Domousnice, dle Budějovice, Domousnitz,
ves u Bousova. Blk. Kfsk. 297.

Domoutiti, vz Moutiti.

Domov, u, m. Vz S. N. Jmění z d-va.
Dch. Jsem tomu z d-va uvyklý, von Haus
aus. Bez d-va, heimatslos. J. tr. Jest tu
d-vem. Koll. I. 349. Tvorce, ty jdeš napřed
sám k domovi, k svej vlasti tam. Pravn.
1360. Není nad domov. Mudr. 225. , Kde d.
můj, kde vlasti má? Tato nár. píseň složena
21/12 1834. Vz Kv. 1885. 125., Bačk. Pís. I.
323. Odpuštění k domovi vyžádal. Břez.
253. — D. = domů. S tiem sem šel domóv
a viece jsem k němu nemluvil. NB. Tč. 186.
A tak sa vracal domov. Sb. sl. ps. II. 1.
139.

Domovák, a, m., der Häusling. Slov. Ssk.,
Šm.

Domovati. — kde kdy. D-val v Korintu.
Sš. I. 16. Slávové zde v času oddáleném
pod Venetů jménem d-li. Koll. I. 121.

Domovec, vce, no., der Indigena, Inländer.
Slov. Ssk.

Domovenství, n., das Hauswesen. Slov.
Ssk.

Domovenstvo, a, n., die Hausbewohner-
schaft. Slov. Ssk., Šm.

Domoviatko, a, n., der Hausgenosse?
Slov. Tá lastovička, ktorá má pod vášho
domu krovom svoje hniezďátko, hľa z takej
diale príde to naše milo d.! Hdž. Čít. 179.

Domovina. Dk. Nezťažuj si na svoju
d-nu. Let. Mt. slov. I. 61. — Trokan 139.

Domovinka, y, f. = domovina. Kká. K sl.
j. 143. Kdykoli lákáni byli ze své neúrodné
d-ky do lepších krajů. Pokr. Pot. II. 256. —
D. = rakev. Na Volyňsku.

Domovisko, a, n. — nehezký domov.
Trokan. M. 75.

Domovit, a, m., der Hausfreund. Slov.
Ssk.

Domovitosť, i, f., die Häuslichkeit. Slov.
Ssk.

Domovitý = domácí. V MV. nepravá
glossa. Pa. Máslo, sýry a jiné d. věci jim
pobrali. Arch. IV. 91. D. věci sbieráchu.
Dal. 173. 72 mu Bóh byl d-vit, i byl tiem
vždy viece movit. LAp. D. lidé = kteří
mají stálé vlastní sídlo, protiva: tkáče. Kn.
rož. čl. 60. Vz PRávo (konec). D. nábytek.
O. z D. Už mi všecko vytrávil, což jsem
měl, obilé i d. věci; Násilím mi pobral koně,
odění a jinú d-tú věc; Uvázal se v mój
nadbyt, v koně i v jinú věc d-tů i v do-
bytek; Pobrala mi úroky mé i d-tú spíži.
Půh. I.166., II. 129., 509. V písmě dům
často rod mieni a tak přívuzní mohú také
dobře slúti d-tí. Št. Ku. š. 88. Prvá chudoba
jest d. Hus I. 338. Str. 274. a. 1. ř. sh. za
St. přidej: Kn. š. 88.

Domovní správce (s. domu), Dch., daň,
Grebäudesteuer, vz S. N., stoka, vrata, řád,
Us. Pdl., chudí, Haus-, J. tr.; d. či příby-

tečný stav obyvatelstva, der Hausstand der

Bevölkerung. Stat. 1871. 142.

Domovnice. Alx. V. v. 1112. (HP. 27.).

Domovníček, čka, m. = domomil, peci-
válek. Us. Ehr., Kšť.

Domovník = domácí. D-ci či domácí.
Sš. I.163. — D. = správce domu. Dch. Také

v těch domích d-ky zřízené míti mají. Zř.
mor. 1604. D. biskupův. Vz Kn. rož. čl. 62.
Cf. Tk. II. 389. — D. = sluha. D-ci královi,
domestici regis. BO.

Domovo, vz Domov.

Domovoj, e, m., vz Šetek.

Domovský zákon. Us. Pdl. —- D. Jiřík.
Tf. Odp. 163.

Domovství, n., das Heimatswesen. Rk.

Domovstvo, a, n., die Behausung, alle
Hauspersonen. Slov. Ssk.

Domový. D. trh (koupě domu), Mus. 1880.
493., zvuky, heimische Klänge, B. Rajská,
pán, ZN., BO., střecha, dvéře, BN., služebník,
vrata, právo, BO., ptactvo, vladař, probošt
(praefectus), Bj., potřeba, Št. Kn. š. 102.,
síň. Ž. wit. 133. 1., 134. 2. Ženě jmá býti
vydána domová příprava, kteráž slove hauz-
roth. P. Sob. 157., 159. D. pán = pán domu,
dominus domus. Zlomek strč. exodu 22. 8.
(Listy filol. 1880. 131.).

Domříti. Za Št. přidej: N. 102. 11.

Domrza, y, m. = kdo jiné domrzuje, ein
widerwärtiger Mensch. Sd. Vz Domrzadlo.

Domrzačka, y, f. = ženská, která jiné
domrzuje, ein widerwärtiges Weib. — D. =
mrzutost, Schererei a p. Mám z toho leda
d-ku. Mor. Šd.

Domrzadlo, a, n. = kdo domrzá, dozírá.
Vz Domrza. Mor. Brt. D.

Domrzati, vz Domrzeti.

Domrzek, zku, m. = mrzutosť, domrzačka.
Měli sme doma samy d-ky. Slez. Šd., Brt.
D. 207.

Domrzeti, také = zlobiti, dozírati. Už
mne to domrzá; Pořád mě domrzáš. Brt.,
Vck., Sá. Myš lva můž d., ne podrážditi.
Vlč. El. Př. 47.

Domsko, a, n. = veliký n. nehezký dům.
Slov. Hol. 164.

Domšice, dle Budějovice, Domschitz, ves
u Znojma.

Domšík, a, m., os. jm. Tk. II. 419, III.
547., IV. 725., V. 238., VI. 5.

Domšiti, völlig vermosen. — co kde.
Dočkej, až tu špáru mezi tyma dyloma
domším. Na Ostrav. Tč.

Domů. O domů platí totéž, co pověděno
bylo z List. filolog. 1877. 296. o dolů. Vz
toto. K domovi jide. St. skl. V. 69. Tvorce,
ty jdeš napřed sám k domovi, k svej vlasti
tam. Pravn. 1360. Něco d. dostati. Na psa
štěkajícího voláme: Jdeš domů! Us. Dch.
Přiblíží se k domovi. Čtení evang. ze 14.
stol. Už já mosím domů, důmka, za dveřama
stojí hůlka, stojí hůlka malovaná, na mý
záda nachystaná. Sš. P. 714. Už cílí domů
(o opilém).

Domučiti se na kom zlata. Kká. K sl. j.
16.

Domudnice, e, f. Vy jste horšie než
čertice a pravé ste d. Výb. II. 38. 8.

Domudrovati se čeho. Kos. v Km. 1875.
100.

Domumlati, zu Ende murmeln. — co:
konec modlitby. Np.

Domuov = domů. Čechové navrátili se
d. Dač. I. 20. Když jest ta vína d. vezl do
svého domu; Když jest. d. šel; Poď d. NB.
Tč. 43. 116., 125.