140

Dřevěnec, nce, m. = člověk dřevený, ne-
hybný, neobratný. Mor. Šd.

Dřevěnek. U Zbirova dle Lg. = solidní
střevíc s dřevěným spodkem, k němuž ko-
žený svršek přišit jest. Dřevák pak, jmeno-
vitě Hutnický, jest nejhrubší pantofel s ve-
likým vysokým spodkem, k němuž nahoře
přes nohu kus hRubé kůže přibit jest. Lg

Dřevení, n. = důlní výdřeva, dřevěné
pažení, die Zimmerung. Bc., Rjšk., S. N.
D. střídové či štolní, Strecken-, Stollen-
zimmerung, dveřejové, Thürstock-, polodve-
řejové, halbe Thürstock-, stropové, Firsten-,
krokevní, Sparren-, stoubové (varhany), Or-
gel-, hranicové (dřevěné hranice), Holzstösse,
skříňové, Kasten-, dvorové, jámové, Schacht-,
srubové, Schrot-, polosrubové, halbe Schrot-,
věncové (svorové), Bolzenschrot-, přítěsové,
Wandruthen-, kruhlé (jámové), runde Schacht-
zimmerung. Hř. 16.— 17.

Dřevenice, dle Budějovice, Dřewenitz,
ves u Jičína. Arch. I. 527., Tk. IV. 725.,
Blk. Kfsk. 1301., Sdl. Hr. I. 253., V. 360.

Dřevěnice, e, f. = dřevěná chalupa. Mor.
Brt, L. N. II. 106., Brt. D. — D., hölzerner
Löffel. Slov. Ssk.

Dřeveniti, il, ěn, ění, holzig machen.
Ssk.

Dřevěnka. — D. = dřevěná dýmka, eine
Hol/pfeife. Šd., Kšť., L. Šbk., KP. III. 331.

Dřevěnkář, der Holzschuhmacher; sam.
u Budějovic.

Dřevěnosť, i, f., die Hölzeinheit. D-nosť
v držení těla, die H. der Körperhaltung.
Dch. D. svalů, šlach. D. mluvení takového.
Hš. Sl. 97.

Dřevěný = ze dřeva. D. látka, Holz-
material, koryto, kotouček, -scheibe, lopata,
kbel, lišta, hřebík, zátka, kolo, popel, vzorek,
rám, krabice, sazeč, das Setzholz, Šp., vý-
robek, dyha (furnýř), vložka, -einlage, křiž,
stěna, srub, zboží, SI. les., moučka, -mehl.
Dch. Jaké lžičky dám? Střepatérau dřevenó,
Jozefovi cinovó. Sš. P. 709. D. muziga
(dvoje housle a basa). Jihových. Mor. Brt.
Musím co. d. pes dělati. Dh. 123. — D. =
ze stromu. D. vlákno, Holzfaser, olej (zadní,
nečistý olej olivový), Km., ocet. KP. III.
334. — D. = ze stromů se skládající. D. les,
silva lignorum. Ž. wit. 73 5. — D. = na
dříví. D. smyk, plaz, die Holzschleife. Sl.
les. — D. = dříví hlídající. D. dráb. U Zá-
břehu. BRt. D. — D. = ze dřeva něco dělající.
D. řemeslník, artifex lignarius. BO — D =
ze dříví vycházející, se vyvíjející. D. oheň.
Brt. L. N. I. 214. D. kouř, der Holzrauch.
Šp. — D. = mlýny, die Holzmühle, ves
u Jihlavy. PL. — D. Frant., kněz, nar. 1787.
Vz Jg. H. 1. 2. vd. 549.

Dřévepsaný, vz Dříve.

Dřéveřeěený, vz Dříve.

Dřeveš, e, Dřewesch, ves u Chrastě. Sdl.
Hr. 1. 221., 222.

Dřevěti, ěl, ění, holzig werden. Ssk.

Drevianka, y, f. = měřice. D. dukátov.
Slov. Dbš. Sl. pov. I. 109.

Dřevíce, míst. jm. Tk. III. 35.

Dřevický Jan. Tk. VII. 384.

Dřevič, e, m. D. důlní, der Grubenzim-
merling. Bc, Hř. 17.

Dřevíč, e, m, Dřewitsch, sam. a hrad n
Loun, u Vinaříc, vz S. N., Tk. I. 418., III.
90., Blk. Kfsk. 516., 530.; myslivna u Nové
Huti u Berouna; D. Starý, Ober-Dřewitsch,
hájovna u Rožova; Gross-Dřewitz, ves u
Police; D. Nízký, Nieder Dřewitz, ves u Po-
lice; Ď. Hořejší, Ober-Dřewitz, ves u Police.
Cf. Sdl. Hr. V. 10., 15., 65.

Dřevičice — Dřevčice.

Dívvíěko, a, n. = malé dřívko. — D. =
hromádka malých dřívek. Když to d. v témž
hrnci srovnáš. Db. Vz Dřevo.

Dřevičský. D. práce, die Zimmerarbeit.
Vz Dřevič. Bc.

Drevienka, y, f. = drevianka. Slov. Rr.
Sb. — D. = dřevěnka, dřevěná dýmka. Slov.
Rr. Sb. — D. = dřevák, der Holzschuh. Slov.
Loos. — D. = dřevěná mísa, die Holzschüssel.
Ib. Loos.

Dřevíkov, a, ra., Dřewikau, ves u Hlinska ;
ves v Chrud. Blk. Kfsk. 522.

Dřevikovský Fr., bás. samouk, nar. 1788.
Vz S. N.

Dřevina = porost, der Bestand. Rovno-
věké d-ny, gleichalterige Bestände; d. řídce
zapojená, lichtgeschlossener Bestand; pod-
řízená či podružná d., Nebenb.; řídká, räum-
diger B.; setá, Saat-; listnatá (listnatina),
Laubholz-; střední, Mittel-; vzorná, Muster-;
mezerovitá, lückenhafter B.; nízká, Nieder-;
očištěná, gereinigter B.; semenoplodná, sa-
mentähiger B.; ochranná, Schutz-; mateřní,
Mutter-; převládající, praedominirende Holz-
masse; hlavní, Haupt-; smrková, Fichten-;
poškozená, beschädigter B.; mýtná, haubarer
B.; prolomená, durchbrochener B.; pravi-
delná, Normal-; probraná, Plänter-; stará,
Alt-; smíšená, Mischbestand; předstojící či
představek, der Vorstand; vyměření, smíšení,
řád, ošetřování, hmotnosť (-masse) d-ny. Sl.
les. — D. = dřevovina, der Holzstoff, cellu-
losa. Mj. 50., 45., SI. les.

Dřevínek, nku, m., rostl. Ruk. kd. —
D., nka, m., os. jm. Jeden ze skladatelů
bratrských písní českých uveřejněných v Ci-
thara sanctorum. Sláma Put. 267., Jg. H. 1.
2. vd. 549., Jir. Ruk. 1. 171.

Drevinka, vz Sbtk. Rstl. 289. — D.,
nemoc kozí. Vz Zdřevěnění.

Dřevinko, a, n., vz Dřevo.

Dřeviti, il, en, ení, zimmern. — co: šachty.
Us. Bc.

Dřevják, a, m. = červotoč brouk. Mor.
Brt.

Dřevjanec, nce, m. == dřevěnec, nadávka.
Slez. Šd.

Drevka, pl., n. = sirky. Kde sú tie d. ?
Slov. Rr. Sb.

Dřevkosť, i, f., das Holzbein. Šm.

Dřevkovitý, holzähnlich. Šm.

Drevlä, ata, n., die Fischbrut. Slov. Ssk.

Dřevle = střevle. Šm.

Dřevnák, a, m., der Holzwurm. Šm.

Dřevnastý = dřevnatý, holzig. D. řepa.
Slez. Tč.

Dřevnatice, e, f. = dřevná rostlina, die
Holzpflanze. Sl. les, Ssk.

Dřevnatina = dřevní látka, der Holzstoff.
Kod. v Mtc 1. 1863. 13.