145

Drchma, y, m. a f. = žvanil, mluvka,
žvanilka. U Ronova. Rgl. — D. = kdo dlouho
spí, ospalec, der Langschläfer. Mor. Tč. Vz
Drchmati. — D., y, f. = ženská nepěkně
učesaná. Mor. Brt. D. 208. Cf. Drchmati.

Drchmati = tlachati. U Ronova. Rgl. —
D. = dlouho spáti, lange schlafen. Pořád by
jenom drchmal; už zase drchme. Mor. a slov.
Šd., Tč , Vchd. — se = česati se. Cf. Drchma.
Mor. Brt. D. 208.

Drchnice. Drchnička, anagallis, das Gauch-
heil, rostl. D-čka červená (rolní, polní, hvězd-
nice, ptačinec), a. arvensis, die Korallenblume,
Augenblüthe, das Vogelkraut, Gauchheil,
Gochbeil; modrá, a. caerulea, mnohobarevná,
a. grandiflora. Vz Rstp. 1233., FB. 65., Slb.
293., Čl. Kv. 267., Kk. 191., Schd. II. 286.,
Dlj. 33., Rosc. 137., Sl. les. Cf. Drhnička. —
D. = špatná, sešlá peřina. Sousedka své
d-čky už vyvěsila. U Rychn. Starý Martin
si tam několik svých drchniček odnesl. Němc.
V. 233.

Drchol, u, m. = peřina, poduška, das
Kopfkissen. Val. Vck. — D. = drdol. U Pří-
bora. Brt. D. 208.

Drchovs, a, m. Dvuor pustý zhořalý ře-
čený D. v kraji čáslavském. Arch. II. 478.

Drchta. — D. = drochta, plachta na
trávu, loktuše, trávnice, das Grastuch. Slez.
Brt., Sd., Klš.

Drchtati se = škrábati se v hlavě, sich
am Kopf kratzen. Val. Vck. — se zimou =
třásti se, zittern. Us. Rgl.

Drchtiti, vz Drchtati.

Driap, driapač, driapanica atd. vz:
Dráp, Drápač atd.

Dříč = kdo šat mnoho dře, trhá. Us. Rgl.
— D. = ras, také u Přerova. — D. = Dříteč,
Dřitsch, ves u Pardubic.

Dříček, vz Dřík.

Dřička, y, f. = drání peří, das Feder-
sehleissen. Mor. Brt. D. Chodily sme na
dřičku. Slez. Šd.

Dříčný (driečný, drječný) — silný atd.,
robust. Sl. les. — D. = hezký atd. Slov.
Hdk. C. 377., Plk., Němc. IV. 316. Máte
dobrú, dříčnú ďatelinu. Koll. Zp. I. 293. Za-
páčila sa tato driečna princézna dvom sú
sedským kniežaťom. Mt. S. I. 55. A jej po-
stavu driečnu šat biely v šumiacich shyboch
pokrýva. Sldk. 339. — D. = řízný, bystrý,
obratný, švihlý a p. Slov. Rb. D. reka. Bača
driečnu ženu má. Sl. ps. Všetko, všetko sa
naučím, čo má veďjeť panenka, lebo za mňa
musí vyrásť hodná, drječna Slovenka. Phld.
II. 1. 19. — Vz Dryčný.

Driečina, y, f., wohlgewachsenes Mädchen.
Slov. Ssk.

Driečný = dříčný.

Driel = dříve. Slov. Turci, d. než sa
kresťanské vojska sešikovaly, uderili na
zámok. Let Mt. S. VII. 55.

Drielej = dříve. Slov. Jestliže d. nepili
z vody milosti božiej. Slov. káz. Tč.

Dřieve, vz Dříve.

Drigút, a, m., der Hengst. Slov. Ssk.

Dríchmač, e, m. = dřímač, der Schlum-
merer, Val. Vek.

Dríchmačka, y, f., die Schläferin. Slov.
Bern.

Dríchmati = dřímati, schlummern. Pořád
dríchmeš. Val. Vck.

Dříchmavosť = dřímavosť. Slov. Bern.

Dříchmavý = dřímavý. Slov. Bern.

Dříchnati, vz Dříchmati.

Dřík, strsl. drékъ. Vz Mkl. Etym. 50.
D. sloupu = hlaveň, der Schaft. NA. I. 50.
D. dorský, ionský, římský, romanský, renais-
sanční. — D. == život, tělo až k pasu, trup,
der Rumpf. Nz., Němc. IV. 97., Čch. Mch.
110., Šv. 18., Hdk. C. 377. Povez že mi,
moja milá, čo ťa bolí? Či hlavička, či ru-
čička, či bielý driek?; Svědcné zuby, d. ne-
hrubý. Koll. Zp. I. 88., II. 348. Milena rada
počívá jeho hlas, milostne otáčá ramena okolo
jeho drieku. Lipa 321. — D. Na d. mať (míti) =
menstruaci. Slov. Dbš. Obyč. 106. — D., a,
m. = ras, pohodný, dříč, der Schinder, mor.;
dříč, vydírač, der Schinder, Wucherer. Mor.
Mtl., Škd., Tč., Wrch.

Dříkový, Rumpf-. Kosti okončin d-vých,
Rampfgliederknochen. Nz.

Dříle, e, f. D. rybářská, Drull (bei den
Fischern).

Drill, u, m. = tažená či keprovaná látka
z křížové bavlny, činovač, der Drillich. Šp.,
Dědeček, Matj. 67.

Drillich, u, m., vz Drill.

Dřímací, schlummernd. D. člověk. Us.
Vck.

Dřímačka, dřímalka, y, f., die Schlumme-
rerin; das Schlummerfieber. Šm.

Dřímadlo, a, n. = dřímátko. Šp.

Dřímala, y, m. = kdo rád dříme. Mor.
Brt. D., Tč., Sš. P. 703.

Dřímalka, vz Dřímačka.

Dřímání, n., dormitatio. Ž. wit. 131. 4.

Dřímánková, é, f., vz Krušpánkový.

Dřímati, strsl. drémati. Mkl. Etym. 50.
Cf. dormire, Bž. 44., äaQ&ávm. Mkl. aL. 53.
— Ž. wit. 75. 7., 120. 4. Dříme (tluče špačky.
Us. Váží koření. Val. Vck). — abs. Tvých
polnic vřava dřímá. Kká. K sl. j. 10. — co:
sen. Vrch., Čch. Bs. 150. — kde (kdy).
Řeka v slunci dřímá o poledni v zlaté páře.
Vrch. Tichoučká víska dřímá pod střechami.
Mkr. Jasné jezero dřímá u středu kvetou-
cího dolu. Mcha. Tobě se v ní sladce dřímá;
D. v loži. Kká. K sl. j. 42., 147. Matička
má dávno v zemi dřímá; Háj dřímá v hlu-
boké tišině. Čch. Bs. 91., 96. V zelenej do-
lině tam nevěsta dříme. Sš. P. 542. — se
komu. Val. Vck. By se umyla, že se jí ne-
bude d. Kld. 309. Drieme se mi, dřieme na
vysokom triemě. Koll. Zp. I. 175. Dřime se
mi, dřime, bai se mi spać chce, neřekla ma
jeho matka, nevěsto uklaď (ulož) se. Sš P.
497.

Dřímátko, a, n., die Schlummerrolle. Sp.

Dřímavka, y, f., die Schlafsucht. Ssk.,
Rk.

Dřímavý. Bdící probuzujte d-vé. Koll. I.
137. D. převozník (sopitus) ztrativ sochor.
BO D. svědomí. Janiš. 55.

Dřímkati = dřímati. Slov. Driemká sa
mi, driemká, treba mi postielky. Koll. Zp.
I. 175.

Dřímnouti, vz Dřímati.

Dřímný, schlummernd. Slov. By d-né
útlých rozvilo poučky citů. Koll. I. 374.

376