Domice, pl., místní jm. Arch. III. 473.,
Tk. III. 62.

Domicellar, a, m., lat. = čekanec kanov-
nického místa, přespočetní kanovník. Vz S. N.

Domiciliant, a, m. = kdo směnku domi-
ciloval, uměstitel. J. tr.

Domiciliat, a, m. = ten, u koho je směnka
domicilována. Kh.

Domiesť, vz Domésti. Slov. Ssk.

Domikát, u, m. = sýrová polévka. Mor.
Skd., Mtl. D. = vařená voda s bryndzú na
solený chléb vlitá. Na Vsacku. Tč. D. =
chléb se posype starým sýrem (brynzou),
posolí a na to se pak naleje klokočová (va-
řící) voda. Val. Vck. Ve Slez. = polévka
se slaninou (šperkami) vařená, v níž je na-
drobený chléb. Té.

Domílati. Už také d-lá na posledních.
Světz.

Domilovati. Ten tu bránu malovat dal,
kdo Marušku d-val. Sš. P. 106.

Domin, a, m. = Dominik. Šd.

Domina, y. f., ves u Chomutova. Blk.
Kfsk. 1085. — D., vz Jičínský Blažej.

Dominanta, y, f. = vládnice, v hud. =
pátý stupeň každé toniny. Mlt. Dolejší či
spodní, vrchní. Mus. 1880., KP. II. 287., S. N.

Dominantní čtyrzvuk. Zv. Př. kn. H. 9.
D. akkord septimový = malý septimový
akkord na pátém stupni. Vz Dominanta. Mlt.

Dominik, a, m., samota u Dobříše. —
D, os jm. Dal. 161.

Dominikalní robota, pozemnosť, J. tr.,
držebnosť, les. Šp.

Dominikán. Vz Tk. III. 644., Sbn. 285.,
S. N. — D. = bílý holub s černými krídly.
Jmt,, Brt.

Dominikánský řád. Vz Tk. II. 34.

Dominikus, a. m., vz Dumin.

Doministrovati = přestati býti a) mi-
nistrem, b) ministrantem. Us. Sd.

Dominium. Kram. Slov. 93.-94., S. N.

Domino = maškarní oděv, dlouhý hed-
vábný plášť se širokými rukávy a škraboškou
S. N. Ej dívča, dívča v černém d-ně, ne-
procházej sa po rozmarýně. Sš. P. 228.

Dominovati, z lat. = panovati, vládnouti.
Us.

Domířiti, aufhören zu zielen; genug zielen.
Bern.

Domslav, a, m., os. jm. Vz S. N.

Domit, u, m., nerost. Krč. G 149.

Domjaknouti = doměknouti, domoknouti.
Nepršelo dlouho, domjaklo jen na dva cóle
do země. U Uher. Hrad. Tč.

Domka = domů. Jdu d. Mor. Knrz.
V Bvstersku v Čech. Sn. Cf. Semka, Venka.
— D., y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 120., D
ol. I. 55, III. 338.

Donikář, domkař, sr. domkařiti. J. tr.
D. = vlastník domku bez polí nebo mající
jich jen málo. Vz Chalupník.

Domknouti, domýkati, völlig schliessen.
I řekla mi: Snad někdo nedomkl aneb na
ni sedl, že hák pustil. NB. Tč. 198. — co.
Ukradl mu peniez z truhly, ježto byl nedo-
mekl. Pč. 38.

Domkov, a, m., ves u Nov. Města nad
Met. Arch. V. 556., Blk. Kfsk. 1299., Sdl.
Hr. II. 276.

Domky, pl., m. = třebíčské předměstí;
osada u Kolína.

Domlatky, pl., m. = poslední mlácení,
po němž mlatci hodují. Máme dnes d. Us.
Hů., Jdr.

Domletí, n., das Fertigmahlen.

Domletý; -et, a, o, fertig gemahlen. Bern.

Domlouvačka, y, f., die Zurederin, Ver-
weisgeberin. Bern.

Domlouvačný = kdo rád domlouvá. —
D. = kdo se rád domlouvá, dotíravý, auf-
dringlich. Dch.

Domlouvatel, vz Domlouvač.

Domlouvatelka, y, f. = domlouvačka.

Domluva, die Rüge. K něčí d-vám něco
učiniti. Mus. 1880. 160. Pročež d-vy horké
od vladaře je docházely. Břez. Po této d-vě.
Žer. Záp. I. 18. Stala se mu d., že přes potaz
v mluvení se dává. Ib. 24. — D. = epilog.
Sbtk.

Domluvač, e, m. = domlouvač. Rk.

Domłuvať śe = hádati se. Laš. Brt. D.
207.

Domluvený, zu Ende ge-, besprochen.
Přišla na d-nou. Us. u Rychn. Vk.

Domluvil, a, m., os. jm. Šd.

Domluviti. — abs. Nech ho d. Us. Dch.

— komu. Domluvuje mu ( = domlouvá).
Laš. Brt. D. 157. — komu oč. Bl. Aug.
58. D-val matce o to důtklivě. Kos. v Km.
1884. 35. D-val jim o to přísně. Bl. 59.
I d-váno jest jemu o tu věc, která se jest
na faře zběhla. Jdn. 177. Vz Pohnouti. —
koho k čemu. Nechť ji teď k tobě do-
mlouvá (ji tobě namlouvá, tě před ní vy-
chvaluje, abys se ji zalíbil). Sá. K němu se
d-vej. V. — komu jak. Lenochu nejlépe
domlouvati dubovými slovy. Pk. S velikými
hněvy jemu d-val. BN. — se. D-vily se dvě
panny, by tej travičky nažaly. Sš. P. 191.

— se čeho. Tuto věc káže d-vil se ukři-
žovánie. Pass. 20. — se oč. Hevář se d-val
ženě o 6 zl. ztracených. NB. Tč. 61. — (se)
nač. A bratři naň d-vali, aby Někam tažení
učinil. Let. 58. D-val ohnivě na měšťany.
Wtr. Budeš-li se na nás tak d-vati (dotírati),
potkáš se, s čím bys nerad. 1600. Na Pána
se d-vali. BR. II. 157. — komu kdy kde
proč jak čeho s kým. Purkmistru a pří-
sežným na jich česť zápovědnými slovy
zjevně mezi lidmi d-vali. NB. Tč. 102.
Ezdráš po zajetí babylonském pro ně (pro
takové modlářství) lidu d-val. BR. II. 603.
b. Ve válce kdysi se sedmi hejtmany uměl
se d. Mour. Tázali jsme se jí, domlouvala-li
jest se tam u Hory před právem všeho ne-
pořádu. Jdn. 166. — komu v čem. Bude
se k tomu znáti, kterak jest jemu v tom
zavdánie d-val. NB. Tě. 254 — proti komu
v čem. Proti nim v jich neřádech domlúvaje.
M. J. z Pr. 15. — (se čeho) na kom. D-li
se na tom, že . . . Lpř. Děj. I. 194. Vyznal
jest, že, čož jest obžalovaný na nemocném
d-val . . . NB. Tč. 193. Zlý člověk na kom
se milosti domlouvá, toho i pomlouvá. Mudr.
50.

Domluvný = kdo se oč domlouvá. U Olom.
Sd On není d. U Chocn. Vk.

Domlynářiti, il, ení = přestati mlynářem
býti, das Müllerhandwerk aufgeban. Us. Tč.