135

Smil s své Hlavy vlasy dera vece. Dal.
130. — čím. Tisíckrát drána vraha spárem.
Kyt. 1876. 50. Udicemi někoho d. Výb. II.
10. — co komu. Ten, jenž dral mi tvář
i šat. Vrch. Jenž udatným hlavu dýře. Dh.
112. — se kudy. D. se skrze houští. Us.
Dral se tlačenicí'. Hdk. — kam. D. se v něčí
statek Sá. D. se na někoho, anstürmen,
losziehen. Dch. Měl, tajemství na srdci, jež
dralo se na jazyk. Šml. I. 41. Jedno slovo
ustavičně dralo se mi v mysl. Vrch. Všetko
ludia vravia, že si mladá ešte, že takové
panny mrú, čo sa mladé za muž drú. Sl.
sp. 185. Veť takové panny mrú, čo sa rády
za muž drú. Koll. Zp. I. 208. — jak. S plá-
čem vlasy s svých hlav dráchn. Dal. 173.
Něčí život nemilosRdně dráti. Pass. mus.
320. (Ti) derú je ot vrchu do pat (chudé).
Hr. ruk 313. Der (= běž) honem. U Olom.
Sd. — kudy jak kam. Kabátců hustým
prostřiháním nádhera se dere v kyprém
kynu v povrch šarlatu a karmazínu. Hdk.
Za vol. 9.

Dratie, n. = dráni. Slov. Ssk.

Dratinový, Drahtseil-. D. dráha. Pokrok
1885. Vz Dratina.

Drátkář, e, m., der Drahtzieher. Šm.

Drátník, a, m., der Drahtzieher. Tk. II.
376., 381.

Drátoměr, u, m., die Shliessklinge. Šm.

Drátopletec, tce, m., m., der Draht-
flechter. Šm.

Dratovaný. Skákej, skákej medvěde,
čert pro tebe pojede s d-ným měchem. Sš.
P. 752.

Dratovati koho = bíti, v hádce přemá-
hati. Na Hané. Bkř. — kam —jíti, gehen.
D. k městu. Olom. Sd.

Drátovky, pl., f. = kleště na drát, k ohý-
bání drátu v oko, prsten, háček atd., die
Drahtzange. Včř. Z. II. 23., Šp.

Drátovna, mlýn u Mýta. PL.

Drátovník, a, m. = dráteník. Šm.

Drátovod, u, m., die Drahtleitung. Te-
legrafní d. Podzemní d. telegrafický s věží
svodnou (u měst. parku v Praze, u Žiž-
kova). Stat. př. kn. 1877. 49., 95.

Drátový. D. brnění, der Drahtpanzer,
Čsk., NA. III. 169., lano, Drahtseil, Zpr.
arch., Dch., ekrasseur, kalhoty, říz. lk., smyk,
Sl. les., kartáč, Pdl., dráha. Hrm. 106.

Dratva. Bž. 231., MV. Pa. Za Št. při-
dej : N. 260. 20, 24. Budu-li ti dratvy přásť
z komara mladého, budeš ty mné lože stláť
z dunaja bystrého. Sš P. 703. Naprediem
ti dratvy z pohančenej slámy. Sl. spv. 132

Dratvice, e, dratvička, y, f. = dratev.
Rk.

Dratvový, Schusterdraht-. Ssk.

Draussovius Kaš., děkan, 1643. Jg. H.
1. 2. v. 548., Jir. Ruk. I. 171.

Dráva, vz S. N.

Dravci Libya, das thierreiche Libyen.
Lpř.

Dravčiar, a, m., falconarius, sokolník.
Sl. let. II. 204.

Dravec. Dravci = šelmy, ferae: med-
vědi, kočky atd., vz Šelma. — D., rapta-
tores, die Raubvögel: a) sovy, strigidae:
výr, kalous, pustovka, sýc či kulíšek, pu-

štík či sova obecná, sova pálená; b) soko-
lové, falconidae: pilík, moták, včelojed, káně
lesní, káně rousňák, luňák červený, krahuj,
jestřáb, sokol obecný, ostříž, poštolka, dřem-
lík, orel (skalní, mořský, říční), hadilov pí-
sař; c) orlosupi, gypaetidae: orlosup bra-
datý; d) supi, vulturidae: sup (bělohlavý,
hnědý, mrchožrout), kondor (americký, krá-
lovský). Vz tato jména a Frč. 361.-364.,
Schd. II. 454., Brm. II. 553., 561. Cf. S. N.
— D. = válečný stroj obranný. NA. III. 89.

Dravecký, bestialisch. Šm.

Dravectvo, a, n., das Raubgeflügel. Rk.

Dravkyně, ě, f., das Raubthier (Weib-
chen). Šm.

Dravouš, e, m. D-ši, rapientia, die Raub-
wespen. Nz.

Dravý. D. zvíře (dravec, šelma, carni-
vorus, das Raubthier, vz Šelma), pták, vz
Dravec (dod.), muka, Osv. I. 378., proud,
reissend, Posp., bystřina, Pdl, lup, bol.
Kká. K si. j. 15., 124. Život jestiť rovný
řece dravé. Koll. I. 80.

Drazívka,jm. polí na Temnicku u Bzence.
Šd.

Draž, vz Drážka.

Dražan, u, m., grosses Netz. Slov. Ssk.

Drážati = knáti? Slov. Hrozné mumlú
bulové a do lútej pótky se drážá. Hol. (Jir.
Anth. III. 73.). Vúkol tatranská duší skal-
natosť drážala. Hdž. Větín. 143.

Dražba na mýto, die Mauthversteige-
rung; návěští o družbě. Šp. Vz o d. Kram.
Slov. 95., S. N. — D., die Falz. Vz Draž.

Dražda, y, f., sam. u Neveklova.

Drážďa, ata, n., reizende Sache. Slov.
Ssk.

Drážďák, a, m. D. medvědí či urson,
erethizon dorsatum. Brm. I. 430.

Drážďany, Draždian, myslivna u Počátek.

Drážďany. Za Prk. přidej: Gb. Hl. 121.,
Bž. 10., Mkl. Etym. 50. Cf. S. N.. Tk. I.
513., III. 645., IV. 449., V. 238., VI. 347.,
VII. 323., Tf. Odp 386.

Dráždě, ě, n., die weibliche Brust. Šm.,
Loos.

Dráždec, ždce, m., der Klitoris. Loos.

Drážděcí, reizend. D. síla. NA. V. od.
II. 18.

Dráždění mozku, nervů, Osv. I. 415.,
ku kašli. Us. Pdl.

Dráždidlo smyslné. Kaizl. 9.

Drážditel, e, m. = dráždič.

Drážditelnosť, i, f., die Reizbarkeit.
Loos.

Drážditelný = dotknutím n. jinak po-
hybování jevící, reizbar. Rst. 408.

Dražditi oč = státi oč, dychtiti po ně-
čem, zebroniti, nach etwas trachten, um etwas
stehen, unaufhörlich bitten. Tolik draždí
o to, až to vydraždí. Val. Vck.

Drážditi z dražiti, d jest přisuto. Gb.
Hl. 120., Bž. 50., Mkl. Etym. 49., Mkl. aL.
290. — co: něčí smyslnosť, Arb., zvědavosť.
Pdl. — koho. Vz Dražiti, 1. — koho čím:
řečí. Št. Opat. 373. — koho k čemu:
k hněvu. Št. Kn. š. 99. — jak. Modré světlo
oko méně dráždí. Mj.

Dráždivka, y, f., die Klitorisblume. Šm.