117

š. Vz D. se čeho. — čeho. V tej při píšete
dotýkajíce listu a toho listu nám neposlali
jste. NB. Tč. 69. Dotýkajíce i některých
svých svobod; Až krev krve dotýče; Až
se krev krve dotýká. Bart. 220. 8., 342. 17.
a 24. To ho nedotýče; Poňovadž ta věc do-
týče pana Smila; Aby póhonóv, což Pročka
dotýče, ponechal; A strany, kohož dotýče,
mají ten výpis zjednati; Byliliby kteří li-
stové, ježto by Janka dotýkali, má je při-
nésti ; Věc manstva biskupova dotýče. Půh
1. 187., II. 451., 548., 552., 553., 574. Sytý
vody doteče. Mudr. 190. Ruka boží dotkla
mne. Z. Klem. 144. b. Ne všech ještě mých
příhod jsem dotýkal. Kom. L. Ta krajina
dotčí té púště. Otc. 299. Na púšti, ješto
dotčí Saracenuov, contigua est. Ib. 286.
Trého tu dotýče sv. Pavel. Št. R. 190. b.
Což úřada dotýče. O. z D. 53. Prve přišel!
k nebi, než země dotekl. Pass. mus. 279 —
se. Kruhy ty se dotýkají. Us. Pdl. Dotkni
se, jak můžeš, hned ruček nebudeš. Sš. P.
32. — se čeho. Jeho rty dotýkaly se rtů
jejích. Hrts. Setva se jídla dotekl. Osv. I.
270. Píseň dotkla se mého srdce. Vrch Co
by se mého dílu dotýkalo, já bych řekla.
Us. Vk. Bodaj si sa, bodaj tolko razy po-
tkol, kolko si sa razy mojich líček dotkol.
Sš. P. 171. Slovo uší sa dotýká, ale příklad
očí. Glč. II. 94. Což se osoby panské do-
týče. Václ. III. Kdyby ty věci sebe se ne-
dotýkaly. Zř. F. 1. D. II. Což se osazení
soudu zemského dotýče. Ib. A. X. 2. Právo
obzvláštní, kteréž se toliko některých osob
vlastně dotýče. Kol. 1. Kdyby srdce tak
čilo bylo, že by dotknúti toho se mohlo
wenn es dasselbe fassen könnte. Št. Kn š'
A což se Pavla dotklo. NB. Tč. 166 Po-
něvadž se ta věc černého dotýkala. Ib. 85.
Jak se pan Frydrych mých věcí dotýká.
Žer. 1591. Ponvadž se brané věci dotýká
nemá jemu odpovídati. Půh. II. 324. (250.)'
Než aby obětí bezbožných se dotýkali. Prot
229. Aby nedotýkal více nás. Dh 103
Dotknu-li se jí, bez ní (po ní) bude. GR.
Pře hrdla se dotýká. V. Královstvie (jud-
ské) dotýče se arabské zemi. Mand. 28. b
Neb ktož milosť má, cožkoli se jí dotkne
to vše jeho bude. St. Kn. š. 34 — se
(čeho) čím. Dotkl se ruky políbením.
Drsk. A poněvadž se tím d-lo i jiných
sborů. 1535. Krovky po kraii vespolok se
dotýkají. Kk. Br. 6. Jutro juž svým zlatým
polibkem se dotýká čel vrchů. Vrch. Poně-
vadž takovú řečí v hněvu svém směla mlá-
dence jeho cti dotýkati, má se pokořiti.
NB Té. 283. Kdyby řečí některé osoby
dotekl. Zr. F. I. U. XXVII. Slovy haneb-
nými se dotýkal. 16. stol. Svú svatú rukú
ráčil jest dotknúti malomocného. Hus III
43. Zradou koho d. Bart. Ještě jednú ranú
dotknu Faraona. BO. Boží dotčen ranou.
BO. D. se někoho spisem. J. tr. — o čem.
Něco málo o něčem d. Bl. Vad. kaz. 27.
O těchto všech národech proto jsem tuto
dotekl. V. Z toho všeho psaní krátce se
opáčí, že dotýkáno o pravém náboženství,
coby bylo a . . . 1512. Mus. 1883. 365. --
koho na čem. D-kali vysoce na cti všech
pánův; Vyaoce ho na poctivosti dotekl

(urazil). Bart. 207. 34. Komužby se zdálo,
že by od koho na cti jakžkoli dotčen neb
zhaněn byl. Zř. mor. 1604. Dotekl by ho
na poctivosti, Václ. XII., na pověsti. Vl.
zř. 482. Že na svých poctivostech dotčeni
byli. 1532. Mus. 1880. 498. — kde. V níž
(ploše) se obě desky dotýkají. ZČ. I. 247.
Velmi mne smrt jeho dotkla v srdci. Lpř.
Jakož se toho doleji bude d. Bart. Dotýkáš
mne ve svém psaní, že jsem člověk prostý.
Bart. 241. 22. Fojt pravého pána, kteréhož
v svém psaní dotýče, neobeslal; Jakož
svrchu, nahoře dotčeno jest. NB. Tč. 5.,
89., 93. Na své kazatelnici hanlivě ho do-
týkal. V. Sv. Petr v prvém kusu nejprve
dotýká jednoty Boha. Hus I. 11. — co,
čeho, se čeho. Něčeho káravě se d. Osv.
I. 131. Věc ta se mne velice, nemile, citelně
d-ká. Posp., Vlč. D. něčeho jen povrchně,
Mour., krátce. V., Št. Kn. š. 50. Neb kdo
se čeho milostí dotkne, jeho bude. Št. Kn.
š. 26. Aby vždy v zpusobu takovej žaloby
tu věc, pro kterúž má přisáhati, některak
dotekl. NB. Tč. 266. V póhoně svědkuov
řádem nedotekl. Půh. II. 451. Ale ktož sě
ženy nezřiezeně dotkne. Hus III. 199. —
proč. Snad mne proň v tom nic nedotknú.
Alx. Jir. I. 3. vyd. 33. — (se) čeho o čem,
oč. Čeho Beneš dotekl o té liteře. Bl. Gr.
35. Jestli se tej věci o těch 6 zl. a tej
ženy o to narčení dotýče, tehdy .... NB.
Tč. 61. Cf. Položený. Jakož dotýčeš o těch
práviech ciesaře Karla dobré paměti. Hol.
z Štr. — že. Co do usnešení dotýkám, že . .
Kos.

Dotknutí. Št, Kn. š. 177. Vz Dotčeni.
D. úst, Kká., retů. Čch.Bs. 38. D. stupně
prvního, druhého v geom. Jrb. 217.

Dotkýnati se = dotýkati se. Slov. Za-
spievám! prst môj lyry sa dotkýná. Lipa I.
349.

Dotlak, u, m., der Nachdruck. Dch., Tč.

Dotlampati se kam, bis wohin hintram-
peln, hinwackeln. Mor. Tě.

Dotlangovati = dodupati? Slov. Oves
dáká nevole zdlávila, zhonekovala, d-la.
Dbš. Sl. pov. VII. 31.

Dotlčený = dotlučený. Slov. Ssk.

Dotlelky, pl., m, = zbytky zetlelého dřeva.
Ostrav. Tč.

Dotĺkať = dotloukati. Slov. Ssk.

Dotlouci se čeho. Ktož tluče, ten se
dotluče puščenie. Pravn. 2582.

Dotlukadlo, a, n. = tenčivka, u zlato-
tepců, die Dünnschlagform. Šm.

Dotok = přítok do mlýna. Mor. Tč.

Dotorovati koho = dostopovati, auf-
spüren. Ostrav. Tč.,

Dotoulati se. Červené jabučko už se
dokúlalo (dokoulelo), moje potěšení už se
dotúlalo (po světě). Brt. P. 90. — kam:
do města, hinstrolchen. Tč. A jak se k domku
dotúlal, hned na okénko zaklepal. Sš. P.
104.

Dotoužiti se čeho také = konečně do-
síci touže, ersehnen, erreichen. Kká. K sl.
j. 147 , Tč., Ehr.

Dotrakati = dotáhnouti. Kld. I. 89.

Dotrampotiti = trampot se zbaviti,
umříti. Ten už d-til. Mor. Tč.