104

Draslochtivý. D. rostlina, die Kalipflanze.
Sp.

Draslochudý, kaliarm. Sp.

Draslosalajka, y, f. — uhličitan drasel-
natý pravidelný, draslo obecné, potaš, nor-
males kohlensaures Kalium. Sl. les.

Draslovar, u, m. = draslárna. Sl. les.

Draslový. D. soli, Kalisalze, Šp., louh,
Kalilauge, Nz., hnojivo. Šp.

Drasnatý. Za Koll. přidej: I. 226., II.
279.

Drasničký = drsničký, trochu drasný,
rauhlig. Rst. 408.

Drasnobýl, oprav v: drasobýl.

Drasnolusk, u, m., tradhylobium, die
Rauhhülse, Rostl. D. obecný, t. martianum.
Vz Rstp. 462.

Drasnosť, i, f. = drsnost, die Rauhig-
keit. Sl. les., Rst. 408.

Drásňounký = drasničký. Rst. 408.

Drasný = drsný, surový, ostrý, sychravý,
rauh. Vz Rst. 408.

Drasobýl, aspalathus, der Witschen, rostl.
D. východní, a. orientalis. Vz Rstp. 352.

Drasov, a, m., Drasow, vsi u Dobříše a
u Tišňova.

Drásov, a, m., les u Trubek. Pk., Tk.
IV., 333.

Drast, dvůr u Jesenic. — D. Horní a
Dolní, dvory u Zdib. Cf. Tk. III. 615., V.
238.

1. Drásť = tříska, der Splitter. Posud
na Slov. Ssk., Loos. Vidíš drastu v ocě
svého bRatra. M., ZN. Drástku n. mrvu
v cizím oku znamená, v svém nevidí prkna.
Hus III. 140. — D. = skvrna. Bibl. Zrcadlo
bez drásty, speculum sine macula. BO. —
Cf. Drasta, Mz. v List. filol. VII. 48.

2. Drasť. — D. == náčiní, nádobí, nářadí,
nábytek, supellex. Bibl. Drasta od zlata a
stříbra, Gefässe. Výb. II. 563. Všicku drastu
(všecken nábytek, supellex). BN. Převrátí
domovú drastu. (Luk. 15. 8). ZN. Všecko
orudie a všicku drastu chrámovú, jižto byl
oprznil Achar (vasa, supellex, náčiní). BO.
Posud = nádobí u Zábřehu; a = šat. Na
Slov. Ssk., Loos. D. dřevěná, hliněná. Cf.
Bedna. Brt.'

Drasta, vz Drasť, 1., 2., Mkl. Etym. 50. —
D., národní kroj lužických venkovanů. Kutn.

Dřástati = Žvástati. Ten toho nadřástá.
U N. Kdyně. Rgl.

Drastek, stku, m. = pazourek, křesací
kamének. Ktk.

Drastiea, pl., n, lat. = projímadlo. Slov.
zdrav.

Drastičnosť, i, f„ die Heftigkeit, starke
Wirksamkeit. Pdl.

Drastihlav, u, m., lycopodium, der Bär-
lapp, rostl. Slez. Šd.

Drastina, rauhe Gegend. Dch.. Mz. v List,
filol. VII. 48.

Drastiti. Vz Mz. v List, filol. VII. 48.
— abs. Musíš hladiti a nedrastiti, chceš-li
čeho dojíti. Č. M. 96. O ty věci pěkně se
snášeli zanechávajíce na straně těch věcí,
kteréž by d-ly. Bl. Živ. Aug. 67. Až sobě
opět vlasy odchovali řkúc: Drastie se nám,
lezú nám v oči. Št. Kn. š. 84. — Cf. Oše-
metník.

Drástka, vz Drasť, 1.

Drastník, a, m. = správce šatnice krá-
lovy. Cf. Drasť. Tk. III. 19.

Drasule, e, f., macroglossus, der Kiodot,
Šm.

Draška, y. f-, sam. u Sedlčan.

Drát, vz Mkl. Etym. 50. D. platinový,
kloubový či stěžejový, Scharnier-, Šp., český,
štýrský, pálený, galvanisovaný, pérový, rá-
kosní, anglický, olověný, Us. Pdl., polarní,
Mj. 397., jazýčkový (kterým se síť spouští),
narážecí (u stroje dopřádacího), NA. IV. 119.,
40., 41., telegrafický. Mus. 1880. 190. D.
dřevěný, leonský, mosazný, stříbrný, železný.
Vz KP. IV. 659., 156, 155., 227., 96. Cf.
S. N. — D. = telegraf. Složili jsme se na
d. (na telegram). U Frenšt. Brt. 'D. 207. —
D. bílý = kořalka. Us. Kyt. 1878. 74., Rjšk.

Drátačka, y, ř. = drátování. Byla by
to d., když už na tom není co sdrátovať.
Mor. Šd.

Draťák, u, m. == dratovoný hrnec. Val.
Vck., Brt.

Drátanice, e, f. = drátačka. Šd.

Drátař. Ten mu dá vydělať jako dráteník
pradleně Hnšk. Vz Drotár.

Drátarčina, y, f. = drátarská řeč (dia-
lekt). Šd.

Drátavek, vku, m., der Dämpfer beim
Glockenspielen. Šm.

Drátek platinový. Bř. N. 91. Je jako
na drátkách (= čilý, hbitý). Us. Fch.

Drátenice, e, f., die Drahtbinderin. Rk.

Drátenický, Drahtbinder-.

Dráteník. Vz Drátař, Drotár.

Drátěnka, y, f. = drátěný hřebík. D.
čalounická, břidlicová, kartáčová, lepenková,
mosazná, pantová, popruhová, sklenárská,
zámečnická. Us. Pdl. — D-ky — drátové
nůžky, Dratschere. Vcř. Z. II. 31.

Drátěný. D. hřebík, Dch., obrtlík, der
Drahttreiber, plot, kolíček, Drahtstift, Sp.,
koš. Hrk.

Dratev, vz Mkl. Etym. 50. O dělání
dratve ševcovské vz Mtj. 169.

Dratevní, Pechdraht-, Schusferdraht-. Šm.

Dratevník, a. m. — kdo dělá dratve. Tk.
II. 372., 380.

Dráti, koř. dr. Gb. Ht. 146. D. se časuje
podlé Bráti (V. 4.}, tedy: deru, dereš, dere,
dereme, derete, derou. Slovesa zváti, kláti
dlouží v praes. před příznakem e kmenovou
samohlásku: zovu, kolu, zůveš (zoveš, zveš),
kůleš atd. Dle těchto a dle mohu, můžeš
druhdy i bráti mívalo: béřeš, béře-a dráti:
déřeš, déře. Bž. 201. Cf. Mkl. Etym. 41. —
co: břidlici (na desky štípati). NA. IV. 134.
Péřičko dala d.; Včil budu d. šáteček, co
mně ho jednal ten syneček; Všeci povídajú,
že ty mladé ženy mřů, a že jich ti muži
dřú. Sš. P. 422., 343., 706. Své úlehle d.
Půh. I. 366. Drúce plen zbitých naleznú
Saula (detrahentes spolia caesorum); Dřete
chudé. BO. Alebrž kázal je svým učedlní-
kóm d., aby . . . . Hus II. 175. Chudinu d.
(= obírati). Št. Kn. š. 103. — odkud. Vzdech
se dere z prsou. Osv. I. 593. Z ňader hloubi
dral se těžký sten. Hdk. Z hrdla dral se
smích. Hrts. Vlákna, která z pukajících
tobolek ven se derou. Mour. Cv. kn. 41.



	104

	Draslochtivý. D. rostlina, die Kalipflanze. Sp. Draslochudý, kaliarm. Sp. Draslosalajka, y, f. — uhličitan drasel- natý pravidelný, draslo obecné, potaš, nor- males kohlensaures Kalium. Sl. les. Draslovar, u, m. = draslárna. Sl. les. Draslový. D. soli, Kalisalze, Šp., louh, Kalilauge, Nz., hnojivo. Šp. Drasnatý. Za Koll. přidej: I. 226., II. 279. Drasničký = drsničký, trochu drasný, rauhlig. Rst. 408. Drasnobýl, oprav v: drasobýl. Drasnolusk, u, m., tradhylobium, die Rauhhülse, Rostl. D. obecný, t. martianum. Vz Rstp. 462. Drasnosť, i, f. = drsnost, die Rauhig- keit. Sl. les., Rst. 408. Drásňounký = drasničký. Rst. 408. Drasný = drsný, surový, ostrý, sychravý, rauh. Vz Rst. 408. Drasobýl, aspalathus, der Witschen, rostl. D. východní, a. orientalis. Vz Rstp. 352. Drasov, a, m., Drasow, vsi u Dobříše a u Tišňova. Drásov, a, m., les u Trubek. Pk., Tk. IV., 333. Drast, dvůr u Jesenic. — D. Horní a Dolní, dvory u Zdib. Cf. Tk. III. 615., V. 238. 1. Drásť = tříska, der Splitter. Posud na Slov. Ssk., Loos. Vidíš drastu v ocě svého bRatra. M., ZN. Drástku n. mrvu v cizím oku znamená, v svém nevidí prkna. Hus III. 140. — D. = skvrna. Bibl. Zrcadlo bez drásty, speculum sine macula. BO. — Cf. Drasta, Mz. v List. filol. VII. 48. 2. Drasť. — D. == náčiní, nádobí, nářadí, nábytek, supellex. Bibl. Drasta od zlata a stříbra, Gefässe. Výb. II. 563. Všicku drastu (všecken nábytek, supellex). BN. Převrátí domovú drastu. (Luk. 15. 8). ZN. Všecko orudie a všicku drastu chrámovú, jižto byl oprznil Achar (vasa, supellex, náčiní). BO. Posud = nádobí u Zábřehu; a = šat. Na Slov. Ssk., Loos. D. dřevěná, hliněná. Cf. Bedna. Brt.' Drasta, vz Drasť, 1., 2., Mkl. Etym. 50. — D., národní kroj lužických venkovanů. Kutn. Dřástati = Žvástati. Ten toho nadřástá. U N. Kdyně. Rgl. Drastek, stku, m. = pazourek, křesací kamének. Ktk. Drastiea, pl., n, lat. = projímadlo. Slov. zdrav. Drastičnosť, i, f„ die Heftigkeit, starke Wirksamkeit. Pdl. Drastihlav, u, m., lycopodium, der Bär- lapp, rostl. Slez. Šd. Drastina, rauhe Gegend. Dch.. Mz. v List, filol. VII. 48. Drastiti. Vz Mz. v List, filol. VII. 48. — abs. Musíš hladiti a nedrastiti, chceš-li čeho dojíti. Č. M. 96. O ty věci pěkně se snášeli zanechávajíce na straně těch věcí, kteréž by d-ly. Bl. Živ. Aug. 67. Až sobě opět vlasy odchovali řkúc: Drastie se nám, lezú nám v oči. Št. Kn. š. 84. — Cf. Oše- metník.	Drástka, vz Drasť, 1. Drastník, a, m. = správce šatnice krá- lovy. Cf. Drasť. Tk. III. 19. Drasule, e, f., macroglossus, der Kiodot, Šm. Draška, y. f-, sam. u Sedlčan. Drát, vz Mkl. Etym. 50. D. platinový, kloubový či stěžejový, Scharnier-, Šp., český, štýrský, pálený, galvanisovaný, pérový, rá- kosní, anglický, olověný, Us. Pdl., polarní, Mj. 397., jazýčkový (kterým se síť spouští), narážecí (u stroje dopřádacího), NA. IV. 119., 40., 41., telegrafický. Mus. 1880. 190. D. dřevěný, leonský, mosazný, stříbrný, železný. Vz KP. IV. 659., 156, 155., 227., 96. Cf. S. N. — D. = telegraf. Složili jsme se na d. (na telegram). U Frenšt. Brt. 'D. 207. — D. bílý = kořalka. Us. Kyt. 1878. 74., Rjšk. Drátačka, y, ř. = drátování. Byla by to d., když už na tom není co sdrátovať. Mor. Šd. Draťák, u, m. == dratovoný hrnec. Val. Vck., Brt. Drátanice, e, f. = drátačka. Šd. Drátař. Ten mu dá vydělať jako dráteník pradleně Hnšk. Vz Drotár. Drátarčina, y, f. = drátarská řeč (dia- lekt). Šd. Drátavek, vku, m., der Dämpfer beim Glockenspielen. Šm. Drátek platinový. Bř. N. 91. Je jako na drátkách (= čilý, hbitý). Us. Fch. Drátenice, e, f., die Drahtbinderin. Rk. Drátenický, Drahtbinder-. Dráteník. Vz Drátař, Drotár. Drátěnka, y, f. = drátěný hřebík. D. čalounická, břidlicová, kartáčová, lepenková, mosazná, pantová, popruhová, sklenárská, zámečnická. Us. Pdl. — D-ky — drátové nůžky, Dratschere. Vcř. Z. II. 31. Drátěný. D. hřebík, Dch., obrtlík, der Drahttreiber, plot, kolíček, Drahtstift, Sp., koš. Hrk. Dratev, vz Mkl. Etym. 50. O dělání dratve ševcovské vz Mtj. 169. Dratevní, Pechdraht-, Schusferdraht-. Šm. Dratevník, a. m. — kdo dělá dratve. Tk. II. 372., 380. Dráti, koř. dr. Gb. Ht. 146. D. se časuje podlé Bráti (V. 4.}, tedy: deru, dereš, dere, dereme, derete, derou. Slovesa zváti, kláti dlouží v praes. před příznakem e kmenovou samohlásku: zovu, kolu, zůveš (zoveš, zveš), kůleš atd. Dle těchto a dle mohu, můžeš druhdy i bráti mívalo: béřeš, béře-a dráti: déřeš, déře. Bž. 201. Cf. Mkl. Etym. 41. — co: břidlici (na desky štípati). NA. IV. 134. Péřičko dala d.; Včil budu d. šáteček, co mně ho jednal ten syneček; Všeci povídajú, že ty mladé ženy mřů, a že jich ti muži dřú. Sš. P. 422., 343., 706. Své úlehle d. Půh. I. 366. Drúce plen zbitých naleznú Saula (detrahentes spolia caesorum); Dřete chudé. BO. Alebrž kázal je svým učedlní- kóm d., aby . . . . Hus II. 175. Chudinu d. (= obírati). Št. Kn. š. 103. — odkud. Vzdech se dere z prsou. Osv. I. 593. Z ňader hloubi dral se těžký sten. Hdk. Z hrdla dral se smích. Hrts. Vlákna, která z pukajících tobolek ven se derou. Mour. Cv. kn. 41.