112

dostal. Ib. 400. Vpadl mi v mé věno, ješto
mi se od dřevního mého muže d-lo; Ješto
se nám od naší mateře dostalo. Půh. I.153.

— se komu po kom. D. něco po ženě.
Tov. Drží mi mé vlastní dědictví v Petro-
vicích, ješto se mému otci d-lo po jeho ma-
teři a mně po něm; Drží jí věno její, ješto
se ji po mateři dostalo. Půh. I. 239., 343.
(288., II. 200.). — se za koho (provdati se).
Dch., Brt. Alžběta d-la se za Kazimíra, krále
polského. V. — se komu na čem. Což
se mně na díle dostalo. Půh. I. 244. Na tom
nedostává se jí 13 gr. platu. Ib. II. 102.
A nedostane-li se na tom počtu; A což by
se na těch dědinách nedostalo. Zř. F. 1. T.
VIL, G. IX. — (koho, se komu, co) odkud.
D. koho s krku, loswerden. Us. Obilí s polí
domů d. Us. Pdl. Tak brzo se odtud ne-
dostaneš. Brt. Slova z něho nedostaneš, lépe:
slova se na Něm nedoptáš. Brt. S. 3. v. 175.
Jak jsem se z domu dostal, radosťú jsem
výskal. Sš. P. 665. Ukradli krávu a z té mi
se dostalo 6 grošóv. Pč. 25. Z kterýchžto
(10 hřiven) mají d. se uraženému sedm hř.,
fojtovi dvě hřivně. NB. Tč. 251. — co (od
koho, se komu) kde. Já mu ve všem
dostanu (= dostojím). Ostrav. Tč. Spisu
tomu d-lo se v novinách přísného odsouzení
Us. Pdl. Včil sem u tebe milosť dostal. Sš.
P. 119. Utíkejme, i nám se tu dostane (bití).
Brt. S. 3. v. 172. Od nich dostala tato země
u cizích národů jméno Bojhemum. Tk. Č. 1.
Při těch domech ještě novináře jakéhos
dostáno. Koll. I. 347. Slovo ,sedlák' v ústech
pánů záhy dostalo prízvuk potupy. Osv. I.
170. Nedostane-li se jedné dsky v korábu,
že všechen zahyne. 1491. Mus. 1883. 363.
Držel mi věno, ješto mi sě od mé matky
d-lo v Veselici, na Sadskovém zboží. Půh.

I. 222., II. 181 Kde se jenom béře a nic
nepřidává, tam se brzo nedostává. Sb. uč.

— co, koho zač. Dostanu-li tě za ruku,
nespustím se tě do roku. Sš. P. 250. Za
peňáze chleba, za čnosť nebe d-neš. Gtč. II.
170. Za to dostal co proto, seinen Theil.
Dch. — jak: po fraku (býti bit). Us. Sd.
Každému dostává se podlé zásluhy. Us. Pdl.
Je-li hmota v klidu, může se jen silou do
běhu d. Mj. 8. Ani nohou byste mne tam
nebyli d-li. Sá. Drží mi muoj díl, kterýž
mi se měl d. spRavedlivě po mém otci. Půh.

II. 546. Od 20 rýnských toho nedostane (ne:
pod !). Brd. D. Čo sa bez pRáce dostáva, to
na krátce trvá. Slov. Tč. — komu kdy.
By mohlo sě (děťátko) dostati tobě i s matkú
po dlúzej době. Výb. II. 16. V hodinu
první po poledni d-li jsme se do zahrady.
Har. 11. 82. — proč. Dostal pro vítr (pro-
hnali ho), Brnt., lék pro dávení. Us. — co,
se nač, na koho, co komu. D. na při-
lepšenou. Šp. Rozdávej tak, aby se na všechny
d-lo. Us. Dch. D-li jsme botičky dětem. Us.
Vk. — co, se k čemu. Je to doba, než
se k tomu dostane. Us. Brnt. D. se k slovu
Dch. Dostal k ní důvěru. Šml. I. 38. Jak-
mile se to k vědomí dostane. Kaizl 9. My-
slela sem sama sobě, že se nedostanem k sobě.

Sš. P. 758. D. něco k svátku. BPk. — s iu-
fiuit. Dostalo mu se dosednouti na biskup-
ství. Brt. S. 3. v. 172. Tu historii nám se

čísti d-lo. Ler. Počítajíc, co by se d-lo podlé
ceny za to dáti. NB. Tč. 256. Ne každému
se dřevu dostane býti fladrem; Komu se
tam dostati dostane. Kom. Byť mi se do-
stalo jit přes stín smrti, zlého se nic ne-
bojím. Kom. Dostane se mu v chrám jíti.
Pass. mus. 275.

Dostáti. — abs. Sudí má se hned při
soudu ujistiti rukojemstvím, aby dostál a
práv byl, z čehož se viní. Zř. mor. 1604. —
čeho, erwarten, ausharren bis. A tu dostoje
původ vyhlášení svého půhonu. Vl. zř. 21.
-- čemu: právu. Tov. 111. Dostojí té věci,
er stellt hierin seinen Mann. Dch. D. svým
povinnostem. Osv. I. 260. Jmá zaručiti, aby
právu dostál a dosti učinil. NB. Tč. 89. Že
on své úloze dostojí (na Ostrav. říkají: do-
stane. Tč). — jak: Svědomitě svému úkolu
d., v plné míře Us. Pdl. — čím. Chtěla
jsem ho poctíti, čímž bych mohla já chudá
žena dostáti. Půh. II. 20.

Dostatkovati = statku svého pozbyti.
Kdo rád zahaluje, brzo dostatkuje. Ostrav.
Tč.

Dostatkový vůz, der Amunitionswagen.
Šm.

Dostatnosť, i, f. = dostatečnosť. Šm. Vz
Dostatný.

Dostatný = dostatečný. Slov. Ssk., voll-
giltig. Šm.

Dostava úhlu. Vz S. N. — D. = co se
dostavilo, zástup ? Od Labe a Vltavy valí
se už d-vy mužů statných. Pl. I. 131.

Dostavečně a výměšně se vrací k ně-
kterým příkazům všeobecným. Sš. II. 228.
Vz Dostavečný.

Dostavečný = dostavkový, dodatkový,
doplňkový, Nachtrags-, nachträglich. D. po-
hledávka. Nz.

Dostavek. D-vkem = dodatkem, doda-
tečně, nachträglich. Nz.

Dostavění, n., der Ausbau. Posp.

Dostavitel, e, m., der Steller: Erbauer.
Ssk.

Dostaviti. — se komu. Chuť k jídlu
nemocnému už se zase dostavila Us. Dch.
— co, koho se kam. D. se k volbě. Pdl.
D. nováčky k odvodu. Ta slovíčka aby tam
dostavena (vřaděna) byla. Arch. rkv. — se
kde. Kdo jsa prvním obesláním doma před
právem se nedostavil, má býti po druhé
obeslán. Koll. 10. — kdy. V šestém měsíci
dostavuje se květ, v desátém plody. Mour.
Cv. kn. 41. — jak. Stavové čeští se do
Prahy v hojném počtu d-li. Mus. 1880. 455.
Vojsko d-lo se v parádě, v úplném vyzbro-
jení. Čsk.

Dostávka. — D., die Zustellung. Dostal
d-ku, aby se k hromadě dostavil. Slez. Tč.

Dostavkový = dostavečný. Vz toto. Nz.

Dostavný, stellungpflichtig. J. tr. — D.
= dostavečný. To vysvětluje d-ným vý-
kladem. Sš.II. 84. — D. = dostavovací.
J. tr.

Dostavovaci. D. úřad, das Stellungsamt,
okres. J. tr. — Kommisse vojenské koně d.,
die Remontirungskommission. Čsk.

Dostavování, n., die Stellung. D. no-
váčků, vojenských koní. Us. Čsk.