Dóm, u, m. = dům. Měl v Praze d. pod-
šosní nebo svobodný. Vš. 172. Dybych byla
chodžila za slunečka do dom. Sš. P. 194.
Navrać se do dom (u ve koncovce -mu na
Mor. vynechávají. Vz Listy filolog. 1877.
299.). Sš. P. 196. Do dom dle Brt. D. 171.
také ve Slezsku. — Dóm (na Zlinsku), dom
(uh. Kelč. Brt. D. 171.) = domů. Dle Gb.
je dom m. domu (mor. místo čes. domů)
dat. cíle. Cf. předcházející a Listy filolog.
1877. 290.-300. Dyž sem šel z hospody
dom. Sš. P. 666. Ti šli již dávno d. U Červ.
Kostelce. — D. = klobouk u kotlu varního,
parojem. KP. V. 109., Hrm. 62. — D. Tiché
noci dóm. Osv. VII. 32.

Doma = v domě. Že jest doma lokal sing.,
dokazuje Prk. také ve své Studii o dativě
§. 4. Byla-li v tu chvíli z domu čili doma
v městě viděna. NB. Tč. 85. Netúlaj sa, kdě
netreba, sedaj doma v kútě; jak budeš žíť
chvalitebně, kděkolvěk najdú tě. Glč. II.
116. Jak se je d. = když je člověk d. Mor.
Knrz. Chval cizinu, ale zůstávej doma. Prov.
Bž Co d. váleno (děláno), nevalně chváleno.
Kmk. Co můžeš sám d. míti, nekupuj od
jinud. Sb. uč. — D. = v kraji. Rolnictví
bylo u Slovanů od pradávna d. KP. Kde jsi
doma = odkud jsi? Správně: Kde jsi do-
movem, odkud jsi? Vz Brs. 2. v. 103.

Domaboj, e, m., os. jm. Bern.

Domabor, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Domabyl, a, m. Odvedli ho k d-lům =
neodvedli ho na vojnu. U Kr. Hrad. Kšť.

Domacati = domakati. Slov. Bern.

Domácenský = domácký. Ssk., Šm.

Domácí, vz Mkl. Etym. 48. D. náklady
hospodářské, Haushaltungskosten, čeleď, J.
tr, ples, učitel, úkol, příprava do školy,
úloha, úprava (toiletta), telegraf, Us. Pul.,
oblek, pes, kočka, Us., holub, rejsek, vrabec,
Sl. les., prostředky (léky, jež bez předpisu
lékařského v lékárnách dostati lze), vz Kram.
Slov. 93., potřeba, Mour., rok = soud sou-
kromý, přátelský, smír, das Schieds-, Frie-
densgericht. Na domácích rociech viece po
pravdě než po právu súditi sluší a smlúvati
lidi. Št. Kn š. 150. Je to věc d., do níž se
zastarati ž iden oprávněn není. Ntr. VI. 230.
D. pilnosť a štěstí. Koll. D. a gazda néni
sú jednáci. Glč. II. 348. D. chléb, plátno a
rozum nejlepší. Hkš., Bž. D. bozi římští,
nádobí ib., ptactvo ib. Vz Vlšk. 88., 96,
331.; 138.; 207. D. vězení právy se zapo-
vídalo. Cor. jur. IV. 3. G. V. — D. = co
u nás je. D. kraj (tuzemsko), das Inland,
mišpule, vz Mišpule, Sl. les., cesta, der Land-
weg, Dch., politika, Osv. I. 165., různice,
bouře, Šmb. S. II. 132., průmysl, dějiny.
Mour. Domácí olešník. Vz Olešník.

Domáckosť, i, f., die Häuslichkeit, Ein-
heiinigkeit Slov. Ssk.

Domácký, po domácku. Po d. oblečený.
Us. Knrz., Šml 1. 43. Z tohoto mého velmi
prostého a právě domáckého psaní budeš
moci porozuměti. Žer.

Domácně, häuslich. Dívka d. vychovaná.
Us. D. léčený (ne v nemocnici). Us. Pdl.

Domácní, familiär. Slov. Ssk.

Domácnosť = souhrn veškerého zařízení
v rodině, jehož k vedení soukromého života

třeba. D. vznešená, skrovná, spořádaná. Vz
Kram. Slov. 93. D. římská. Vz Vlšk. 248.,
250.

Domáčecí štok. KP. V. 242.

Domáčení, n., die völlige Einweichung.
KP. V. 239.

Domáčeti, vz Domočiti.

Domáhačka, y, f., die Fordererin. Bern.

Domáhání se práva, die Exekution. Sl.
les.

Domáhatel, e, m. = domáhač.

Domahoř, e, m., ves u Zbraslavic.

Domahost, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Domaina, y, f., vz Domain, S. N.

Domajšek, šku, m. Po d-šku = po do-
mácku, doma. Vz Domácký. Po d-jšku no-
sívaly tak řečené kocúry (papuče z ostřižků).
Val. Vck., Brt. D.

Domajší = domácí, häuslich. Val. Vck.,
Brt. D, Slov. Ssk., Bern., Brt. L. N. I. 225.

Domakalný, handgreiflich, sinnenfällig.
Slov. Ssk. Lépe: domakatelný.

Domakatelný, handgreiflich, sinnenfällig,
erfühlbar. Šm.

Domáknouti, vz Domakati.

Domalovaný; -án, a, o, zu Ende gemahlt.
Koll. III. 286.

Domamíl, a, m., Domamtihl, ves u Mor.
Budějovic.

Domamír, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.119.,
Tk. I. 61.

Domamysl, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
119.

Domamyslice, dle Budějovice, Doma-
myslitz, ves u Prostějova. Tov. 5., D. ol.,
Pk. MP. 54.

Domamyšl, e, f., Domamyschl, ves u Ml.
Vožice; D. Nová, Neu-Domamyschl, osada
tamtéž. PL., Blk. Kfsk. 557., Sdl. Hr. IV.
369.

Doman, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.
— D., samota u Semil.

Domaň, ě, m., os. jm. D. ol. VII. 203.

a j.

Domandlovati, zu Ende mangeln. Us.

Dománek, nka, m., os. jm. Arch. II. 458.,
73., D. ol. II. 257. a j., S. N.

Domanic, e, m. D. Pavel. Blk. Kfsk.
1029.

Domanice, dle Budějovice, Domanitz, vsi
u Chrudimě a u Strakonic. PL., Tk. III. 58.,
Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. I. 253 , III. 91.

Domanín, a, m., vsi n Třeboně a u Uher.
Ostravy; Velký D., Gross-D.jmanin, Malý D.,
Klein-Domanin, vsi u Bystřice v Brněnsku.
PL., D. ol. I 198., Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hr.
III. 302. Z D-na Jan Urb. 1605, Jir. Ruk.
I 166.

Domanínek, nka, m. = Malý Domanín.
D. ol. I. 687.

Domanínský = z Domanína pocházející.
D-ští na Mor. rádi jedí sysly a proto jim
říkají syslaři. Vz Sbtk. Kr. h. 153.

Domaníže, pl., místní jm. v Uhřích. Sd.

Domanovice, dle Budějovice, Domano-
witz, ves u Labské Týnice. Blk. Ktsk. 268.,
1268., Sdl. Hr. L 99., II. 240.

Domár, a, m. = kdo pořád doma sedí,
der Stubenhocker. Slov. Zátur. Vz Domased,
Domaseda.