Předchozí (123)  Strana:124  Další (125) |
|
|||
124
|
|||
|
|||
Do vodstvo, a, n , das Kommando. Šm.
Dovojovati = dobojovati, auskämpfen. —
s kým. Tč. Dovojvodovati = prestatí býti vojvodou.
Šd. Dovôkola = dokola. Slov. Svet sa jej
krútil d. Phld. V. 140. Dovoľa, y, f. = dovolení, slovo Hdž.
utvořené. D-ľu im dáme. Hdž. Šlb. 19. Dovolací spis, soud, věc, J. tr., stížnosť.
Pr. 1884. 13., 18. Dovolační = dovolací. D. náklady. Pr.
1884. 48. Dovolatel, e, m., der Beruter.
Dovolatelka, y, f., die Beruferin. Pr.
1884. 48. Dovolati se čeho: práva. Cf. Ku právu
volati. Nz. Tč., Uručiti. Dovolená v záležitostech rodinných, k zá-
bavě, pro nemoc; taxa, sazba za d-nou. Čsk. Dovolenka, y, f., der Urlaubszettel. Čsk.
Dovolenósť básnická, licentia poëtica.
Dk. Dovolitel, e, m., der Erlauber. Šm.
Dovolitelka, y, f., die Erlauberin. Bern.
Dovolitelnosť, i, f., die Zulassbarkeit.
Sm. Dovoliti. — koho. Tatínek nás nedovolí:
lépe: nám, nepustí nás. Brt. — k čemu proč. Však jsme z obzvláštní milosti k tomu d. ráčili. Nar. o h. a k. — co komu. D-ji si tu trochu, že... Dch. Dovol mně některé otázky. Šml. I. 12. D. vyobcovaným návrat. J. Lpř. Dovolte nám karamádi. Sš. P. 718. — kam. D. žáka domů. Us. Pdl. Dovolil nám sem tatíček. Sš. P. 433. Jesli ve (vy) nám d-te k vašé muzice. Sš. P. 718. — kde. Dovolila jsem se u paní na neděli. Dch. — si co do koho. Us. Holk. — s infin. D-ji si vás upozorniti, že . . . Us. Pdl. Dovoľte sa mi trochu ohriať. Ht. Sl. ml. 240. Než mě budeš obimati, dovol třikrat zavolati. Sš. P. Dovolně = dostatečně. Vzduch d. zhustiti.
Mj. 123. Dovolnůstka, y, f., die Licenz. D. bás-
nická. Šm. Vz Dovolenosť. Dovolný. D. bod, úhel, směr, délka,
rychlosť, Us. Pdl., Mj. 89., spojení. Dk. Aesth. 634. Působí-li 2 síly v úhlu d-ném na bod. Mj. 57. Dovolovati, vz Dovoliti.
Dovoněti, ěl, ění, erriechen. — co odkud.
Pes zdaleka d-ní svého pána: Ty růže d-ním ze zahrady až sem. Us. Tč. Dovora, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.
Dovoz po moři, der Seetransport. Mour.
O d-zích vz S. N. Dovožba, y, f. = přívoz, dovoz. Nz.
Dovození, n., die Ableitung. D, zákonu
pokusem, ZČ. I. 140., pokusné. Ib. I. 255. Dovozná, é, f. = poslední dovezení ně-
čeho ku př. dříví, obilí do stodoly. Cf. Do- žatá, Dodělná, Dovazná. Dovozné. Šp., Tč., Dch., Kř. 123.
Dovozní, vz Dovozný. Nz.
Dovozník, a, m. = dovozce, der Impor-
teur, Frachter. Nz., Šp., Kaizl 177. Dovoznina, y, f., das Frachtgut. Slov.
Ssk. |
Dovozný. D. prostředky, Kř. 103., obchod,
zboží, Nz., sazba, der Fahrtarif. Dovozovací, Beweis-. D. methoda. Dk.
Aesth. 3. Dovozový = dovozný. Nz.
Dovožač, e, m. = dovážeč. Ostrav. Tč.
Dovraviť = dohovořiti. Slov. Ssk.
Dovrávorati, hintaumeln. — kam. Opilec
leda se d-val domů. Us. Tč., Kutn. Dovrci čím. Odšed od nich, jakž by
mohl kamenem dovrci. Sv. ruk. 161. — co: úhor dovrhnouti = po prvé zorati. Ostrav. Tč. Dovřesknouti kam, hinschreien. Us. Tč.
Dovřeštěti se čeho, erschreien. Us. Tč.
Dovreť = dovříti. Slov. Loos.
Dovrhnouti, vz Dovrci.
Dovrchní, schwebend, v horn. D. dílo,
střída. Hř. 15., Bc. Dovrcholiti, il, en, ení, dovrcholovati,
vollends gipfeln, häufen, kulminiren. — co. Kká. K sl. j. 223. 1. Dovříti. — jak. Dvéře dobře nedo-
vírají (nepřiléhají). Slez. Šd. Dovroubiti, il, en, ení, dovrubovati, ganz
einsäumen, einschneiden. — co kam: jméno do dřeva. Ostrav. Tč. Dovrstviti, il, en, ení, dovrstvovati =
poslední vrstvu položiti, völlig schichten. Us. Šd. Dovršbiť, exequiren. P. Tóth v Besied-
kach II. 163. a I 167. Dle Czm. 1. 118. slovo toto není dobré. Dovršbník, a, m., der Exekutor. P. Tóth
v Besiedkach II. 172. Dle Czm. I. 118. slovo toto není dobré. Dovršelosť, i, f., das volle Mass. Šm.
Dovršená, é, f. Po písních táhlých při-
dávají se někdy ,na dovršenou1 drobné, im- provizované popěvky, tak řečené písně na vrch. Brt. L. N. II. 84. Dovršení, n., die Vollendung, Kulmina-
tion, Erfüllung. Mour., Sl. les., J. tr. Dovršenosť, i, f. = dovršení. Hls, Mus.
1880. 261. Dovršený; -en, a, o, vollendet, gehäuft,
erfüllt. Křn. Dovršiti. — co (komu). To nám naši
bídu d-šilo. Ler. Jestli v máji neprší, červen to d-ší; Když na sedm bratří (10/7.) prší, sedm neděl déšť dovrší. Pran. Tč. — co čím. V třídě osmé, cokoli v ročnicích dřev- nějších toliko nastíněno býti mohlo, plnými barvami budiž d-šeno. KB. VI. — se. Vlna se dovršuje (svého vrcholu dochází). Lpř. Sl. — co kde. Své vychování u někoho d. Šml. I. 53. Vz D. co čím. — o čem. O tom vyznávání veškerého jazyka dovršuje také apoštol. Sš. II. 167. Dovrták, u, m., der Abbohrer. Šp.
Dovrtání, n., die Einbohrung. NA. III.
126. Dovrtati se čeho odkud. Dnes se z něho
professor odpovědi nedovrtá. Kos. Ol. I. 14. Dovrtiti, vollends mahlen. — co kde:
pšenicu na žernách. Ostrav. Tč. Dovrtovák, u, m. = dovrták. Hř. 15.
Dovtip. Ty bys vysvětlila všecko do po-
drobna, on to povídá na d. U Rychn. Pře- četl jsem to jen na d. (písmo bylo nečitelné, |
||
|
|||
Předchozí (123)  Strana:124  Další (125) |