113

Dostavovatel, e, m., wer etwas zu Ende
baut; der Anschaffer- Lieferant. Rk.

Dostavovati, vz Dostaviti.

Dostěhovati se, hinsiedeln. — odkud
kam s kým: z Brna do Hradiště s celou
rodinou. Us. Tč.

Dostelu, vz Dostlati.

Dostičinění, n. Kto pro dosti-nečiněnie
listu laje, má . . . Vš. 29.

Dostičiniti, vz Dosť, Dostiučiniti.

Dostih. D-hy, pl., das Wettrennen, na-
vrhl Dcn. a ujalo se. D. klusné, Trabrennen ;
kůň k d-hůna, das Rennpferd. Dch. D. vozmo,
das Wagenrennen, jezdecké, das Reiterren-
nen, lodní, die Schiffswettfahrt. Mour. Vz
Hon. — D. = prázdná chvíle, die Müsse.
K tomu teď u mne není d-hu. Šf. Rozpr.
375.

Dostiha, y, f. Slov. Jaká d., taká hostina.
Sb. sl. ps. 1. 126.

Dostihati, vz Dostihovati.

Dostihavý, strebend. — čeho: cíle. Man.
Or. 133.

Dostihlý, —jak. Těžko d. Lpř. — čím:
zrakem (dohledný). Lpř.

Dostihnouti koho. Ž. wit. 17. 38. Ty
budžeš na koněch a ja bosa, ale će dosćihne
moja kosa. Sš. P. 13. — čeho. Než dostihne
ucha hlas. Mcha. Máj. 5. v. 17. Aby dostihla
přímky MN. Nz. — čeho čím. Při hloubi
asi 4000 m. nedostihují plavci mořského dna
ani spuštěným závažím. Mj. 96. Dostihujeme
toho důvěrnou nadějí. Arch. rkv. — čeho
kde. Kdež kto kam přiběhne, tu nepřietele
dostihne. Alx. V. v. 492. Dle Listů filolog.
1885. 280. má se čísti: dosiehne.

Dostihnutí, n. = dostižení. Ssk.

Dostihovač, e, m. = dostihovatel.

Dostihovati, vz Dostihnouti.

Dostiti, bis 100 ergänzen. Šm

Dostihy, pl., vz Dostih.

Dostiučinění, n., die Genugthuung. Zá-
stupné d. Kristovo za hříchy lidstva. Hlv.
Sám si vezmu d. Koll. I. 37. Na druhý týden
musím pro d. naučením mi daným na Rosice
odraziti. Žer. L. III. 136. D. modlitbú, al-
mužnú atd. Hus I. 336. Cf. S. N.

Dostiučiniti. — čemu: zákonu. GR.
Nálezu panskému každý má d., komu se
nezdá d., nechť čeká vždy dalšieho práva.
Vš. 82. D. rozsudku panskému ve 4 nedě-
lích. Zř. F. I. B. XI., XVIII. Hormistr ko-
vářům d-ní. CJB. 311. Slibu, zákazu. P. Sob.
424. Jestliže by tomu d. nechtěl. Vád. II.
— komu zač. Že by jemu bratřie za to
chtěli d. Pč. 37. Že věč nemohl za to Bohu
d. Št. Kn. š. 20. — jak. Aby ten, kdož jest
komu co prosúdil, tu od sebe d-nil. Aby
na místě prosouzeného nálezu d-nil. Zř. mor.
1604. Žid žádá, abych jemu od ní d-nil. NB.
Tč. 51. Vešken svět sám od sebe nemohl
by za ně (hřiechy) d. Hus I. 108.

Dostižený; -en, a, o, erreicht.

Dostiživosť, i, f., die Treffähigkeit. ZČ.
I. 180.

Dostižnosť, i, f., die Erreichbarkeit, Er-
gründlichkeit. Rk.

Dôstojenství, n. = důstojenství. Ssk.,
Bern.

Dôstojněti = důstojněti.

Dôstojnostkovati, vornehm thun. Slov.
Loos.

Dôstojný, vz Důstojný.

Dostolařiti, il, ení = přestati býti sto-
lařem (truhlářem). Mor. Tč.

Dostonati komu. Stonó hospodyně po
celé dědině napořád. Mně má taky stone,
jestli mně dostone, budu, Bože, tuze rád.
Sš. P. 612.

Dostopek, pku, m., v mysliv., das Uiber-
wachen. Šm.

Dostopovati koho, der Spur nachgehend
erreichen. Us. Tč.

Dostrádati, vz Strádati. Vch. Ar. II. 49.

Dostrapati = dostřapiti. Slov. Bern.

Dostřapiti, il, en, ení, dostřapovati. —
co: šátek. Mor. Tč.

Dostražiti, il, en, ení, dostrazovati, er-
lauern. Us. Tč.

Dostřebati, vollends ausschlürfen. — co
odkud: mléko z talíře. Us. Tč.

Dostředivosť, die Centripetalkraft. D. =
puzení pohybujícího se těla k určitému bodu,
jenž leží mimo směr pohybu. Vz S. N., Šp.,
SI. les, I osoby slovesa jsou důkazy jeho
slohové d-sti. Hš. Sl. 98. — Cf. Schd. I. 56.

Dostředivý. D. síla (snaha) = dostředi-
vosť. Nz. D. ústroje, NA. V. od. II. 9., pohyb,
die Centralbewegung. Šp.

Dostředlový. D. síla, die Anstrebekraft.
Sl. les.

Dostředný, vz Dostředivý. D. tlak, ZČ.
I. 224., směr. Mj.

Dostřeh, u, m., die Sehweite. Sokolík
táhne na d. Hdk. L. Kv. 84. Zmizeti z d-hu.

Dg-

Dostřehnouti, vz Dostříci, 1.

Dostréknúť = dostříknouti. Slov. Bern.

Dostřel = dostřelná dálka. Odměna za
dobré d-ly, die Schussprämie. Čsk. Dostal
jsem se z d-lu matčina oka (matka mne
neviděla). Šml.

Dostřelená. Vz Dostřelený.

Dostřeliti. — čeho. Nedostřelil druhé
vody. Let. 401. — z čeho. Co by z lučiště
d-lo. Har. I. 179. — čím odkud kam. D-lo
by se kuší odtud do ostrovu druhého k synům
Epikura chlipného. Koll. I. 311.

Dostřelnosť. Čsk. Navrhl Dch.

1. Dostříci, dostřehnouti. — abs. Než
oko dostřehlo. Nrd. Blld. 16. Starčok do-
poviedal a král na to: Ej to by veru za-
slúžilo dostřiehnuť, či je to tak. Dbš. Sl.
pov. I. 223. — se čeho. Jeho se dostřehúce
zabili ráno. Bj.

Dostriezť, dostriehnúť, erspähen, bemer-
ken. Slov. Loos.

Dostřik, u, m. = vzdálenost, do které
dostřikovati lze, die Spritzweite. Vzdálenost
d-ku. Čerm.

Dostříknouti kam čím: stříkačkou. Us.

Dostřízlivěti, ěl, ění, ganz nüchtern wer-
den. Šm.

Dostřižky, pl., m., die letzte Schur,
Schippschur. Ssk. (u postřihovačů).

Dostrojiti knihu (dodělati). Bl. Živ. Aug.
51.

Dostučinění, vz Dostiučinění. Dk.

Dostučiniti, vz Dost, Dostiučiniti.

Dostukati, ausstöhnen. Ostrav. Tč.

374