny. Zlínsky.
Žení sa a bere si dolku. Brt. — D. = do-
lina. Do zelenej dolky zaženeme volky.
Koll. Zp. I. 324.

Dolkovať, grubig machen. Slov. Loos.

Dolkovatěť, ěl, ění, grubig werden. Slov.
Loos.



	91

	Dolí, n., das Thalgebiet. Dch. Doliak, u, m. = dola. Slov. Ssk. Dolíček — D , sam. u Čes. Dubu. Dolíčená, é, f. Něco na d-nou uvésti, zum Beweis. Kos. Ol. I. 104. Dolíčení. Výb. I. 742., St. Kn. š. 11. D. obrany. J. tr. Mnohoť jest toho d. v sv. písmě. Št. Kn. š. 168. Brániti se falešnému d. (Trugschluss, Sophisma). Št. Kn. š. Dolíčený. Opatrnosti směřovaly k tomu, aby věc žalovaná zračila se soudci hned co nejvíce možná d-ná t. i. lícem (corpus de- licti) dovedená. Pal. Děj. I. 2. 277. Aby skrze jeho krve prolitie jměli bludné viery lidé do jeho tělesenství d. ujiščení. Pass. 14. stol. Mus. 1883. 113. Doličí, sam. u Sedlčan. Dolíčiti. Brig. k. VII. 8 a. — abs. Do- líčen byl jeho nepřítel, probatur inimicus. BO. Činíš se biskupem a nemoha d. Dal. 85. — co: počet, peníze = dopočítati. Ostrav. Tč. — čeho. Smil v. 2071. Tohoť chci d. Výb. II. 38. Musíš toho d. Dal. D. pravdy; Jakž toho sv. Augustin doličuje. Št. Kn. š. 141., 210. — co, čeho čím. Právo ludmi d. Kn. rož. 122. Nechcete-li věřiti, chci vám divy d. Výb. II. 37. To doličichu sami sta- rých králóv příhodami. Alx. V. v. 2426. (HP. 59.). Toho chciu svým mečem d. Dal. 42. Sv. Jakub počal jim písmem křesťanskú vieru doučovatí. Pass. mus. 352. Já chci toho písmem d. Sv. ruk. 145. Toho chce životem d. (na důkaz pravdy chce souboj podniknouti, duello probare. Cf. Pokázati). Kn. rož. čl. 124., 127., 134. Rozličného písma rozumem (smyslem) toto dolíčil. Pass. mus. 463. — Arch. I. 467. — kde. Jakož níže dolíčeno bude. Tf. H. 1. 11. Což napřed na pohanech doličuje. Sš. I. 17. — čeho jak. Netřeba tu šíře doličovati, kterak . . . Mus. 1880. 225. Podobenství tohoto mohli bychom každým směrem d. Mus. 1880. 478. — o čem. Jak o tom Tertullian doličuje. Sš. II. 76 — že. Netřeba šířeji doličovati, že ... . Mus. 1880. 448., Osv. I. 485., Dk. 3. Dolíčiti = dobiliti. — co čím: váp- nem. Tč. Doličný. D. věc. J. tr. Ale prvá vazba jest obyčejnější a doličnější. Sš. II. 111. — čím. Dojem slovy nedoličný. Dk. Aesth. 192. Doličování, n. Brániti se falešnému d. Št. Kn. š. 141. Dolieť = přemoci. Vz Doliti, 2. Dolíhati = doléhati. Us. Dolíhavý = doléhavý. Ssk. Dolichokefal, a, m., z řec. = dlouho- lebý Stč. Zemp. 841., Slov. zdrav. Dolichokefalní plémě lidské (které má dlouhé lebky). Sté. Zem. 737. Dolichotný, einschmeichelnd. Šm. Dolík. — D, samota u Vlašimě a Jení- kova; Schwarzröasel, hospoda u Unoště. Dolika, y, f., ixtvnós, das Abbild. Hlv. 50. D. či doobrazení beránka velikonočního. Proch. Děj. bibl. II. 26. Dolíka, y, f. = nižina, kam lidé pro vodu chodí. Ú Nezamyslic na Mor. Bkř. Dolín, a, m., Dollin, ves u Slaného. Tk. I. 363., VI. 5.	Dolina = podolí, podolina, nížina. Vz Dolinečka. Krabatinová d., flachwellige Nie- derung Ja d., dolina, na d-ně jama, nebudu ja povídat ledakomu mama; Co by se srov- naly kopce s d-mi. Sš. P. 242., 584. Grú- ňom, ovce, gRŮňom, já pojdem v dolinu, veRU vás naRazím v drobnú ďatelinu. Sl. sp. 146. — D. = údolí. Val. Brt. — D., Tuln, mě. v Dolních Rakousích. S. N. Doliňan. Koll. III. 213. Dolinář, e, m., der Taschendieb. Mor. Bkř. Dolinečka, y, f = malá dolina. Až na jedné d-čce promluvil milý k milence; Vím já jednu d-čku, v tej dolince studenečku; Dolinečka dolina, malovaná do kola, kdo dolinu maloval, hezké děvče miloval. Sš. P. 138, 139., 600. Vz Dolina, Dolinka. Dolínek, nku, m. = dolének, žaludek, život, slabina. Mor. Vck., Šd., Mtl. Na Val. dolinka. Uhodil mne do d-nka; bolí mňa u d-nka. Vck. Bolí mne v d nku. Brt. D. 207. — D. = důlek. Luňák letí, nemá dětí a my máme, neprodáme, do d-nka zako- páme. Sš. P. 508. — D , ves u Zdib, ro- diště Hálkovo. Cf. Blk. Kfsk. 716 Dolinka, y, f. = malá dolina. Vz Doli- nečka. Ach coby sa d-ky s vrškami srov- naly, coby sa mé nožky po nich nelámaly. Sš. P. 514. D. na líci, na bradě, das Grüb- chen. Ostrav. Tč. Vz Dolínek. — D. = Dolínek, ves u Zdib. Blk. — Koll. IV. 220. Dolinkovitý = plný dolinek. D. kůže, blatternarbig. Ostrav. Tč. Dolinky, pl., f., osada u Jablunkova. Dolinorovina, y, f., die Thalebene. Koll. III. 32. Dolinovitý = dolinovatý. Ssk. Dolinový, Thal-. Ssk. Dolinský, Thal-. Šm., Loos. — D. A. Vz Jg. H. 1. 2. v. 548. Doliny, pl., f. = role a luka u Zašové. Pk. Dolisovati, vollends keltern. Dolistý. grubenvoll. D. země, půda (plná dolin a kotlin). Ostrav. Tč. Doliště, ě, n., niedriger Ort. Šp. 1. Doliti co: zvon, sochu. Us. Pdl. — co čím kdy. Jak sa vínom i po stole ža- ludek dolívá, vtip sa kazí, pamät hyne i zdraví omdlívá. Glč. II. 211. 2 Doliti se kde. Na lúce dva junce sa dolia. Koll. Zp. I. 225. 4. Doliti se = s dolem se pojiti. Dolina, dolina, prečo sa nedolíš. Sl. ps. 285. Dolítnouti, vz Doletěti. Dolívač, vz Dolévač. Dolívání kotlu vodou. NA. IV. 208. Dolívka. — D., Doliwka, ves u Rychm- burka. Dolivý, fatuus, osudný (od dolja, fatum. Tč.). Koll. St. 861. Dolka, y, f. = obyvatelka doliny. Zlínsky. Žení sa a bere si dolku. Brt. — D. = do- lina. Do zelenej dolky zaženeme volky. Koll. Zp. I. 324. Dolkovať, grubig machen. Slov. Loos. Dolkovatěť, ěl, ění, grubig werden. Slov. Loos.