106

Doraz, u, m. = důraz. Slov. Ssk., Loos.

Doraziti. — abs. A had chytrý slyše to
doráží řka: Nikoli neumřete. Hus II. 430.
— co : smilnú žádosť. Št. N. 226. 17. — koho
čím: mluvením, zu Tode reden. Dch. — na
koho čím: zbraní. Osv. I. 267. — kam
(jak) kdy odkud s kým. Se zástupy na
né d-zil. Šbn. Téměř v mžiknutí d-ly ke
skále. Sá. D. někam jízdou, plavbou. Us.
Dch. Vojsko d-lo na bojiště v rozhodnou
chvíli. Us. Což přehrůzně d-žel zvuk z věže
ve sluch můj. Jir. Anth. III. 211.

Dorazučky, zdrobnělé doraz = hned.
Slov. Bodaj ťa čert vzal doraz d. Mt. S. I.
114.

Doražec, žce, m., u ševců, der Durch-
schlag.

Dorážeč, e, m. = dorážitel. Čsk.

Dorážený; -en, a, o, vollends eingeschla-
gen atd. Vz Doraziti.

Dorážitel, e, m. = útočník. NA. III.
144.

Dorážívati, vz Doraziti.

Doráživosť, i, f., die Angrilťslust, der
Ungestüm. D. kance. Bht.

Doráživý = dorážlivý. Rk.

Dorážka v hudbě, der Nachschlag.

Dorážlivosť, i, f., der Ungestüm. Posp.

Doražník, u, m., kladivo, der Rundbeisser.
Šm.

Doražný. D. nota, die Nachschlagsnote.
Mus.

Doražovati, vz Doraziti.

Dorčí, vz Dorota.

Ďorď, a, m. = Jiří.

Ďordinky, f. = jiřinky, Georginen. Slov.
Phld. I. 1. 70., Sak.

Dorec, rce, m., silurus callarias, mořská
ryba. Schd. II. 499.

Dořečiti, zu reden aufholen. Jir. Anth.
III. 66.

Dořečniti = přestati řečniti. Konečně
d-čnil!

Dořečhovati = řeč dokončovati, aufhören
zu roden. U Uher. Hrad. Tč.

Doredikati sa. Redikal sa Ďurík za grú-
nika na grúnik; keď sa doredikal, takto si
tudikal: tuli, tuli, tuli, ovečky po grúni.
Sl. spv. III. 86.

Dořeknouti. — co. Doříkati modlitbu,
zu Ende beten, knížku = dočísti. Us. Nyní
dořku, co jsem počal. Št. Kn. š. 54.

Dorenka, y, f. = Dora, Dorothea; Theo-
dora. Mor. Sd.

Dorepetyrovati = doodmlouvati. U Bruš-
perka. Mtl.

Dorepositi = domluviti.

Doreš, rše, m., der Dorschlisch. Slov.
Ssk.

Dořezání, n., das Abschneiden.

Dořezaný; -án, a, o, völlig abgeschnitten.
Vz Dořezati. — D. = opilý. Ten je d.!
Ssk.

Dořezati co čím: nožem, pilou. -- co
jak. Ten to pěkně d za! (= zkazil)! Us
Kšť. — se = uškoditi si. Ten sa dořezal!
Mor. Jsk., Neor., Šd., Brt. D. 207.

Dörfl Gust., spisov, v Praze. Vz Tf. H.
l. 3. v. 135.

Doriadiť, sich besudeln, sich betrinken.
Slov. Ssk.

Dorický sloh. Vz také KP. I. 118.

Doříditi si svědky, verschaffen, stellen.
Vz Dořízení.

Dořínati, vz Dořnúti.

Dořinky = dožinky. Ostrav. Tč.

Dořinouti, nul, utí, bis wohin rinnen. --
kam. Voda d-la až do síně. Us. Tč.

Doris. — D , jm. feny. Škd.

Dořízení, n. Hojemství pro d. sobě svěd-
kův. Bdž. 39. Vz Doříditi.

Doříznouti, vz Dořezati.

Dořizování, n. D. svědků. Bdž. 40. Vz
Dořízení.

Dorka. — D., grosse gelullte Leber-
wurst. Slov. Ssk.

Dorkada, y, f-, doy/.á?, gazela. Lpř.

Dořknouti = doříci. Us. Vz Doŕeknouti.

Dořknutý, vollkommen ausgesprochen.
D. slovo, Us. Tč. Vz Dořknouti.
Dorla, y, f. = Dora, Dorota; Theodora,
Dormitář, e, m. = dormitorium. Mus.
1880, 7., Vlšk. 90.

Dorna, y, f. = Dorota. Sš. P. 780.

Dornek, nku, m., z něm. Dorn = dlouhé
tenké (válcovité) želízko ku probíjeni, pro-
tahování děr, protahováček, probíják, slov.
preboj. D. čtverohranný, váleček. Hk. Cf.
Dorník.

Dornička, vz Dorota.

Dorník, u, m. = dornek. Slez. Šd., Brt.

Dořnúť, dořínati, doříznouti, vollends
schneiden, hineinschneiden. — kam: do
krve. Ostrav. Tč.

Dorobek, bku, m., das Erzeugniss. Slov.
Phld. IV. 261. Pustú orte pažiť, z d-bku
sa poctivo živte. Hol. 302. Také na Ostrav.
Tč.

Dorobiti co: robotu. Ostrav. Tč. — se
čeho. Na Ostrav. a Slov. Tč. Muž sa chleba
nedorobí, nech sa, čo chce, spíná, jak žena
do krčmy nese, čo má nésť do mlýna. Glč.
II. 337.

Doročně = každoročně. Tam velekněz
d. vcházeti musil. Sš.
Dorositi, mit dem Thaue benetzen. Bern.
Dorost. Vch. Ar. II. 30., Obz. 1880.
Dorostavý, heranwachsend. Šm.
Dorostek, stka (ne: stku), der Bursche.
— D., stku, m. = dorost. Mus. 1880. 2l0.,
Tč.

Dorostlosť. Třetí věk slove d. Hus I.
116.
Dorostlý. Když k d. létóm přijdú. GR.
Dorostnúť = dorůsti. Slov. Bern.
Dorota. Vz S. N. Sv. D. (6/2.) donese
skřivánka v košíčku (skř. se objeví). Na
Zlínsku. Brt. O sv. Dorotě uschne (má
uschnouti) košile na plotě. V severových.
Čechách. Hk. Sv. D. také na sníh bohata.
Prov. Tč. Mráz-li na Dorotu uhodí, len
i konopě se pěkně urodí. Kld. — D. =
hloupá ženská, dumme Dirne. Slov. Loos. —
D. = nevěstka. Dělá D-tu. Us. v Praze. —
U Doroty v Praze. Tk. II. 157.
Dorotečka, vz Dorota.
Dorotice, míst. jm. Vz Sdl. Hr. I. 66.
Dorotička, vz Dorota.