119

Ďoubalík Jos., lékař, 1775.—1851. Vz

S. N.

Ďoubavý, gern grübelnd, spintisirend.
Dch.

Doubecký, ého, m. Blk. Kfsk. 1045.

Doubek, bku, m. = malý dub. Vz Dub,
Doubec. — D., bka, m., něm. Daubek, ves
u Úval. - D., os. jm. Tk. IV. 128.

Doubí. Nasekej d. zeleného, přikrej mé
nevinné tělo. Sš. P. 113. Na obloze dennice
v tiché d. svítí. Jir. Anth. III. 208. — D.,
Dauby, samota u Sedlčan, ves u Turnova;
Klein-Aicha, ves u Čes. Dubu. PL., Blk.
Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 276., III. 302.

Doubice, dle Budějovice, Dauby, ves
u Roudné; D. Staré, Alt-Daubitz, ves u
Chřibské; D. Zadní, Hinter-Daubitz, ves
tamtéž; Ď. Nové, Neu-Daubitz, ves tamtéž.
PL. Cf.Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1299.

Doublette (dublet), u, m. = věc, jež dvoj-
násobně se nachází. S. N. — D. = dvou-
stopová oktava ve varhanech. Mit.

Doubloviee = Doudlebice.

Doublovičky, pl., f., Dublovičky, ves
u Sedlčan. Cf. Blk. Kfsk. 493.

Doubník, vz Dubník.

Doubrava, cf. óqvs, dombrb arbor. Mkl.
Etym. 48. — D., les u Uher. Brodu. D. ol.
VII 36., vrch u Klatov, Čechy I. 77., pole
u Dluhonic. Pk. — D., Daubrau, ves u Stra-
konic; Doubraw, ves u Mnichova Hradiště;
Daubrava, yes u Hořic, u Nimburka; my-
slivna u Plas a u Klatov, hájovna u Kla-
tov, mlýn u Telče; D. Stará, Alt-Daubrava,
sam. u HeřmaH. Městce; D. Veliká, Gross -
Doubrawa, ves u Vltavotýna; D. Nová,
Neu-Doubrawa, samota u Heřman. Městce;
Dobraken, ves u Touškova; Dobrawa, osada
u Třebíče. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1299., Sdl.
Hr. IV. 369., Tk. V. 237. — D., y, m., os.
jm. Tf. Odp. 179., 193., Blk. Kfsk. 1095.

Doubravák, a, m. = muž zdržující se
v doubravách (strašidlo). Hdk. v Osv.

Donbravauy, dle Dolany, Doubrawan,
les u Rožďalovic. PL., Blk. Kfsk. 455., Sdl.
Hr. I. 110.

Doubravce, Doubrawce, sam. u Vodňan.
PL.

Doubravčany, dle Dolany, Daubrawčan,
ves u Kouřimě. PL. Také: Doubravičauy.

Doubravčice, dle Budějovice, Doubraw-
čitz, ves u Čes. Brodu. Tk. II. 421.

Doubravěnka, y, f. = malá doubrava.
D-ko zelená, cos ty tak ošuměla? Přišli na
mne mrazové, velicí nečasové. Sš. P. 784.

Doubravice, dle Budějovice, místy sg.
(D., e, f.), Doubrawitz, městečko u Blanska;
vsi u Mohelnice, D. ol. III. 204., 408., u Bu-
dějovic, u Sedlčan, u Mšena, u Jaroměře,
u Nov. Města n. Met., u Turnova, u Vys.
Mýta, u Pardubic, u Strakonic, u Votic,
u Jesenic, u Benešova v Buděj., u Lomnice
v Jičínsku, u Kralové Dvora, u Manetína;
dvůr u Teplice a u Eisenberka; Tauberwitz,
ves u Litoměřic. PL., D. ol. VI. 136., Sdl.
Hr. I. 253., II. 276., III. 302., IV. 369., I.
361., V. 131., S. N., Žer. Záp. II. 182., Blk.
Kfsk; 1299. Z D-ce, vz Smil Osovský.

Doubravička, y, f. = malá doubrava. —
D., y, m., os. jm. D. ol. III. 204. — D.,

Doubravička, sam. u Mirovic; Klein-Dau-
brawitz, ves u Ml. Boleslave.

Doubravičky, pl., f., ves u Březůvky
na Mor. D. ol. VIL 74., 590.

Doubravín, a, m., míst. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1299.

Doubravitý = doubravnatý.

Doubravka, y, f. = malá doubrava. —
D., os. jm. ženské. Vz S. N. — D., říčka
v česhomor. vysočině. Krč. — D., Klein-
Daubrawa, ves u Vltavotýna; Daubrawka,
hospoda u Hořovic; Dobraken, ves u Ho-
stouně v Plzeňsku. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1299.

Doubravní = v doubravě rostoucí. Rst.
406.

Doubravník = medovník, dobronika,
melittis melissophyllum, das Immenblatt,
dle Slb. také bezvrška. FB. 62., Čl. Kv.
257., Slb. 332. — Pozn. Meduňka, rojovník
není dle Slb. 332. = doubravník, nýbrž:
melissa, die Melisse. — D., Doubrawnik,
městečko u Tišňova. PL. Vz S. N. — Cf.
Doubrava, Mkl. Etym. 48.

Doubravníkový, Gartenmelissen-. Šm.

Doubravský. D. Hora u Teplic, Eichen-
wald-. Vz Blk. Kfsk. 1299., S. N. Z D-ské
Hory, vz Z Vřesovic Volf. — D., os. jm.
Sbn. 716. — D., 1783. Vz Jg. H. 1. 2. v.
545., Jir. Ruk. L 156. — D. Jan. Vz Jg.
H. 1. 2. v. 545., Jir. Ruk. I. 157. — D.
Racek. Jir. Ruk. L 158., S. N. — D. Pavel.
Vz Blk. Kfsk. 1108.

Doubrotov, a, m. = Dobroutov.

Doubrovany, vz Doubravany.

Doubská Hajnice, sam. u BavoRova. PL.

Doubský, ého, m., Daubskej, mlýn u
Strymilova.

Ďouby, dle Dolany, ves u Roudné. Blk.
Kfsk. 1300.

Doucina, y, m. = kdo ustavičně chodí
a nic nedělá. Mor. Bkř.

Doúčať = doučovati. Na Zlinsku. Brt.
Slov. Ssk.

Doučba, y, f., das AusleRnen. Ssk., Šm.

Ďouče, ete, n. = děvče. V sevoRových.
Čech. Rgl.

Doučená, é, f. = doučba. Ssk., Šm.

Doučenec, nce, m., der Ausgelernte. D.
není nikdo, nebo nikdo se v ničem nedoučí
ani v darebáctví. Mor. Tč.

Doučení, n. = doučba. Ssk.

Doučený; -čen, a, o, der Ausgelernte.
To je d. daRebák, deR Erzlump. Mor. Tč.

Doučitelovati = přestati učitelem býti;
umříti. Us.

Doúčtovati, zu Ende verrechnen. — co:
vydání. Us. Tč.

Douda, y, m. = dóda.

Doudlebce, dle Budějovice, Doudlewetz,
ves u Plzně. PL., Tk. I. 87., 446.

Doudlebice, dle Budějovice, Dublowitz,
ves u Sedlčan. PL.

Doudlebičky, pl., f., Dublovičky, ves
u Sedlčan. PL., Blk. Kfsk. 493.

Doudlebský = z Doudleb pocházející.
D. děkan, kraj. Tk. I. 366, 336. — D., ého,
m., os. jm. 1612. Mus. 1884. 505., Žer. Záp.
I. 149., 174., Jg. H. 1. 2. v. 548., Jir. Ruk.
I. 159., Blk, Kfsk. 1300., Sdl. Hr. III. 302.,
IV. 369.