102

Dopěrák, u, m., potalia, die Potalie, rostl.
D. hořký, p. amara. Rstp. 1069.

Dopěrákovitý. D. rostliny, loganieae:
dopěrák. Vz Rstp. 1069.

Dopérati = dopírati. Vz Doprati. Slov.
Bern.

Dopeřený; -en, a. o = vzlétný, Mgge.
Nz.

Dopěrovati = dorážeti. Větr d-váí. Mor.
Brt. D. 207.

Dopěstiti, il, stěn, ění, dopěstovati, vol-
lends pflegen. — co. Nedokvetlé růže květ
ten dopěští blažší svět. Štulc. I. 217. — se
čeho: dobrých plodin. Mour.

Dopěti se čeho. Kká. K sl. j. 147.

Dopěvek, vku, m., der Schlussgesaag.
Lpř. Vz Dopěv.

Dopěvka, y, f. = dopěv. Ssk.

Dopevniti, il, ěn, ění, dopevňovati, vol-
lends befestigon. Lpř., Tč. — co čím: hře-
bem.

Dopíditi se čeho. Karabáč pravdy se
dopídí, Mudr. 357.

Dopíjeti, vz Dopiti.

Dopilkuba, y, f. = hloupý opilec. U Žam-
berka. Dv.

Dopiplati co, zu Ende schmieren. D.
úlohu. Mor. Tč.

Dopis. Vz S. N., Vor. St. 245. a násl.,
Sbn. 574. D. římské. Vlšk. 282.

Dopísařiti, il, ení = písaření dokončiti,
aufhören ein Schreiber zu sein. Tč.

Dopisatel, e, m., der Briefschreiber.

Dopiska, y, f., der Meldzettel. Ssk.

Dopískati, vollends pfeifen. Už dopískal
= umřel. Us. — co: písničku. Us. Té.
Dopisně i ústně, brieflich und mündlich.
Šf. Rozpr. 385.

Dopisné, ého, n., das Porto. Šm.

Dopisnice, e, f., die Korrespondenzkarte.
Pdl. Vz Dopisný.

Dopisník, a, m. = dopisovatel. Ssk.

Dopisnosť, i, f., die Briefschaft, fleissige
Korrespondenz. Šm.

Dopisný. D. pospoj, der Briefverkehr,
Dch., papír. Pdl.

Dopisoválek, lka, m, der Korrespon-
denzler. Ssk.

Dopisovatel. J. tr., Nz. D. lodní, Schiffs-,
tržební či obchodní. J. tr.

Dopisovati kam: do novin. — se na
koho oč. Kurfirst saský d-val se o to za-
vření kostelů (v Čechách) na samého císaře
velmi tuze. Skl. V. 252.

Dopita, y, m. Kmotr d. U Nové Kdyně.
Rgl.

Dopiti jak. Dopil notným douškem. Us.
Kmk.

Dopíti se čeho: stupně doktorského.
Kos. Ol. I. 95. D. se pravdy. Ib. 189. —
Tš. O podm. 8., 12. — se kam. Měšcem
musí hnouti, kdo chce na důstojnosť se
dopnouti. Pk.

Dopitvati, vollends ausweiden. — co
čím: kuře, tělo pitvákem. Us Tč.

Dopižlati = tupým nožem dořezati. —
co: chléb. Tč. Vz Pižlati.

Doplácati, vollends patschen. — D., zu
Ende plauschen. — co: svou plácaninu.
Us. Tč.

Doplácení, n., die Nachzahlung. J. tr.

Doplácka, y, f. = doplácení, die Nach-
zahlung. Slov. Ssk.

Doplahočiti se kam, hinschlampen.
Chromý se ledva k nám d-čil. Us. Tč.

Doplanouti, zu Ende brennen, lodern.
D. chci jako meteor. Čch. Bs. 105.

Doplat, u, m. — doplatek. Ssk.

Doplatek, vz Doplata. Dk., Šp., Šd.

Doplatil, a, m, sam. u Sedlčan.

Doplatiti co: koně, BN., zboží. Půh.
II. 276. — komu. To je nám nikdy nedo-
placeno. Půh. I. 250.

Doplatné, ého, m., die Nachtragsgebühr.
Ssk.

Doplení, n., die völlige Ausjätung.

Doplesiti = dotvrditi, bekräftigen. Šm.

Doplétati, vz Doplésti.

Dopletení, n., das Fertigflechten.

Dopleti co: zelí, přísadu, řepu. Us. Tč.
— kam. Plelo dievča, plelo lan (len), do-
plelo až do chrastí, chcel ho šuhaj ukrasti.
Sš. P. 218.

Doplň, i, f. = doplnění. Ssk.

Doplněk. D. panské sněmovny, der Pair-
schub, vojska, der Truppennachschub, Dch.,
desetní, dekadische Ergänzung, Nz., měření,
der Vermessungsnachtrag, Sl. les., branců,
Čsk., řady, Stč. Dif. 72., přísudkový. Ndr.
§. 496. Cf. S. N.

Doplnění. D. jistoty, die Ergänzung der
Kaution, knihy pozemné, J. tr., knihovny,
die Kompletirung. Us. Pdl. D. let. Vz Žer.
Záp. II. 182.

Doplněný desátý rok. Us. Pdl.

Doplnič, e, m. = doplnitel. Dch.

Doplník, a, m., der Ersatzmann. Ssk., Šm.

Doplnitelný, füllbar, ergänzbar usw., vz
Doplniti.

Doplniti. — co: sbírky, knihovnu, kom-
pletiren, Us. Pdl., mezeru. Osv. I. 70. —
co čím: kotel vodou, Hrm. 24., lodi muž-
stvem. Lpř. Úhel a dopiňuje se úhlem ß
v úhel přímý. Us. Pdl. — kde. Což by se
nedostalo, že by to mělo na zboží lomp-
nickém doplněno býti. Půh. II. 236. A tak
v ní bude vóle božie doplněna. Št. Kn. š.
52. Jich nedostatky v pokánie doplňuje.
Ib. 119. — jak. Všecky tři úhly trojúhel-
níku doplňují se do úhlu přímého. NA. Vz
D. co čím. — co odkud. To se snadno
z předcházejícího doplňuje. Us. Pdl.

Doplnívati, vz Doplniti.

Doplňkovací = doplňovací. Ssk.

Doplňkový. D. barvy (komplementär).
Stč. Zem. 41. Vz Doplňovací. D. jméno.
Vz Ndr. §. 472. a.

Doplňovací ustanovení, Ergänzungsbe-
stimmung, průvod, -beweis, J. tr., okres,
sklad (depôt), Čsk., kniha, Šp., obrazec,
lichoběžník, Zpr. arch. VIII. 45., infinitiv,
Křn. 305., zkouška, Us. Pdl., tětiva, -sehne,
Jd. Geom. IV. 92., barvy, vz MS. 160.

Doplňovačka, y, f., das Anfüllen. Ssk.
Doplňování knihovny, die Kompletirung,
smyslu, vojska mužstvem, slovníku. Mus.
1880. 384., 204., Jir., Čsk. D. výroku 1. co
jest, 2. ke kterým pádům se vztahuje a 3.
kterými pády se vyjadřuje. Vz Brt. S. 3.
vyd. 2., 3., 18.