Předchozí (105)  Strana:106  Další (107) |
|
|||
106
|
|||
|
|||
Doraz, u, m. = důraz. Slov. Ssk., Loos.
Doraziti. — abs. A had chytrý slyše to
doráží řka: Nikoli neumřete. Hus II. 430. — co : smilnú žádosť. Št. N. 226. 17. — koho čím: mluvením, zu Tode reden. Dch. — na koho čím: zbraní. Osv. I. 267. — kam (jak) kdy odkud s kým. Se zástupy na né d-zil. Šbn. Téměř v mžiknutí d-ly ke skále. Sá. D. někam jízdou, plavbou. Us. Dch. Vojsko d-lo na bojiště v rozhodnou chvíli. Us. Což přehrůzně d-žel zvuk z věže ve sluch můj. Jir. Anth. III. 211. Dorazučky, zdrobnělé doraz = hned.
Slov. Bodaj ťa čert vzal doraz d. Mt. S. I. 114. Doražec, žce, m., u ševců, der Durch-
schlag. Dorážeč, e, m. = dorážitel. Čsk.
Dorážený; -en, a, o, vollends eingeschla-
gen atd. Vz Doraziti. Dorážitel, e, m. = útočník. NA. III.
144. Dorážívati, vz Doraziti.
Doráživosť, i, f., die Angrilťslust, der
Ungestüm. D. kance. Bht. Doráživý = dorážlivý. Rk.
Dorážka v hudbě, der Nachschlag.
Dorážlivosť, i, f., der Ungestüm. Posp.
Doražník, u, m., kladivo, der Rundbeisser.
Šm. Doražný. D. nota, die Nachschlagsnote.
Mus. Doražovati, vz Doraziti.
Dorčí, vz Dorota.
Ďorď, a, m. = Jiří.
Ďordinky, f. = jiřinky, Georginen. Slov.
Phld. I. 1. 70., Sak. Dorec, rce, m., silurus callarias, mořská
ryba. Schd. II. 499. Dořečiti, zu reden aufholen. Jir. Anth.
III. 66. Dořečniti = přestati řečniti. Konečně
d-čnil! Dořečhovati = řeč dokončovati, aufhören
zu roden. U Uher. Hrad. Tč. Doredikati sa. Redikal sa Ďurík za grú-
nika na grúnik; keď sa doredikal, takto si tudikal: tuli, tuli, tuli, ovečky po grúni. Sl. spv. III. 86. Dořeknouti. — co. Doříkati modlitbu,
zu Ende beten, knížku = dočísti. Us. Nyní dořku, co jsem počal. Št. Kn. š. 54. Dorenka, y, f. = Dora, Dorothea; Theo-
dora. Mor. Sd. Dorepetyrovati = doodmlouvati. U Bruš-
perka. Mtl. Dorepositi = domluviti.
Doreš, rše, m., der Dorschlisch. Slov.
Ssk. Dořezání, n., das Abschneiden.
Dořezaný; -án, a, o, völlig abgeschnitten.
Vz Dořezati. — D. = opilý. Ten je d.! Ssk. Dořezati co čím: nožem, pilou. -- co
jak. Ten to pěkně d za! (= zkazil)! Us Kšť. — se = uškoditi si. Ten sa dořezal! Mor. Jsk., Neor., Šd., Brt. D. 207. Dörfl Gust., spisov, v Praze. Vz Tf. H.
l. 3. v. 135. |
Doriadiť, sich besudeln, sich betrinken.
Slov. Ssk. Dorický sloh. Vz také KP. I. 118.
Doříditi si svědky, verschaffen, stellen.
Vz Dořízení. Dořínati, vz Dořnúti.
Dořinky = dožinky. Ostrav. Tč.
Dořinouti, nul, utí, bis wohin rinnen. --
kam. Voda d-la až do síně. Us. Tč. Doris. — D , jm. feny. Škd.
Dořízení, n. Hojemství pro d. sobě svěd-
kův. Bdž. 39. Vz Doříditi. Doříznouti, vz Dořezati.
Dořizování, n. D. svědků. Bdž. 40. Vz
Dořízení. Dorka. — D., grosse gelullte Leber-
wurst. Slov. Ssk. Dorkada, y, f-, doy/.á?, gazela. Lpř.
Dořknouti = doříci. Us. Vz Doŕeknouti.
Dořknutý, vollkommen ausgesprochen.
D. slovo, Us. Tč. Vz Dořknouti. Dorla, y, f. = Dora, Dorota; Theodora, Dormitář, e, m. = dormitorium. Mus. 1880, 7., Vlšk. 90. Dorna, y, f. = Dorota. Sš. P. 780.
Dornek, nku, m., z něm. Dorn = dlouhé
tenké (válcovité) želízko ku probíjeni, pro- tahování děr, protahováček, probíják, slov. preboj. D. čtverohranný, váleček. Hk. Cf. Dorník. Dornička, vz Dorota.
Dorník, u, m. = dornek. Slez. Šd., Brt.
Dořnúť, dořínati, doříznouti, vollends
schneiden, hineinschneiden. — kam: do krve. Ostrav. Tč. Dorobek, bku, m., das Erzeugniss. Slov.
Phld. IV. 261. Pustú orte pažiť, z d-bku sa poctivo živte. Hol. 302. Také na Ostrav. Tč. Dorobiti co: robotu. Ostrav. Tč. — se
čeho. Na Ostrav. a Slov. Tč. Muž sa chleba nedorobí, nech sa, čo chce, spíná, jak žena do krčmy nese, čo má nésť do mlýna. Glč. II. 337. Doročně = každoročně. Tam velekněz
d. vcházeti musil. Sš. Dorositi, mit dem Thaue benetzen. Bern. Dorost. Vch. Ar. II. 30., Obz. 1880. Dorostavý, heranwachsend. Šm. Dorostek, stka (ne: stku), der Bursche. — D., stku, m. = dorost. Mus. 1880. 2l0., Tč. Dorostlosť. Třetí věk slove d. Hus I.
116. Dorostlý. Když k d. létóm přijdú. GR. Dorostnúť = dorůsti. Slov. Bern. Dorota. Vz S. N. Sv. D. (6/2.) donese skřivánka v košíčku (skř. se objeví). Na Zlínsku. Brt. O sv. Dorotě uschne (má uschnouti) košile na plotě. V severových. Čechách. Hk. Sv. D. také na sníh bohata. Prov. Tč. Mráz-li na Dorotu uhodí, len i konopě se pěkně urodí. Kld. — D. = hloupá ženská, dumme Dirne. Slov. Loos. — D. = nevěstka. Dělá D-tu. Us. v Praze. — U Doroty v Praze. Tk. II. 157. Dorotečka, vz Dorota. Dorotice, míst. jm. Vz Sdl. Hr. I. 66. Dorotička, vz Dorota. |
||
|
|||
Předchozí (105)  Strana:106  Další (107) |