Dolověda, y, f., die Bergbaukunde. S. N.

Dolovitý, thalförmig. D. zem. Tč.

Dolovník, u, m. = dolovka, vinný keř
z dolu, eine Rebengruftstaude. Mtc. Kdožby
vyřezoval komu d. nebo voblouky bral. Pk.
Npj. 103. — D., a, m., der Rebensenker. Ssk.

Dolovný, Schicht-, Senk-. D. písař. deR
Schichtmeister. Sl. les.

Dolový. D. kahan, uhlí, Šp., trať, Dch.,
plyn. Vz Schd. I. 309.

Dolož, e, m. = psí jm. Škd.

Doložení pravidla. Křn. S tím d-ním,
že .... Zŕ. F. I. B. XI. D. na posluchače,
die Applikation. Nz.

Doložený, belegt, nachgewiesen. Vazba
příklady d-ná. Us. Níže d., der Unterfer-
tigte. Dch. D. zpráva. Sdl. Hr. I. 4.

Doložitelný, nachweisbar. To není ničím
d-né. Hš. Sl. 153.

Doložiti co: podpis jména, den Namen-
zug beisetzen. Šp. D. pěsničku = uměti do
konce. Mor. Brt. D. 207. — k čemu (čím,
jak). Poněvadž Vlk ku právu svými pe
nězi dokládal, toho se nám jemu hájiti ne-
zdálo; Ale Prokop podle něho ku právu
dokládá a jeho v právě neopúští. NB. Tč
122., 134. — nač. Já si na to doložím (já
se na to podívám; uvidíme, zdali ano či
nic). Mor. Bll. Dokládal sa mi na svátosť.
Němc. I. 330. — co komu. Dává jim tu
vinu, že jí nedoložili její véna půl třetího
sta hřiven. Půh. I. 128. — se čeho (čím,
v čem) = odvolávati se k čemu, aby prav-
divosť výpovědi lépe dotvrzena byla. Bdl.
Dokládám se živého Boha, že . . . Šmil. I.
41. D. se čeho čím. Kos. 01. I. 164. Že on
se Boha dokládal, sich berufen. Žer. Záp.
I. 268. V tom se dokládám svědomí svého
vnitřního. Bart. V tom se d-dá desk. Arch.
I. 464., Kn. rož. č. 19., 20 , 23., 131., O z D.
Jestliže by se toho v žádosti d-dal. VI. zř
82., Nál. 159. Dokládajíce se i pamětí ně-
kterých lidí. 1532. Mus. 1880. 449. Ve všem
se ho (Boha) dokládati. Smil v. 335. Že sú
se ve všem tak pěkně Boha dokládali. Št.
Kn. š. 92.(171.).— za koho. I nebylo jest
zúplna i doložili jsú zaň srarší. NB. Tč. 42.
— kde o čem. V osmém zpěvu dokládá
se o přemožení Hyrkanův. Jir. Anth. I. 3.
vyd. 32. — jak. Dokládal s úsměvem. Osv.
I. 271. Dostatečně něco doložiti. Jdn. 166.
To mohou (úředníci desk) při přítomnosti
obojí strany opraviti neb doložiti. Zř. F. I.

C. XIX. Vz D. se čeho. — čím kdy. Pakli
by se co nedostalo, jmá dlužník hotovými
penězi doložiti třetí den. P. Svb. 50.

Doložitý = náležitý, důkladný. Val. Brt.

D. 207.

Doložka = přívěsek, přídavek, dokladek,
doložení, der Anhang, appendix. Nz. D
vkladní, die Einverleibungsklausel; d-kon
něco opatřiti; d. v příčině soudního osvěd-
čení podpisu (legalisovací, osvědčovací),
Legalisirungsklausel, J. tr., platební, Sal-
dirungsklausel, předepsání, Vorsehreibungs-
klausel. Šp Zdaž to neb ono děláme s do-
ložkou (klausulí) či nic. Hš. SI. 164

Dolsko. — D., ves u Nov. Města n. M.
Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 276.

Dolský. — D. nářečí = Doláků na Mor.
Vz Dolák. — D. Mlýn, mlýn u Pacova;
Alt-Doll, mlýn u Středokluk; Thalmühle,
mlýn u Uhlíř. Janovic PL.

Dolů. Vz O (se střídá s ů), Gb. Hl. 73.,
Bž 80. Prvotně byl tvar dolovi zajisté dativ
nejen tvaroslovné, ale platnosť dativu (a to
dativu cílového) rozuměla se při něm také
syntakticky; během času však zapomnělo
se při něm na význam tento a cílový dativ
sklesl na význam pouhého adverbia. Vz
Gb. v List. filolog. 1877. 296. Jde to s ním
dolů, bergab. Us. Dch. Teď to jde se vším
dolů (všechen obchod klesá). Sá. v Osv. I.
179. Údolím d., thalabwärts. Posp. Špína
jde dolů, šp. m.: pouští. Brt, Dolů téci =
stékati List d. střechovitý, rückwärtsanlie-
gend, Sl. les. Cukr jde dolů, lépe: je lev-
nější, lacinější, na cukru slevili, cukru spadlo,
na cukru spadlo. Cukr jde na horu, lépe:
jest dražší, cukru přiskočilo, připlatilo. Brs.
2. vyd. 103. Išla bych ho hladať dolů tým
Dunajom, keby som vedela, ktorým letel
krajom. Sl. ps. 132. Dolů, synu, dolů vodú,
a já ešče pannú budu; Tam se snášel dolů
po jaboru; Kdyby pán Bůh hodnej vody
ráčil dať, co by mohly naše putě (pltě)
umykať dolů od Vsetína až do Hodonína;
Teče voda, teče dolů kolajičkú naplač sa
mně, naplač, švarný šohajíčku; Stojí hruš-
čička u jaboru, širší na horu než dolů; jsou
na ní hrušky zeleny. Sš. P. 157., 185., 525.,
550., 751. Řekne-li někdo: ,I to prší', od-
povídají: ,Padá dolů' (i. e. snadno může
pršeti, když padá déšť se shora dolů). Us.
u Labského Kostelce. Se střechy doluov;
A stiem šli jsú doluov; On vládl jako mocný
hospodář vzhůru i dolů dem statkem; V pon-
dělí večer šel sem dolův vsí, chtě jíti . . .
NB. Tč. 121., 240., 265., 274. Pochče k nim
s hory dolóv. Anth. I. 3. v. 34. V ten věk
lidé již na konci (k r. 48.) v síle jdú dolóv.
Hus II. 64.

Dolůběžící, herablaufend. V botan. =
když oba kraje čepele listové prodlužují se
po lodyze, rozze nebo řapíku a tak tyto
díly obrubují čili okiídlují n. př. u kostivalu
obecného, divizny obecné; někdy částka
dílu dolů běžící jsouc přeúzká dělá toliko
čárku n. př. třezalka obecná. Rst. 408.

Dolumpačiti, il, ení = přestati lumpačiti;
lumpáctvím dodělati. Us. Tč.

Doluov, vz Dolů.

Doluskati, völligabhülsen. — co: ořechy.
Ostrav. Tč.

Dolův, vz Dolů.

Dolůvedoucí, ího, m. = dolní úředník,
der Bergieiter. Lépe : správce dolů.

Doluznačky (dolů znakem), am Bauche
liegend. Slov. Ssk.

Doluznak = doluznačky. Slov. Ssk.

Doly. — D , sam. u Pelhřimova, u Vam-
berka, u Semil, u Čáslavě; V dolích, sam.
u Nov. Města nad Met.; něm. Dol. ves u
Rychmburka, vz Blk. Kfsk. 71.; Hoffimngs-
thal, čes. také Na Dolách, ves u Mohelnice;
Neugründel, ves u Třebnic. PL. Cf. Blk.
Kfsk. 850.

Dolýpati na koho = dorážeti, Jem. hart
zusetzen. Us. Vck., Brt. D. 229.