124

Do vodstvo, a, n , das Kommando. Šm.

Dovojovati = dobojovati, auskämpfen. —
s kým. Tč.

Dovojvodovati = prestatí býti vojvodou.
Šd.

Dovôkola = dokola. Slov. Svet sa jej
krútil d. Phld. V. 140.

Dovoľa, y, f. = dovolení, slovo Hdž.
utvořené. D-ľu im dáme. Hdž. Šlb. 19.

Dovolací spis, soud, věc, J. tr., stížnosť.
Pr. 1884. 13., 18.

Dovolační = dovolací. D. náklady. Pr.
1884. 48.

Dovolatel, e, m., der Beruter.

Dovolatelka, y, f., die Beruferin. Pr.
1884. 48.

Dovolati se čeho: práva. Cf. Ku právu
volati. Nz. Tč., Uručiti.

Dovolená v záležitostech rodinných, k zá-
bavě, pro nemoc; taxa, sazba za d-nou. Čsk.

Dovolenka, y, f., der Urlaubszettel. Čsk.

Dovolenósť básnická, licentia poëtica.
Dk.

Dovolitel, e, m., der Erlauber. Šm.

Dovolitelka, y, f., die Erlauberin. Bern.

Dovolitelnosť, i, f., die Zulassbarkeit.
Sm.

Dovoliti. — koho. Tatínek nás nedovolí:
lépe: nám, nepustí nás. Brt. — k čemu
proč. Však jsme z obzvláštní milosti k tomu
d. ráčili. Nar. o h. a k. — co komu. D-ji
si tu trochu, že... Dch. Dovol mně některé
otázky. Šml. I. 12. D. vyobcovaným návrat.
J. Lpř. Dovolte nám karamádi. Sš. P. 718.
— kam. D. žáka domů. Us. Pdl. Dovolil
nám sem tatíček. Sš. P. 433. Jesli ve (vy)
nám d-te k vašé muzice. Sš. P. 718. — kde.
Dovolila jsem se u paní na neděli. Dch. —
si co do koho. Us. Holk. — s infin. D-ji
si vás upozorniti, že . . . Us. Pdl. Dovoľte
sa mi trochu ohriať. Ht. Sl. ml. 240. Než
mě budeš obimati, dovol třikrat zavolati.
Sš. P.

Dovolně = dostatečně. Vzduch d. zhustiti.
Mj. 123.

Dovolnůstka, y, f., die Licenz. D. bás-
nická. Šm. Vz Dovolenosť.

Dovolný. D. bod, úhel, směr, délka,
rychlosť, Us. Pdl., Mj. 89., spojení. Dk. Aesth.
634. Působí-li 2 síly v úhlu d-ném na bod.
Mj. 57.

Dovolovati, vz Dovoliti.

Dovoněti, ěl, ění, erriechen. — co odkud.
Pes zdaleka d-ní svého pána: Ty růže d-ním
ze zahrady až sem. Us. Tč.

Dovora, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 119.

Dovoz po moři, der Seetransport. Mour.
O d-zích vz S. N.

Dovožba, y, f. = přívoz, dovoz. Nz.

Dovození, n., die Ableitung. D, zákonu
pokusem, ZČ. I. 140., pokusné. Ib. I. 255.

Dovozná, é, f. = poslední dovezení ně-
čeho ku př. dříví, obilí do stodoly. Cf. Do-
žatá, Dodělná, Dovazná.

Dovozné. Šp., Tč., Dch., Kř. 123.

Dovozní, vz Dovozný. Nz.

Dovozník, a, m. = dovozce, der Impor-
teur, Frachter. Nz., Šp., Kaizl 177.

Dovoznina, y, f., das Frachtgut. Slov.
Ssk.

Dovozný. D. prostředky, Kř. 103., obchod,
zboží, Nz., sazba, der Fahrtarif.

Dovozovací, Beweis-. D. methoda. Dk.
Aesth. 3.

Dovozový = dovozný. Nz.

Dovožač, e, m. = dovážeč. Ostrav. Tč.

Dovraviť = dohovořiti. Slov. Ssk.

Dovrávorati, hintaumeln. — kam. Opilec
leda se d-val domů. Us. Tč., Kutn.

Dovrci čím. Odšed od nich, jakž by
mohl kamenem dovrci. Sv. ruk. 161. — co:
úhor dovrhnouti = po prvé zorati. Ostrav.
Tč.

Dovřesknouti kam, hinschreien. Us. Tč.

Dovřeštěti se čeho, erschreien. Us. Tč.

Dovreť = dovříti. Slov. Loos.

Dovrhnouti, vz Dovrci.

Dovrchní, schwebend, v horn. D. dílo,
střída. Hř. 15., Bc.

Dovrcholiti, il, en, ení, dovrcholovati,
vollends gipfeln, häufen, kulminiren. — co.
Kká. K sl. j. 223.

1. Dovříti. — jak. Dvéře dobře nedo-
vírají (nepřiléhají). Slez. Šd.

Dovroubiti, il, en, ení, dovrubovati, ganz
einsäumen, einschneiden. — co kam: jméno
do dřeva. Ostrav. Tč.

Dovrstviti, il, en, ení, dovrstvovati =
poslední vrstvu položiti, völlig schichten. Us.
Šd.

Dovršbiť, exequiren. P. Tóth v Besied-
kach II. 163. a I 167. Dle Czm. 1. 118.
slovo toto není dobré.

Dovršbník, a, m., der Exekutor. P. Tóth
v Besiedkach II. 172. Dle Czm. I. 118. slovo
toto není dobré.

Dovršelosť, i, f., das volle Mass. Šm.

Dovršená, é, f. Po písních táhlých při-
dávají se někdy ,na dovršenou¹ drobné, im-
provizované popěvky, tak řečené písně na
vrch. Brt. L. N. II. 84.

Dovršení, n., die Vollendung, Kulmina-
tion, Erfüllung. Mour., Sl. les., J. tr.

Dovršenosť, i, f. = dovršení. Hls, Mus.
1880. 261.

Dovršený; -en, a, o, vollendet, gehäuft,
erfüllt. Křn.

Dovršiti. — co (komu). To nám naši
bídu d-šilo. Ler. Jestli v máji neprší, červen
to d-ší; Když na sedm bratří (¹⁰/₇.) prší,
sedm neděl déšť dovrší. Pran. Tč. — co
čím. V třídě osmé, cokoli v ročnicích dřev-
nějších toliko nastíněno býti mohlo, plnými
barvami budiž d-šeno. KB. VI. — se. Vlna
se dovršuje (svého vrcholu dochází). Lpř.
Sl. — co kde. Své vychování u někoho d.
Šml. I. 53. Vz D. co čím. — o čem. O tom
vyznávání veškerého jazyka dovršuje také
apoštol. Sš. II. 167.

Dovrták, u, m., der Abbohrer. Šp.

Dovrtání, n., die Einbohrung. NA. III.
126.

Dovrtati se čeho odkud. Dnes se z něho
professor odpovědi nedovrtá. Kos. Ol. I. 14.

Dovrtiti, vollends mahlen. — co kde:
pšenicu na žernách. Ostrav. Tč.

Dovrtovák, u, m. = dovrták. Hř. 15.

Dovtip. Ty bys vysvětlila všecko do po-
drobna, on to povídá na d. U Rychn. Pře-
četl jsem to jen na d. (písmo bylo nečitelné,