110

Dospělství, n. = dospělosť. Ssk.

Dospělý = časný atd. D. les (mýtNý),
schlagbar, Sl. les., položky. Skr. Kup. ůč.
I. 252. S d. rozmyslem něco činiti. CJB.
283. Sirotci k létům d-lým přišli. Zř. mor.
1604. Jestliže sirotci let d-lých nemají, mají
jim poručníci dáni býti. NB. Tč. 98. Zláme
se větvie nedospělé. BO. Z nedospělého
kořene nemůž d. dřevo býti. Št. Kn. š. 31.
— k čemu Les k mýcení d. (sečný), hieb-
reif. Sl. les. Aby zřetelně věděl léta netoliko
rozumná prostě, ale k tomu i d-lá toho si-
rotka. NB. Tč. 203. K tomu všemu byl d.
Alx. V. v. 1674. (HP. 41.). Ten k mužstvie
(udatnosti) není d. Sv. ruk. 274. — jak.
Listy úplně d-lé, entwickelt. Mour. — kam.
Rozpravu v ta místa d-lu znamenám. Kos.
Ol. I. 148. - D. = dokonalý. Epistorius
v sedmeru umění d-lý. Troj. 213.

Dospěšně = hodně, dokonale. D. se něčím
živiti. Št. Duchovné právo d. ve škole četl.
Pass. mus. 410. Oráč rozličná seje semena,
aby se živiti mohl i sím i oniem tieni do-
spěšnějie. Št. Kn. š. 4.

Dospěšný = spěšný. — k čemu. Nejsme
d-šni k spravedlnosti. Št. — D. = čas ma-
jící. Nejsemť d-šen, lýčka se drú, mámť nynie
jinú práci; Jestli Vaší milosti d-šno, svědomie
po hotově jmám, ráčíte-li jie slyšeti; Jestli
komu co potřebie, že páni d-šni jsú. NB.
Tč. 181,, 184 Král je odbýval, že není do-
spěšen, aby čekali. Čr. — D. = zkušený.
Napomínati nesmím a nejsem d-šen. M. —
D. = schopný. Národnosť sama nejrozdílněj-
ších stupňů d-šna bývá. Hš. Sl. 146. Všeho
spolu držeti mysl naše není d-ná. Št. Kn. š.

Dospěti, ěl (ěn), ění. — abs. Chrám nebyl
dospěn (dokonán). BO. — k čemu. Za Dal.
polož: 26. D. k myšlénce nějaké, k poznání,
Us., k síle, ke kráse, k rozvoji; Duch jeho
nedospěl dosud ku zralosti. Vlč. D. k zna-
menitosti. J. Lpř. Jeho válečná moc d-la
k 600.000 m. pěchoty. Lpř. Děj. I. 19. K do-
konalému znání a mluvení maďarčiny nikdy
jsem nedospěl. Koll. IV. 204. — čeho: ho-
spody, velikého věku. Mour. Jednání konce
dospělo. Šmb. D. II. 21. Spieše by švec
dospěl škorní bez tak dlúhých čépkóv. Št.
Kn. š. 170. — co. Tu otěru dospěvše z Je-
ruzalema vyšli. Živ. Jež (14. stol.). Abych
dospěl dielo jeho. Živ. Krist. Když tu mo-
dlitbu Ježíš dospě. Živ. Krist. Když svú
modlitbu d-la. BO., Pass. mus. 381. Když
svú modlitbu dospěchu. Leg. 15. stol. (Mnč.
R. 45.), Výb. 11. 16. Dospěl jest dielo slú-
pové. Bj. Cf. Spěti. - co jak. Všecko
prospěšně dospěvše pryč jeli. BO. — co
komu. Když jim to slovutné kázánie dospěl
(dokonal). Živ. Krist. — co čím (kde).
A když to tiem všiem dospěchu. Hr. ruk.
433. Tos prorockým úřadem v svém duchu
dospěl. Pass. mus. 279. Udělal vinnici a
všecko v ní dokonal a dospěl. M. — v čem
jak. Prokop dobře v písmě dospěl. Hr. ruk.
7. — co, čeho kdy V 13. věku dospěl
jazyk náš již vyššího literarního rozvoje.
Jir. Anth. l. 3. v. III. Ve 14 dnech krásný
kostel dospěli (dokonali). Pass. 818. — več:
v muže, Šmb. S. II. 155., v pannu. Hrts. Do-
spíváte v národ praetorianů. Kká. Š. 60. —

kam: do let rozumných, Osv. I. 280., na
vrchol hory. Us. Pdl. - čím kam. Prací
svornou, stejnou pílí dospějeme k svému
cíli. Tč. exc. — nač: na ovoce (moci je
vydávati). Vlč. Z dítěte na muže d. Us. Pdl.
— oč. Grammatika je sě mistrovati a o věčšie
dospievati. Anth. I. 90.

Dospiechať, eilends anlangen. Slov. Loos.

Dospořádati = úplně spořádati. Tč.

Dospozorovati se, bemerken, gewahr
werden. Šm.

Dosredivý = dostředivý. Slov. Ssk.

Dosrkati, vollends ausschlürfen. — co
čim: stéblem medovinu. Us. Tč.

Dosroubiti = sruby úplně obložiti. — co:
studni. Us. Tč.

Dosršeti = přestati sršeti. Jiskry dosršely,
oheň shasl. Tč. — kam. Jiskry až k nám
d-ly, dosršovaly. Tč.

Dosť m.: do-sti, z do-syti. Cf. Gb. Hl.
84.. 126., Bž. 33., 215., Neboť (m.: neboti.
Ž. wit. 102. 4.), Mkl. Etym. 336. Dlouho
až dosť. Dch. Možná d., že . .. Sá. — s adj.
D. zámožný, malý. Us. Je d. divné, že . . .
Št. Kn. š. 7. Literatura d. rozsáhlá. Ona je
d. hezká. Dch. Jména d. slovutná. EZ. —
s adv. Daří se mu d. bídně. Us. — čeho.
Teď toho mám d.!; Toho člověka mám d.
Us. Dch. — na čem. Nechej mého, měj na
svém dosti. Dal. Chci na tom dosť míti, co
mi páni za právo najdú. Tov. 38., Kn. drn.
129. Má na tvé milosti dosti. Ps. o zští.
Aby měl na pániech d. vedlé zemského řádu.
Ib. Každý mohl na jich súdu a nálezu d.
jmieti. O. z D. Na prvém má sobě dosti.
Pass. mus. 452. Syneček miloval podlé své
libosti, dyž jste ho chytili, máte na tom
dosti. Sš. P. 385. Na jeho přenie dosti ne-
jmám, než což mi právo najde, na tom pře-
stati chci; Na nálezu panském dosti jmám
vedlé ortele a práva. NB. Tč. 8., 53. Na
tom bychom oba dosti měla. Púh. I. 341.
Na tom každý dosti míti musí. Vš. 1. Na
tom tedy dosti buď. Štr. Na něčem dosti
míti. Št. Kn. š. 4., 22., 25., 46., 179. Cf. Ht.
Brs. 161 — k čemu. Dosti jest k spasení,
když... Št. Kn. š. 36. — v čem. Měj sobě
dosti u mléče koziem. BO. —Jí nebylo ani
dost málo do smíchu. Sá. Že má d. pro
nás masíčka. Sš. P. 433. Má dosť. Vz Opilý.
Neby dosť od bližniech hoře. Alx. Nenie
dosti kupcóm, aby jen na jedné kúpi hledali
zisku; Dosti jměl diela; Ale v plně, jakž
by dosti bylo, nedokály se. Št. Kn. š. 4.,
32., 21. Panoval dosti na mále. Št. — D. uči-
niti. Vz Dostučiniti.

Dostač = dost. Slov. Dětí nahrnulo sa
na dostač i na zbyt. Dbš. Obyč. 16. Abyste
mali na zimu všetkého na d. v dome. Dbš.
Sl. pov. II. 90. Lebo vy peňazí na d. ne-
máte. Sl. ps. 376.

Dostačia, n. = dostatek. Slov.

Dostačitelnosť, i, f., die Hinlänglichkeit.
Hš. Sl. 42.

Dostačiti komu. On sám sobě dostačuje.
Dch. To mu úplně d-lo. Us. Pdl. Jdi po-
malu, abych ti d-čil. Us. Tč. — k čemu.
Malá síla d-čuje k pošinutí toho tělesa. Us.
Pdl. Byl bych rád psal, ale nemohl jsem
k tomu d. Žer. 348. — kam. Natahoval



	110

	Dospělství, n. = dospělosť. Ssk. Dospělý = časný atd. D. les (mýtNý), schlagbar, Sl. les., položky. Skr. Kup. ůč. I. 252. S d. rozmyslem něco činiti. CJB. 283. Sirotci k létům d-lým přišli. Zř. mor. 1604. Jestliže sirotci let d-lých nemají, mají jim poručníci dáni býti. NB. Tč. 98. Zláme se větvie nedospělé. BO. Z nedospělého kořene nemůž d. dřevo býti. Št. Kn. š. 31. — k čemu Les k mýcení d. (sečný), hieb- reif. Sl. les. Aby zřetelně věděl léta netoliko rozumná prostě, ale k tomu i d-lá toho si- rotka. NB. Tč. 203. K tomu všemu byl d. Alx. V. v. 1674. (HP. 41.). Ten k mužstvie (udatnosti) není d. Sv. ruk. 274. — jak. Listy úplně d-lé, entwickelt. Mour. — kam. Rozpravu v ta místa d-lu znamenám. Kos. Ol. I. 148. - D. = dokonalý. Epistorius v sedmeru umění d-lý. Troj. 213. Dospěšně = hodně, dokonale. D. se něčím živiti. Št. Duchovné právo d. ve škole četl. Pass. mus. 410. Oráč rozličná seje semena, aby se živiti mohl i sím i oniem tieni do- spěšnějie. Št. Kn. š. 4. Dospěšný = spěšný. — k čemu. Nejsme d-šni k spravedlnosti. Št. — D. = čas ma- jící. Nejsemť d-šen, lýčka se drú, mámť nynie jinú práci; Jestli Vaší milosti d-šno, svědomie po hotově jmám, ráčíte-li jie slyšeti; Jestli komu co potřebie, že páni d-šni jsú. NB. Tč. 181,, 184 Král je odbýval, že není do- spěšen, aby čekali. Čr. — D. = zkušený. Napomínati nesmím a nejsem d-šen. M. — D. = schopný. Národnosť sama nejrozdílněj- ších stupňů d-šna bývá. Hš. Sl. 146. Všeho spolu držeti mysl naše není d-ná. Št. Kn. š. Dospěti, ěl (ěn), ění. — abs. Chrám nebyl dospěn (dokonán). BO. — k čemu. Za Dal. polož: 26. D. k myšlénce nějaké, k poznání, Us., k síle, ke kráse, k rozvoji; Duch jeho nedospěl dosud ku zralosti. Vlč. D. k zna- menitosti. J. Lpř. Jeho válečná moc d-la k 600.000 m. pěchoty. Lpř. Děj. I. 19. K do- konalému znání a mluvení maďarčiny nikdy jsem nedospěl. Koll. IV. 204. — čeho: ho- spody, velikého věku. Mour. Jednání konce dospělo. Šmb. D. II. 21. Spieše by švec dospěl škorní bez tak dlúhých čépkóv. Št. Kn. š. 170. — co. Tu otěru dospěvše z Je- ruzalema vyšli. Živ. Jež (14. stol.). Abych dospěl dielo jeho. Živ. Krist. Když tu mo- dlitbu Ježíš dospě. Živ. Krist. Když svú modlitbu d-la. BO., Pass. mus. 381. Když svú modlitbu dospěchu. Leg. 15. stol. (Mnč. R. 45.), Výb. 11. 16. Dospěl jest dielo slú- pové. Bj. Cf. Spěti. - co jak. Všecko prospěšně dospěvše pryč jeli. BO. — co komu. Když jim to slovutné kázánie dospěl (dokonal). Živ. Krist. — co čím (kde). A když to tiem všiem dospěchu. Hr. ruk. 433. Tos prorockým úřadem v svém duchu dospěl. Pass. mus. 279. Udělal vinnici a všecko v ní dokonal a dospěl. M. — v čem jak. Prokop dobře v písmě dospěl. Hr. ruk. 7. — co, čeho kdy V 13. věku dospěl jazyk náš již vyššího literarního rozvoje. Jir. Anth. l. 3. v. III. Ve 14 dnech krásný kostel dospěli (dokonali). Pass. 818. — več: v muže, Šmb. S. II. 155., v pannu. Hrts. Do- spíváte v národ praetorianů. Kká. Š. 60. —	kam: do let rozumných, Osv. I. 280., na vrchol hory. Us. Pdl. - čím kam. Prací svornou, stejnou pílí dospějeme k svému cíli. Tč. exc. — nač: na ovoce (moci je vydávati). Vlč. Z dítěte na muže d. Us. Pdl. — oč. Grammatika je sě mistrovati a o věčšie dospievati. Anth. I. 90. Dospiechať, eilends anlangen. Slov. Loos. Dospořádati = úplně spořádati. Tč. Dospozorovati se, bemerken, gewahr werden. Šm. Dosredivý = dostředivý. Slov. Ssk. Dosrkati, vollends ausschlürfen. — co čim: stéblem medovinu. Us. Tč. Dosroubiti = sruby úplně obložiti. — co: studni. Us. Tč. Dosršeti = přestati sršeti. Jiskry dosršely, oheň shasl. Tč. — kam. Jiskry až k nám d-ly, dosršovaly. Tč. Dosť m.: do-sti, z do-syti. Cf. Gb. Hl. 84.. 126., Bž. 33., 215., Neboť (m.: neboti. Ž. wit. 102. 4.), Mkl. Etym. 336. Dlouho až dosť. Dch. Možná d., že . .. Sá. — s adj. D. zámožný, malý. Us. Je d. divné, že . . . Št. Kn. š. 7. Literatura d. rozsáhlá. Ona je d. hezká. Dch. Jména d. slovutná. EZ. — s adv. Daří se mu d. bídně. Us. — čeho. Teď toho mám d.!; Toho člověka mám d. Us. Dch. — na čem. Nechej mého, měj na svém dosti. Dal. Chci na tom dosť míti, co mi páni za právo najdú. Tov. 38., Kn. drn. 129. Má na tvé milosti dosti. Ps. o zští. Aby měl na pániech d. vedlé zemského řádu. Ib. Každý mohl na jich súdu a nálezu d. jmieti. O. z D. Na prvém má sobě dosti. Pass. mus. 452. Syneček miloval podlé své libosti, dyž jste ho chytili, máte na tom dosti. Sš. P. 385. Na jeho přenie dosti ne- jmám, než což mi právo najde, na tom pře- stati chci; Na nálezu panském dosti jmám vedlé ortele a práva. NB. Tč. 8., 53. Na tom bychom oba dosti měla. Púh. I. 341. Na tom každý dosti míti musí. Vš. 1. Na tom tedy dosti buď. Štr. Na něčem dosti míti. Št. Kn. š. 4., 22., 25., 46., 179. Cf. Ht. Brs. 161 — k čemu. Dosti jest k spasení, když... Št. Kn. š. 36. — v čem. Měj sobě dosti u mléče koziem. BO. —Jí nebylo ani dost málo do smíchu. Sá. Že má d. pro nás masíčka. Sš. P. 433. Má dosť. Vz Opilý. Neby dosť od bližniech hoře. Alx. Nenie dosti kupcóm, aby jen na jedné kúpi hledali zisku; Dosti jměl diela; Ale v plně, jakž by dosti bylo, nedokály se. Št. Kn. š. 4., 32., 21. Panoval dosti na mále. Št. — D. uči- niti. Vz Dostučiniti. Dostač = dost. Slov. Dětí nahrnulo sa na dostač i na zbyt. Dbš. Obyč. 16. Abyste mali na zimu všetkého na d. v dome. Dbš. Sl. pov. II. 90. Lebo vy peňazí na d. ne- máte. Sl. ps. 376. Dostačia, n. = dostatek. Slov. Dostačitelnosť, i, f., die Hinlänglichkeit. Hš. Sl. 42. Dostačiti komu. On sám sobě dostačuje. Dch. To mu úplně d-lo. Us. Pdl. Jdi po- malu, abych ti d-čil. Us. Tč. — k čemu. Malá síla d-čuje k pošinutí toho tělesa. Us. Pdl. Byl bych rád psal, ale nemohl jsem k tomu d. Žer. 348. — kam. Natahoval