122

Dovážné, ého, n. = dovozné; 2. die Zu-

wage.

Dovážnosť, i, f., die Autorität. Šm.

Dovažovati, vz Dovážiti.

Dovčasný, zeitgeinäss. D. řeč, jednání.
Ostrav. Tč.

Do včasu, bei Zeiten. Přijď do včasu.
Ostrav. Tč.

Dovčiarka, y, f. = prieprava na salaši,
kde dojky zatvárané, bývajú; Slov. Dbš.
(Gemer.).

Dovčil = dosud. Slov. a mor. Nebudem
tak robiť, jak som d. robil, aby som samotný
bez dievčaťa chodil. Sb. sl. ps. II. 1. 44.

Dovčulka = dovčil. Slov. Tak teda ten,
d. čo nás udatne porážal. Hol. 14.

Dovdákati, ausgackern. Slepice d-la. Us.

Dovděčiti se zač, dankbar sich zeigen.
D. se za pomoc. Ostrav. Tč.

Dovděčný, dankbar, povděčný s čeho.
Budu toho d. Val. Brt. D. 207. — D. =
zvědavý, neugierig. Na Vizovsku. U mor.
Ostravy. Wrch.

Dovec == vdovec. Us. Ssk.

Dověcný, meritorisch. Dch.

Dověčný = ustavičný, věčný. D. potěcha,
zátrata, přebýváni. Sš. L. 210., II. 180., J.
252. Že by panna Maria byla po- porodu
Páně pannou d čoou býti přestávala. Sš. II.
45. D. paNenství. MP. 4.

Dověda, y, f., die Erfahrung. Rk,

Dovedač, e, m. = námluvčí. Slov. Němc.
VII. 272., Lum.

Dovedať sa = dovídati -se. Slov. Bern.
Dovedatel, e, m. = dovědač. Slov. Ssk.,
Šm.

Dovedení práva. Vš. 11., 462. Vz S. N.

Dovedený; -en, a, o, vollbracht. Skutek
skutečně d-ný (dokonaný). J. tr., Vš. 134.

— D. = dokázaný, erwieson. To ma soudce
za d-né míti. CJB. 399. Kdež jest právo
d-né. VI. zř. 376.

Dověděti. — abs. Co pak si te meslíš,
že te seš doví (kdo ví) co ? Def te seš jako
já chudobnéch rodičo. Sš. P. 256. — se co.
Já se všecko dovím. Sš. P. 325. — se čeho.
A dovědúc se toho i žaloval jest na tu ženu.
NB. Tč. 233. Kdo mluví, co ví, svých vad
se doví. Č. M. 73. — na kom. Když pak
na něm nemohli se nic d. Krou. hrad. 355.

— se odkud. Co chceš zvěděť o některém,
z domácích se dovíš. Us. Tč. D. se čeho
od někoho (náhodou něco doslechnouti; do-
zvěděti něco = svým bádáním seznati: Ostrav.
Tč.). Až já sě od svého pána dovím, kterak . .
NB. Tč. 152. — se o čem. Zlý pohan se
o něm dověděl. Sš. P. 1. Ja sa o všetkom
doviem. Kyt. 1876. 19. — se čeho jak:
po trubách (od jiných, nepřímo). Us. Rjšk.

Dovedlosť, i, f., die Gewandtheit, Schick-
lichkeit. Dch.Dovedlý — dokonaný. Zmorený Britwald
po d-dlej pRáci uložil sa na lehno a usnul.
Slov. Hol. 108. Dovedna = dohromady, v jedno. Slov.
Němc. IV. 433., Hdk. C. 377. Z ulic poná-
hlajú sa kozáci d., bez poriadku. Lipa I.
220.

Dovedně, geschickt. Vz Dovedný. Mus.
1880. 272.

Dovedno = dovedna. Slov. Němc. VII. 36.

Dovednost', i, f., die Geschicklichkeit.
Jinak: způsobilost, zručnost, schopnosť atd.
Vz Dovedný. Mour., Sl. ls.

Dovedný. MS. Cf. také Brs. 2. v.-105. a
Důvodný.

Dovedôvat sa = dovídati se. Slov. Ssk.

Dovedy = námluvy. Slov. Na d. jíti.
Němc. VII. 216.

Dovějati = dovívati. Vz Dovíti.

Dověření, n., das Trauen, Zutrauen. V tom
ve všem podlé mého k Němu se d. aby mě
neobmeškával. Faukn. 51.

Dověřiti. — abs. Nedověřiec, že jest
Buoh velmi milosrdný. Št. Kn. š. 30. —
komu čeho, auf Jem. vertrauen. Václ.XXVIII. A já sem jemu toho ještě nedo-
věru, šel sem s ním k. p. Havlovi. NB. Tč.
43. Pakli se mi toho d. nemůže. Bl. Živ.
Aug. 14. Lidé dověřie svých duší malému
dřevu. BO. — komu v čem. J. tr. — se
komu o čem. Že by.se chtěli netoliko
o statek ale i o česť i o hrdlo své jakožto.
pánu svému i těm pánům d. Bart. 278. 38;?

Dověřivost, i, f. = dověrlivost. Rk.

Dověřivý = dověrlivý. Rk.

Dověrlivě, vertrauungsvoll. Glč. I. 202.

Dověrlivý. Pl. — v čem. Nechcej býť
každému v řeči d. Glč. I. 190.

Dověrně = důvěrně. V tebe doufám d.
Kom.

Doverniče, e, f. = důvěrnice. Bern.

Doverník, a, m. = důvěrník. Ssk.

Dověrnost = důvěrnost. Kdě je vícej
pozornosti, (tam je) méněj d-sti a kde méněj
d-sti, víc tam bezpečnosti. Glč. II. 253.

Dověrovati = důvěřovati.

Doveslařiti = přestati veslařiti. Tč.

Dovésti. — abs Vydala súd tak, jak
jest doveden. Št. Kn. š. 146. — co. Dovedl
to. Dch. Dovedl jsem to. Žer. Dovoditi (de-
dukovati) pravdu. Dk. Roz. fil. 135. Má to
dovésti, že tak (obžalovaný) mluvil. NB.
Tč. 229. — čeho. Ať toho dovede! GR.
Hynek dovedl svého práva; Aby toho do-
vedli. Půh. II. 229., 324. Jiného nehledíš,
než abys d-dl své vuole. Hol. z Št. Jaks
(sv. Augustin) tu toho dovedl. Št. Kn.š.
Až jsou to způsobili a toho dovedli. Čr.
Kterak toho dovodíme? Hus I. 412, —
koho čeho. Ctnosti i zde činí krále ščastna
a potom věcného královstva dovedú jej..
Výb. I. 763. — si co. Ach visí, visi, něch
tam visí, šak mu to d-dli tovaryši. Sš. P.171. Švarné dzěvky tamyk jsú, a ja se (si)
to dovedu, pro jednu si pojedn. Sš. P. 660.
— co, Čeho čím. Čím toho medle chcete
d.? Bl. Živ. Aug. 115. Týmž dovodí, že otcě
Boha miluje. Hus II. 212. Pokusy něco do-
voditi, ZČ. I. 255., zkouškami. Mj. 98, 114.
Jestliže Buček toho dovede p. Benešem. Půh.
I. 309. D. něčeho svým hrdlem. NB. Tč.
121. A když jest tak pěkně toho dovedl,
túto řečí. St. Kn. š. 6. Chce d. své viery
písmem. Let. 84. Chci toho listem jeho d.,
Půh. I. 154., 153.. 161., 183., 194., 195., 248.,
253., dskami. Půh. 1. 150., 202., 209. Své
pravdy d. právem. Št. Kn. š. 167. A toho
dovodie světí příkladem oslice. Hus I.'241.
— čeho na koho čím. Bylo-liby na koho