123

d-no popravcemi a konšely toho kraje. O.
z D. Toho nikdy naň nedovedl před pány.
Ps. o zští. Ti, ješto sú naň dovedli, že by
on zlý byl. Št. Kn. š. 146 Chci naň toho
listem d., Půh. I. 134., 147., 149., 150., katem,
NB. Tč. 118., 125., dobrým svědomiem, Půh.

I. 185., dobrými lidmi, dskami. Půh. I. 132.,
153. A bylo-liby naň dovedeno písmem sva-
tým ohlasně (zřejmě). Výb. II. 381. 26. —
co, koho kam. Národ svůj na nejvyšší
stupeň slávy a moci dovedl. Šmb. S. II. 7.
Kdo ťa dovedl do národněj brány? Trok.
128. Doved] ji na kraj lesa. Sš. P. 113. Kdo
gořalku rad pijava, nerad domu chodiva,
potrebuje ludi k tomu, čo by ho dovedli
domu. Sš. P. 648. Pořádek dovede tě k Bohu.
Mž. 6. Kudyžť vás Buoh dovede k sobě.
Št. Kn. š. 114. Hospodin dovodí do pekla.
Ž. wit. Ann. 6. Má na vrch právo dovésti.
Vš. 25. A tím panováním (posledním) již
jest na vrch práva d-dl, die Exekution bis
zum letzten Grade führen. Zř. F. I. Č. XXI.
Jestliže kdo dá na se právo na vrch d. Ib.
D. XXXVII. — jak. Zákon tento dovozen
jest zkusmo způsobem následujícím. Mj. 113.
Doveď mi ho sem za ucho. Brt, Něco theo-
reticky dovoditi. Osv. Nejsnáze dovodíme
účinek tíže na plyny pomocí duté koule.
ZČ. Dovodí apoštol od následků ku příčině.
Sš. II. 40. Čehož jsem obšírně a dostatečně
na vás dovedl. Štr. Súdce ne podlé toho,
jakož on ví, ale jakož jest dovedeno podlé
práva (wie Rechtskräftig bewiesen ist), ač
i ne podlé pravdy, má súd vydati. Št. Kn.
š. Zlého tajně kromě lidí d. Reš. Jenom
mocí něčeho d. V. Dovoditi něco nadě
všechnu pochybnosť Osv. I. 145. — jak
kam. Abych vše v jedné cestě dovedl ku
poznání Boha. Št. Kn. š. — odkud. Z čehož
počtem dovodil zákony svrchu uvedené. Mj.
16. Z pokusů dovodil, že ... ZČ I. 248. —
kde. A toho dovodí spasitel ve čtení sv.
Lukáše. Hus I. 308. Jakžť jest on tu toho
dovedl (dokázal). Št. Kn. š. 7. Před nímž
jest naše vina dovedena. Št. Kn. š. 187.,
145. — kde čím proč. Nelze jest pro
dlúhosť písmem tuto d. Hus III. 274.

Doveš, vše, m. = Dobeš, Tobiáš. D. ol.

II. 181.

Dověta, y, f., apodosis. Sš. Ž. 35., III.
203. Cf. Dovětí.

Dovětek. Připojil-li později nějaké do-
davky ku závěti, jmenujíť se kodicillem či
d-tkem. Hš. Sl. 162. Dle S. N. = poslední
vůle, která obsahuje rozličná pořízení pro
případ smrti, v níž však nikdo není dědi-
cem jmenován; nařízení dřívější pozdějšími
se neruší.

Dovětí, n. = závětí, apodosis. Dk Aesth.
240., Sš. I. 7.

Dovětovati. Ale nedí, dovětuje apoštol,
schliesst. Sš. II. 37.

Dovětrovati, das Worfeln endigen. Šm.

Dověvky, pl., m. = poslední vití obilí,
dovívka. U Kunovic, Tč.

Dovezení, n., die Hinfuhrung.

Dovezený; -en, a, o, hingeführt. — od-
kud, Zboží z ciziny dovezené. Kaizl. 132.

Dovézti co čím kam. Co muž čtyřmi
koňmi do domu doveze, žena nehospodyně

v zástěře snadno ven vynese. Sk. — na
koho dovážeti, Einem an den Leib rücken
Dch.

Dovežení, n. = dovezení. Šim. 87. .

Doviděti = dozříti. — kam: do nejtem-
nější, sluje. Phld. III. 1. 45. (IV. 247.).

Dovidný. Vz Souvislost

Doviezť = dovézti. Slov. Ssk.

Dovichřiti, il, ení = doburáceti, ausstür-
men. Us. Tč.

Dovíjaký = kdo ví jaký, ledabylý, chatrný..
My nemáme d. obilí. Us.

Dovíjati = dovíjeti.

Dovíjeti, vz Doviti, 1.

Dovím se, vz Dověděti se.

Dovinění, n., die Zurechnung zur Schuld,
Imputation, das Sichschuldigmachen.

Doviniti se. BO. — čeho. Aby tím po-
korným činem odčinil, čeho byl dříve se
dovinil. Sš. Sk. 197,. Hanby a pokuty se
doviňujem hřešiece. Št. Kn. š. 188. Ktož se
takéhož doviní. Hr. ruk. 289. — se ke komu
Za St. skl. přidej: Hr. ruk. 245.

Dovinouti, vz Doviti.

Dovířati = dovířeti. Mor. Brt. D. 156.

Dovířeti, vz Dověřiti.

Dovířiti, il, ení = přestati vířiti, aus-
wirbeín. Vírnícek (kohoutek) na střeše do-
vířil, už je pokažen. Ostrav. Tč.

Dovírka, y, f. = dírka. Z malé d-kydělá se doura. Us. Nk., Olv., Brnt., Kšť.

Dovisnouti, zu Ende hängen. Šm.

1. Doviti co. Vence dovijame, ščesca po-
žadame. Sl. spv. 200. Prvý vienok dovíjá,
zlý duch mámiť počíná. Ib. 147. — co kde
čím. Obilí na humně vějačkou. Us. Tč.

Dovívka, y, f. = dověvky.

Dovjadnút = dovadnouti. Ostrav. Tě.

Dovka, y, f. = dávka, daň. Slez. Tč.

Dovlačný, zuschleppend. Ssk.

Dovlačovati, vz Dovléci.

Dovladovati = vlády pozbývati, sláb-
nouti. Slov. Dbš. Sl. pov. 1. 5.

Dovlahnouti = dovlhnouti, ganz feucht
werden. — kdy. Zem po dešti dovlahla.
Tč.

Dovláti, dovlávati, bis wohin wehen, wo-
gen. — kam. Vlny dovlály až na cestu;,
k hradbám. Tč.

Dovléci co. A on v poli oral, oves do-
vlačoval. Brt. P. 80. — se nač. Lid přece
se na slavnost' a na obřady žatvy dovleknnl.
Jir. Anth. III. 63.

Dovlek, u, m., die Schleppe. Šm.

Dovltati = dovláti, hinwälzen. — co kam.
Voda k nám d-la stromy. Ostrav. Tč.

Dovnitř, ins Innere. Táhne se více d.
země. Ddk. IV. 126. D. směřující. Rst. 408,

Dovno = dávno. Ostrav. Tč.

Dôvodce, e, m. = důvodce. Slov. Loos.

Dovodění, n., die Beweisführung. Ssk.

Dovodicí. Skutečnou příčinu vyslovujeme
příčinnými, logickou dovodicími větami. Ht.
Sr. ml. 77.

Dovodlivosť, i, f., die Erweislichkeit. Šm.

Dovodnice, e, f., die Beweisführerin. Bern.

Dovodník, a, m, der Beweisführer. Bern.

Dovodnosť, i, f. = důvodnosť, die Er-
weisüchkoit. Bern.