Předchozí (95)  Strana:96  Další (97) |
|
|||
96
|
|||
|
|||
Domice, pl., místní jm. Arch. III. 473.,
Tk. III. 62. Domicellar, a, m., lat. = čekanec kanov-
nického místa, přespočetní kanovník. Vz S. N. Domiciliant, a, m. = kdo směnku domi-
ciloval, uměstitel. J. tr. Domiciliat, a, m. = ten, u koho je směnka
domicilována. Kh. Domiesť, vz Domésti. Slov. Ssk.
Domikát, u, m. = sýrová polévka. Mor.
Skd., Mtl. D. = vařená voda s bryndzú na solený chléb vlitá. Na Vsacku. Tč. D. = chléb se posype starým sýrem (brynzou), posolí a na to se pak naleje klokočová (va- řící) voda. Val. Vck. Ve Slez. = polévka se slaninou (šperkami) vařená, v níž je na- drobený chléb. Té. Domílati. Už také d-lá na posledních.
Světz. Domilovati. Ten tu bránu malovat dal,
kdo Marušku d-val. Sš. P. 106. Domin, a, m. = Dominik. Šd.
Domina, y. f., ves u Chomutova. Blk.
Kfsk. 1085. — D., vz Jičínský Blažej. Dominanta, y, f. = vládnice, v hud. =
pátý stupeň každé toniny. Mlt. Dolejší či spodní, vrchní. Mus. 1880., KP. II. 287., S. N. Dominantní čtyrzvuk. Zv. Př. kn. H. 9.
D. akkord septimový = malý septimový akkord na pátém stupni. Vz Dominanta. Mlt. Dominik, a, m., samota u Dobříše. —
D, os jm. Dal. 161. Dominikalní robota, pozemnosť, J. tr.,
držebnosť, les. Šp. Dominikán. Vz Tk. III. 644., Sbn. 285.,
S. N. — D. = bílý holub s černými krídly. Jmt,, Brt. Dominikánský řád. Vz Tk. II. 34.
Dominikus, a. m., vz Dumin.
Doministrovati = přestati býti a) mi-
nistrem, b) ministrantem. Us. Sd. Dominium. Kram. Slov. 93.-94., S. N.
Domino = maškarní oděv, dlouhý hed-
vábný plášť se širokými rukávy a škraboškou S. N. Ej dívča, dívča v černém d-ně, ne- procházej sa po rozmarýně. Sš. P. 228. Dominovati, z lat. = panovati, vládnouti.
Us. Domířiti, aufhören zu zielen; genug zielen.
Bern. Domslav, a, m., os. jm. Vz S. N.
Domit, u, m., nerost. Krč. G 149.
Domjaknouti = doměknouti, domoknouti.
Nepršelo dlouho, domjaklo jen na dva cóle do země. U Uher. Hrad. Tč. Domka = domů. Jdu d. Mor. Knrz.
V Bvstersku v Čech. Sn. Cf. Semka, Venka. — D., y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120., D ol. I. 55, III. 338. Donikář, domkař, sr. domkařiti. J. tr.
D. = vlastník domku bez polí nebo mající jich jen málo. Vz Chalupník. Domknouti, domýkati, völlig schliessen.
I řekla mi: Snad někdo nedomkl aneb na ni sedl, že hák pustil. NB. Tč. 198. — co. Ukradl mu peniez z truhly, ježto byl nedo- mekl. Pč. 38. Domkov, a, m., ves u Nov. Města nad
Met. Arch. V. 556., Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 276. |
Domky, pl., m. = třebíčské předměstí;
osada u Kolína. Domlatky, pl., m. = poslední mlácení,
po němž mlatci hodují. Máme dnes d. Us. Hů., Jdr. Domletí, n., das Fertigmahlen.
Domletý; -et, a, o, fertig gemahlen. Bern.
Domlouvačka, y, f., die Zurederin, Ver-
weisgeberin. Bern. Domlouvačný = kdo rád domlouvá. —
D. = kdo se rád domlouvá, dotíravý, auf- dringlich. Dch. Domlouvatel, vz Domlouvač.
Domlouvatelka, y, f. = domlouvačka.
Domluva, die Rüge. K něčí d-vám něco
učiniti. Mus. 1880. 160. Pročež d-vy horké od vladaře je docházely. Břez. Po této d-vě. Žer. Záp. I. 18. Stala se mu d., že přes potaz v mluvení se dává. Ib. 24. — D. = epilog. Sbtk. Domluvač, e, m. = domlouvač. Rk.
Domłuvať śe = hádati se. Laš. Brt. D.
207. Domluvený, zu Ende ge-, besprochen.
Přišla na d-nou. Us. u Rychn. Vk. Domluvil, a, m., os. jm. Šd.
Domluviti. — abs. Nech ho d. Us. Dch.
— komu. Domluvuje mu ( = domlouvá).
Laš. Brt. D. 157. — komu oč. Bl. Aug. 58. D-val matce o to důtklivě. Kos. v Km. 1884. 35. D-val jim o to přísně. Bl. 59. I d-váno jest jemu o tu věc, která se jest na faře zběhla. Jdn. 177. Vz Pohnouti. — koho k čemu. Nechť ji teď k tobě do- mlouvá (ji tobě namlouvá, tě před ní vy- chvaluje, abys se ji zalíbil). Sá. K němu se d-vej. V. — komu jak. Lenochu nejlépe domlouvati dubovými slovy. Pk. S velikými hněvy jemu d-val. BN. — se. D-vily se dvě panny, by tej travičky nažaly. Sš. P. 191. — se čeho. Tuto věc káže d-vil se ukři-
žovánie. Pass. 20. — se oč. Hevář se d-val ženě o 6 zl. ztracených. NB. Tč. 61. — (se) nač. A bratři naň d-vali, aby Někam tažení učinil. Let. 58. D-val ohnivě na měšťany. Wtr. Budeš-li se na nás tak d-vati (dotírati), potkáš se, s čím bys nerad. 1600. Na Pána se d-vali. BR. II. 157. — komu kdy kde proč jak čeho s kým. Purkmistru a pří- sežným na jich česť zápovědnými slovy zjevně mezi lidmi d-vali. NB. Tč. 102. Ezdráš po zajetí babylonském pro ně (pro takové modlářství) lidu d-val. BR. II. 603. b. Ve válce kdysi se sedmi hejtmany uměl se d. Mour. Tázali jsme se jí, domlouvala-li jest se tam u Hory před právem všeho ne- pořádu. Jdn. 166. — komu v čem. Bude se k tomu znáti, kterak jest jemu v tom zavdánie d-val. NB. Tě. 254 — proti komu v čem. Proti nim v jich neřádech domlúvaje. M. J. z Pr. 15. — (se čeho) na kom. D-li se na tom, že . . . Lpř. Děj. I. 194. Vyznal jest, že, čož jest obžalovaný na nemocném d-val . . . NB. Tč. 193. Zlý člověk na kom se milosti domlouvá, toho i pomlouvá. Mudr. 50. Domluvný = kdo se oč domlouvá. U Olom.
Sd On není d. U Chocn. Vk. Domlynářiti, il, ení = přestati mlynářem
býti, das Müllerhandwerk aufgeban. Us. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (95)  Strana:96  Další (97) |