128

Dožvaniti, il, ěn, ění, zu Ende planschen.

— co: svou řeč. Us. Tč.

Dožžíci. — komu čeho. A když jemu
dožže roha (do živého došlo). Hr. ruk. 456.

Dr kořen v: deru, díra, vydírati, záděra,
nádor. Vz Bž. 31. Skupiny dr a tr vz Mkl.
aL. 225.

Drab, i, f., také na Slov. Ssk.

Dráb, der Kriegsknecht, z drabanti». Mkl.
Etym. 49., Kram. Slov. 94. — D. = úřední
sluha. Už Janóška drábi vedú; Bojanovské
zvony zvoňá, Ulianku drábi hoňá. Sš. P.
134., 168. — D. = zbujník. Čemu se naučíš,
o to tě ani d. neoloupí. Němc. Je jako d.
U Litomyšl. Bda.

Drabancovati, herumrennen, -laufen. —
kde. Mravenec mi na hlavě, za uchem d-cuje.
Olom. Sd.

Drabant. Vz Žer. Záp. I. 39.

Drabať = drápati, drbati, kratzen, krallen.

— se kam: na střechu. Ostrav. Tč.
Drábce, pl., m. = vidlice, železné kování

po straně pluhu, které působí, že chodí ko-
lečka buď po záhonu nebo ze záhonu. U Hořic.
Hk. Cf. Drábec.

Drabčík, brouk škvoru podobný, má
kratičké krovky. D. červenokřídlý, 8. ery-
thropterus, Frč. 189., srstnatý či chlupatý,
s. pubescens, kurzhaariger R., krátkokro-
večný, der Kurzflügler, císařský, s. caesa-
reus, goldstreifiger Moderkäfer, hrabavý, s.
fossor. Brm. IV. 60.-62., Kk. Br. 90.-91.,
Schd. II 509., Kram. Slov. 94. Svižník polní
a střevlíci se tu prohánějí a mnohý d. Sk.
Črty 48. — Drabčíci, staphylinidae: drab-
čík, rudoštítník, kráčivec. Frč. 189.

Drábec = drábice, stěžadlo, oj pluzní (při
kolečkách či při předku), die Pflugdeichsel,
-schere, der Pflugwedder. Cf. Drábce. Pta.,
Sl. les., Šp., Mkl. Etym. 49.

Drábek, vz Dráb.

Drábice, vz Drabec.

Drabík, u, m., climacium, das Leitermoss,
mech. D. stromkovitý, c. dendroides. Vz
Rstp. 1800., Let. Mt. S. VIII. 1. 14. - D.,
a, m., os. jm. Drabik Mik., kněz, 1650. Vz
Jg. H. 1. 2. v. 548., Jir. Ruk. I. 168.—169.,
S. N.

Drábík, vz Dráb.

Drabiňáček, čku, m. = drabiňák. Slov.
Bern.

Drabiňák, u, m. = řebřinový vůz, Leiter-
wagen. Slov. Bern.

Drabinář, e, m., cerambyx scalaris, der
Bogenbockkäfer. Šm.

Drabinečka, y, f. = řebřinka. Slov. Bern.

Drabinka, y, f. = rebrina. Slov. Bern.
Vz Drabina.

Drabka, vz Drab.

Drabliště, ě, n. = koště (staré). Sá. Kř.
u pot. 135.

Drábníček, čka, drábník, a, m., ein
kleiner Kratzer. Rk.

Drabolesť, i, f. = drobné děti. Sá. Kř.
u pot. 23.

Drabov, a, m. Na Drabově, myslivna u
Hudlic. Krč.

Drabování, u., das Fouragiren. Posp.

Drábovitý, büttelmässig. Dch.

Drabovna, y, f., sam. u Něm. Brodu.

Drábovsky, kriegsknechtlich. Ssk.

Drabovský křemenec. Bř. N. 256. Vz
Drabov.

Drábský trank, ranník, ajuga genevensis,
blauer Guckuk. Mllr. 9. D. traňk pro koně.
Db. — Ten svědek v tu chvíli službu jměl
drábskú v Hamburku. NB. Tč. 67.

Dracoun zlatý, stříbrný. Šp., Vc.

Dracúnka, y, f. = zlatá borta na klobouku
na palec široká. Mor. Tč. — D., etwas mit
Rauschgold Beklebtes, z. B. Ei. Slov. Ssk.

Dráč, vz Mkl. Etym. 41. D. = lupič.
ZN., Kram. Slov. 94. Dráči jim vzali šaty.
Koll. I. 86. Dal je v ruku dráčóm. Bj. —
D. — ras, der Schinder. Mor. a slez. Kld.
39., Tč. — D. = dělník, jenž břidlici na
desky štípá. NA. IV. 134. — D. = tříslolup,
dračkář, lupák, der Lohschlitzer, Lohe-
schleisser. Sl. les. — D. = dřistál, dřišťal,
dřeštěl, vančar, pivník, berberis, der Sauer-
dorn. Vz Rstp. 50., Mllr. 23., S. N.. Byl.
15. stol. Kmen drak. Vz Mz. v List. filolog.
VII. 47.

Dráček, čka, m., vz Drak. — Dráčkové
mořští, pegasidae, ryby. Vz Frč. 283.

Dračí krev = šťáva z ladelu dračíkrve
(croton draco). Vz Rstp. 1347. — D. krev =
klí ze stromu dračince, sanguis draconis.
Ib. 1563. — D. krev = klí z rotanu dračí-
krevného (calamus draco). Ib. 1647. Cf. Schd.
II. 270., Mllr. 27., 94., Kram. Slov. 95., S. N.
— D. hlava, dracoeephalum, der Drachenkopf.
D. h. ušetnatá, d. austriacum; zubatá, d.
moldavicum. Vz Slb. 331., FB. 62., Dlj. 40.,
Jir. Anth. III. 159., Mllr. 41., Kram. Slov.
94. — D. strom, dracaena, der Drachenbaum.
Posp. Vz Dračinec, S. N. — D. oběh mě-
síce (= doba, která uplyne, nežli se měsíc
k témuž uzlu vrátí). Stč. Zem 220. D. měsíc,
der Drachenmonat. Nz., S. N. D. řád. Vz
S. N.

Dračinec obrovitý, d. draco; podhnutý,
d. reflexa; mezní, d. terminalis. Vz Rstp.
1562., Čl. 152., Kk. 127., Schd. II. 177., 237.,
270., Mllr. 41., Rosc. 111.

3. Dračka = louč, dřes. Chce stavět a
nemá ani třísky ani dračky, Hnšk.

4. Dračka = dráni peří, das Feder-
schleissen. Na dračku choditi. Na Hané.
Bkř.

5. Dračka = peří, deštička, která se dává
do povětrního kola a z něho vyndavá. Žene-li
na mlýnské povětrné kolo (lopatu, peruť)
slabý vítr, přidávají se dračky, ubírají pak
se, přibývá-li větru. Mor. Bkř., Tč.

Dračkář, e, m. = dráč, der Lohschlitzer.
Sl. les. —D. = loučník, dřinkáč, der Schleis-
senschnitzer. Sl. les. — D., der Schlejssen-
stock. Sl. les.

Dráčobojetník, a, m., áklongósalko?.

Dračov, a, m., Draschow, ves u Turnova.

Dráčový, Sauerdorn-. Vz Dráč.

Drador, u, m. = houf. Stálo jich tam
pořádný d. U Rychn. Msk.

Dragoman, a, m. = tlumočník. Vz S. N.,
Vrat.

Dragomyśl, e, f., Drahomischel, ves u
Strumiena ve Slez. PL.

Dragonada, y, f. = zakročení dragonů
proti nespokojenému lidu atd. Vz S. N.



	128

	Dožvaniti, il, ěn, ění, zu Ende planschen. — co: svou řeč. Us. Tč. Dožžíci. — komu čeho. A když jemu dožže roha (do živého došlo). Hr. ruk. 456. Dr kořen v: deru, díra, vydírati, záděra, nádor. Vz Bž. 31. Skupiny dr a tr vz Mkl. aL. 225. Drab, i, f., také na Slov. Ssk. Dráb, der Kriegsknecht, z drabanti». Mkl. Etym. 49., Kram. Slov. 94. — D. = úřední sluha. Už Janóška drábi vedú; Bojanovské zvony zvoňá, Ulianku drábi hoňá. Sš. P. 134., 168. — D. = zbujník. Čemu se naučíš, o to tě ani d. neoloupí. Němc. Je jako d. U Litomyšl. Bda. Drabancovati, herumrennen, -laufen. — kde. Mravenec mi na hlavě, za uchem d-cuje. Olom. Sd. Drabant. Vz Žer. Záp. I. 39. Drabať = drápati, drbati, kratzen, krallen. — se kam: na střechu. Ostrav. Tč. Drábce, pl., m. = vidlice, železné kování po straně pluhu, které působí, že chodí ko- lečka buď po záhonu nebo ze záhonu. U Hořic. Hk. Cf. Drábec. Drabčík, brouk škvoru podobný, má kratičké krovky. D. červenokřídlý, 8. ery- thropterus, Frč. 189., srstnatý či chlupatý, s. pubescens, kurzhaariger R., krátkokro- večný, der Kurzflügler, císařský, s. caesa- reus, goldstreifiger Moderkäfer, hrabavý, s. fossor. Brm. IV. 60.-62., Kk. Br. 90.-91., Schd. II 509., Kram. Slov. 94. Svižník polní a střevlíci se tu prohánějí a mnohý d. Sk. Črty 48. — Drabčíci, staphylinidae: drab- čík, rudoštítník, kráčivec. Frč. 189. Drábec = drábice, stěžadlo, oj pluzní (při kolečkách či při předku), die Pflugdeichsel, -schere, der Pflugwedder. Cf. Drábce. Pta., Sl. les., Šp., Mkl. Etym. 49. Drábek, vz Dráb. Drábice, vz Drabec. Drabík, u, m., climacium, das Leitermoss, mech. D. stromkovitý, c. dendroides. Vz Rstp. 1800., Let. Mt. S. VIII. 1. 14. - D., a, m., os. jm. Drabik Mik., kněz, 1650. Vz Jg. H. 1. 2. v. 548., Jir. Ruk. I. 168.—169., S. N. Drábík, vz Dráb. Drabiňáček, čku, m. = drabiňák. Slov. Bern. Drabiňák, u, m. = řebřinový vůz, Leiter- wagen. Slov. Bern. Drabinář, e, m., cerambyx scalaris, der Bogenbockkäfer. Šm. Drabinečka, y, f. = řebřinka. Slov. Bern. Drabinka, y, f. = rebrina. Slov. Bern. Vz Drabina. Drabka, vz Drab. Drabliště, ě, n. = koště (staré). Sá. Kř. u pot. 135. Drábníček, čka, drábník, a, m., ein kleiner Kratzer. Rk. Drabolesť, i, f. = drobné děti. Sá. Kř. u pot. 23. Drabov, a, m. Na Drabově, myslivna u Hudlic. Krč. Drabování, u., das Fouragiren. Posp. Drábovitý, büttelmässig. Dch. Drabovna, y, f., sam. u Něm. Brodu.	Drábovsky, kriegsknechtlich. Ssk. Drabovský křemenec. Bř. N. 256. Vz Drabov. Drábský trank, ranník, ajuga genevensis, blauer Guckuk. Mllr. 9. D. traňk pro koně. Db. — Ten svědek v tu chvíli službu jměl drábskú v Hamburku. NB. Tč. 67. Dracoun zlatý, stříbrný. Šp., Vc. Dracúnka, y, f. = zlatá borta na klobouku na palec široká. Mor. Tč. — D., etwas mit Rauschgold Beklebtes, z. B. Ei. Slov. Ssk. Dráč, vz Mkl. Etym. 41. D. = lupič. ZN., Kram. Slov. 94. Dráči jim vzali šaty. Koll. I. 86. Dal je v ruku dráčóm. Bj. — D. — ras, der Schinder. Mor. a slez. Kld. 39., Tč. — D. = dělník, jenž břidlici na desky štípá. NA. IV. 134. — D. = tříslolup, dračkář, lupák, der Lohschlitzer, Lohe- schleisser. Sl. les. — D. = dřistál, dřišťal, dřeštěl, vančar, pivník, berberis, der Sauer- dorn. Vz Rstp. 50., Mllr. 23., S. N.. Byl. 15. stol. Kmen drak. Vz Mz. v List. filolog. VII. 47. Dráček, čka, m., vz Drak. — Dráčkové mořští, pegasidae, ryby. Vz Frč. 283. Dračí krev = šťáva z ladelu dračíkrve (croton draco). Vz Rstp. 1347. — D. krev = klí ze stromu dračince, sanguis draconis. Ib. 1563. — D. krev = klí z rotanu dračí- krevného (calamus draco). Ib. 1647. Cf. Schd. II. 270., Mllr. 27., 94., Kram. Slov. 95., S. N. — D. hlava, dracoeephalum, der Drachenkopf. D. h. ušetnatá, d. austriacum; zubatá, d. moldavicum. Vz Slb. 331., FB. 62., Dlj. 40., Jir. Anth. III. 159., Mllr. 41., Kram. Slov. 94. — D. strom, dracaena, der Drachenbaum. Posp. Vz Dračinec, S. N. — D. oběh mě- síce (= doba, která uplyne, nežli se měsíc k témuž uzlu vrátí). Stč. Zem 220. D. měsíc, der Drachenmonat. Nz., S. N. D. řád. Vz S. N. Dračinec obrovitý, d. draco; podhnutý, d. reflexa; mezní, d. terminalis. Vz Rstp. 1562., Čl. 152., Kk. 127., Schd. II. 177., 237., 270., Mllr. 41., Rosc. 111. 3. Dračka = louč, dřes. Chce stavět a nemá ani třísky ani dračky, Hnšk. 4. Dračka = dráni peří, das Feder- schleissen. Na dračku choditi. Na Hané. Bkř. 5. Dračka = peří, deštička, která se dává do povětrního kola a z něho vyndavá. Žene-li na mlýnské povětrné kolo (lopatu, peruť) slabý vítr, přidávají se dračky, ubírají pak se, přibývá-li větru. Mor. Bkř., Tč. Dračkář, e, m. = dráč, der Lohschlitzer. Sl. les. —D. = loučník, dřinkáč, der Schleis- senschnitzer. Sl. les. — D., der Schlejssen- stock. Sl. les. Dráčobojetník, a, m., áklongósalko?. Dračov, a, m., Draschow, ves u Turnova. Dráčový, Sauerdorn-. Vz Dráč. Drador, u, m. = houf. Stálo jich tam pořádný d. U Rychn. Msk. Dragoman, a, m. = tlumočník. Vz S. N., Vrat. Dragomyśl, e, f., Drahomischel, ves u Strumiena ve Slez. PL. Dragonada, y, f. = zakročení dragonů proti nespokojenému lidu atd. Vz S. N.