105

Dopustiti. — abs. Má ten spolek, jestli-
žeby dopuštěn byl, zdvižen býti. Vl. zř.
483 Bůh dopouští, ale neopouští. Sk., Dk.

— co. Čo Bóh jednúc chce d., jistě ťa ne-
mine. Glč. I. 137. — jak. Když se kto bez
rozmysla d-stí čeho. Št. Kn. š. 56. — komu.
Čas mi snad d-stí (dovolí). Us. Otpora ne
vždy má každému dopuštěna býti. O. z D.
Nemá stranám, aby se o to smlouvati směly,
dopuštěno býti. Zř. F. I. A. XVIII. — komu
čeho. D. světlu se strany přístupu. Mtc. 1.
63, 11. Toho jemu Jan d. nechce. NB. Tč.
172. On mi toho nedopúščel. Půh. II. 600.
Toho d. ráčíme. Zř. F. I. A. II., Zř. vl. 26.,
Kol. 46. — (co komu) čím. Milostí naší
královskú jim to dopúštíme, aby budúci
opat velehradský žádných piv vařiti nedal.
List hrad. 1545. Zbytečné jest to prosbami
uprošovati, co již obecným právem jest do-
puštěno. CJB. 417. — s infinit. To oni
psáti d-li. NB. Tč. 268. Takoví zklamati se
d štějí. Jel. Enc. m. 76. Pakli svú sprave-
dlnost znáš, dopusť se pohnati. Vš. 70.
Aby svrchupsaných měšťan tisknúti nedo-
púštěli. List. hrad. 1469. Tč. Aby pán
gruntů kverkům pavovati dopustil. NaR.
o h. a k. — co nač. Něco na sebe d. Dch.
Bůh dopustil tvRdý sen na Adama. Us. Brt.
Ach můj Bože s vysosci, co's to na mne
dopuscil? Sš. P. 85. Dopusf, Bože, dopusť
na tu babu hřmění, by na ňu pršelo devět
dní kamení. Sš. P. 662., 343. Dopustil naň
nemoc. NB. Tč. 200. Kdežkoli nalezen bude,
tu právo naň dopuštěno buď. Zř. mor. 1604.
A jestližeby kto chtěl na ně proto sáhati,
toho nemáme na ně dopúštěti. List 1479.
Tč. — se kam proč čím. Kdo z opilstva
sa dopuščá do jakého zlého, nech sám sebe
(=sobě) neodpuščá previnění tého. Glč. I.
142. V něž (pokuty) by se kdo pro neřád
neposlušenstvím d-stil. Sedl. Rychn. 4l. —
čeho na koho. Nedopustil na sebe strachu.
Brt. D. 207. — se kde. Kromě své ženy
nikde sě jinde nedopúštěj. Št. N. 58. 19. —
se čeho: pronevěry, Šmb., lesního pychu,
SI. les., poklésku, KB. VL, nevděku k dárci
všeho dobrého, Kos. Ol. I. 129., nemoudrosti,
Dal. 171., cizoložstva, skutku tělesného. Št.
Kn. š. 64., 96. (283). Výstupků vědomých
se nedej mi dopouštěti žádných. Kom. Ať
se nedopustí toho. Hr. ruk. 307. Můž po-
hnán býti tolikrát, kolikrátž by se toho
d-lo. Zř. mor. 1604. Hned ztratí svú pří,
ktož se toho d-stil. O. z D. Kolikrátžby se
kdo toho kdy d-stil; Pakliby se toho přes
to kdožkoli d-stil. Zř. F. I. A. II, VIII. —
koho k čemu. Nemám víc k odpoře do-
puštěn býti. O z D. Stranu k přísaze d.
CJB. 419. — se čeho proti komu- Jestli-
žeby kdo čeho takového proti králi a zemi
se d-stil. Zř. F. I. XXIV. — se s kým:
s mužem. Št. Kn. š. 95. — se čeho na
kom. Us. Pdl. — aby. Nechtěl d., aby to
opatřili. NB. Tč. 262.

Dopúščať = dopouštěti. Slov. Bern.
Dopušiti, il, en, ení, zu Ende rauchen.

— co: fajku tabáku. Na Val. Tč.
Dopušťálek, lka, m. = svobodný chasník,

který se dopustil. Cf. Závitka (o panně), Do-
pušťalka. U Kunovic, Rožnova. Tč.

Dopušťálka, y, f, die Buhldirne. Cf.
Dopušťálek.

Dopuštění. Kdyby to zboží božím d-ním
aneb mocnú rukú nepřátelská jakkoli sešlo.
List hrad. 1461. — Bez mužského d. (ol.
dostúpení) poroditi (neobcovavši s mužem).
Krist 4. b.

Dopuštěný. Tajné hříchy toho dne do-
puščené. GR. Kteřížto velikým svým pro-
hřešením proti vám d-ným vašich sil moc
zbúřili. Troj. (Výb. II. 138.).

Dopýtati se oč, das Fehlende erbitten,
erfragen. Slov. Ssk.

Dopýtavka, y, f., die Nachfrage; Inter-
pellation. Slov. Loos.

Dopytovací, Nachfrags-. Slov. Ssk , Loos.

Dopytovárna, y, f. = doptavárna. Slov.
Ssk., Loos.

Dopýtovna, y, f. = doptavna. Slov. Ssk.

Dora, také = Theodora. Vz Dorka.

Dorábänie, n. = vyrábení. D. šindlov.
Slov. N. Hlsk. II. 233.

Dorábatel, e, m. = vyrábitel. D. brindze
a sýra. Slov. N. Hlsk. III. 382.

Dorábať = vyráběti. Slov. Ssk.

Dorada, y, f. = rada. Všecka d. mine
se s účinkem. Kos. Ol. I. 76. Náhoda se
příznivější býti ukázala nežli lidské d-dy.
Kos. v Km. — D., coryphaena, mořská
ryba velmi skvěle modře a žlutě barvená.
Schd. II. 502.

Dorádce, e, m. = doraditel.

Doraditel, e, m. = dorádce, der Rath-
geber. Šm.

Doraditi se čeho. Ty ženy se dobrého
d-ly (s dobrou se potázaly). Val. Vck. D-dil
se synek rozumu chytrého, donesl do pece
dřeva zeleného. Sš. P. 693., Sl. ps. 216.

Doradný, der zu ratuen weiss. Šm.

Dorachotiti = přestati rachotiti. Hrom
d-til, der Donner verrolte. Dch. Ale milé
dítě, stavení je hodně dorachoceno (poško-
zeno). Sk.

Dorachovati, zu Ende rechnen. — co:
peníze, počet. Ostrav. Tč

Doráňaný = ranami posetý. Na již. Mor.,
Slov. Šd.

Doráňati, vz Doraniti.

Doranele, e, f., vz Durancie. U Olom.
Sd. Vz násl.

Doranč, e, m. = papše, die Eierpflaume.
Na Policku. Kšá.

Doraniti, doraňovati, na Mor. doráňati,
vollends verwunden. Šd. Pustil sa behom
do lesa nič nedbajúc, že je zase len bosý
a nohy si dotlčie a doráňa, sich gänzlich
verwunden, mit Wunden besäen werde.
Slov. Dbš. Sl. pov. VIII. 14.

Dorastať = dorůstati. Slov. Ssk.

Dorastavý, heranwachsend. Slov. Ssk.

Dorastiť, zum Wachsthum bringen. Slov.
— co. Tu ho (zbožia v pôde) dážď dorastí.
Hdž. Čít. 138.

Dorastlý = dorostlý. Slov. Ssk.

Dorastnúť = dorästi. Slov. Ssk.

Doraz. - D. = hned. Slov. Keby vedel,
kto ma zradil, ej d. by ho dneska zabil. Sl.
spv. II. 54. Jak matka to slyšela, d. vonka
bežela. Koll. Zp. I. 369. D. ťa krvavá po-
lievka zaleje. Sb. sl. ps. I. 115.