121

Ďoura. Onoť je to krom ďoury jako
plech (o véci roztrhané). U Rychn. Msk.

Doúřadovati = přestati úřadovati. Us.
Šd., Tč.

Doúročiti, aufhören zu zinsen. Šd.

Douša, dle Bača, os. jm. Blk. Kfsk. 1121.

Doušek = vypití jedním dechem. Vz
Duch. D. vina (as půl žejdlíku), ein Pfiff.
Dch. Plným douškem píti. Čch. Petrkl. 33.
Plnými doušky napájeti, in vollen Zügen.
Dch.

Douška. D. tymián, t. vulgaris; d. ma-
teří, t. serpyllum, der Feldpolei. Vz Rstp.
1176., Čl. Kv. 253., FB. 61., Schd. II. 290.,
Kk. 178., Slb 335. D. letni, francouzská,
zimní brunšvická. Rt. D-u cítiti; d. voní.
Hš. Sl. 67. Mateři douškou o sv. Janě před
slunce východem trhanou podkuřuji stromy
na štědrý den před východem slunce, aby
jich ruda neopálila. Mus. — D. = český
tanec. Škd.

Douškovati — blyštěti se, míhati se ve
slunečních paprscích. Rgl.

Doušní, vz Doušný.

Doušník, u, m, calamintha, die Cala-
minthe, rostl. Ď. obecný, pamětník, psí ma-
teří douška, mateří douška větší, c. acinos;
d. marulkový, c. nepeta; lékařský, c. offi-
cinalis; horní, c. alpina. Vz Slb. 330., Mllr.
67.

Doušný (do-ušný). D. zpověď, die Ohr-
beichte. MP. 4.

Douti, douvati. Vz Mz. v List. filolog.
VII. 168. O časování vz Dmouti. — abs.
Ten duje (pije jako duha = hltavě). Na
jihových. Mor. Vck. Duje jako duha. lb.
Šd. — co. Duha duje vodu (pije). Ib. Šd.
— (se) na koho. Sv. Pelagia se pože-
hnavši na ďábla dula (dýchala). Pass. 875.
Co se na mne duješ (se hněváš, se zlobíš)?
Mor. Brt. Proč sa na mňa duješ? já na ťa
hojákám, ty mně neděkuješ. Sš. P. 529. —
se. Kdo větší a těžší řetěz měl, chodil vů-
kol, dul se, honosil a chlubil. Kom. L. 91.
Dycky se bohatý duje, že dobré vínečko
pije. Sš. P. 525. Zvuk se duje. Dch. —
kam. Do sebe d. = přílišně píti. Mor.
Mtl. D. do někoho = beraniti. U Olom.
Sd. — odkud. Teplý vánek z jihu duje.
Hdk. — kudy. Duje vietor, duje po jeé-
menom klase, každý milý pozná milenku
po hlase. SI. ps. 182. Duje vichrik po du-
bině, ach už moja radosť hyne. Koll. Zp.
I. 68. — kde. Na řece se duly ledy, když
nemohly pod most vjeti. Us. Tč.

Doutuáč, e, m., lesní vrch u Hostina.
Krč.

Doutnačka, y, í. = trouch, trouchovina,
troud stromu, der Baummoder. Sl. les.

Doutnák, die Zündschnur, der Pfaff bei
Minen. Hrk., Čsk.

Doutnavě. Dubové a topolové dřevo
hoří d. Tč.

Doutnavý, glimmend, Glimm-. Dch. D.
dříví, doutnavka, das Glimmholz. Sl. les.
D. oheň nehoří plamenem, jen se kouří;
Z mokrého dřeva bývá d. oheň. Us. Té.

Doutnek, tenku, m , neroít, der Anthracit.
Šm.

Doutnice, e, f. = cigarník, tobolka na
doutníky, die Cigarrentasche. Šp.

Doutníkář, e, m. = vyrábitel doutníků,
der Cigarrenarbeiter. Us. Pdl.

Doutníkářství, n. == vyrábění doutníků,
die Cigarrenerzeugung. Us. Pdl.

Douvačka, y, f., u koželuhů, die Schwell-
farbe. Šm.

Douvati, vz Douti.

Douviti, viji, il, it, iti, vollends flechten.
— co komu. Než mu láska vénec douvije.
Čch. Mch. 39.

Do-uzený, völlig geräuchert. D. maso.
Us. Té.

Doužina, y, f. = dužina ku př. medu,
langes Stück Honigseim. Dch.

Doužka, y, f. == malá duha, kleine Daube.
Šp.

Doužkování (od duha). Nz., Bř. N. 62.,
70.-71., Osv. I. 640., NA. V. 474.

Doužkovati, irisiren. Rk.

Dovábiti = přestati vábiti. Šp.

Dováděč, e, m., der Schäckerer. Tč.

Dovádílek, lka, m., der Schäckerer, Muth-
willige. Ssk.

Dovádivě, sebäckernd, muthwillig. Hrts.
D. si někde počínati.

Dovádivec, vce, m. = dováděč. Rozpu-
stilý d. Pl. I. 69.

Dovádivý. D. mládí, vrabec, Vrch., oko,
Hlk. S. 1. 13., rej, Mkr., šumění vln, Hrts.,
kompán, čtverák. Koll. IV. 249.

Dovádka, y, f. = dovádění. Us. Sá., Kšť.

Dovádzať = dováděti. Slov. Ssk.

Dovah, u, m. = dosah, die Wichtigkeit,
Tragweite. Že pán na svatbě v Káně slávu
svou zjevil, to povážného dosahu a dovahu
jest. Sš. Výkl.

Dovaha, y, f. = dovah. Aby pak výstraha
jeho tím větší měla dovahu. Sš. II. 221.

Dováhati, za 420. přidej: 463.

Doval, u, m. — dovalení, das Niederreis-
sen, die Bezwingung. Peklo zdvihnú na
doval. Slov. Hdž. Rkp., Phld. IV. 156.

Doválčení, n., die Beendigung des Krie-
ges. Lpř.

Doválení, n, die Ausknetung. — D. =
doválčení.

Dovalovati, vz Dovaliti.

Dovandrovati. — co. Když pátou (míli)
d-li, zase k sobě promluvili. Sš. P. 138.

Dovářeč, e, m., der Garkoch.

Dovářeti, vz Dovařiti.

Dovarhaniti, il, ěn, ěni, dovarhaňovati,
ausorgeln. Tč.

Dovařiti, dovářeti, el, en, ení.

Dovárka, y, t. = co se dovařuje. D. sliv.
Ostrav. Tč.

Dovářka, y, f., das Auskochen. D. prádla.
Us.

Dovášniti, il, ěni, austoben. Tč.

Dovázati, zu Ende binden. — co: snopy.
Tc.

Dovazná, é, f. = slavnosť, když se o žních
jede s posledním vozem do stodoly, obžinky.
Cf. Dodělná. Us. L. Šbk., Mý.

Dovazné, ého, n. = dovazná.

Dovážať = dovážeti. Slov.

Dovážecí, Einfuhr-. Lpř.

Dovážkový, Zuwage-. Ssk,