127

Doždurkati, doždurknouti binstossen. —
co kam : truhlu do kouta. Ostrav. Tč. —
D. = proti vůli přinutiti. Doždurnul mě tam.
Laš. Brt. D. 207.

Doždurnouti, vz Doždurkati.
Dožebračiti, il, en,. ení, ganz zum Bettler
machen. — D., am Körper schwer beschä-
digen, zum Krüppel schlagen. — čím: bitím.
Mor. Tč., Sd.

Dožecí palác. Koll. III. 87.
Dožectví, dožovství, n., die Dogenwürde.
Rk.
Dožehati, vz Dožžéci.

Dožehliti, il, en, ení, dožehlovati, zu
Ende bügeln. — co: košili. Us. Tč.

Dožehnouti, vz Dožžéci.

Dožer, u, m., ve Slez. a laš. dožir = do-
žera. Šd.

Dožera = věc dožírající. Vz Dožer. Ne-
stojí to za tu d-ru (zlosť); Je s tím veliká
d. (oštara); To je d. člověk (ein Plagegeist);
Dělá mi to na dožeru (na dožir, na schvál).
Mor. Brt. D. 207. Nemyslil sem, že budu
měť s ním takú d-ru; Bez d-ry ani do neba
nepřiňděš. Ostrav. Tč.

Dožerný = dozírající, mrzutý, nemilý,
ärgerlich, lästig. D. práce. Ostrav. Tč.

Dožetství, n., die Dogenherrschaft. Koll.
III. 86.

Dožgati = dopíchati, došťouchati, hin-
stossen. — co čím kam: žgadlem oheň do
zadu pece. U Brušp. a na Ostrav. Mtl., Tč.

Dožgráňati = přestati žgráňati, ausráun-
zen, ausgreinen. — se čeho. U Uher. Hrad.

Dožhrati = dožrati. Ta věc mě d-la.
Mor. Tč. — se = rozlobiti se. Mor. Vck.

Dožice, dle Budějovice, Doschitz, ves u
Blatné. PL.

Dožíci. Dožičiti také na Slov. Dožičiti
komu něco. nevěstu. Val., ostrav. Mtl., Tč.,
Vck., Brt. D. 303., 207. Cf. Žičiti.
Dožičiti, vz Dožíci.

Dožíhati, vz Dožžéci.

Dožilosť, i, f., die Lebensmüdigkeit, das
Lebensende. Vz Etymologie (dod.). Hš. Sl.
44.

Dožinkový, Erntefest . D. věnec. Brt.
L. N. II 311.
Dožinky. Vz Sbtk. Rostl. 60. a násl.

Dožir, vz Dožer. Když mi dělá na d.
Slez. Šd.

Dožírač, e, m. = dožera, m. Us. Šd., Tč.

Dožíradlo, a, n. = dožírač. Kdybych se
tebe, ty d., už mohl zbaviť. Mor. Sd.

Dožírák, a, m. = dožírač. Mor. a slez.

Dožíratel, e, m. = dožírač. Us. Sd.

Dožíravosť, i, f., die Neckerei, das Aer-
gern. Us. Sd.

Dožíravý, lästig, ärgerlich, plagend. D.
kluk. Sd., Tč.

Dožírka, y, f., der Aeger, Verdruss. Us.
Klš.

Dožiti, dožívati. — abs. Už dožil = umřel.
Us. — co. Dožila svou muku. Nrd. — čeho.
Nedožije tej hoci. Sl. ps. 155; Šedin dožil
a starých zvyků neodložil. Č. M. 223. Ne-
pořádnému člověku nelze d. šťastného věku.
Ib. 277. Prostě-li žiješ, sta let dožiješ. Ib.
294. — jak dlouho. Jak chceš d. do sta-
rosti, daj starému uctivosť. Glč. II. 107. —

se čeho kdy. Básnictví římské za Augusta
zlatého věku svého se d-lo. Tč. Laok. 61.
— jak. Dožijme v blahých zpomínkách.
Hrts.

Dožíti: — abs. Gazda sa už díva, či sa
dožne níva. Dožne, ak dá žencom pirohov
a piva; dožne aj poviaže, aj snosí do krížov.
Sl. sp. 136. — co. A jož sme to dožale,
dostaneme gořale. Sš. P. 559. Ona trávu žala,
trávu dožínala. Sš. P. 329. Já som teba
doma hladal, teba doma nebolo; ty si žitko
dožínala, ktoré zrelé nebolo. Sl. sp. 39. —
se čeho. Dožala se chládku studeného. Sš.
P. 556.

Dožívati, vz Dožiti.— D. se čeho, oč =
mermomocí, žádostivě něčeho se domáhati.
Mor. Knrz.

Doživeň, vně, f. = opatření doživotní.
Sľúbil ini d. a teraz ma z domu vyháňa.
Slov. Dbš.

Doživená, é, f. = doživná. Ssk.

Doživení, doživování, n., die Eviktion.
Dch.

Doživiti. Ak nás pán Boh doživí (bu-
deme-li ještě žíti). Zátur.

Doživořiti, il, ení = bídně život dokon-
čiti, ausvegetiren. Tč. Co jest, kdysi d-ří.
Kká. M. ž. 27.

Doživotné, ého, n. = doživotný důchod.
Šp. Vz Doživotný, Doživená.

Doživotní, vz Doživotný.

Doživotník, a, m., der Leibgedingsbe-
sitzer. Ssk., Šm.

Doživotný. D. právo k požívání něčeho;
smlouva o výroční důchod d., J. tr, pense,
Us. Pdl., zuby (náhradné). NA. IV. 96. Aby
d. úroky mateři vydával; Držel mi mé d.
zboží; Kdež co má, buď d. zástava neb dě-
dictví; Pohoním Jana z toho zboží, zástavy
i d-ho; Na jeho zboží d-tné zvedena. Půh.
I. 231., 360., 364., II. 51., 242.

Doživování, vz Doživení.

Doživovati, vz Doživiti.

Dožižlati, zu kauen, zu stochern auf-
hören. Šm.

Dožlabiti, il, en, ení, dožlabovati, fertig
kehlen, ausfalzen. - co čím: šindel stru-
hákem. Us. Tč.

Dožlebiti = dožlabiti.

Dožlutiti, vollends gelb machen.

Dožnouti, vz Dožíti.

Dožouvati se oč = domáhati. V Kroměř.
K. Adámek. — se s kým = hádati se. Val.
Brt. D. 207.

Dožovský, vz Dožecí.

Dožovství, n. = dožectví.

Dožrati. — co. Co vši nedožerou, to je
nejlepší. U Kr. Hrad. Kšť. — koho = zlo-
biti. Bkř., Brnt., Brt., Mtl., Tč., Neor.
Dožuchlati = přestati žuchlati, aufhören
zu kauen; bez zubů úplně sežvýkati, zu Ende
kauen (ohne Zähne). — co. Co tá stařenka
se nažuhle, než ten kousek chleba dožuhle.
Ostrav. Tč.

Dožultiť, dožultnouti = dožlutiti, dožlut-
nouti. Ostrav. Tě.

Dožúvať se = dohadovati se, domlouvati
se, hádati se, dožírati se, streiten, zanken,
hadern, sich ärgern. — se s kým oč. Mor.
Tč., Vck.