147

Dříteň, tně, f., Zirnau, ves u Vodňan.
Blk. Kfsk. 351.

Dříti. Mkl. Etym. 40. O časování vz Listy
filol. 1883. 137. — abs. Ten dře (běží)!
U Brušp. Mtl. — koho: Své poddané. Št.
Uš. 84. b. — odkud. Dře z kozla dvojí
kůži (o lakomém). U Žamb. Dbv. — co čím.
Dřel sedlo ostruhů. 1611. — jak. Některé
opak dřiechu. Výb. II. 11. Jsme dřeni bez
nože jak úhoř. Kká. Td. 118.

Dřítiti = hrnouti ? Tiem lid k sobě dřietíš.
Alx. V. v. 1954. (HP. 47.).

Drítomica, e, f. == potok na pravém břehu
Váha. Č. Čt. II. 349.

Dřív, vz Dříve.

Dřívčice, dle Budějovice, Řiwčitz, ves
u Panenské Týnice.

Dříve. Mkl. Etym. 50., Bž. 23 D. nebo
později, über kurz o. lang. Dch. Již dřív
roku drahé víře učíte. MP. Nevrátí se dřieve
večera. BO. Sešla k tvému hrobu dolóv dřiev
všech jiných apoštolóv. Hr. ruk. 93. Což sú
dřéve zemené súdili a nalezli; Manželku
Krejerovu dřéve Pillingovu; Žena jeho to
věno ve dskách dřéve měla, dřéve než Janovi
dáno bylo; Dřéve než biskupem byl. Půh.
I. 200., 231., II. 3.. 408. Dřéve řečený. NB.
Tč. 91., List hrad. 1423., Pč. 25., Půh. I.
158., 375., 378. Ktož chce spasen býti, dřéve
všeho potřebie jest, aby . . .; Kristus jest
z podstaty otcovy dřéve všech věkóv urozen ;
Dřéve's na mě byl laskav; Ale dřéve všeho
majíc mezi sebú ústavnú milosť. Št. Ku. š.
7., 15., 38., 89. Neroďte súditi dřéve času.
Št. Dřieve než otejdu a viec nebudu; Jež
(seno) dřiev než sě vytrhne, zsechlo jest.
Ž. wit. 38. 14., 128. 6. Dříve času se světa
sejíti. Sdl. Hr. I. 20. — Dříve než..., až.
Dřieve než by (zavazený úřad) byl vyvazen,
až by sě veliká závada stala zemi. O. z D.
93. (Čechové pozdější) dřéve než na ne-
přátely vyndiechu, až svú zemju zbubiechu.
Dal. C. 79. (Listy filol. 1883. 274.). D. s genit.
přirovn. vz Brt. S. 3. v. 49. 2. b. Za gt.
nastupuje též pád předložkový od, nad anebo
nominativ s částicí než. Vz ib. 50. Pozn.

Dřívíčko, vz Dřevo.

Dřivínov, a, m. (Hřivínov), ves v Chebsku.
Blk. Kfsk. 287.

Dřívko, a, n., vz Dřevo. D-ka na sirky,
vz KP. IV. 659.

Dřívnosť = dřevnosi. Ssk.

Dřivosť, i, f., abreibende Beschaffenheit.
Šm.

Dřizati, vz Dřízdati. Rk.

Dřízda, y, f., die Plauscherin. Rk. —
D. = dřízdal. B. Pk.

Dřízdal, a, m., wer den Bauchfluss hat;
der Plauderer. Šm.

Dřízdati také = žvaniti. B. Pk.

Dřizdna, y, f. =pleskna, die Schwätzerin.
Mor. Bkř.

Dřizdula, y, f. = dřizdna. Slez. šd.

Dřízek. Také v Cech., vz Dřez.

Dřízga, y, f. = dřízha, der Splitter. Ostrav.
Tč. - Cf. Mkl. Etym. 50.

Dřízha, der Splitter. Bž. 51. Vlezla mi
dřízga do nohy; Dřízgu z nohy vypchnúť.
Ostrav. Tč. Bodeta na sě kopíma, vznidú

drízhy mezi nima. Aix. V. v. 1578. (HP. 38.)
— Vsie dřiezhy (der Span), lúčky sežžech
Rkk. 58.

Dřízhal, a, m., der Spanmacher. — D.
Jan, řed. čes. realky v Brně, nar. 1831. Vz
Tf. H. 1. 3. vd. 190.

Dřízka. Dřízky ot těch kol s nebesa
třeštiechu. Kat. 2885.

Dřízno, a, n. Sdl. Hr. II. 71.

Dřižďálka, y, f., die Berberisbeere. Dch.
Lépe: dřišťálka,

Dřižeti, vz Držeti.

Drižimir, a, m., místo Drъzimirь.. Bž. 8.

Dřižna, y, f, mlýn u Třebechovic.

Drječný = dříčný. Trok. M 23.

Drjen, n, m., cornus mas. Bartol. Göm.

Drkáč, e, m. = zvonek na koni. Rolničky
a d-če na koních (v zimě). Us. Jrsk.. Rgl.,
Vik.

Drkačka, y, f. Ta chrupe jako d U Rychn.
Brv.

Drkadlo, a, n. = příční plátek nože, jímž
počíná násada. Vraziti nůž nékam až po
samé d. U N. Kdyně. Rgl.

Drkalka, y, f., oscillatoria. D. vodníkvět,
o. flos aquae, žídelní o. fontinalis, vřídlová,
o. labyrinthiformis, korová, o. decorticans,
zdní, o. muralis, hlenová, o. limosa, zemní,
o. trRestris, zprohybaná, o. flexuosa. Vz Rstp.
1874., Kk. 81., Rosc. 53. — D. střevní, osci-
llaria intestini, cizopasník rostlinný. Odb.
path. III. 105. D. útlá, o. leptotrichoides.
Hg. Z říš. rostl. 180.

Drkanec, nce, m. = drc, drcanec, der
Stoss. Šd.

Drkati v se Kká. K sl. j. 198.

Drkavý, stark zitternd; gern stossend.

Drknouti, vz Drkati.

Drkola Daniel. Blk. Kfsk. 958.

Drkolenský klášter, Kloster Schlägel,
v Rakousích. Šb. Děj. ř. I. 41.

Drkolí. Mkl. Etym. 42. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Drkolín, u, m. = drkolí. — D., a, m.,
Drkolna, y, f., městečko v Horních Rakou-
sích, Schlägel. Dch., Pal. Děj. II. 2. 419.,
S. N.

Drkolna, vz Drkolí a Drkolín. — D. =
vrch u Hradiště v Klat. B. Pk.

Drkolno, a, n. Sdl. Hr. III. 302.

Drkolnov, a, m., sam. u Příbramě. PL.,
Prk. Př. 24.

Drkolny, les. Arch. V. 530.

Drkoš, e, m. = kdo se drkoce; os. jm.
Šd.

Drkota, y, m. = drkotač; os. jm. Šd.

Drkotač, e, drkoták, a, m. = kdo rychle
mluví. Mor. Brt. D. 208.

Drkotačka, y, f., das Zittern im Körper.
Škd. — D. = vesnická hudba s nástroji smič-
covými. U Místka. Škd.

Drkotalka, y, f. = mluvka, di Schwätze-
rin. U N. Kdyně. Rgl. — D. = ženská, která
rychle mluví. Mor. Brt. D. 208.

Drkotanina, y, f. = breptání, das Ge-
plausch. Phld. III. 1. 70.

Drkotati. — abs Nedrkoc = nedrč, ne-
mluv pořád. Mor. Brt. D. — proč. Zuby
mi zimou d ly. Koll. IV. 94. — kde. Na

376*